Za všechno může praotec
Ilustrační foto: Alena Tollarová

Za všechno může praotec

7. 7. 2019

To, že u nás v Čechách nemáme moře, je docela tristní. Často jsem vyčítal osudu, že mne nechal zrodit se v této krajině, která je sice velice pohledná, leč má tu vadu, že od nejbližšího teplého moře ji dělí zhruba 800 kilometrů po silnici. Říkám teplého, protože polský Balt je asi o 50 kilometrů blíž.  Jenže proti Středozemí má tohle moře fůru nevýhod.

Jednu zkušenost s Baltem, tedy nikoli polským, ale ještě enderáckým, máme se ženou již za sebou. Bylo to uprostřed léta, slunce svítilo jako o závod, voda měla třináct stupňů a vzduch šestnáct. A byl tam pořád vítr, který honil po pobřeží slunečníky, za nimi jejich uživatele i nízké ohrádky proti větru. Naše malé děti měly modré tváře i zadnice, ale spokojeně se v moři ráchaly, já byl tehdy taky spokojený, protože tam bylo moře, vlny šplouchaly o břeh s borovým hájem, ve kterém rostly houby a v dáli na obzoru kotvily trajekty.

Když jsem ale poprvé smočil nohu v teplém moři Středozemním, umínil jsem si, že tohle je to pravé moře pro mne. Později jsem se sice smočil i v jiných mořích, ale ten prvotní zážitek z vysokých španělských vln s hustou, šlehačkovou pěnou, přelévajících se daleko po pláži, z kávy a sklínek ginu s  kulisou autentických španělských slaďáků, zpívaných každého večera na pláži mladíkem se sametovým barytonem, ten se mi navěky zažral do duše.

Člověk je věčně s něčím nespokojený. Já bych konečně bral i ten Balt, i když je studený. Ale jen v krajním případě, kdyby už žádné jiné moře neexistovalo. Na Baltu však není a těžko někdy bude ten vzrušující a rozvolněný středomořský životní styl, ani dlouhé siesty při víně, nebo kapučínu, ani dědkové s fajfkami na lavičkách, řešící problémy politiky a fotbalové ligy, nejsou tam charakteristické mediterrální macchie na skalnatých stráních a nejsou tam ani prastaré, křivolaké uličky, vonící historií a spoustou květin na malých dvorcích. A hlavně tam není to optimisticky pálící jižní slunce, které vám ráno vleze neurvale až do postele a rozpaluje všechny vaše smysly.

To ovšem neznamená, že mám něco proti naší české krajině. Právě naopak. Pokaždé, když přijíždím od Prahy po dálnici a před očima se mi poblíž Roudnice otevře to neopakovatelně krásné panorama středohorských kopečků, vím, že jedu domů. I náš slavný praotec při pohledu z Řípu potěšil své oko i duši. Já si tedy myslím, že moc toho vidět nemohl, protože kolem dokola byly samé lesy. Ale profesor Jirásek potřeboval naši existenci v této krajině nějak smysluplně vysvětlit, a tak měl na praotcův řipský prvovýstup jiný názor. Vytvořil mýtus. Každý národ by měl mít svůj vlastní mýtus. A když ho nemá, je třeba ho dodatečně vytvořit.

Když tak nad tím přemýšlím, musím bohužel konstatovat, že nás praotec o to moře vlastně ošidil. Tady musím souhlasit s panem Miroslavem Horníčkem, který také ve svém útlém a moc pěkném dílku Dobře utajené housle přičítá absenci českého moře právě praotci Čechovi. A pan Horníček byl moudrý člověk a dobře věděl, co říká. Praotec si mohl přeci pod Řípem jen odpočinout, posvačit a pak se zvednout a jít ještě těch 800, nebo i 900 kilometrů dál na jih. Co by mu to udělalo! Vždyť se tenkrát stěhovaly celé národy. My bychom se pak rodili u Středozemního moře, pili bychom středomořské víno z vinic, malebně rozmístěných po vápencových svazích hor, drželi polední siestu a milovali středomořské holky. A hlavně bychom koukali na moře.

 

 

* * *

Hodnocení:
(5.1 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jan Zelenka
Paní Halátová, docela jste mě pobavila. Jste si jistá, že sama při dobrých smyslech jste? Na hloupé a xenofobní komentáře už raději reagovat nebudu.
Věra Halátová
Jestliže je pro někoho, kdo žije v České republice - zřejmě už několik desítek let - je tristní, tak promiňte, ale ten někdo, je jaksi ne zcela při smyslech.
Jan Zelenka
Dámy, to je těžké, když člověk nemůže existovat ve dvojí identitě. Já mám Středohoří moc rád, protože je to můj rodný kraj. Otec je z Třebenic, matka ze Lkáně, já se narodil v Budyni. Zaměstnání mě honila posléze padesát let po Čechách, abych se vrátil dožít opět mezi kopečky. To, že už nemám sílu na ně lézt, je smutné. Od čtrnácti, patnácti se můj deník plnil básničkami a oslavným povídáním o Středohoří. A nikdy jsme nevynechali nádherné slavnosti květů pod třebenickým Košťálovem. kde je tomu konec! Na druhé straně, když člověk sedí večer, při západu slunce na břehu moře, poslouchá, jak si zpívá a je to lepší, než relaxační hudba od Vangelise, v ruce sklenku vína a vedle sebe někoho blízkého, neříkejte, že to není taky pěkné. Prožíval jsem obojí a intenzivně a jsem za to, co jsem v životě zažil, skutečně rád. Tak mi to moře nevyčítejte. Mně už v útlém mládí nadobro zkazil Jules Verne.
Alena Tollarová
Děkuji Ti, Praotče, že jsi se zastavil zrovna tady. Žiju tady ráda a jinam bych nechtěla.
Věra Ježková
Děkuji moc. Obávala jsem se, že si tím Masarykem sympatie nezískám. :-)
Jan Zelenka
Paní Doušová, jedno nevylučuje druhé. To, že mám rád moře a jeho krásnou hudbu, neznamená, že nemám rád tuto zemi. Ovšem rád poznávám. A to nejen naši zem, ale i svět a kořeny naší civilizace.
Marie Doušová
Miluji naši zem a moře tu opravdu mít nemusím. Když po něm zatoužím ,tak se tam rozjedu. Máme nádherná jezera ,řeky ,hory ,kopce ,lesy a proto bychom si toho měli vážit a těšit se z naší krásné přírody.
Marcela Pivcová
Já se budu, na rozdíl od mnohých Čechů, zastávat našeho "Praotce". Jsou jistě mnohé krásy za hranicemi naší země, ale já bych ty naše za jiné, ani za moře, nevyměnila. Jem mi je líto, když pak někde v přírodě vidím, jak si jí lidé neváží.
Dana Puchalská
Jo praotec Čech měl jít prostě jinudy. Bylo by to hezké mít doma aspoň kousíček moře. :-) :-) :-)
Jan Zelenka
Libore, profesora Jiráska se na to už bohužel nezeptáme. Ten věděl všechno. I to, co nikdy nebylo. Já myslím, že Čech přitáhl odněkud z východních stepí. V té době velkého stěhování národů se to stejně cestou všelijak mixovalo, takže dnes můžeme jen těžko tvrdit, že jsme čistí Slované. Já praotce rád nemám, raději mám moře. Stejně tak nemám rád Franze Josefa, protože mě připravil o dědečka. Ale obojí je mi houby platný. Díky za návštěvu.
Libor Farský
Já si myslím, že praotec Čech naopak z jihu přivandroval.
Jan Zelenka
Naprostý souhlas s p. Ježkovou. Byl jsem dvakrát v Alpách, znám i Solnohradsko a musím říci, že Rakousko je turistický ráj. A kde byli za monarchie!? Vývoj šel holt různě.
Elena Valeriánová
Po více jak týdnu v Rakousku souhlasím s Věrkou J. Za všechno může tatíček M. a spol. Těch krásných náhorních jezer, ledovců, bystřin a vodopádů o to všechno jsme díky nim přišli. No, co už naděláme.
Danka Rotyková
Jsem ráda v Čechách, ale trochu více vody bych také přivítala. V tomto letním období s tropickými dny by se nám všem více vody hodilo. A netrvala bych ani na moři. I menší řeky a říčky mají své kouzlo. Umí i krásně osvěžit vzduch.
Soňa Prachfeldová
Kde se kdo zrodi, tam se také hodí. A k moři se dá vždy dojet, doletět. Z Vašeho vyprávění přímo dýchá slunce a mořské vlny zní.
Anna Potůčková
Mně nevadí že nemáme moře, i bez něj je tu spoust krásných míst, které nám zase závidí ti co mají moře na dosah! Kdyby tu bylo moře vsadím se, že zase by se našlo něco, co by si jiní přáli. Přání jsou součástí našich životů a každý nějaké přání má.
Jana Šenbergerová
Já jsem praotci Čechovi vděčná. Kdybych chtěla žít u moře, narodila bych se tam. :-)
Zorka Horká
Věrko, palec nahoru :-)
Věra Ježková
Kdyby TGM a spol. nezrušili Rakousko-Uhersko, mohli jsme mít moře taky. I s Řípem. :-)
Jan Zelenka
Otec i matka se v tomto krásném kraji narodili. A já jsem při častých návštěvách Třebenic s otcem zběhal kdejaký kopeček. Po 45 letech bydlení v Praze jsem se znovu do Středohoří vrátil s nadějí na další a další kopečky. Zapomněl jsem ovšem, že léta i choroby rychle přibývají. A tak místo lezení po kopečkách se nyní snažím o nich alespoň psát.
Zuzana Pivcová
Souhlasím. Já vlastně krásu Českého středohoří poznávám především díky zdejším článkům.
ivana kosťunová
Ale že nám těch milovníků českého středohoří přibývá ! Brzy zde budou mít vlastní klub :))