Vzpomínky na Brno v srpnu roku 1969
Foto: autorka

Vzpomínky na Brno v srpnu roku 1969

22. 8. 2019

Ve vzpomínkách mého dědy jsem našla následující text, který napsal bezprostředně po událostech v Brně v srpnu r. 1969. Bylo mu tehdy 66 let, nebyl žádný rebel, ale spíše věčný snílek a nejslušnější člověk, kterého jsem znala, v důchodu amatérsky maloval, a je zřejmé, jak byl otřesený a zmatený:


22. srpna ráno jsme slyšeli v rozhlase, že u nás v Brně byla demonstrace – prý tří mrtví a řada raněných. Šel jsem tedy ráno do města. Před tiskárnou domovník Matoušek „naivní malíř“, zametal a na mou otázku, co se dělo, řekl, že byl mimo Brno na chatě, a posílal mě pryč. Já si třel oči a on mě posílal proto pryč, že se tam držely ještě pozůstatky slzného plynu. Šel jsem tedy přes náměstí na Zelný trh. Tam se na stáncích normálně prodávalo, ale na zemi i po zametení bylo viděti mnoho stop po kouscích cihel. Při chodníku v ulici od Reduty ke Kapucínům ležel elevátor pokroucený tak, jako by si s ním pohrál nějaký obr. Na několika místech na Zelném trhu prováděli stavbaři nějaké úpravy, a ten jejich elevátor použili patrně demonstranti k přehrazení ulice, a pak přes něj asi přejel tank. Kousky cihel, kterými demonstranti házeli, byly také z těch stavenišť. Na rohu Radnické měla prodejna Krásná jizba rozbité výkladové tabule a paní Frantová s jednou prodavačkou vybírala z výlohy vystavené předměty. Proti radnici byla rozbitá skla i v jiných výlohách, a některé výlohy již znovu zasklívali. Několik rozbitých tabulí bylo i na Masarykově třídě. Tabule byly buď prostřeleny, nebo zasaženy kamením. Na úmyslné rozbití za účelem drancování to nevypadalo. V ulicích vnitřního města byly na dlažbě stopy po pásech tanků.


O průběhu demonstrace jsem se nedověděl nic bližšího. Povídalo se, že 21. srpna odpoledne dal někdo na okraj kašny Parnasu obrázek studenta Palacha a nějaká paní v černém nesla k němu kytici. Když neuposlechla výzvy Bezpečnosti, aby to nedělala, odvedli ji prý a bili. Byl tam snad hlouček studentů, který chtěl zpívat hymnu. Jiní říkali, že něco podobného bylo již dopoledne na Náměstí Svobody u pasáže banky, kde ale kytičku k obrázku neslo děvče, a po neuposlechnutí bylo zadrženo a bito. Jednou z obětí bylo prý osmnáctileté děvče, které přišlo o život při shluku před tiskárnou v ulici 9. května.


Z oficiálních zpráv jsme se nedověděli nic. Mluvilo se v nich o recidivistech, zločineckých a kontrarevolučních živlech, ale zda ti mrtví nebo poranění byli právě ti recidivisté a zločinci, nevíme. Mnozí lidé mají za to, že zákroky ze strany Bezpečnosti byly velmi tvrdé. Na Zelném trhu se snad i střílelo, prý někomu selhaly nervy.


Za Rakouska jsme byli vždy na straně demonstrantů proti četníkům, za První republiky také, a dokonce po 48. roce se z krvavých potlačení demonstrací vinila hlava státu. V propagandě proti údobí První republiky se nám vnucoval názor, že „Masaryk dával střílet do dělníků“. Za okupace jsme samozřejmě byli proti nositelům moci při všech zásazích proti obyvatelstvu, a proto nyní, i když mnoho lidí má ty demonstrace za zbytečnou nevhodnou věc, nemohu se stavět kladně k příliš tvrdým zákrokům strážců pořádku, i když jsem s žádným očitým svědkem, potlučeným demonstrantem nebo potlučeným členem VB nemluvil…

13. srpna hlásil rozhlas opět srážky mezi demonstranty a Bezpečností. Když jsme pak v sobotu ráno projížděli elektrikou Masarykovou třídou, bylo i do vozu cítit slzný plyn, a když jsem se od nádraží vracel pěšky, slzely mi oči a mnoho chodců bylo na tom také tak.

 

 

Hodnocení:
(5.3 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Růžena Kuželková
Též přidám "trošku do mlýna".V té době jsem byla mladé děvče pracující v os.pokladně v městečku Luby u Chebu.Ráno jsem dojížděla do práce a stáli jsme s vlakem víc jak 1/2 hodiny,než přejely náklaďáky přes trať.Pak jsem měla telefonát,že musím zamaskovat název stanice,tak jsem odpověděla,že do výšky 5 metrů nepolezu,ať si to sem přijde někdo udělat,místo sezení na židli.Nikdo pochopitelně nepřijel, jó a ještě jsem tomu "vykukovi"řekla,že už tudy projeli a pokud si všimli,tak, že ví kde jsou ,zamkla jsem dveře a odjela domů.To je můj zážitek(mimo jiné) z té doby.
Hana Rypáčková
Díky, chytrý děda, že si zapsal události pro své blízké. Nikdo nevěděl, co bude. Proto byla normalizace tak úspěšná.
Věra Ježková
Irčo, díky za vzpomínku. Svoji mám na https://www.i60.cz/clanek/detail/19679/srpen-1968-a-pozdeji. Když si uvědomím, že jsem jako 14letá jezdila s ještě mladší kamarádkou na kole po silnici metr vedle ruských tanků …
Dana Puchalská
Ireno, četla jsem to nadvakrát. Děkuju. A mezi námi, byla to opravdu hnusná doba.
Soňa Prachfeldová
Též jsem si ráda přečetla, všechny to zasáhlo, musel to být šok pro lidi, kde se střílelo a byli dokonce mrtví.
Zuzana Pivcová
Ireno, dědečkovu vzpomínku jsem si ráda přečetla. Na 21. srpen 1969, tedy první výročí příchodu "spojeneckých" vojsk, mám také vzpomínku. Byly jsme se sestrou v Praze a s jedním známým chlapcem, Pražákem, jsme šli do centra. Dostali jsme se až k Jindřišské věži a on už nás dál nechtěl pustit, měl o nás strach. Demonstrující dav o kousek dál v Jindřišské kropila vodní děla a všude byl dým ze slzného plynu. Myslely jsme, že to zasáhli Rusové, o to horší byl však poznatek, že to jsou naši proti našim. To byl začátek konce.