Kvalitní vztah vede ke kvalitnímu stáří
Ilustrační foto: pixabay.com

Kvalitní vztah vede ke kvalitnímu stáří

29. 6. 2019

Už osmdesát let sledují vědci z Harvardu sedm set mužů, jejich partnerky, jejich syny, dcery, vnoučata. Snaží se s jejich pomocí  zjistit, zda a jaký vliv mají partnerské vztahy na zdraví a kvalitu života.

Protože účastníci studie postupně umírají, v centru pozornosti už jsou jejich potomci. A mění se i generace autorů projektu.

Co se týká délky, jde o naprosto unikátní záležitost. A to je třeba uznat i v době, kdy se zkoumá kde co. „Jen souhrou náhod, štěstí a vytrvalosti několika generací tato studie přežila. Jinak je běžné, že podobné rozsáhlé výzkumy trvají nanejvýš jedno desetiletí,“ uvedl Robert Waldinger, který je vedoucím projektu, toho času už čtvrtým v dějinách jeho existence.

Mnozí z mužů, které jeho předchůdci začali sledovat, už nežijí. Mnohým je přes devadesát let a jsou v různých druzích kondice. A právě to lékaře, psychology a další zainteresované vědce zajímá. Jak se běžný život, to znamená především vztahy s partnery a rodinou, promítají v tom, v jakém zdravotním a psychickém stavu člověk ve vysokém věku bude.

„Zpráva, která z těch mnoha let vyplynula, je jasná. Kvalitní vztahy a dobré rodinné zázemí nás udržují zdravější a spokojenější ve srovnání se stejně starými lidmi, kteří na dobrý rodinný život neměli štěstí nebo si ho z různých důvodů nevytvořili,“ tvrdí Robert Waldinger.

Výzkumníci zveřejnili závěr, že lidé, o kterých si už ve věku kolem padesátky tipovali, že se dožijí vysokého věku v dobré psychické a fyzické kondici, se ho zpravidla opravdu v takovém stavu dožili. A naopak u těch, kterým takzvaně předpověděli stáří nepříliš radostné, se to také ukázalo. Jak je to možné? „Ukázalo se, že lidé, kteří žijí v kvalitních vztazích, to znamená ve šťastných a dlouhodobých manželstvích, mají velký předpoklad, že se stanou šťastnými zdravými osmdesátníky,“ tvrdí vedoucí studie. V odborných kruzích se o této studii říká, že její zajímavost spočívá právě v těch předpovědích. Vědci například tvrdili o některých lidech, kterým bylo třicet, že budou spokojení a zdraví v padesáti. A byli. A stejně tak padesátníkům předpovídali lepší či horší podobu stáří a to se také vyplnilo. Závěr je jasný: kvalitní vztah posiluje paměť, fyzickou kondici, chuť k životu. Zejména poznatky o paměti jsou často dál zkoumané. Autoři studie tvrdí, že lidé, kteří spolu žijí v dlouhodobém partnerském svazku mají výrazně lepší paměť, než ti žijící dlouhodobě osaměle.

Odpůrci podobných megalomanských projektů zcela oprávněně namítají, že podobné výzkumy nikdy nemohou zachytit realitu. Že jsou lidé, kteří třeba v životě měli smůlu, přišli o partnera tragicky a z toho důvodu žijí dlouho sami, ale přesto jsou v mnohem lepší kondici, než třeba jejich vrstevníci, kteří žijí v partnerství dlouhodobě, ale jedná se o vztah spočívající v tom, že pár leží u televize a cpe se nezdravým jídlem. A jsou tady i další měřítka. Některé páry třeba nedbají o své zdraví, jsou v mizerné kondici, ale jsou spokojené, protože tento životní styl vyhovuje oběma partnerům. Zkrátka, nehádají se. Naopak jiné páry spolu žijí dlouho, navenek se zdá, že jde o pěkné manželství, ale doma se přou kvůli každé maličkosti. Takže je těžko soudit, kdo se vlastně dá spokojeně žijícím člověkem nazvat.

Nicméně výsledky dlouholeté a, jak se zdá, nekonečné Harvardské studie potvrzují i další psychologové.

„Pozorovali jsme manželské páry během prvních šestnácti let jejich manželství. Už po té době byly vidět rozdíly v jejich zdravotní kondici. Ti, kteří si stěžovali na neshody a cítili se být v manželství nespokojeni, měli více zdravotních potíží, než ti, kteří si manželství pochvalovali,“ uvedla americká psycholožka Rosie Shroutová.

Ať už má každý názor na podobné studie jakýkoli, faktem je, že mnoho lidí ví, jak nefunkční vztah může zamávat s životem. Opakované trápení, pocity bezmocnosti a nejistoty, stupňující se vztek, ba až nenávist k člověku, se kterým žijeme, to je nejlepší cesta k vytvoření si nějakých zdravotních potíží. U někoho jsou to potíže psychické, u jiného se projeví třeba žaludečními vředy nebo selháváním imunity. A ono se to pak léty sčítá a sčítá. Výsledkem je, že z někoho je pak nerudný životem zklamaný stařík a z někoho spokojený sebevědomý džentlmen. A mnohdy ani jeden z nich neví, že si za to mohou sami, protože celý život žili či nežili s tou správnou partnerkou. Samozřejmě to platí i obráceně, tedy v případech žen. Takže dobrý výběr partnera či partnerky je zřejmě jakýmsi startem k tomu, jaký jednou bude náš život v cíli. 

Hodnocení:
(4.5 b. / 6 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zuzana Pivcová
Jak ale zjistit, že ten dotyčný žil či nežil celý život se správnou partnerkou (či opačně, ona s partnerem), když chybí možnost srovnávání? Uznávám, že dobrý partnerský vztah přispívá k celkově dobré psychice, a ta zase k celkově dobré kondici. Ale určitě není samojediný. Moje babička i její nejmladší sestra byly vdovy několik desetiletí (a troufám si říct, že po žádném mimořádném manželství) a dožily se v pohodě devadesátky.
Zorka Horká
No jestli to dobře chápu, tak do "mnoha mužů" kterým se z nějakého důvodu nepovedlo žít v uspokojivém partnerském vztahu a to až do vysokého věku, tak do těch si ještě gustem kopneme, protože jsou to budižkničemové. Vyzkoumali to přece vědci z Harvardu :-(
Jana Šenbergerová
Výsledky takových dlouholetých výzkumů bych nezlehčovala. "A mnohdy ani jeden z nich neví, že si za to mohou sami, protože celý život žili či nežili s tou správnou partnerkou." Tuto větu považuji za klíčovou.
olga skopanova
Tak podle téhle studie už bych musela být na smrtelné posteli.
Marie Doušová
Všechny studie jsou asi jen pro lidi ,aby se měli čím zabývat. Nám asi žádná studie nepomůže , musíme sami chtít žít a vážit si svého partnera a být mu po celý život oporou , přítelem a lásku oplácet láskou. Ale musí se chtít a hodně tolerance je někdy třeba.
Helena Votíková
Ano, Harvardská studie je nekonečná, a k čemu nám bude? Vždyť každý jsme originál se svými plusy a minusy.