Vypnula jsem plyn? Zavřela jsem okno? Kdy začíná duševní porucha
Ilustrační foto: ingimage.com

Vypnula jsem plyn? Zavřela jsem okno? Kdy začíná duševní porucha

27. 5. 2019

Zamkli jsme dveře od domu? Vypnuli jsme žehličku? A co sporák, nevařili jsme na něm před odchodem? Panebože, já si zapomněla dezinfekční gel, co když někomu budu muset podat ruku a pak ji nebudu mít čím vyčistit? Takové myšlenky dovedou pořádně komplikovat život, zejména, když se vracejí pořád dokola.

To, že si člověk není jistý, zda zamknul dveře nebo doma nenechal téct vodu, se stává občas každému. Potíž je v tom, pokud takto člověk uvažuje pokaždé, když z domu odešel. Pětapadesátiletý Kamil nedávno nechal ujet vlak z Ostravy do Prahy a vrátil se domů, protože si nebyl jistý, jestli je vypnutá ženhlička. Byla, protože minimálně týden nežehlil. Takže jel znovu na nádraží, odcestoval dalším vlakem a pak kolegům, se kterými měl v Praze schůzku, vyprávěl: „Jsem magor, ale přiznám se, že mám to zpoždění kvůli tomu, že se často vracím domů zkontrolovat, jestli tam něco nehoří. Specialitou je žehlička. Mám utkvělou představu, že jednou vyhoříme kvůli žehličce nechané v elektrické zásuvce.“
„A žehlíš často?
„Minimálně, většinu oblečení mám z materiálů, které se nežehlí.“
„Tak co blbneš?“
„Prostě blbnu.“

Psychologové tvrdí, že podobnými utkvělými představami, že je něco špatně, a nutností se vracet a kontrolovat, někdy v životě trpí až osmdesát procent lidí. U někoho je to přechodný stav, který prostě přejde. U někoho se vyvine ve vážný problém, který se nazývá obsedantně kompulsivní porucha. Nemusí mít jen podobu úzkosti, že se doma něco zlého odehrává. U někoho se projevuje naprostým strachem z toho, že musí použít veřejný záchod, protože je přesvědčen, že prkýnko je plné bacilů a on jen z přiblížení se k němu onemocní. Někdo jiný má třeba utkvělou představu, že nesmí sníst nic, co obsahuje lepek, přestože žádnou nesnášenlivost na lepek nemá diagnostikovánu a okolí mu říká, že jen podlehl současné módě odmítání všeho s lepkem. Jenže dotyčný se úplně rozsype strachem při představě, že to, co snědl, třeba lepek obsahovalo.

Obsedantně kompulsivní porucha patří k nejčastějším neurotickým potížím a u tří procent lidí má takovou podobu, že výrazně komplikuje život jim i jejich okolí.

Podstata je v tom, že se jim neustále vracejí určité myšlenky, které jim způsobují úzkost, strach a neklid. Oni se je pak snaží zahnat nutkavým jednáním, které psychologové označují jako kompulze nebo rituály. Typický příklad? Jedna šedesátiletá dáma se po odchodu z domova i třikrát po sobě vrátí a zkontroluje, zda jsou na sporáku utažená kolečka a neutíká plyn. Kroutí jimi, mačká je, v tu chvíli připadá jejímu partnerovi, že je blázen. Jenže ona si nemůže pomoct, prostě se tak ujišťuje, že jsou vypnuté. Pak odejde a vybaví se jí: ‚Co když jsem je tou kontrolou naopak nevědomky otočila a plyn uniká?‘ Takže se vrátí znovu a vše se opakuje.

Nejedná se o zapomínání spojované s vyšším věkem. Tyto případy  se týkají lidí všeho věku, velmi často právě těch mladých.

„Pokud jsme neustále v napětí, bojíme se a vyhodnocujeme situace neadekvátně, je to problém. Pokud tyto pocity přetrvávají i poté, kdy situaci zkontrolujeme a vidíme, že je vše v pořádku, naznačuje to, že naše psychika není v kondici,“ uvedl psycholog Jan Kulhánek. Potíž je v tom, že je obtížné rozlišit, kdy jde o roztržitost, o zapomenutí a kdy o poruchu.

„Manželka a děti se mi smály, myslely si, že přeháním, ale já opravdu svého času měl panickou hrůzu z toho, že budu muset někomu podat ruku. Já měl představu, že každý trpí nějakou nemocí a já ji dostanu. Jenže mi nikdo nevěřil, že mě to opravdu trápí, mysleli, že přeháním, žertuju, dělám se zajímavý. Až mi kamarádka doporučila psycholožku a ta se mnou všechno v klidu rozebrala. Řekla mi, že podobný problém má více lidí a pracujeme na tom, abych vše zvládal,“ vypráví osmatřicetiletý David, který měl kvůli svému problému potíže v práci. Velmi často jedná s lidmi, takže se jaksi předpokládalo, že jim podá ruku. On jim ji podal, ale pak si ji, přímo před jejich udivenými zraky, postříkal dezinfekcí. Někteří se, pravda, poněkud urazili.

Někteří lidé dokonce kvůli této poruše berou antidepresiva, jiným stačí, když narazí na dobrého psychologa, který jim poradí, jak s potížemi bojovat.

„Je to velmi nepříjemný stav,“ říká Monika Plocová, která vede sanatorium na léčbu závislostí. „Někteří lidé se vracejí i zdaleka do bydliště, aby zkontrolovali byt. Před odjezdem ho procházejí a kontrolují třeba i v řádu hodiny. Když provedou tento rituál, úzkost na chvíli pomine. Jenže pak se navrací a prohlubuje bludný kruh myšlenek a rituálů, který vyúsťuje v silné záchvaty. Postižený člověk si uvědomuje, že jeho myšlenky jsou nesmyslné, přesto se jim podvoluje a nedaří se mu jim čelit.“

Pro někoho je pozorovat takového člověk úsměvné. Někoho to časem začne rozčilovat, protože každá cesta z bytu na chalupu se v pátek večer mění v peklo, neboť jeden člen rodiny hodinu prochází byt, kontroluje, zda jsou všechny spotřebiče vypnuté, a když pak konečně nasedne do auta, zase vystoupí a jde vše zkontrolovat znovu. Ano, to je typické chování člověk s obsedantně kompulsivní poruchou. Není dobré se mu smát ani mu nadávat. Má prostě poruchu.

Hodnocení:
(5 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Libor Farský
Také mám občas takové nejisté dny.
Oldřich Čepelka
A rád bych zdůraznil, že není nic divného na tom, když si jednou za čas nejsem jistý a kontroluji se. Naopak, je to známka odpoěvdnosti. Špatné to je tehdy, když to člověk dělá neustále, každý den, pokaždé.
Oldřich Čepelka
Já jsem si zvykl říkat v duchu: Teď zamykám. A podobně. Prostě si to uvědomit. Jen někdy zapomenu, na co si to mám vzpomenout :-)
Rostislav Mraček
Některé ženy na "kontrolovací nutkání" vyzrají. V naší domácnosti, odcházíme-li společně, se mi vždycky dostane otázky: zkontrolovals všecko?! A je to vyřízeno.
Eva Mužíková
Také mne " kontrolovací nutkaní " zatím netrápi. Ale co není, může být.
Margita Melegova
Jsem stastny clovek, to stadium mne jeste nepotkalo, ale kontroluji vsechno po manzelovi, bohuzel.
Dagmar Bartušková
Stalo se mi, že při krmení želv v teráriu zvonil mobil. Po ukončení hovoru jsem rychle odcházela z bytu. Po jeho uzamčení jsem zaváhala, jestli jsem uzavřela terárium. Tak jsem raději odemkla a šla to zkontrolovat. Vše bylo OK, ale - co kdyby... Želvy jsou velmi zvídavé . :-)
Hana Rypáčková
Ano , nejhorší je to s vařením před odchodem z bytu. Aby se to vařilo co nejdéle, vypínám plyn až před těsně odchodem. Proto si říkám. Plyn, plyn, pak oheň a kontroluji ..
Jana Šenbergerová
Mnohem horší je být si jistý, že je všechno v pořádku a pak se vrátit do nového bytu, ze kterého se vyvalí čpavý kouř a vy zjistíte, že jste zapomněli vypnout plyn pod krásným novým a drahým hrncem s výbornou polévkou, která v době vaší dopolední nepřítomnosti s tímto hrnce dokonale srostla. To se mi stalo, když jsem byla u dcery za vnoučaty. Byla jsem moc ráda, že mě nekleplo. Jinak si doma čas od času i třikrát po sobě čistím zuby, protože nevím, jestli už jsem to dělala.
Věra Ježková
Lidé s touto poruchou (stejně jakoukoli jinou duševní) musí hodně trpět. Ještě se mi nestalo, že bych se po odchodu z domu vrátila něco zkontrolovat. Ale při opouštění bytu mrknu, je-li vše v pořádku, a dávám si pozor, abych zamkla všechny troje vchodové dveře.
Dana Puchalská
Znala jsem jednu paní, která se při odchodu do práce 3x vracela domů s tím, že má špatně zamčené 3 zámky na vstupních dveřích. Měla, ale bylo to marný. Přitom do bytu musela vystoupat 78 schodů. Měla z toho pak lýtka, která by jí záviděl i Zátopek ve vrcholné formě. Ale že má vzadu na hlavě 2 natáčky (kovové) si v tom ranním maratónu ani neuvědomila.
Karel Boháček
Pokud je někdo k sobě a k ostatním zodpovědný tak je to normální. Takhle žiji celý život a nemám dojem, že jsem mišuge.
Zuzana Pivcová
Zatím se mi jen jednou stalo, že když jsem jela v létě sestře do bytu zalít kytky atd., tak jsem se už ze zastávky autobusu vrátila s pocitem, že jsem nezavřela okno. Tak jsem to pro jistotu šla zkontrolovat. Jinak se zatím držím. :-D