Pocity - jarní relax
Ilustrační foto: pixabay.com

Pocity - jarní relax

26. 5. 2019

 Marta se vždycky na jaro těšila. Vítala změny a jaro vždy přinášelo něco nového. V zimě, když bylo venku hodně nevlídno a šedivo, snívala o své zahradě zalité sluncem a zahalené v zeleni. Nebo pragmaticky přemýšlela, co bude třeba na zahradě udělat, zasadit nebo zasít. Zahradu s chatkou zdědila po rodičích. A neprodala ji ani v době, kdy bylo v kurzu jezdit na dovolenou do zahraničí. Byl v ní prostě zakletý kousek jejího života. Viděla tatínka lopotícího se na zeleninových záhonech, ale i tatínka pyšného na svou úrodu. A maminku láskyplně pečující o květiny. Nebo pro změnu maminku spínající ruce nad úrodou třešní, kterou musela rychle zpracovat. Viděla první nejisté krůčky svých dětí po trávníku na zahradě i jejich pusy umazané od špekáčků opečených nad ohněm.

Zahrada je jen kousíček za městem na okraji bývalé zahrádkářské kolonie. Marta je ráda, že si tam může prakticky kdykoliv odskočit z pulsujícího města. I ze svého někdy nadmíru hektického života. Stačí si vzít auto a za pár minut otvírá vstupní branku ke svému království. Během let si zahradu postupně přizpůsobila svým potřebám. Zeleninové záhony se časem pod jejíma rukama proměnily v romantické paloučky s kvetoucími keři. Jižní stranu zahrady Marta olemovala širokým trvalkovým záhonem. Byl výsledkem dlouhého a trpělivého snažení, řady méně či více zdařilých pokusů. Na jaře tam postupně rozkvétaly sněženky, čemeřice a bledule. Za nimi následovaly trsy žlutě zářících narcisů a červené tulipány. V červnu vykvetly rudé a bílé pivoňky, doplněné ostrůvky fialových kosatců a také kopretiny. V létě zahradu provoněly  různovarevné phloxy a keříky drobných pnoucích růží. A až do podzimních mrazíků na záhoně vydržely drobné chryzantémy.


Trochu jiné to však bylo s technikou, kterou Marta na zahradě používala. Když něco začalo vypovídat poslušnost, docela ji to znervóznilo. Nerada se delší dobu zabývala něčím, čemu nerozuměla. Když jí před několika lety najednou ze studně přestala téct voda, byla chvíli docela bezradná. Nejdříve ji napadlo, že se rozbilo čerpadlo. Pak se dozvěděla, že voda postupně zmizela ze studní všem sousedům a že si všichni museli studnu prohloubit. Naivně předpokládala, že stačí jeden telefonát do nějaké studnařské firmy a problém bude vyřešen. To ještě netušila, že takových firem je na trhu velký nedostatek. A že si každá nemusí s jejím požadavkem poradit. Studnu na její zahradě se podařilo zprovoznit po mnoha průtazích teprve druhé firmě, zahrada přežívala několik měsíců jen s vodou z nebes. Ale i na této nepříjemné věci bylo něco pozitivního. Ty druhy rostlin, které léto bez studny nepřežily, už na zahradu nikdy nevysadila.

Letos na jaře začala pro změnu stávkovat sekačka. Zpočátku se při sekání sama vypínala, pak už nenastartovala vůbec. Sekačka byla stará, oprava by neměla smysl. Bude nutné si obstarat sekačku novou. Na internetu Marta zjistila, že sekaček jsou stovky typů, a v recenzích si o nich přečetla spoustu protichůdných názorů na to, která sekačka je nejlepší. Lavina informací ji zavalila a znechutila. Vždyť ona chce jen obyčejnou elektrickou sekačku, se kterou jednou za měsíc poseká svůj kousek trávníku a jinak se o ni nebude muset moc starat. Chvíli se snažila problém se sekačkou odstrkovat, ale čile rostoucí tráva ji jednoho dne donutila vyrazit do hobby marketu. Dvakrát obešla hnízdo vystavených sekaček, ale nebyla z toho vůbec moudrá. Jen si byla jistá, že se do jejího malého kufru v autě sekačka nevejde. Naštěstí mezi regály objevila jednoho prodavače, který byl ochoten se jí věnovat. Vyzpovídal ji a nakonec jí ukázal dvě sekačky, které by mohly odpovídat jejím potřebám. Vybrat si mezi dvěma kousky bylo jednoduché, modrá sekačka se k její zahradě nehodila. A jako bonus ji zítra dodají až na místo a smontují. Jupí!

Sekačku jí přivezl na zahradu muž, který jí včera pomáhal s výběrem. Marta ocenila, že přijel na čas. Z auta vyložil velkou krabici a malý kufřík s nářadím. Díly sekačky zručně pospojoval, sekačku zapojil do proudu a vyzkoušel. Trpělivě Martě ukázal i jak se nastavuje různá výška sečení, jak se vyprazdňuje koš s trávou a kde a jak sekačku vyčistit. Marta byla nadšená a žasla, že taková služba vůbec existuje. Inu, konkurence v této oblasti je asi dost tvrdá. Nabídla muži kávu a byla docela ráda, když její nabídku přijal. Sama tu bývá často, návštěva je pro ni příjemná záležitost. Přinesla kávu na stolek na terasu spolu s velkým skleněným džbánkem vody. V pohodě popíjeli kávu a kupodivu ani řeč nestála. Točila se samozřejmě kolem zahrady. V tom zahradou prolétl závan větru, zatočil se nad stolkem a sfoukl ubrousek. Marta se pro něj sehnula a zůstala jako opařená. Všimla si, jak je muž sedící proti ní vzrušený. Vzpřímila se, ale v její hlavě jakoby se zpřeházela všechna kolečka. Následoval proud zmatených myšlenek. Měla jsem si obléknout něco jiného než ty nemožně krátké šaty. Jsem tu s ním sama, nikde okolo jako na potvoru není ani živáčka. Ale přece to nemůže být úchyl, chová se jinak docela normálně. Napadlo jí, že zkusí dělat, jako by si ničeho nevšimla. Asi se jí to moc nedařilo. Musel si všimnout, že si všimla. "Vadí vám to?" zeptal se, když zaznamenal její rozpaky. V duchu si musela přiznat, že jí to nevadí, ale spíš lichotí. Neodpověděla, jen se začervenala (proboha já se v tomhle věku ještě červenám!) a zavrtěla hlavou. Oba byli dospělí. Po letech života bez partnera zažila nečekaný a překvapivě příjemný sex.

Petr (dokonce se ho stihla zeptat na jméno) už dávno odjel, ale ona se zatím nedokázala dostat do normálu. Vlastně ani nechtěla. Už dávno zapomněla, že dotyky cizích rukou na jejím těle mohou být příjemné, že mohou vzrušovat. Myslela si, že se už vyrovnala s nepřítomností mužů ve svém soukromém životě, ale asi se dobře neznala. To, jak se zachovala, bylo pro ni samotnou překvapivé. Bylo to jen jednorázové pominutí hormonů? Nebo je to prostě normální lidská reakce? Nebo to je upozornění odněkud shora, aby už konečně něco změnila na své osamělém životě? I když si nakonec v životě poradila skoro se vším, někde tam uvnitř už delší dobu cítila, že její způsob života není to pravé. Ale až teď si to přiznala. Bylo by fajn mít nějakého parťáka, se kterým by mohla sdílet radosti i strasti života. Ale do hobby marketu určitě pár týdnů nevkročí.

Hodnocení:
(5 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Libor Farský
Nevyprávěla Vám Marta jen příběh vysněný?
Hana Rypáčková
První čtyři odstavce skoro jako o mně, ale dál nic... :-) Dovezla jsem si ji sama....
Eva Mužíková
I tohle život přináší.
Zuzana Pivcová
To je taková lehká erotika, která mi vůbec nevadí a nijak se nestydím.
Jana Šenbergerová
Překvapivé, ale hezky lidské.
Dana Puchalská
Hezký příběh ze života. Zakončení bylo víc než zajímavé.