„Najednou toho bylo nějak moc, dvě skoro dospělé, avšak nikoliv samostatné děti, třetí školou povinné a během pár měsíců se začal zhoršovat zdravotní stav jak mojí maminky, tak i manželových rodičů. Manžel v tu dobu prožíval vrchol své kariéry, a tak nějak logicky veškerá narůstající péče o všechny padala jenom na mě," říká.
Jarmila se stala typickou představitelkou „sendvičové pečovatelky“, tedy osoby, na které leží péče o děti a zároveň se stará o rodiče. Pojem i problematika k nám doputovaly z USA, kde byl poprvé definován sociální pracovnicí Dorothy Millerovou v 80. letech 20. století. Ta popsala psychické, zdravotní i finanční důsledky na osobu pečující.
Příčiny tohoto jevu jsou v zásadě tři:
Zvyšuje se věk dožití. Od roku 2000 v ČR stoupl věk dožití o mužů o více než 4,5 roku, u žen pak o cca 4 roky. Střední délka dožití činí tak u mužů přes 76 let a u žen cca 82 roků.
Zvyšuje se věk budoucích rodičů. Mladí se déle připravují na povolání a odkládají z různých důvodů rodičovství. Věk prvorodiček v ČR již přesáhl 30 let.
Snižuje se porodnost (v Evropě). Situace s porodností je celkově na Zemi velmi rozkolísaná. Zůstaneme-li v Evropě, potažmo v ČR, počet narozených dětí se dlouhodobě snižuje, což má pro problematiku sendvičové rodiny důsledek v tom, že se v rodinné péči o seniory častěji není s kým prostřídat.
Jarmila měla alespoň štěstí, že rodina byla poměrně finančně zabezpečená a jako překladatelka mohla utlumovat své pracovní aktivity v případě potřeby. Jako nejsložitější vnímala psychické vyčerpání: „Člověk o tom, že něco takového nastane, určitě občas přemýšlí dopředu. Přiznám se, že jsem od mládí pociťovala obavy z toho, že budu muset poskytovat svým nejbližším pečovatelskou pomoc ve smyslu péče o základní funkce – krmení, přebalování atd. To se naplnilo, ale ukázalo se, že daleko bolestnější je ta bezmoc, kterou pociťujete, když vám odcházejí vaši nejbližší před očima v důsledku nemoci, případně se u nich rozvíjí nějaká forma demence, jako to bylo u nás. A když se do toho staráte ještě o děti, kromě nelehkého vyrovnávání se se situací máte pořád pocit, že někoho zanedbáváte a že vlastně selháváte.“
Je jasné, že problematika souběžné péče o seniory a děti je mnohovrstevnatá a taky vysoce individuální u každé konkrétní rodiny. Určitě nezastupitelnou úlohu zde má stát a přes všechny výhrady, které můžeme mít, existuje u nás systém sociální i finanční podpory, který může pečujícím i opečovávaným situaci alespoň částečně ulehčit.
A jeden tip na závěr: podporu, pochopení a mnoho praktických zkušeností a rad přináší ve své knížce „Sendvičová rodina“ americká klinická psycholožka Kristine Bertini, která se problematice věnuje profesionálně a zároveň má osobní zkušenost s péčí o dvě dospívající dcery a o své rodiče s vážnými somatickými problémy a demencí. Vysvětluje, že sendvičová generace hraje nezastupitelnou roli v udržení rodiny pohromadě, v jejím fungování a soudržnosti. Rozdíly mezi pečujícími mohou být obrovské, v roli multigeneračních pečovatelů však mají mnoho společného.
Renata Pavlíčková pro i60
