Místo někdejší tragédie dnes pouhou turistickou atrakcí?
FOTO: Wikimedia Commons

Místo někdejší tragédie dnes pouhou turistickou atrakcí?

8. 7. 2019

Při nedávné návštěvě Veletrhu vědy v pražských Letňanech jsem si mezi informativními materiály vybrala i brožurku studentů Přírodovědecké fakulty UK na téma Radioaktivita.

Proč se chci zrovna dnes poněkud zamyslet nad černobylskou jadernou katastrofou, od níž uplynulo v dubnu již 33 let? Možná proto, že naše letní obydlí stojí jen 7 kilometrů od známé Jaderné elektrárny Temelín, která byla budována právě v době neblahé události v Černobylu.

Nechci zde připomínat to, co už bylo mnohokrát řečeno nebo napsáno, připomínat děsivá souhrnná fakta. Pro mě je především fascinující poznatek o nezničitelnosti přírody a života jako takového.

Někdejší nejbližší město Pripjať, které bylo vzhledem k nízkému věkovému průměru svých tehdejších 50 tisíc obyvatel nazýváno "městem mladých", se po následné evakuaci stalo "městem duchů". Kromě asi 600 převážně starších občanů s převahou tzv. černobylských bábušek, vdov po někdejších zaměstnancích elektrárny, které i přes zákaz vlády dožívají ve svých někdejších domovech ve vnější zóně, tu další trvale žijící obyvatelstvo není.

O to zajímavější však je skutečnost, že ve vylidněných oblastech vznikl unikátní ekosystém, kterému nedominuje člověk. Zatímco původní zvířena zasažená radiací vymřela, nahradila ji divoká zvěř ze sousedních oblastí. Je možno zde potkat medvědy, lišky a vlky, kteří ztratili svou původní plachost. Zvláštní skupinu pak tvoří polodivocí psi, potomci někdejších domácích psů, kteří se ochotně přidávají k turistickým výpravám. Ukrajinská vláda po prvotních pokusech o jejich odchyt je nakonec ponechala přírodě.

V oblastech kolem elektrárny je stále ještě zvýšená radiace, a proto jsou pro člověka běžně neobyvatelné. S postupem let odejdou černobylské bábušky, ale život zde určitě nezanikne, a to nejen díky cestovnímu ruchu, který umožňuje zájemcům poznat místa katastrofy. Příroda bude i nadále dobývat opuštěná lidská sídla a uvolněný prostor osídlí nové živočišné druhy. Zdá se, že život je nezničitelný.

P. S. Ráda bych v této souvislosti ještě uvedla, že díky své dřívější práci ve Vojenském ústředním archivu jsem měla možnost narazit při zpracovávání německé válečné dokumentace i na zprávy o činnosti speciálních jednotek SS na Východě v létě 1941. Právě oblast kolem řeky Pripjať byla spojena s masovou likvidací obyvatelstva včetně topení v tamních bažinách. Jako kdyby právě v těchto místech byla nakumulována negativní energie. Věřím, že po tragické "očistě" tu do budoucna zvítězí přece jen život. 

Některé faktické poznatky jsem našla v článku studenta Matěje Vrhela Černobylská "mrtvá " zóna v brožuře Radioaktivita, www.prirodovedci.cz.

Hodnocení:
(5.1 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Šenbergerová
Nepochybuji o tom, že se tato neblahá událost podepsala na zdraví našich dcer. Poud jde o mě, nefandím atomové energii. Můžeme ji spoutat a využívat, ale pod kontrolou ji nemáme, i když si to někteří myslí.
František Matoušek
Článek opravdu k zamyšlení. Díky.
Ilona Kolářová
Výbuch Černobylu si pamatuji. Dělalo se jakoby nic, dokonce se jedna etapa Závodu míru jela někde poblíž, všechno se ututlávalo.Na Svobodné Evropě hlásili, že Japonští turisté měli všichni u sebe nějaká měřidla na měření radiace. Když začaly pípat, sebrali se a většina odletěla zpět.
Anna Potůčková
Zajímavý článek. Jedna moje kamarádka tam byla a nafotila víc jak 250 fotek, na kterých bylo zřetelné, že příroda si tuto oblast bere zpět.
Eva Mužíková
Díky za zajímavou informaci Zuzko.
Věra Ježková
Zuzko, moc zajímavé. Díky.
ivana kosťunová
Pro mě je to dobrá zpráva. Až se svojí destruktivní činností sami vyhubíme, příroda to eliminuje a vše začne od začátku. Možná lépe. Uvidíme v příštích životech :))
Marcela Pivcová
Zatím snad po každé katastrofě dříve či hodně později vítězí příroda. Jen lidé často záměrným utajováním katastrofy čas k návratu nesmyslně prodlouží.
Hana Nováková
Zuzko, až mi z toho mráz běhá po zádech, i když elektřiny je pořád nedostatek a zdroje jsou potřeba, přeci jen, je třeba vzít v úvahu zda na našem tak malém území je nutné rozšiřovat bloky elektrárny. Proč vyvážíme energii, proč ji neponechat doma a vyhnout se tak možné katastrofě, to je to, ci si říkám vždy, když je jen zmínka o dostavbě.
Dana Puchalská
Víc než zajímavý článek.