Jak zvládáme cizí jazyky?
Ilustrační foto: ingimage.com

Jak zvládáme cizí jazyky?

24. 8. 2019

Dříve narození se často stydí za to, že neovládají cizí jazyky a myslí si, že mladí jsou na tom v tomto směru mnohem lépe. Opak je pravdou. Jsme na tom s jazyky mizerně, ať je nám třicet nebo sedmdesát.

Generaci lidí, která měla ve škole povinnou ruštinu, se po roce 1989 nabízely dvě možnosti. Buďto se vrhnout do víru světa a intenzivně se nějaký další světový jazyk učit nebo navždy říkat: No jo, my neměli možnosti učit se anglicky jako dnešní mladí, my žili v blbé době. Každopádně všichni byli přesvědčeni, že jejich děti a vnukové už budou přinejmenším angličtinu ovládat skvěle. Realita v roce 2016? Vyhledavači pracovníků na pozice, v nichž je ovládání cizích jazyků nezbytné, si zoufají, že nejsou lidi. Cestovní kanceláře si libují, protože s nimi spousta lidí cestuje jen proto, že si kvůli špatné jazykové vybavenosti netroufá vyjet do zahraničí sama. A největší překvapení je, že mnozí dříve narození ovládají jazyky na vyšší úrovni než mladí, kteří se je učí už mnohdy od mateřské školky.

"Jazykové znalosti Čechů patří v porovnání s ostatními evropskými státy dlouhodobě k nejhorším. Například v evropském průzkumu z roku 2012 v aktivní znalosti angličtiny Češi zcela propadli a zařadili se až na poslední místo ze všech členských zemí Evropské unie. Průměr Česku nezvedla ani mladší generace, ta skončila třetí od konce," říký Olga Hyklová, majitelka a výkonná ředitelka společnosti AC JOBS, která vyhledává kvalitní pracovníky na určité pracovní pozice. Přitom až u tří čtvrtin pracovních nabídek je nyní podmínkou ovládání cizího jazyka, zejména angličtiny, němčiny a ruštiny.

"Například německy hovořící zaměstananci začínají být nedostatkovým zbožím" říká Martina Malečková z AC JOBS. "O studium němčiny v Česku dlouhodobě klesá zájem, přitom poptávka po kandidátech s němčinou je veliká. Strojaři nebo odborníci jiných technických profesí hovořící německým jazykem mohou sehnat práci v průměru do osmačtyřiceti hodiny," připomíná.

S uvedenými problémy souvisí situace z jedné pražské rodiny. Pětasedmdesátiletý Josef pochází z německé rodiny, takže němčinu ovládá od dětství. Nepřestal se jí věnovat ani za totality a protože byl odborníkem v oblasti elektrotechniky, díky tomu už tehdy často mohl cestovat do Německa a Švýcarska. "K tomu jsem se učil po večerech i anglicky. Když závod potřeboval uzavřít nějakou smlouvu nebo cokoli vyřídit se zahraničím, byl jsem žádaný. Nedělali mi problémy služebně vycestovat, přestože jsem nikdy nebyl v komunistické straně. Prostě jsem byl potřebný. Celý život jsem se snažil synovi i dceři vysvětlit, jak je důležité, aby studovali jazyky. Byl jsem šťastný, že moji vnuci se učí angličtinu i němčinu  už od první třídy," vypráví. Nedávno se celá jejich rodina vypravila na dovolenou do Rakouska. A Josef zjistil, že je na tom z celé rodiny s jazyky nejlépe. "Vnuci mluví s neuvěřitelnými chybami. Syn vůbec nebyl schopen stvořit kloudnou větu. Zíral jsem. Jak je to možné, při možnostech které dnes mají? Mám dojem, že moje generace brala vše vážněji, vše jsme si museli vydřít. Oni sice mají jazyky ve škole, chodí do různých kurzů, ale pořádně se tam nic nenaučí," přemítá.

Je to zvláštní, ale je to tak. Mladá generace, o které si její rodiče a prarodiče myslí, že angličtinu či další jazyky ovládá perfektně, je ve skutečnosti schopna v cizím jazyce číst, poslouchat muziku, stvořit jednoduché věty. A to je tak všechno. Jenže to je málo. Firmy hledají uchazeče schopné dorozumět se více jazyky a Češi nejsou schopni poptávku uspokojit. Dvěma cizími jazyky hovoří necelých třiadvacet procent obyvatel Česka ve věku od osmnácti do devětapadesáti let, více řečí ovládá jen šest procent lidí.

Personalisté mají navíc zkušenost, že mladí lidé se často přeceňují a rozhodně své nedostatky nepřiznávají. Naopak, někdy je i záměrně zkreslují. "Řada kandidátů uvádí v životopise, že cizí jazyk ovládá lépe, než tomu ve skutečnosti je. S tímto problémem se setkáváme u každého třetího uchazeče. Dokonce i u absolventů vysokých škol jsou znalosti cizích jazyků nedostatečné. Z toho důvodu personalisté jazykové schopnosti uchazečů na pohovorech prověřují velmi důkladně," vysvětluje Olga Hyklová.  

A další zkušenost. Dvě kamarádky, pětašedesátnice, si letos v červnu vyrazily k moři do Španělska. "Největší obavy jsme měly z toho, jak se tam domluvíme," říká Jana, jedna z nich, bývalá učitelka v mateřské škole. "Já jsem se kdysi učila německy, ale všechno se mi z hlavy vytratilo. Kamarádka umí pár slov anglicky. S tímto vybavením se cítíme značně méněcenné. Uklidnilo nás ale to, když jsme poslouchaly další lidi z našeho zájezdu. Mnozí byl výrazně mladší, ale nebyli se ani schopni domluvit při ubytovávání na recepci. Nejvíce mě ale překvapilo, že nás na letišti delegát cestovní kanceláře naložil do autobusu, ten nás vykládal u jednotlivých hotelů a nikdo nám nepomáhal s ubytováním a domluvou na recepci. Jenže my jely s cestovkou právě proto, že se samy nedomluvíme, v tom čekáme její pomoc," vysvětluje. Zážitek ji motivoval tak, že se od září přihlásila do kurzu angličtiny. "Chci získat aspoň základy. Chci dál cestovat, takže věřím, že i v mém věku ještě má smysl s angličtinou začít," říká. Motivaci má velkou i proto, že její stejně starý kamarád nedávno získal práci v jedné malé rodinné firmě. Hledali tam člověka, který by byl schopný telefonicky komunikovat se zákazníky v němčině. Ukázalo se, že pětašedesátiletý pán je na tom jazykově lépe než absolventi vysokých škol.

Copak nám z toho plyne? Že pokud máme v paměti zasuty nějaké památky po tom, že jsme se dříve cizí jazyk učili, není důvod se bát zkusit je zase vydolovat. Protože už víme, že ti mladí sebevědomí lidé, kteří se tváří, že anglicky mluví plynně, jsou na tom ve skutečnosti mnohdy podobně mizerně jako my.

Autor: Redakce Zpět na homepage
Hodnocení:
(4.9 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jarmila Komberec Jakubcová
Náš ročník na škole měl vedle ruštiny angličtinu což se mi moc líbilo, protože jsem si mohla jako mladá překládat texty anglických písniček abych věděla o čem se v nich zpívá.Pak jsem si ráda překládala kosmetické návody na krémech z Tuzexu. To vše mi nutilo v minulém režimu se zdokonalovat v angličtině. Jinak si ji pouštím na kazetách, abych ji měla tzv."v uších". V Hurghádě jak píše Ája se v hotelích na recepci běžně mluví rusky vzhledem ke klientele a to samé v Tunisu. Bez znalosti angličtiny bych nemohla třeba sama letět do Izraele, protože je tam skoro hlavním jazykem. V souansé době již druhým rokem chodím na kurzy hebrejštiny. I v pozdějším věku je stále možnost se učit či zdokonalovat v učení cizích jazyků. A kdo je neumí není o nic horší než ten co je umí. Každý dělá co ho baví.Nejsem určitě lepší ani kvalitnější člověk, než jiný který sice mluví jen česky, ale umí zase něco jiného co já neumím.
Jitka Caklová
"I blbce svět potřebuje. Kdyby k ničemu jinému, tak alespoň k tomu, aby ti "moudří" měli možnost vyniknout".
Dagmar Bartušková
Jsem ráda, že jsem ruštinu za ta léta nezapomněla. Občas se mi hodí. Naposledy jsem jí bohatě využila při pobytu v Hurghadě, kde naši hoteloví animátoři z Tunisu ovládali RJ. Německy lámaně. V Aj jsem věčný začátečník, ale domluvím se v pohodě.
Jitka Caklová
Nikdy nepíši, že se mi něčí názor nelíbí, ale snad mohu vyslovit svůj, ze svého "nízkého" postavení. A pokud ego kohokoliv můj názor irituje, je to pouze jeho věc, já s tím problém opravdu nemám :-)
Dana Puchalská
Já měla na OU povinnou jak ruštinu tak i němčinu. A ikdyž jsem to trošku flákala, tak pro běžnou komunikaci mi to stačilo. A ruštinu jsem využila ve své práci. A jak jsem byla ráda že jsem hostům v hotelu rozuměla. A myslím že i oni byli rádi.
Věra Ježková
Jitko C., že se vměšuju. Já ruštinu k životu potřebuju. Protože se mi líbí, protože ráda čtu ruskou literaturu v originále. Vadí mi přemnožení Rusové v Praze. Jazyk ale nemůže za své nositele. Na jedné straně bohatá ruská kultura, na druhé straně pochybná a nelíbivá politika. Mezi tím věda, obchod, turismus aj. (Co by měli říkat lidi v dřívějších anglických, francouzských a španělských koloniích?) Mimochodem, ruština už se zase učí ve školách čím dál víc.
Jitka Caklová
Pane Zelenko, víte že je mi to šuma fuk, že se mnou "v žádném případě nesouhlasíte". Co byste také čekal od ženský od krav, se základním vzděláním.
Jan Zelenka
V žádném případě nesouhlasím s paní Caklovou. To bychom jako národ dopadli! Koncem padesátých let jsem se učil privátně anglicky a krátce nato jsem měl na gymnáziu povinnou němčinu. I nikomu jsme nebyli podezřelí. To, že se dnes ještě trochu domluvím rusky, mně pomohlo třeba v obchodě, nebo kupodivu v některých hotelových resortech na Sinaji, kde je hodně ruské klientely. Nemyslím si, že dnešní mladí jsou na tom jazykově tak špatně, ale pochopitelně nemohu mít zkušenost paní Haškové.
Marie Faldynová
Naši dědečkové chodili "na handl" do německy mluvícího prostředí - a bylo to vyřešené. Dnes mladí mohou v různých programech vycestovat na půl roku do ciziny a tam jim nic jiného nezbude, než se domluvit. Já sama jsem se po revoluci učila německy v kursu abych v naší pohraniční obci dokázala německy vysvětlit alespoň základní informace. A něco jsem se naučila. V šedesáti jsem dostala pozvání do španělsky mluvící země. Tak jsem se učila španělsky. Šlo to pomalu, ale šlo to. Naučit se jazyk chce hodně času a píle a to je dnes lidem zatěžko. Vymlouvat se na totalitu 30 let po listopadu je ostuda.
Jitka Hašková
Bohužel jsem se setkala se studentkou, která měla 1 z angličtiny před maturitou, když mi přečetla článek a za mé pomoci přeložila, tak nevěděla o čem to bylo ani česky natož anglicky. Na vysoké škole, kde jsem učila, zrušili výuku němčiny jako prvního jazyka a od nastávajícího školního roku se už bude učit jenom jako druhý jazyk. Na soukromých vysokých školách, specializovaných na podnikání a turismus, se učitelé jazyků hned při nástupu dovědí, že jazyky nejsou klíčovými předměty, tudíž se studenti musí nechat projít. Potom to tak u mládeže vypadá.
Věra Ježková
Znalost CJ považuji za důležitou, ale nedémonizovala bych ji. Vystudovala jsem učitelství ruštiny a němčiny, časem trochu zvládla angličtinu na úrovni běžné komunikace a čtení odborných textů. Jazyky jsem celý život používala v zaměstnání, byly součástí i mých dvou doktorských zkoušek. Coby profesionál jsem poněkud skeptická k tomu, když někdo řekne, že CJ umí. To opravdu chce v daném prostředí žít. Rada Evropy vydala dokument Společný evropský referenční rámec pro jazyky. Uvádí mj. globálně pojatou stupnici znalosti jazyků: uživatel základů jazyka (A1, A2), samostatný uživatel (B1, B2), zkušený uživatel (C1, C2). Je věcí každého, jestli se CJ učí a jak ho používá v praxi.
Zuzana Pivcová
Jsem ráda, že jsem vystudovala němčinu a že jsem ji hlavně potom neustále v praxi používala. A také, že jsem si v 90. letech k ní přibrala formou kurzů angličtinu. K nám do archivu chodili badatelé, mí vrstevníci či mladší, kteří hledali dokumentaci svých předků, ale německy neuměli vůbec. Většinou argumentovali tím, že jsme ta generace, která se učit nemohla. Ale to už třeba uteklo 10 i více let od listopadu a dávno na výuku chodit mohli (jednalo se spíš o muže). Když jsem se ještě dřív dívala na soutěž Miss, tak vím, jak u každé finalistky uváděli, kolika hovoří jazyky. Jenže sama mám zkušenost, že mladí, kteří se mnou na angličtinu chodili, uměli hodně málo. Škola bohužel nestačí. Jedinou možností, jak jazyk v praxi slušně zvládnout, je cizojazyčné prostředí. A to mají u nás jen ti, kteří jedou dlouhodobě na studium či na práci ven nebo pracují u nás u mezinárodní společnosti.
Jitka Caklová
Co neumím, neznám, nemám, to nepotřebuji. V životě jsem si vystačila s tím, co jsem se naučila a učila jsem se vždy jen to, co jsem pro svůj život potřebovala. A že "patříme v porovnání s ostatními evropskými státy dlouhodobě k nejhorším".? Čím to asi bude? Že by krátká paměť? Ve škole byl povinný pouze ruský jazyk a kdo ho dnes potřebuje k životu? Kdo se třebas soukromě učil německy, francouzky, španělsky......., byl podezřelý a co v rodině není, to tam "nenatlačíte" direktem. Přesto si dovolím pochlubit se cizím peřím, bratr v USA přednášel na univerzitě v Texasu a řadu let překládal odbornou literaturu do několika jazyků, no a syn má státnici z angličtiny a stále se učí, protože k profesnímu životu ji potřebuje.