A co senioři, kde budou bydlet?
Ilustrační foto: pixabay.com

A co senioři, kde budou bydlet?

17. 9. 2019

Zatímco mladí lidé a rodiny s dětmi jsou prioritní cílovou skupinou pro developery nových bytů, banky, výrobce nábytku i stát, senioři zůstávají na okraji zájmu.

Přitom demografický vývoj jasně ukazuje, že v roce 2050 budou lidé nad 65 let tvořit až třetinu obyvatelstva. Kde a jak budou bydlet lidé dnes v produktivním věku za dvacet, třicet let? Bydlení pro seniory, nejcitlivější sociální skupinu populace, nikdo neřeší.

Zájem krajů, měst a obcí stavět sociální a bezbariérové bydlení pro seniory je nedostatečný, stejně tak chybí politická podpora a finanční prostředky. Developeři sice zahrnují do nových výstaveb i tzv. byty zvláštního určení, které splňují parametry dané bezbariérovou vyhláškou, ale takové novostavby jsou mimo finanční možnosti většiny seniorů. Ministerstvo pro místní rozvoj letos schválilo prostředky určené na podporu seniorského bydlení ve výši 450 milionů korun.[1] Dotace poputují na výstavbu domovů, pečovatelských bytů a také na bezbariérovou dostupnost objektů, ale tato částka rozhodně nestačí. V současné době vzniká většina nových domovů pro seniory, včetně těch s Alzheimerovou chorobou, díky soukromému sektoru. „Stát stále vychází z teze, že kapacity sociálních služeb se nebudou navyšovat, neboť potřebnou péči o seniory zajistí členové rodiny, což je naprosto nereálná vize. Pro odvrácení budoucího kolapsu sociálních služeb je nutné zajistit dostatečnou podporu investic v souladu s doporučením Evropské unie,“ vyjádřil názor za všechny poskytovatele sociálních služeb Jiří Horecký, prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR. 

Aktuálně u nás bydlí ve vlastní domácnosti 75 % lidí nad 65 let, z čehož 46 % žije osaměle. Doby, kdy žilo pohromadě více generací, jsou dávno pryč. Ne všichni se mohou o své seniory postarat v rámci rodiny, a ne vždy to je vůbec možné. Jak stárneme, přibývá také nemocí a problémů, které nelze zvládat doma, aniž by to narušilo chod celé rodiny. V případě demence je pak umístění člověka ve specializovaném zařízení vlastně nutností. Předpokládá se, že počet takových seniorů bude narůstat. Podle České alzheimerovské společnosti u nás bude v roce 2020 žít téměř 183 tisíc lidí s Alzheimerovou chorobou nebo jinou formou demence, v roce 2050 pak dokonce 383 tisíc.

Přestože lidé preferují zůstat ve stáří doma, jejich byty nejsou uzpůsobené seniorským potřebám. Například v sousedním Rakousku je jen 16 % bytů bezbariérových.4 U nás žádná podobná statistika neexistuje, ale vzhledem k současné situaci můžeme předpokládat, že čísla budou ještě nižší. „V průzkumu, který se zabýval bydlením seniorů, jsme si ověřili, že většina bytů, které obývají senioři nad 65 let, neposkytuje dostatek bezpečí při zhoršených smyslových nebo pohybových schopnostech svých obyvatelů,“ píše se ve studii Diakonie ČCE.

Jak by tedy mělo vypadat vhodné a bezpečné bydlení pro seniory? Bezbariérové, bezproblémově dostupné a garantující jistotu kontaktu. Z hlediska úprav v domácnosti se jedná zejména o potřebu snadného pohybu, ať už o berlích, chodítku nebo na vozíku, vhodného osvětlení, neklouzavých povrchů a zabezpečení vchodových dveří před vniknutím cizím osob. Podstatná je také instalace opěrných pomůcek, polohovací lůžko, speciální sanitární předměty a také zajištění systému tísňové péče. Co se týká úrazů, nejčastěji křehkým seniorům hrozí pády a popáleniny, proto je třeba brát ohled na praktické uspořádání koupelny a kuchyně, kde nehody hrozí nejvíce.

Pro seniory, kteří se již o sebe nedokážou postarat, ať už za pomoci blízkých, pečovatelských či terénních služeb nebo pobytu v domě s pečovatelskou službou, jsou pak určené domovy pro seniory, případně domovy se zvláštním režimem (kde pečují o klienty s demencí), které výše uvedeným vybavením disponují. Taková zařízení jsou navíc už dnes vnímána pozitivněji a nejen jako odkladiště nemohoucích seniorů. Podle studie společnosti SeneCura provedené v Rakousku v roce 2018, které se zúčastnilo 1 000 lidí starších 60 let, má 54 % dotazovaných pozitivní představu o domovech pro seniory, co se týká kvality péče i sociálních kontaktů. Také Česká republika vykazuje podle evropských studií vyšší míru spokojenosti v porovnání s jinými zeměmi Evropské unie. Navíc jsou nové domovy budovány již tak, aby vycházely vstříc fyzickým i mentálním schopnostem a individuálním potřebám seniorů.

„Všechna zařízení SeneCura jsou provozována v úzké spolupráci s komunitami a jako nedílná součást společenského života. To, co senioři nejvíce hledají a oceňují, je komfort bydlení, pestré volnočasové, pohybové a fitness aktivity, možnost převzít úkoly v domově, být užitečný a potřebný, mít přístup k internetu, učit se a vzdělávat. Rodinnou atmosféru a domácí prostředí lze dosáhnout díky konceptu tzv. domácností, tedy malých skupin klientů, kteří obývají společný prostor a navzájem se znají. Jasným trendem je i vysoká poptávka po jednolůžkových pokojích. Zkrátka a dobře, chceme mít ve stáří kromě kvalitní péče i vysokou kvalitu života,“ uvedla Dita Chrastilová, finanční ředitelka skupiny SeneCura, která v Česku provozuje největší síť domovů pro seniory.

V těchto domovech vědí, co je pro lidi ve stáří důležité. Umožňuje jim to mezinárodní know-how a dlouholeté zkušenosti s provozem a výstavbou sociálních zařízení podle nejnovějších standardů, s maximální efektivitou a ohledem na budoucí trendy v péči o seniory. Kromě kvalitní péče je kladen důraz i na kvalitu života a aktivní sociální život – klienti se zapojují do nejrůznějších činností, mají k dispozici speciální terapeutické zahrady i retro koutky pro reminiscenční terapii, kapli, kadeřnictví nebo wellness místnost.

Klíčovou roli v tématu seniorského bydlení tedy hrají a budou hrát dostatečné kapacity sociálních služeb. Do třiceti let se musí navýšit kapacita lůžek v sociálních službách ze současných 41 000 až na 90 000. Dle Světové zdravotnické organizace (WHO) disponuje Česká republika v případě lůžek dlouhodobé péče podprůměrnými kapacitami. Dostupnost služeb v těchto zařízeních je u nás z vyspělých evropských zemí nejhorší, před námi je i Estonsko, vybavenost místy v těchto zařízeních je vyšší i na Slovensku. Je nezbytné spolupracovat se soukromými investory, aby došlo k tolik potřebnému navýšení lůžek, tak jako to standardně funguje v západních zemích. „Soukromý sektor nabízí formu spolupráce s kraji a obcemi jako investor. V tomto ohledu na sebe bere závazek investice do výstavby domova, což umožňuje městským samosprávám použít plánované finanční prostředky pro jiné účely,“ dodává Dita Chrastilová ze společnosti SeneCura.

Autor: Redakce Zpět na homepage
Hodnocení:
(5.1 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jaroslav Charvát
Dovolte mně přijít i s tou "moji troškou do mlýna". Bydlel jsem s manželkou v rodinném domku asi 38 roků. Doslova kolem domku malá okrasná zahrada v perfektním stavu, přízemní domek, bez sklepa, a prakticky vždy jen asi 3 schody do vstupů, kterých tam bylo několik. Zahrada kolem domu asi 600 m2. Manželka se o ni vzorně starala, já jsem na zahradě dělal těžší manuální práce (vše s trávníky, kácení, stříhání živých plotů, různá kopání atd.), žádné ovocné stromy, žádná zelenina apod. Nebyl to můj koníček. Postupně po šedesátce začal nám oběma nastávat čas, kdy jsme přestávali na tu či onu činnost kolem domu a na zahradě stačit. Najednou živé ploty stříhali zahradníci, museli jsme pozvat malíře na vymalování, na nátěr atiky, atd.,atd,. Myslím si, že každý starší člověk by si měl zvážit zda na důchod si ponechat domek, nebo jít raději do bytu. I my jsme tak uvažovali a těsně před odchodem do důchodu jsme si postavili byt. Ta stálá povinnost starat se dům a zahradu už se stávala břemenem, ne radostí. A nezapomeňte, že v důchodu se každému u nás výrazně zkrátí finanční prostředky. A zahrada a dům - tedy jejich údržba stojí velké peníze. A to je další problém. Něco jiného je třeba bydlet v bytě a malá chata někde blízko. Ale my jsme chatový typ nebyli. Pokud jde o pokročilejší stáří a zdraví bude jakž takž, tak bych upřednostnil nějaký senior-penzion, s veškerou starostlivostí. Moje tchýně takhle bydlela 10 let v perfektním domě Seniorů k veškeré spokojenosti nás rodiny i ona byla velmi spokojena. Věřím, že se jí tam prodloužil život, než kdyby byla sama na dědině ve starém rod. domku.
Jarmila Komberec Jakubcová
Líbí se mi bydlení v Pečovatelských domech, kde senior má svůj malý byteček ale na druhé straně se může scházet s ostatním spolubydlícími, zúčastňovat se různých aktivit, které domy pořádají a není sám. Sám je jen když chce být, může se stravovat ve společné jídelně, ale může si i uvařit či nechat vyprat. Jinak naprostý souhlas s názorem pana O.Čepelky..
Oldřich Čepelka
1. vláda min. týden schválila strategi přírpavy na stárnutí společnosti. netvrdím, že něco vyřeší, ale aspoň je tam pasáž o bytech pro staré lidi... 2. Kdo si ani ve 45 letech nezačne šetřit na stáří, je nezodpovědné individuum a patří hodně daleko na východ.
Jitka Caklová
Oprava po zkopírování odkazu před vyhledáváním smažte "něho" před https: https://www.forum24.cz/vlada-duchodcum-zadnych-900-korun-nepridala/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu
Jitka Caklová
Opravdu nevím, z čích daní bude stát do budoucna vyplácet důchody: https://www.forum24.cz/podnikatelske-odbory-sikana-jmenem-eet-pokracuje-po-hospodach-skonci-dalsi-sluzby/
Jitka Caklová
Kdo si v dobách svého mládí neuvědomil, že nic není "za hubičku" (viz. bezstarostné bydlení ve státním, či zaměstnaneckém bytě 3+1 á 120.-Kčs měsíčně, výběrové rekreace ROH, atd.), že stát není "dojná kráva", ten ať se dnes nediví, že "karta se obrátila" a teď si "dojnou krávu" stát dělá z něho viz.: něhohttps://www.forum24.cz/vlada-duchodcum-zadnych-900-korun-nepridala/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu
Danka Rotyková
Mně není jedno kde, v čem a jak dožiju. Proto se dlouhá léta snažím jít po cestě, která vede k cíli. Naštěstí mi v tom syn moc pomáhá, nikoho jiného taky nemám. DD znám z návštěv maminky, mají potíže finanční, tím pádem i personální. A ještě je jich málo. Co s tím, nikdo neví. Pro seniory je to stresující pocit!
Hana Rypáčková
Když má starý člověk děti, tak snad nějak rozhodnou, jak dožít. Dotyčnému to je pak asi už jedno. Klidně bych už žila v penzionu, ale to bych na něj musela mít finance. Jedna známá chtěla ze statku vytvořit penzion pro staré lidi. Ale toho papírování, vzdala to.. Rekreační středisko je snadnější. Ale sezónní.
olga skopanova
Kdy už konečně lidé pochopí, že stát je ten poslední, který je schopný něco vyřešit?
Daniela Řeřichová
Článek zajímavý, ale praxe nula. Podívejte se na ceny pobytu v zařízení pro seniory.