Cibulka jako cibulka aneb vzpomínka na babičku

Cibulka jako cibulka aneb vzpomínka na babičku

30. 5. 2019

Moje babička byla navzdory svému smutnému dětství veselá kopa. Když mi ovšem  líčila, jak její rodina se třemi dětmi neměla za první světové co jíst, nejmladšímu bratrovi, ještě miminu, dělali cumel z plátýnka, do kterého se zabalil kousek tvrdého chleba a cumel pak namočili do vody, vždycky mne pojala hrozná touha jít okamžitě vyplenit špajzku a nacpat se k prasknutí do zásoby. A to mi zůstalo – jakmile nemám doma aspoň půlku chleba, jsem nervózní.

Malého bratříčka měla jako nejstarší na starosti ona, a tak ho v podstatě vychovávala, protože byla asi o 12 let starší. A  tudíž celý život k němu chovala spíše mateřské city. Taky si myslela, že ještě  pořád trpí hlady, i když už to byl dospělý mužský (což dozajista trpěl, jako každý mužský). Takže jakmile k ní přijel, napekla, navařila a snažila se mu snést modré z nebe, dokonce celé dopoledne dokázala stát ve frontě na bifteky, zatímco děda se musel spokojit s bůčkem.

Bratříček vyrostl, oženil se v Praze a babička tam k němu jezdila občas na návštěvy. Jednou musela jeho manželka do nemocnice, a tak babička přijela zaskočit a navařit a já jela s ní, abych měla výlet.

Chtěla mu udělat guláš nebo co, aby se pořádně najedl a ona mu vynahradila tak to hladové dětství. Sáhla do špajzky pro cibuli, byly sice malé, ale bylo jich dost. Zdály se jí sice trochu divné, ale asi je to nějaký nový druh, pomyslela si. Navíc neměla nasazeny brýle a špatně viděla.

Guláš se povedl, strýc (budu mu říkat strýc, aby se to nepletlo) usedl, v jedné ruce noviny a pustil se do jídla. Po několika lžících povídá: Ty, Máňo, ten guláš má divnou chuť…cos to tam dala ? Babi poctivě vyjmenovala veškeré přísady včetně cibulek ze špajzky. To už strýc pojal silné podezření a letěl zkontrolovat inkriminované cibulky.

No samozřejmě, byly to cibulky tulipánové ! Babi je poctivě skoro všechny nakrájela na malé kousíčky a dala podusit s masem. Nevím, co by se strýci stalo, kdyby  měl pošramocené chuťové buňky a snědl všechno, ale vzhledem k tomu, že prý za války v Holandsku taky jedli z hladu cibule tulipánů, tak snad by přežil. Dožralo ho to ale velice, ani ne tak asi ty cibulky, jako že zas zůstane o hladu. Vyváděl a babička ho konejšila: Není ti špatně ? Jdi to honem vyzvracet ! A strýc hulákal: Doteď mi špatně nebylo, dokuds mi neřekla, že jsem sežral tulipány !!! A já se krčila v rohu a sledovala tu scénu. Já guláši ušla, protože jsem dostala „dětské jídlo“, což bývalo obvykle „přesbidlo“ (pro neznalé:  brambory s noky polité sádlem a navrch s osmaženou cibulkou – jinde se tomu asi říká uhlířina). A tak dodnes nevím, jak chutná guláš na tulipánech, ale řekla bych, že hořce, hlavně, když má člověk hlad a pak, místo aby to snědl, to musí vyhodit.

Strýc se dožil devadesátky. Možná k tomu přispělo jeho hladovění nebo snad že by ty tulipány ?!?

Hodnocení:
(5.1 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Chodorová
I já přispěji svou troškou do mlýna, pokud se nepletu, tak tulipány nejsou jedovaté. Já mám příběh s cibulkami narcisů, a to už není taková legrace. Jela jsem s ještě ne roční dcerkou do "poradny", jak se tenkrát říkalo. Byl doma jen tchán, který měl na návštěvě svého bratra, rozhodl se uvařit svoji vyhlášenou bramboračku. Když jsem se s dítětem vrátila, tak mi ji taky nabídl. Za chvíli po pozření té jeho dobroty se mi udělalo špatně, a vrhala jsem o závod. Tchán mi ještě vyčinil, že pořádně nejím, a proto je mi špatně. Ovšem za chvíli vyskočil on, i jeho bratr, a dělali to samé, co já. Když přišla tchyně domů, a viděla nás "vyblité", tak se přišlo na to, že měla ve špajzu cibulky narcisů v pytlíčku. Tchán přidával do jíšky vždy cibuli, tu nenašel, tak přidal něco narcisů. Naštěstí to nejedla malá dcerka, kerá ještě měla svou stravu. Narcisy měly dávicí účinek, tak jsme to špatné snad vyhodili ven. Taky příběh skoro nevěřícný.
Jana Hošková
Teď mě neberte příliš vážně - ale já si vždycky vzpomenu při vaření na svou oblíbenou autorku Betty MacDonaldovou - Vejce a já a Co život dal a vzal, kde psala: moc se s tím nedělejte, mužský sežerou všechno ! (Možná to bylo vyjádřeno ještě trochu expresivněji, přesně si to už nepamatuju...a taky když ráno chci ustlat, vzpomenu na Bettinu babičku a její způsob spaní a stlaní... :-))
Marie Doušová
Také se v naší rodině jednou povedlo zaměnit cibulky tulipánů za cibuli. Babička se zlobila,ale jinak se nic nestalo, jen to , že už je nenechávala na místě,kde by je mohl vnuk sníst. Moc hezky napsaná vzpomínka.********
Dana Puchalská
Tohle jsem zažila také. Guláš se povedl a nikomu se nic nestalo.
Danka Rotyková
Pěkné ☺
Libuše Křapová
Jani, hezky píšeš a dobře se to čte :-) , zasmála jsem se. Já jsem tulipány ještě nejedla, ale hrabošům na mé zahradě velmi chutnají. Těším se na další povídání :-)
Naděžda Špásová
Hezká vzpomínka. :-)
Marie Seitlová
Pěkný a úsměvný příběh. Známý má rád česnek, byl u kamaráda a tam měli spoustu česneku rozloženého, tak si dna stroušky vzal a snědl. Když to kamarádovi řekl, ten mu odpověděl, že je měl namočené v sulce a nachystané na sadbu. Měl strach co se stane, ale nic, stále žije.
Zdenka Soukupová
Je vidět, že to strýci neublížilo, když se dožil devadesátky. Krásný příběh. Zasmála jsem se.
Alena Tollarová
Příběhy o tom, jak někdo vařil na tulipánových cibulkách, jsme si vyprávěly už v dětství. Dneska si to nějak neumím představit, ale k zasmání to je. To jo.
Zuzana Pivcová
Při takových gastronomických omylech se vždy hodně nasměju, díky.
ivana kosťunová
Tyhle rodinné historky mám ráda, a když je to i výborně autorsky zpracované, nemá to chybu.