Pošlou mě taky do Španělska aneb jak jsem se zas jednou pořádně zasmála

Pošlou mě taky do Španělska aneb jak jsem se zas jednou pořádně zasmála

2. 8. 2019

Šestiletý vnouček je expertem na všetečné dotazy. Jeho dotazy jsou třeskutě upřímné a naprosto bez zábran. Obvykle z něj samozřejmě vypadnou v ten nejlepší čas, když jsme někde mezi lidmi. Moje výhružné syčení nezabírá, často po něm toužím skočit a ucpat mu prostořekou pusu kapesníkem. Jeho hlas je ještě ke všemu velice zvučný (má ho jako ta pověstná figurka z Postřižin).

Na celý autobus do ticha zařve: Babi, pan řidič asi neumí vůbec jezdit, viď, když s námi takhle brzdí a my padáme ze sedadel...,nebo když jedeme kolem hřbitova: Babi, tohle je náš hřbitov. A tady budeš jednou ležet, viď ? Ostatní jeho hlášky jsou celkem nepublikovatelné.

Jeho nejposlednější byla následující:

Prohlížíme si obrázky zvířat a na jednom je malá gorilka. Vyprávíme si o tom, jak z naší ZOO poslali odrostlou Moju (doufám,že jsem to nepopletla) do Španělska do ZOO.

A okamžitě následoval všetečný dotaz: A proč ji tam, babi, poslali ? Abych to nějak opsala, tak povídám: No, protože už byla velká a poslali ji tam, aby poznala taky jiné opice.

Chvíle ticha. A zatímco si ostatní děti zřejmě tuto informaci přebíraly v hlavě, od vnuka následovala otázka: A babi, mě taky pak, až vyrostu, pošlou do Španělska ?

Hodnocení:
(4.9 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Hošková
To je pravda, Soňo, ulétá nám toho poměrně dost. A pak se nám to obratem vrací ! Děda se praštil do prstu a samozřejmě nadával, aniž si všiml, že hlouček stojí skrčen za bazénem...přilítli ke mně do kuchyně s vyvalenýma očima a slovo od slova jsem uslyšela, co tam děda vykřikoval. Dá mi každou nadávku deset korun, povídám, aby si pamatoval, že nadávat se nemá. A vnuk na to: A babi, ať ti dá hned i platební kartu !
Soňa Prachfeldová
Děti jsou roztomilé a velmi vnímavé a někdy nás umí přivést do rozpaků. Inu i my si máme dát pozor na jazyk, co nám občas ulétne.
Eva Mužíková
Jano, pobavila jsem se také. Ten hřbitov vede....
ivana kosťunová
Také ráda vzpomínám na hlášky mých dětí.
Zuzana Pivcová
Ta analogie u dětí je úžasná.
Anna Potůčková
Tak to jsem se na večer zasmála. Dětské hlášky nemají chybu na kráse!
Dana Puchalská
Ano, dětské hlášky mají svoje kouzlo a půvab.
Naděžda Špásová
Jano, vidím, že se s vnoučátky opravdu nenudíš. Fakt jsem si to v tom autobuse představila. Kouzelný klučík. :-)
Libuše Křapová
Syn, ještě mu nebyly tři, (prptože jsem ještě byla s dětmi na mateřské) byl moc brzké ptáče a mně se nechtělo každý den vstávat před šestou. jednou jsem mu řekla, ať ještě chvilku spinká, že je venku pořád tma. Chvíli se vedle mne vrtěl a pak prohlásil. **Ach jo, i ta elektrika v drátech běhá a já nemůžu!"** tak mne rozesmál, že jsme tedy vstali, aby mohl běhat jak ta elektrika :-)
Jana Šenbergerová
Už se na ty všetečné otázky naší vnučky moc těším. Brzy přijede a pobude. :-)
Hana Nováková
Jo děti či vnoučata, to nikdy nevíte co přijde za otázku nebo hlášku. Na nás pak je to vysvětlit, nebo nějak zamluvit. Pro ně je to normální, pro nás někdy trapas na dohled. Ale jinak je to vždy pro zasmání...
Věra Lišková
Děda tvrdil, že s vnoučaty kolem šesti let je největší zábava, poslouchat jejich rozumy. Předtím jsou moc malé a pak je škola poučí.
Jana Hošková
To je taky dobrá hláška,Zdenko...z těhle průpovídek a poznámek bych já už mohla napsat knihu!Ti,co nejsou obeznámeni s dětskou bezprostředností, to ale mohou brát za drzost či nevychovanost. Jenže ucpěte pusu malému mluvkovi,který teprv objevuje,jak funguje svět :-))
Zdenka Soukupová
Podobné hlášky mám od šestileté vnučky. Jak píšete, Jano, když je to doma, je to legrace. Mezi lidmi už to tak veselé nebývá. Zaparkovala jsem auto na parkovišti a u vedlejšího auta stál pán a kouřil. Vnučka se pěkně hlasitě ptá: "Babi, ten pán kouří? Jako náš děda? Ten děda, co furt chrápe na gauči?" Pánovi smíchy zaskočil kouř v krku, ale naštěstí jsme se neznali.