Rámus
FOTO: autor

Rámus

4. 6. 2019

Škoda, že mne nenapadlo zapisovat hospodské historky, pronášené u piva. A už to jistě nenapravím. Bývaly tu v naší vesnici čtyři hospody, dneska se taktak drží jedna. No, málo lumpačíme! Tož nevím, kdo náš národ drží ve špičce konzumentů alkoholu? Ale ať pijeme nebo ne, veselé plky z hospody se ještě semtam objeví. A teď třeba tady.

Rámus se přezdívalo odnepaměti Frantovi Rozbořilovi. Říkalo se mu tak pro jeho zvučný hlas a vzteklé jednání. Snadno se rozběsnil. Býval proto často terčem poťouchlých žertů a provokací. Kdysi na něj došlo i před Vánocemi. Pološ Polák si nad pivem naoko zoufal, že k němu nechce přijít řezník, a jak to dopadne se svátky, co se bude předkládat na sváteční stůl, no, naříkal, až by mu jeden uvěřil. A ten jeden, to byl právě Franta Rámus. Uvažuje: "Co na tem, že budó svátky. Šak to nejak odbudu, a stovka v kapci, tá je dycky dobrá!" S hlasitou odpovědí míří na Pološe: "Už neskohéké, já ti to zabiju. Máš krópy?" Tomu cuká v kouku, ale přece se ptá s vážnou tváří: "Ty bys přišel Franto? To seš hodné. A krópy nebudó potřeba. Jelita dělať nebudem! Tož zme domluveni. Přindi ráno."

Druhého dne, ještě za tmy, je Rámus u Pološe na dvoře. Opře kolo o kůlnu: "Gde ho máte, paňmámo?"  "Šel se umyť do kópelky. Šak běžte za nim!" Franta vejde do koupelny: "Tož su tady, Pološu, začnem?"  "Ja. Vyber si, keryho migneš prvniho," ukazuje hospodář do vany, v níž se převalují dva kapitální kapři. Řezník vyvalí oči, zasakruje, aktovku s náčiním a grmolec hodí Pološovi k nohám a už je v trapu! Dvě neděle se v hospodě neobjevil! Provokatér ho musel odprosit a stálo ho to flašku slivovice, ale i tak byl spokojen. Sotva se na jednu historku pozapomnělo, už je tu druhá.

V době, kdy se hospodě U Rybníčka ještě říkávalo U Baránků, chodíval do ní na pivo s příslušenstvím i Franta Rámus. Když mu kdysi hostinský Baránek donesl pivo, kterému ještě cosi chybělo do dospělosti, Rámus se ohradil, že není dotočené. "To donde, Franto!," odvětil hospodský. Tentokrát se Franta ovládl. Snad už měl cosi v plánu, protože se mu to nestalo poprvé. A tak když došlo na placení, mělo to být dvanáct korun, Rámus podal Baránkovi desetikorunu a měl se k odchodu. "Počké, Rámusu, ešče dvě koruny!"  "To donde, hospodo!" A šel. Hospodský si odplivl, škaredě zaklel a desetikorunu zastrčil do portmonky. Na pronásledování vzteklého hosta si netroufal. Další příběh však už tak poklidný konec neměl.

Rámus býval náruživým myslivcem. Kdysi slíbil kterési úřednici v zaměstnání zajíce. Musel počkat na dobu honů, kdy bylo možné takového zajíce získat. Ač myslivci zvěř střelí, musí si ji ještě zaplatit. Tak si Rámus zaplatil zajíčka a v myslivecké chatě, kde se zapíjel úspěšný lov, jej položil pod věšák, pod svůj hubertus. Účastníci honu se veselili, popíjeli, rozprávěli, a všeobecného veselí využil jeden z honců, vtipálek a podšívka všech neřestí, dlouhý Jarek. Rámusovu zajíčkovi uřezal uši. A těšil se, jak bude postižený prskat. Když si při odchodu Rámus oblékl hubertus, vzal flintu a zajíce, tu kterýsi z osazenstva povídá: "Rámusu, gde deš s tym kocórem?" Dotázaný pozvedl zajíce, pohleděl na jeho zohavenou hlavu a už vidí i rozšklebeného Jarka. Zajíc letí do kouta,  Rámus řve jak tur a žene se po provinilci. Stačí z věšáku sundat čísi čagan a už se dlouhán krčí pod přívalem ran. Konečně se mu podařilo utéci do kuchyně. Rámus hodil čagan na podlahu a s nadáváním opouští chatu. A na zbitém Jarkovi je, aby bezuchého zajíce stáhl a na příští hon připravil guláš.

 

grmolec, brdečko = dřevěné či ocelové ramínko k zavěšení poraženého prasete

Hodnocení:
(5 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jarmila Komberec Jakubcová
Moc hezké - zasmála jsem se zajímavému nářečí.
Zdenka Soukupová
Krásně popsané příhody. Těším se na další.
Rostislav Mraček
Dámy, potěšily jste mne dohadováním o nářečí, jež se objevuje v mých plkačkách. A nasadily i brouka do hlavy, no, ještě nevím, zda se odhodlám k obšírnějšímu vysvětlení... Některé jste se trefily. Nejde o žádný mix, ale podřečí hanáčtiny. Tomu mému se říká hánáčtina kojecká. Je slyšet v okolí Kojetína, Tovačova a také ve městech Olomouci, Prostějově, Přerově, odkud už zmizelo to nářečí, jež přežívá na venkově.
Libuše Křapová
Ivano, Přerov je na Hané, ale hned za ním už je Zlínsko a Moravské Slovácko . A povídání se mi moc líbilo, jak jsem psala už níže :-)
ivana kosťunová
A já jsem si myslela na hanáčtinu. Ale to je jedno - bez toho nářečí by ty historky neměly tu pravou šťávu. Jen se obávám, že už to za chvíli budeme znát jen ze vzpomínek.
Dana Puchalská
Manželův tatínek byl rodák z Přerova. A tak jsem to nářečí poznala.
Zuzana Pivcová
Já bych to zařadila na Hanou, protože to nepoznám. Ale vyprávění se mi moc líbilo.
Libuše Křapová
Líbilo se mi to :-) Podle nářečí jsem tipovala, odkud jste. Není to ani čistá hanáčtina, ani slováčtina, ani nic jiného ... - musela jsem se kouknout na váš profil. A vida, nářeční mix :-)
Dana Puchalská
Super povídka. Dost jsem se u ní pobavila. Budou zase další? Ve vesnických hospůdkách to žilo, škoda že v některých vesnicích už nejsou.