Jak jsme slavili
Foto: archiv autorky

Jak jsme slavili

1. 7. 2019

Jmenuji se Zdenka a mám svátek 23.6. To by nebylo nic zajímavého, ale moje dcera je také Zdenka, má nejen svátek, ale  22.6. má i  narozeniny. Její dcera - má vnučka, má 23.6. také narozeniny. Aby toho nebylo málo, můj vnuk se jmenuje Jan a má svátek 24.6. Uf, už je toho dost. Proto jsme se dohodli a už řadu let to slavíme dohromady vždy kolem 23.6. podle možností všech. Má mladší dcera říká, že jsou to pro ni druhé Vánoce, protože kupuje dárky všem . Ona jediná v tyto dny neslaví nic. Letos jsme se shodli na dnešním dnu, tj. na 28.6., jen jsme zapomněli, že je zároveň konec školního roku a po době velkých veder je přijatelné počasí i k  posezení venku.

Režisérkou našich oslav byla starší dcera a plán byl : oběd v restauraci a pak přesun do zahradní  cukrárny na něco sladkého a prohlídka vystavených květin. Vše připraveno, dárky zabaleny a jelo se. Bohužel se potvrdilo, že rodiče půjdou s dětmi oslavovat vysvědčení. Bleskově jsme změnili cílovou restauraci, kde bylo plno , za jinou, dokonce o stupeň lepší. Tam se na terase našel jeden volný stůl, a tak jsme ho radostně obsadili. Bylo pravé poledne, měli tam polední menu, z kterého jsme si vybrali celkem jednoduchá jídla, já přírodní kuřecí plátek se šťouchanými bramborami. Už jsme měli hlad, vnuk puberťák byl otrávený a také hlavně hladový.  Teprtve po hodinovém čekání a urgenci u vrchního, konečně přinesli objednané jídlo, jen ne mně, Přinesli mi můj oběd dodatečně.  Upřímně, už na talíři se mi to moc nelíbilo, a opravdu to nebylo k jídlu. Brambory absolutně suché, a úplně studené, kuřecí plátek byl neslaný a tvrdý. Oběd jsem vrátila, moje nálada klesla na bod mrazu. Dcera rychle zaplatila zbytek a jeli jsme k ní domů, kde mi alespoň narychlo uvařila brmbory a usmažila sýr. Pak jsme si zlepšili náladu prohlížením dárků při sklence šampaňského a radovali se z dárku mé dcery - malého koťátka , které bylo moc roztomilé, jak už koťátka bývají. Dcera měla radost, protože před pár měsíci ji opustila její kočička, kterou měla 20 let. A protože nikdo z naší rodiny nemůže bez kočičky nebo pejska žít, tak to pro ni byl nejkrásnější dárek. Oslavu si  zopakujeme bez dárků někdy později v té květinové cukrárně.

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.