Když se matka a dcera nenávidí. Jak se s tím vyrovnat?
Ilustrační foto: ingimage.com

Když se matka a dcera nenávidí. Jak se s tím vyrovnat?

27. 9. 2019

Jestliže si někdo myslí, že nejkomplikovanější vztahy mezi matkami a dcerami bývají v době, kdy jsou dcery v pubertě, mýlí se. To pravé peklo často nastává, když je z dcery zralá žena a z matky žena stárnoucí. Na povrch vyplývají neshody i léta nevyřčené křivdy.

Psycholog Jeroným Klimeš na téma vztah dospívajících  dcer a matek uvedl následující: „Vídávám případy, jak vyšité ze Sněhurky, kdy matka dceru nenávidí za to, že krásní a ona sama stárne. Tak ji dusí, až ji otráví. Dcera pak v sobě potlačí ženskost, obléká je jak strašák do zelí, zakáže si projevy zralé ženskosti.“ Jistě, mnohý ženám se může zdát nepředstavitelné, že by svým dcerám dělaly něco zlého, nějak jim komplikovaly životy. Mnohdy to přesto činí, ať už nevědomě nebo záměrně. Takto líčí pětačtyřicetiletá Karolína svůj vztah s mámou: „Až do pětadvaceti jsem měla pocit, že jsem naprosto nemožná. Moje máma totiž s oblibou používala slovo nemožná. Říkala mi ho v různých souvislostech. Vlastně až můj muž ve mně vzbudil sebevědomí. Nikdy jsem s mámou neměla pěkný vztah, byla ke mně velmi kritická, náročná. Teď je nemocná, zesláblá, čím dál více je odkázána na naši pomoc. Ani nyní od ní neslyším jediné slovo vděku. Dovezeme jí nákup, ona neopomene podotknout, že jsem nekoupili to či ono, případně, že chtěla jogurt či sýr jiné značky. Uklidíme jí a ona neopomene říct, že minule jsme nechali v rohu pavučinu. Moc těžce to nesu a ze všech sil se držím, abych po ní nezačala řvát. Takže pak doma brečím, trápím se. Závidím všem ženám, pro které jsou matky oporou, přítelkyněmi. Já tu moji vlastně nemám ráda, ale přesto se s ní musím stýkat a pomáhat jí.“

Smutný a výjimečný příběh? Ale vůbec ne. Jen jde o téma, o kterém se veřejně nemluví. Málokdo je přece ochoten si přiznat, že pouto, které bývá považováno za nejhezčí, nikdy nepoznal. Případně, že ho nebyl schopen vytvořit.

„Matka a dcera je vztah pevnější než skála a zároveň často velice komplikovaný. Je to jeden z nejčastějších problémů v psychologických poradnách,“ uvedl psycholog Tomáš Novák, který na toto téma napsal knihu Matky a dcery. Rozebírá v ní různé podoby tohoto vztahu a z dlouholeté praxe ukazuje, že si opravdu nelze představovat, že mámy jsou vždy milující bytosti.

Neshody s mámou jsou nejčastějším tématem diskusí mezi ženami středního věku. Mnohé zjišťují, že když jejich matky zestárly, prohloubily se jejich výrazné vlastnosti. Žena, která měla celý život maminku hodnou, obětavou a chápající, ji má takovou stále. Žena, která si s mámou nerozuměla, měla ji kritickou, hašteřivou, egoistickou, ji má takovou taky stále. Jenže čím déle se s člověkem s negativními vlastnostmi stýkáme, tím více je vnímáme a tím více nám lezou na nervy.

„Máma se po smrti tatínka stala naprosto nesnesitelná. Vždy byla sobecká, zvyklá  být středem pozornosti. Táta se o všechno staral, velmi ji miloval. Babička mi říkávala, že to s mámou jednou budu mít těžké, ale já tehdy nechápala, co tím myslí. Teď to vím velice přesně. Matka se stále tváří ublíženě. Nemá žádné kamarádky. Když je u s námi na chatě, nikdo ze sousedů k nám nechodí, protože její zálibou je vypouštět takzvané jedovaté sliny. Jen tak, prostě řekne na adresu někoho něco urážlivého, nevhodného. Nedávno takhle před sousedy řekla, že vůbec neumím vařit. Sousedé koukali, nechápali, byla to trapná situace. Podobné věci zažívám stále. Myslím, že mě vůbec nemá ráda a nejraději bych se s ní nestýkala. Jenže to nejde, je sama, nemůžu se tvářit, že neexistuje, když je to moje máma,“ vypráví jednapadesátiletá Naďa.

Ženy se shodují, že nejčastěji je v dospělosti trápí matky, které se ve vyšším věku staly apatickými, osamělými, nespokojenými. Často jde o ženy ovdovělé či rozvedené, které bilancují a se svým dosavadním životem nejsou moc smířené. Mnohdy nemají přátele, koníčky. Mají však pocit, že se jim život moc nepovedl.

„Máma mi nedávno řekla, ať si nemyslím, že mám právo na štěstí. Že jednou můžu tvrdě narazit a ať si nemyslím, že mi v životě bude vše vycházet. Byla jsem z toho naprosto šokována,“ říká třiačtyřicetiletá Monika, která je úspěšnou podnikatelkou, má dvě zdravé děti, hodného muže, pěkný dům. Její máma se však chová, jako by jí její příjemný a pěkný život nepřála. „Nechápu to. Byla jsem kvůli tomu i u kamarádky psycholožky a ta mi řekla, že se matky často s dcerami porovnávají a pokud mají pocit, že jejich život nebyl naplněn, mohou dcerám i závidět. To přece není možné,“ míní Monika a říká, že naopak obdivuje matku své přítelkyně, která, ač velmi nemocná, je stále optimistická a svou dceru podporuje pokaždé, když je v nějaké obtížné situaci. „Ony si vzájemně povídají, svěřují se, jsou jako kamarádky. Právě tak si vztah dospělé ženy s mámou představuji. Na nich vidím, že to jde,“ říká Monika.

Velmi často v neshodách sehrávají roli i rozdílné osobnostní rysy, dávné nevyřčené neshody ale i poruchy osobnosti, které u některých lidí ve vyšším věku nastávají. Zkrátka, případů, kdy vztah mezi dospělou dcerou a matkou je spíše boj než láska, je více, než si myslíme. Jenže je to  velmi choulostivé téma, o kterém lidé mluví jen se svými nejbližšími nebo o něm raději mlčí.

Hodnocení:
(5.1 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
To je špatný vztah mezi matkou a dcerou, asi divné povahy. Na mamku vzpomínám s láskou, jak jsme si zpívaly dvojhlasně písničky, jak na mě šila nádherné šatičky do tanečních, jak mi říkala i v dospělosti - ty jsi hezká a sluší ti to. Byla jsem hrdá na mamku, hezký se oblékala, byla přísná i milá, ve stáří roztomilá. Byl to pro mě snad nejhlubší vztah.
Zuzana Pivcová
Před několika lety jsem zde zveřejnila svůj příspěvek Moje maminka aneb nenaplněný život. Potěší mě, když si ho někdo, třeba z těch novějších, přečte.
Hana Rypáčková
Asi je nenávist výsledkem vlastní slabosti. Stává se to stále více v této společnosti. Nechápu to. Nemám s tím zkušenost.
Růžena Kuželková
Taky pár slov o mojí mamce - když mi bylo 8-9 let,tak se přiznám,že jsem záviděla holkám mladé maminky.Pak se to otočilo a závist?!byla opačná,protože,to co jsme spolu !vyváděly"jiné"žáby" se svýma mamkama né,tak jeden případ ze sta - líbil se mi nějaký kluk a mamka byla ochotná jít se mnou,abych zazvonila na toho "galána" a utíkaly jsme se schovat do protějšího baráku a čekaly zda se objeví v okně.Tak takový vztah jsem měla s mojí máti.Snažila jsem se dle jejího vzoru vychovávat svý dva kluky a myslím si,že se mi to i povedlo,mám príma vztah nejen s nimi,ale i s "jejich" protějšky
Jitka Caklová
Stejně jako Jana jsem si dobře vybrala rodiče, obzvláště maminku, jak píši v článku https://www.i60.cz/clanek/detail/22215/moje-energie-me-perpetuum-mobile Ale zjistila jsem to až v době, kdy moje dcera byla dospělá a já pochopila, že chce žít svůj život, podle svých představ, stejně jako jsem to chtěla ve svém mládí já.
Jana Slavíková
Velkou pochvalou pro mě bylo, když mi dcera řekla, že je ráda, že má za mámu mě. :-) Máme vztah zcela odlišný, než jsem měla já se svou matkou.
Marie Pudichová
Oprava. ,,Znám případ, kdy je to úplně naopak. Úspěšná, pohledná matka je trnem v oku pro svou dcerou. Celý život dcera matčinu pomoc odmítala. Chtěla se prosadit sama. Když se ji to nepovedlo, odnesl to vztah k matce. Matka může za to, že ji se všechno daří, kdežto dceři ne. Matka trpí, snaží se to skrývat, nemluví o tom.
Marie Pudichová
Znám případ, kdy je to úplně naopak. Úspěšná, pohledná matka je trnem v oku pro svou dcerou. Celý život dcera matčinu pomoc odmítala. Chtěla se prosadit sama. Když se ji to nepovedlo, odnesl to vztah k matce, ona přece za to může, že se ji všechno daří... matka se snaží to skývat, nemluví o tom.
olga skopanova
Teda fakt nevím, jak bych si mohla vybrat matku ale možná to jde, musím si to vygooglovat.
Danuše Stočesová
Tento článek mne velice dojal. Mé mámce je 86 let a máme velmi srdečný vztah. Bydlím sice v Praze, ona na Dobříši, ale často ji navštěvuji. Ona je mi oporou a já jsem její oporou. Jsem naprosto převědčna, že to co se stalo v minulosti je již pryč. Všichni starší lidé bez vyjímky potřebují pochopení a hlavně pocit, že je jim nasloucháno. Jistě není věk 86 let jednoduchý. Moje mamka patří do jiné generace. Hodně jsem se z toho poučila. Jsem hodně kreativní, učím se jazyky, průvodcuji a začala jsem psát knížky........Uvědomila jsem si, že je nutné připravit se na stáří. Moje mámka málo vidí a já jsem jí chtěla proto pomoci hudbou. Koupila jsem jí radio a dala jsem jí dost CD, aby mohla poslouchat klasickou a jinou hudbu. Bohužel se mi to nepodařilo. Ale stačí, že ji navštěvuji a naslouchám jí.Mám ji ráda takovou, jaká je. Se srdečným pozdravem všem a prosím naslouchjte svým roičům, jistě to není lehké, když se ocitají sami a všichni kolem mají jen hodně práce a nikdo na ně nemá čas.
Lenka Kočandrlová
P"rotivné a neuznalé matky i dcery si zaslouží jen ignoraci.
Danka Rotyková
Taky se neodvážím odhadnout, kdo je více na vině. Je to tak, že s přibývajícími léty se naše výraznější vlastnosti prohlubují, což může dospělým dcerám vadit. Jak to okolo sebe vidím, více problémů mají opravdu ženy. Muži tolik neřeší a taky si nevytvářejí nepodložené domněnky, nedávají mladým nevyžádané rady atd. To bychom od našich mužských měly okoukat a vzít si ponaučení. Byly bychom spokojenější.
Jana Šenbergerová
Mám dvě dcery a s každou zcela jinou zkušenost. To, co jedna oceňuje, mi druhá vyčítá. No a co? Naštěstí mi to nebrání v tom, mít je obě ráda. Všechny tři děláme jen to, co je v našich silách. Máme takové rodiče, jaké si vybereme. Opačně to nejde. Já jsem si vybrala dobrou maminku. Vyzbrojila mě do života vším, čím mohla. Jsem jí za to vděčná, i když byla přísná. :-)
Marie Doušová
Moje maminka byla chápající,laskavá a vždy pomoci. Jsem ráda ,že jsme já a sestry měly bezvadnou mamku, která nás vždy chránila,když náš táta byl hrozně přísný a neoblomný a pro ránu nešel daleko. Moc mi maminka chybí,ale ve vzpomínkách stále žije.
Elena Valeriánová
Je to problematické téma. Ale chyba nemusí být vždy jen a jednoznačně na straně matky.