Jak jsem plavala s hady aneb vzpomínka na staré kutnohorské koupaliště
Foto: pinterest.com (úvodní) a autorka

Jak jsem plavala s hady aneb vzpomínka na staré kutnohorské koupaliště

5. 8. 2019

Jezdívala jsem jako dítě na prázdniny k babičce a dědovi do Kutné Hory, a tak toto město zůstalo navždy v mém srdci. Babi a děda bydleli tehdy na Kocandě u potoku Vrchlice, kterému místní říkali Pách. Teda páchl leckdy taky, lilo se tam všelicos, ale je to spíš z německého der Bach.

Měli jsme to odtamtud pár kroků na koupaliště, a tak jsme tam s babičkou byly my dvě častými hosty. Voda tam byla tmavá, neprůhledná, koupaliště bylo napájeno pořádně studeným potokem z bývalého mlýnského náhonu. Vzpomínám na pana Mudru, který měl zřejmě koupaliště na starosti a pokaždé, když moje sedmdesátiletá babička lezla do vody, aby brázdila vody koupaliště napříč sem a tam, pan Mudra měl pohotovost. Stoupl si na kraj koupaliště a bedlivě babičku sledoval a kontroloval.

Jednou, to mi bylo asi tak 10 -11 let, jsem si plavala v té studené vodě a tu se vedle mne objevily dvě hadí hlavy plavající si družně vedle sebe! Zkoprněla jsem leknutím, myslela si, že se mi to snad zdá!

Hadi byli černí a na hlavě měli žluté půlměsíčky – takže užovky, oddechla jsem si. No, anakondy to naštěstí tedy nebyly, ale přesto jsem se málem utopila leknutím. To je prostě dáno člověku geneticky, jak jsem se někde dočetla. Byly to tedy parádní kusy – plavaly naštěstí velice rychle ode mne a pak koukám, jak vylézají na strmý svah koupaliště a rychlostí blesku stále vedle sebe mizí tím charakteristickým vlnitým hadím pohybem v nedalekém křoví. Byli to velcí hadi, snad metroví, já, městské dítě, jsem do té doby nikdy takové hady v přírodě u nás neviděla.

Při představě, že tam plave v té tmavé vodě něco takového a kouslo by mne to třeba do nohy, jsem se úplně rozklepala, vyletěla jsem z vody jako blesk za užovkami a pak se dlouho nemohla do vody odhodlat.

Po letech jsem navštívila Kutnou Horu a samozřejmě má první cesta vedla na Kocandu ke dveřím bývalého  domku babičky a dědy a ke koupališti. A co nevidím – koupaliště nikde, srovnané se zemí – jen v mé mysli zůstal obrázek, kde byly šatny, skluzavka a kde prkna, co jsme na nich lehávali…místo toho tam měli aquapark a přímo na místě mého koupaliště prý budou stavět zimní stadion. Bylo mi úplně do breku a padl na mne hrozný smutek, tak moc mne to rozhodilo.

Čas prostě nezastavíš, takže jedna etapa mého života byla smazána doslova z povrchu zemského…aquapark je znamením nové doby, ale kam se hrabe na mé staré koupaliště s hady, takový zážitek si z aquaparku neodnesete. Tam se totiž maximálně umlátíte ve vířivce. 

Hodnocení:
(4.9 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Irena Mertová
Připomnělo mi to, jak jsem tak před před 45 lety pádlovaly na kanoi po Brněnské přehradě směrem k Veveří a pravidelně jsme na pravém břehu míjely uschlý strom na kraji vody, který byl doslova omotaný desítkami užovek.. některé dole zalézaly a vylézaly pod kameny v navigaci, některé plavaly kolem. Jestlipak tam ještě je...
Jana Hošková
Člověk se někam po letech vrátí a nic už tam není, jak bývalo...Kutná Hora mého dětství byla plná lidí a turistů, náměstí žilo...teď mi připadá, že je to tam nějaké vylidněné. Je to vina sídlišť a supermarketů ? A kam zmizeli turisti? Možná, že jsem tam byla v nepravý čas, nevím. Zmizelo mi i mé staré koupaliště v Teplicích. Tam to ale bylo prý způsobeno tím, že se začaly ztrácet horké prameny, které ho napájely, a tak se musela dát přednost lázním. Jezdím teď kolem zasypaného a zarostlého koupaliště (do Teplic) a ten pohled není příjemný.
Eva Mužíková
Jani, při představě těch plovoucích hadů se dokážu vžít do vašich pocitů. Brrr, hady nemusím. Hezká vzpomínka, krásné fotky..
Dana Puchalská
Do Kutné Hory jsem nikdy bohužel nezavítala. Ale zmizelé přírodní koupaliště z mého dětství znám také. Hledali jsme jej před lety jako dva ze "špionážní jednotky". Našli jsme jen zarostlý plácek.
Jana Hošková
Nedala jsem klasické fotky KH,Hanko, i když jich mám spoustu,ale jsou to místa,kudy jsem téměř denně chodila. A Barboru jsem vídala taky denně-později prarodiče bydleli v tom "zacarovaném domě"přímo za ní...stačilo vyhlédnout z okna a měla jsem ji i celou Horu jako na dlani...:-))
Zuzana Pivcová
Já město bohužel neznám, ale při vyprávění jsem si vybavila naše koupaliště v Lomnici nad Popelkou. Náš dědeček, kterého jsem však měla jen do 6 let, tam v důchodu vypomáhal v pokladně a ve správě koupaliště. Voda byla také dost studená, přitékal tam potok z vedlejší obory. Koupaliště mi připadalo velké a vybavené, když jsem šla s kamarádkou po letech kolem, nemohla jsem věřit vlastním očím. Takový malý bazének!! Díky, Jano.
Alena Vávrová
Děkuji za vzpomínku a pěkné fotky. Mám K. Horu moc ráda a fotila jsem tam už mockrát.
Hana Nováková
Jano, k článku jste připojila krásné foto. Jelikož bydlím nedaleko,je na co stále v KH koukat. KH je krásná ve všech ročních obdobích, zvláště pak okolo Barbory, bývalých mlýnů atd...