Z malého nádraží
vlak lidi odváží,
všichni jsme někam chtěli,
stojíme u trati,
čas jízdné nevrátí,
i když jsme neodjeli.

Rychlé i pomalé,
svižné i ospalé,
cíl svůj však vlaky znají,
v bludišti kolejí
lidé se míjejí
a vůbec nemávají.

Proč nebe nad námi
pyšní se barvami
a stesk má barvu šedou,
namísto v oblacích
přemýšlím o vlacích,
kam vážně všechny jedou.

 

P. S. Panu Františku Mendlíkovi na cestu.

---

Zpět na homepage

---