Několik řádků o Holandsku. III. část – doprava, cestování a závěr
Ilustrační foto: pixabay.com

Několik řádků o Holandsku. III. část – doprava, cestování a závěr

20. 7. 2019

Auty se jezdí většinou přísně podle předpisů, pomaleji, ohleduplně, jezdí se všude, aut zde jezdí miliony, senioři jezdí do nejvyššího věku, ženy i muži. Dopravních nehod je výrazně méně než u nás, i je méně smrtelných dopravních nehod.

Silnice a dálnice jsou už dlouhá desetiletí v perfektním stavu a s velmi dobrým značením jak svislým, tak vodorovným. Holandsko má jednu z nejhustších dálničních sítí v Evropě. Není žádnou zvláštností osm pruhů na dálnici, stát do dálnic a silnic ročně dává jak do výstavby, tak do oprav, obrovské finanční prostředky. Na vysoké úrovni je dlouholeté plánování výstavby dopravních staveb.

Velkou část dopravy je doprava vodní po kanálech a řekách, Ta je také na vysoké úrovni a s přísnými bezpečnostními pravidly. Velká technická zajímavost na vodní dopravě jsou např. zvedací mosty, nebo vodní kanály, které vedou na dálnici. Nádherná architektonická díla. Vodní cesty mají své podrobné mapy.

Totéž je ve vlakové dopravě, s hustou sítí, s přesnými časy, s využitím až do center měst. O letecké dopravě se zmiňovat nebudu, tam jsou stejná pravidla jako všude jinde.

Samostatně je nutné mluvit o cyklistické dopravě. Tato doprava má vybudovánu bohatou síť cyklistických silnic – stezek jak ve městech, tak mezi obcemi i městy. Cyklistické stezky mají své mapy a své velmi dobré značení., popisy tras, vč. informací o zajímavostech. Myslím, že cyklistický dopravní systém je nejpropracovanější v celé Evropě. Co Holanďan to auto, co Holanďan to kolo. Kolo je velmi rozšířený prostředek během celého roku. Děti do školky nebo do školy, dámy na nákup, mladí do školy či do zaměstnání, zaměstnanci do úřadu, atd…. Kolo je fenomén! Cyklista je pán na křižovatkách, řidiči jsou nevrlí k cyklistům a naopak. I když cyklista a řidič auta jedno a totéž jest. Primátor Amsterdamu přijíždí pravidelně na kole do práce, stejně jako školník do základní školy. Nedělají se rozdíly. Kola jsou rozšířena také proto, že v Holandsku nejsou kopce, snad jen nadjezd na železniční tratí nebo nad dálnicí. Kola se běžně kradou, moc se nezamykají, kola se používají tak dlouho, pokud na nich lze jezdit. Kola jsou velmi často staré rachotiny. Studenti se sjedou třeba odpoledne na pivě v hospodě, a když odchází, tak si běžně vezme každý jakékoliv kolo, když tam to svoje nenajde. To je zvyk, nad kterým se už nikdo nepozastavuje. V Holandsku je rozsáhlá síť půjčoven kol.

Bohužel, hodně se kradou i auta. Holanďan není ochoten dát moc peněz za zabezpečení auta. Je velmi spořivý na to, aby si auto pojistil přes nějakou hlídací službu např. přes satelit. Je to také proto, že pokud se ztratí auto, a policie vám dá potvrzení o odcizení, tak pojišťovna vám vyplatí okamžitě slušnou náhradu za ukradený vůz a to během několika dnů. Takže český systém – auto je můj miláček a jsem na něm doslova závislý – většinou v Holandsku neplatí.

Holanďané hodně cestují doma i do zahraničí, hlavně auty a vzadu na kufr auta pověsí několik kol, nabalí svačiny a kávu na cesty, zajistí se levné ubytování a jedou, někdy moc neplánují, kam dojedou, a kde se jim líbí, tam dvě tři noci přespí atd.

V Holandsku je zvykem většinou 2 x do roka dělat rodinné a přátelské pikniky na prodloužené víkendy. Celá velká rodina si objedná někde hotýlek nebo motel a tráví tam 3 až 4 dny o víkendu. Slaví se narozeniny, různá výročí, nebo jen tak. To je krásný zvyk. Není to nic honosného, spíše je to skromné, ale velmi přátelské, každý platí sám za sebe, jak ubytování, tak občerstvení. Často je to s ubytováním v přístavu na lodích, vždy je u takového víkendu program, kola, návštěva zajímavostí, muzea, každý, na co se cítí a na co má chuť. Je to velmi pěkný zvyk, utužuje rodinné vztahy i přátelství. Rodina je pořád pro většinu Holanďanů velkým základem společenského života. A rodiny jsou velké. Můj švagr, (má 75 roků), měl 10 sourozenců (z toho jich ještě 8 žije) a takto se scházejí dlouhá desetiletí. Schází se jich kolem 50 členů rodiny. Mladí přebírají štafetu po odešlých. Myslím, že je to hezký zvyk. Velkých rodin je zde bezpočet.

Holanďané staletí bojují s oceánem, stavějí hráze, stavějí mosty, odvodňují hektary a hektary svého území a to dělají celé generace. Biologicky i zoologicky jsou zajímavá „jezera při mořském pobřeží“, kde se míchá sladká a slaná voda.

V Nizozemí je velká péče o přírodu, o zeleň, všude se dosti pečlivě udržuje pořádek, zahradník jako zaměstnání, tak je Pan zahradník! Zahradnictví jsou všude, v každé obci i několik. Hodně se zelenina nakupuje u soukromníků, i když bych si dovolil tvrdit, že Holanďané celkově jí méně zeleniny jak my Češi. Častý déšť, skoro trvalý vítr, teploty v zimě ne příliš mnoho pod 0°C a v létě kolem +20 až +25°C, to je ideální pro rostliny a zeleň celkově.

Byl jsem přítomen stavbě nové silnice mezi dvěma obcemi, v blízkosti města Leiden (staré nádherné univerzitní město). Projekt byl zpracován na rozšíření této silnice asi o 2,5 m v délce asi 2 km, protože se tam postavila nová zástavba a silnice s křižovatkami by novému provozu nevyhovovala. Potíž byla v tom, že zde byla vysázena podél silnice alej platanů již asi před 15 roky, a to v celé délce asi 2,0 km. Zelení se postavili zásadně proti pokácení. Místní zahradní firma přišla s návrhem, že platany rostou v štěrkopískovém podloží prosypané hlínou, že každý strom s jejich kořeny by šlo obřezat do hloubky cca 2,0 metry, uvolní takto strom a i s kořenovým balem posunou na nové místo, za hranici nové silnice. Zahradní firma předložila investorovi rozpočet, podrobně a odborně se vše probralo, žádné výběrové řízení a hned se během několika týdnů přípravy pokračovalo! Práce byla velmi nákladná, byla odsouhlasena a všechny platany se přesadily, a všechny se uchytily a vesele dnes rostou dál v nové trase. Řeknete si, to bylo určitě zdržení výstavby, muselo být mnoho nových vyjádření, prošení o dotace, apod. Nikoliv, zde jsou dveře otevřeny a úřady pracují ze dne na den. To je moje velmi kladná odborná zkušenost. Opět musím říct – jiný kraj jiný mrav. Takovýchto zkušeností mám mnoho. U nás v ČR by z toho byl letitý, neřešitelný problém, který by zastavil stavbu, bohužel i tyto zkušenosti z Česka mám – ale to je jiná kapitola.

Nemohl jsem celkově obsáhnout život a dění v Holandsku, také zde platí, jiný kraj jiný mrav, Holandsko má 12 provincií (něco jako naše kraje), takže jiné zvyky jsou ve Friesland (Frýsland) a jiné v Noord-Holland. Nezmínil jsem se oblibě dřeváků, o dlouholeté a vysoké úrovni výroby sýrů, o trzích se sýry, nic jsem vám neřekl o slanečcích – toť pochutina, kterou někdo miluje a někdo nenávidí, o plachtění v létě či bruslení v zimě na kanálech, o životě sedláků na venkově, zcela jsem pominul alespoň pár slovy probrat politickou situaci. Nezmínil jsem se o burze květin. Větrné mlýny by vydaly na samostatnou kapitolu a asi u nás málokdo ví, že větrné mlýny jsou z velké části čerpadla na vodu, přečerpávají vodu mezi kanály. Nezmínil jsem se o květinových slavnostech pořádaných k oslavě Královské rodiny, o tulipánech, o vztahu ke Španělsku a Portugalsku, atd., atd. To by ale bylo už mnoho a mnoho informací.

Pokud jsem mluvil o rodině, čerpal jsem ze zkušeností rodiny středního technického úředníka a zdravotní ošetřovatelky se dvěma dětmi. Manželé jsou již dnes oba důchodci cca 15 roků, děti již mají zaopatřené, se svými rodinami. Žádní velcí milionáři, průměrné rodiny.

Nechtěl jsem ukázat, že se někde žije mnohem lépe než u nás, nechtěl jsem prosazovat žít v cizině. Naopak se chci omluvit, pokud by vyzněl můj názor na Holanďany a jejich život velmi kriticky. Já bych tam nikdy nemohl žít. Měl jsem možnost poznat život v mnoha zemích Evropy, dostal jsem několik oficiálních nabídek pracovat ve svém oboru v zahraničí, tu první, když mně bylo pouhých 27 roků, oficiálně a s celou rodinou, vždy jsem jednoznačně odmítl, ta naše česká hrouda mně nějak leží v srdci, to, že potkávám na ulici přátele, pozdravíme se, zanadáváme si, co se to děje, tak prosím, tak jadrně nadávat jak dovedeme my, Holanďané neumí a to by mně také chybělo, atd., Vždy se rád vracím do svého domova na Moravě, do své postele, a je mně dobře. Pokud jsem se někoho těmito Holandskými řádky dotknul, omlouvám se také. Já jsem napsal jen to, jak to vidím a cítím.

Tak snad až někdy příště, pokud to bude i60 zajímat, podíváme se někam jinam.

 

 

 

Autor: Redakce Zpět na homepage
Hodnocení:
(5 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Květuše Pinkasová
Hezké vyprávění z cest. Doprava a hlavně cyklistika mne zaujala. Jsme taky městem cyklistů, protože tady není městská doprava. Závidím Holandsku ohleduplnost. Neznám tady nikoho, kdo nejezdí nejen na nákup na kole. Pěkné čtení o tom jak se jinde žije a co je u nás stále ještě bohužel špatně.
Lidmila Nejedlá
Velmi zajímavé a pravdivé povídání o Holandsku s úžasným vlasteneckým závěrem. Děkuji, nadchnul jste mě.
Soňa Prachfeldová
Děkuji za Vaše třídílné vyprávění o Holandsku. Moc se mi to líbilo.
František Matoušek
Už jsem byl odhlášen z íčka, ale musel jsem se znovu přihlásit, neboť jsem Vám chtěl vyjádřit dík za články o Holandsku. Prima a díky.
Dana Puchalská
Moc ráda jsem si přečetla spoustu zajímavých informací. Děkuju.
Naděžda Špásová
Jaroslave, tentokrát s vámi souhlasím, ani já bych v Holandsku žít nemohla. I když mi občas dobrosrdečnost některých lidí připadá přes čáru, chyběl by mi pokec na ulici, u kafe, u piva. Země je to určitě hezká, ale u nás je to, když pomineme politiku, přece jen hezčí. Doma je doma. :-)
Jana Šenbergerová
Hezky se o Holandsku četlo, ale žít bych tam nechtěla. Na mé gusto příliš mnoho vody. Jen tu rovinu jim kvůli cyklistice trochu závidím, ale na druhou stranu naše kopečky by mi chyběly víc. Dík.
Zuzana Pivcová
K Vašemu závěrečnému dílu zajímavého vyprávění za sebe připíšu ještě několik svých skromných poznatků: Vím, že můj hostitel před jízdou autem trochu pil, říkali, že u nich je povoleno 0, 8 promile. Cesty autem s nimi byly krásné. Moc se mi líbilo pobřeží s dlouhatánským mostem a odvodněná území - poldry - s nově vzniklou hospodářskou půdou. Také můžu potvrdit, že všude jsou kola, mnoho jich není skutečně nijak připoutáno a asi slouží tomu, kdo je právě potřebuje. Jestli se mi něco nelíbilo v Amsterdamu, kde jsem byla služebně o mnoho let později, tak to byly všudypřítomné drogy. Nejen na ulicích a v prodejnách, ale byly cítit i v restauracích. Můžu říct, že v jedné jsem se během oběda pasivně docela citelně nafetovala. Za Vaše vyprávění, které vycházelo z osobního poznání země, moc děkuji.