Dušičková vzpomínka

Dušičková vzpomínka

26. 10. 2012

Vzpomínkami duše bolavá,
slyšet maminku, jak nás svolává,
děti, táto, pojďte k obědu,
jak představit si do dovedu.

K nedělnímu obědu či sobotní večeři,
dříve než se venku zešeří,
slyšet maminku, jak nás svolává,
proto je dnes moje duše bolavá.

Zpustly parky a utichly ulice,
oživly hřbitovy, svíček tisíce,
tam někde leží i moje maminka,
už nás nezavolá, je jen vzpomínka.

Vzpomínka krásná i bolavá,
slyšet, jak maminka nás svolává,
není tam sama, šeptá mi svíčky plamínek,
není tam sama, je tam s ní přece tatínek.

Stojím tam a nějak nemám slov,
myšlenky honí se jak o závod,
děkuji stokrát, díky tisíckrát,
nikdo mě neměl tak, jak vy dva rád!

Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jiří Libánský
Je to tak hezky, dojemně a citlivě napsané, že těžko je ubránit se slzám.
Zuzana Pivcová
Je to tradice a příležitost, aby se lidé na chvilku ztišili a díky svým drahým i oni si uvědomili svou pomíjivost. A nejkrásnější ze všeho je, si hezkou a co nejméně bolavou vzpomínku nosit stále s sebou, i mimo tyto lidsky sváteční dny. Díky, Jituš.
Nina Šachová
Nám všem tady hodně blízké téma těchto uplakaných dnů. A Vy jste to,Jitko ,za nás za všechny vyjádřila moc krásně. Vždyť co může znít líbezněji a bolavěji než slůvka maminka a tatínek, když už tu s námi nejsou.