Prázdninový tip:  Můj první pobyt ve Vysokých Tatrách
Foto: autorka

Prázdninový tip: Můj první pobyt ve Vysokých Tatrách

13. 7. 2019

Úderem půlnoci z 31. 12. 1992  na 1. leden 1993 vznikly dva nové státy - Česká republika a Slovenská republika.

Naše vesnická škola v Protivanově měla od 50tých let družbu se školou v Myjavě - tehdy jsme byli jedna republika. Jako mnozí jiní jsem si i já pilně dopisovala od 6. třídy se slovenskou dívenkou. Obě jsme se provdaly a i se svými rodinami jsme se několikrát vzájemně všichni i s dětmi navštívili - takže jsem poznala hlavně Myjavu s okolím a Bratislavu. Přátelství nám vydrželo dodnes - občas si napíšeme nebo zavoláme.

Ale i po rozdělení republiky jsme stále všichni přátelé, ne-li bratři - každý jsme na svém písečku, a kdyby k rozdělení nedošlo - většina lidí o to vlastně nestála - nebylo přece ani referendum  -  měl by společný stát možná větší potenciál a prestiž - tak nám to říkají na Slovensku i naši přátelé...

A já se letos s našimi seniory z Boskovic zúčastnila poprve nádherného týdenního pobytového zájezdu do Vysokých Tater...

V neděli po prohlídce Trenčianského hradu jsme si na nádraží v Trenčíně vyřídili průkazky na cestování po Slovensku zdarma - mají to zde úplně zdarma senioři nad 70 let už několik let, tak jako i studující mládež do 26 let.

Dojeli jsme autobusem až do Tatranské Lomnice a ubytovali jsme se v retro hotelu Morava. Večer proběhla informativní schůzka s milým přípitkem a nabídkou večerních programů v hotelu - už o tom psala dříve i paní Hanka a Maruška...

V pondělí jsme odjeli vlakem z Tatranské Lomnice s přestupem ve Starém Smokovci až na Štrbské Pleso. Už ve zcela zaplněném vlaku jsme si povídali s dětmi ze škol v Bratislavě, které zde byly právě na školách v přírodě. Když jsem začala mluvit česky, některé děti hned se mnou rády začaly mluvit. Dozvěděla jsem se od učitelek, že do škol v přírodě zde jezdí hodně dětí hlavně z mnoha měst na Slovensku.

Při cestování vlakem jsme pozorovali okolní krajinu, která byla po ničivé smršti v listopadu roku 2004 ve velmi špatném stavu - byly vyvráceny stromy na ploše víc než 12.000 hektarů.

Protože je to zde všude chráněná krajinná oblast, která se nedala zalesňovat - příroda se ale přesto sama nádherně obnovila z náletových semen. Jen do dálky ční vysoká torza modřínů, které nesmetla větrná smršť díky hlubokým  kořenům...

Ten den nám hodně pršelo, takže jsme se prošli kolem jezera, podívali se na skokanské můstky, někteří šli i rozcestníkem k Jezírkům lásky a vydali se i po naučném chodníku. Po vydatné a chutné večeři kdo chtěl, mohl jet na večerní koupání do Thermal Parku Vrbov...

V úterý jsme jeli busem s průvodcem na Spišský hrad, Spišskou Kapitulu, oběd jsme měli na Spišské salaši a následovala prohlídka města Levoča - po další cestě nám tak mohutně pršelo, že i autobus zůstal stát, vůbec se v těch nekonečných proudech vody nedalo jet...

Ve středu jsme jeli lanovkou z Tatranské Lomnice na Skalnaté Pleso, které jsme si hezky prochodili. Na Lomnický štít jich lanovkou zase jelo moc málo - byl téměř neustále ponořen v mracích, ze kterých se později přímo sypaly na zem veliké kroupy - večer zase byla možnost večerního koupání ve Vrbové.

Ve čtvrtek jsme se nalodili na vory v Majere a splavovali Dunajec - 12 kilometrů, vystoupili jsme po 2 hodinách na Lesnici, odtud jsme šli pěšky na občerstvení na chatu Pieniny, kde nás vítala i živá hudba.

Odpoledne jsme jeli do Starého Smokovce, odtud lanovkou na Hrebionok - někteří se vydali i k Rainerově chatě a vodopádům na Studeném potoku. Zase nás hodně zahnal déšť, skutečně v době našeho pobytu v horách nám velice často pršelo - užili jsme si téměř všichni někdy i teplejší bundy a já měla v batůžku i rukavice, které jsem půjčila jedné známé -  potřebovala je ještě vic než já...

V pátek jsme se zastavili na vodní nádrži Liptovská Mara, v Krajince nakoupili sýry a už jsme pokračovali na Prostřední Bečvu na Zavadilku, kde byla zastávka na občerstvení...

Můj první pobyt ve Vysokých Tatrách byl nezapomenutelný už proto, že jsem se setkala a mluvila na Slovensku s mnoha a mnoha milými lidmi a právě nejvíce při cestování vlaky, které byly často úplně přeplněné - ovšem na silnicích bylo vidět daleko méně osobních aut...

  A také při každém probuzení jsem se dívala z okna pokoje přímo na Lomnický štít, takže jsem jej viděla jak v záři sluníčka, tak v chuchvalcich mraků - byly to pro mne i mnohé ostatní skutečně jedinečné a neopakovatelné výhledy a to i v jiné denní době...

  Všichni účastníci našeho červnového pobytového zájezdu ve Vysokých Tatrách byli nadšeni a naší milé vedoucí, která jej obětavě připravila patří od nás všech zasloužený dík...

 

 

Hodnocení:
(5.2 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Ženatová
Díky všem za milá slova...
Soňa Prachfeldová
Maruško je tam všude nádherně, měla jsem to štěstí, že jsem tam také byla. Díky za oživení.
Ilona Kolářová
Znám velice dobře.
Věra Ježková
Maruško, děkuji za článek a fotky. Připomněla jsi mi můj jediný pobyt v Tatrách před několika lety – v Popradu, odkud jsme jezdili na výlety.
Jana Šenbergerová
Tatry mám ráda a už se na ně těším, i když od jejich poslední návštěvy notně ubylo sil.
Alena Vávrová
V Tatrách, Vysokých i Nízkých, jsem byla několikrát a vzpomínky mám nádherné. Díky za připomenutí.
Marie Novotná
Loňská návštěva Tater s prima partou byla moc hezká a proto si ji letos rada zopakuji. Děkuji za tip na výlety v Tatrach.
Marie Seitlová
Maruško, je moc pěkný tip na prázdniny. Tatry mám moc ráda a jezdím tam každý rok a i v zimě. Každý rok jsme na Moravu jezdily s Hankou s našimi seniory. Letos jedu jen já, ale jede se mnou i pár lidiček z ička. Jezdíme koncem srpna nebo v září, kdy je tam nejkrásněji. Už se nám to blíží, odjíždíme 25.8.
Naděžda Špásová
Ve Vysokých Tatrách jsem nikdy nebyla, a asi už to nenapravím. Hlavně, že jste si, Maruško, pobyt užili. :-)
Zuzana Pivcová
Utvrdila jsem se v tom, že už nebudu jezdit do ciziny (Slovensko v to nepočítám), a budu-li v pořádku, začnu se víc seznamovat s krásami naší země, kde mám velké mezery. Díky za moc hezkou nabídku.
Daniela Řeřichová
Moc pěkná reportáž s hezkými fotografiemi. Tatry jsou úžasné i nebezpečné. Škoda, že jsem nikdy nezažila plavbu na voru.
Hana Nováková
Maruško, Tatry jsou krásné, byla jsem tam se školou a mnoho určitých zajímavých pohledů mi dodnes zůstalo v mysli. Taky byli jsme mladí, dobrá školní parta a tak jsme si týdenní pobyt užili. Taky i díky dobrým učitelům, kdnes si nedovedu představit tůry po horách s omladinou, držící v ruce mobil. To aby nad námi létal záchranářský vrtulník. Díky za fotky a komentář.
Dana Puchalská
Marie, moc hezký výlet. Jak jsem si tak prohlížela fotografie, došlo mi že ve Vysokých Tatrách, Pieninách a na Dunajci jsem byla když mě bylo krásných 20 let. A opravdu se to tam změnilo. K lepšímu. Děkuju za oživení vzpomínek.