Výběžek, konec světa
FOTO: autor

Výběžek, konec světa

28. 9. 2019

Jde o výběžek Frýdlantský, na severu Čech. Na mapě ho vidíte jako to druhé „ucho“ na hlavě republiky. A konec světa? Geograficky je to jednoznačné, ze tří stran je to území obklíčené Polskem a čtvrtou stranu přehrazuje hřeben Jizerských hor.

Dost izolovaný plácek to je. Ve všední den, mimo hlavní silnici, nepotkáte auto ani člověka. Také si začnete uvědomovat, kolik neudržovaných domů, malých továren a objektů tady spadlo, samá zřícenina a další jsou před spadnutím. Počasí je tu vždycky trochu horší, než jinde. Ale není to kraj jenom spadlých domů a nepoužívaných cest. V městečkách je všechno, jak má být, i v odlehlých koutech tu narazíte na překrásné a udržované domy. Uvidíte množství secesních vil. Jsou tu krásné chalupy obrostlé břečťanem, s nádherně upravenými zahradami. Také pěkné udržované hřbitovy, kapličky, křížky. Charakteristické jsou historické továrničky podle vody, ještě z doby, kdy stroje poháněla transmise z vodního toku. V krajině je hodně solitérních stromů a remízků, příjemné jsou na pohled. Je to prostě výběžek, některé věci jsou tu jinak.

Dopřál jsem si několik dní toulání po klidném a prázdném kraji, něco jsem projezdil na kole, něco prochodil pěšky, i stopem jsem se kousek svezl.  Hodně na mne zapůsobila krajina a nálada míst. Nezůstává mi to v paměti ani jako postupné putování, ale spíš jako kaleidoskop obrazů, které charakterizují tuhle malou část světa. Vyskakují na mne vzpomínky na situace, bez ohledu na chronologii…. Tady je jich několik za všechny.

V podvečer v malé hospůdce marně pátrám po něčem k jídlu, kromě pizzy z mikrovlnky. Hostinský, vida moje rozpaky a hlad, praví: „Dejte si kafe a rum.“ No, co se dalo dělat…

Na kole, v kopcích, za nepříjemné mlhy, kdy je vidět na pár metrů, slyším nějaké pravidelné štěrchání… tssc, tssc, tssc… Sakra, něco mi asi plantá v batohu, přestanu se vrtět, ale zvuk slyším stále. Že by to byla závada na kole? Přestanu šlapat a pořád to slyším. Nakonec zastavím, slezu, ani se nehnu a zvuk je tu furt a zesiluje. A pak se z mlhy za mnou, na silnici, vynoří holka na kolečkových lyžích. Trénuje na zimu na běžky a jede už kilometr za mnou. Chm…, prej mimozemšťani.

U hřbitovní zdi se snažím poskládat na malý kamenný patník, abych se nasvačil. Široko daleko jediné místo, kde se dá na něco sednout.  Nepohodlné, všechno musím držet v ruce a padá mi to. K hřbitovní brance přicházejí muž se ženou, senioři, jako já. Pozdravím první, když jsem tu cizí. Oba odpoví a pán mi povídá: „To budete mít lepší tamhle za kapličkou“. Otáčím se a koukám na padesát metrů vzdálenou kapličku mezi dvěma lípami. Pán pokračuje: „Ono to odtud není vidět, vzadu je stůl a lavice“. Poděkuju a stěhuju se. Fakt, za kapličkou je bytelný stůl s lavicí, můžu se vybalit, rozložit a najíst jako člověk.

Stojím u zastávky autobusu, vyšel jsem z lesa a čtu si v jízdním řádu, že nic nejede a ani nepojede. Docela ztracená varta, nikde nikdo, asi budu muset ještě pár kilometrů neplánovaně odšlapat. Občas mě mine auto, žádný extra provoz, vždycky mávnu jen tak pro jistotu rukou, dneska už se stopařům nestaví. Nakonec jedno auto zastaví, jsem překvapen, řidič mne vezme pěkný kus. Pražák, je tady na výletě. Je to osud, táhne se sem takovou dálku, aby mne svezl….

V malé prodejničce koukám do malého pultu s uzeninami. Prodavačka bez okolků řekne:  „Vás tipuju na Kojetickou klobásu…“, taky že jo.

Na parkovišti u Bobřího sudu do mě hučí paní, co vybírá parkovné, ať si zaplatím delší dobu, že vidí kolo, co mám v autě, a že tady jsou krásné cesty pro cyklisty, pohodlné a s vyhlídkami, že se mi tu bude líbit a určitě se zdržím. Tak jo, platím sazbu za celý den a popojedu pár metrů na parkovací místo. Vystoupím, přede mnou sedí na lavičce cyklista v dresu, celej nějak nakřivo. V žertu si připomenu, že takhle nakřivo jsem byl vloni, když jsem se rozsekal na kole v Bechyni a pochroumal si rameno. Vtom přichází paní od parkování a volá na cyklistu: „Sanitka tu bude hned, jestli je vám špatně, tak si máte lehnout a dát nohy nahoru“.  Ani nevyndám kolo, udělám si jednu fotku Sudu a v pěti minutách odjíždím…

V Libverdě u kolonády ke mně přistoupí pán a povídá: „Podržte mi ho prosim vás“ a než se stačím nadechnout, vrazí mi do ruky vodítko a odkráčí. Držím na krátkém vodítku vlčáka bez košíku. Koukám na něj, on kouká na mě a oba asi přemýšlíme, co se tomu druhému honí hlavou….

Na mostě přes řeku se nahýbám přes zábradlí a pozoruju spoustu malých pstruhů, jak skáčou po hmyzu na hladině, někdy do sebe navzájem strkají, možná si vynucují lepší místo. Dalo by se na to koukat hodiny.

Tolik text.

S fotkami jsem se tentokrát také nepáral, žádné popisy, jen kaleidoskop. Komu je libo, může se podívat, jsou to jen obrázky míst, která je možné tady vidět. ( A komu to nestačí, ještě pár fotek odtud mám ve „Stovkařích“ na posledních dvou výletech).

Hodnocení:
(4.6 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jan Zelenka
Máte vlastně pravdu. Já jsem takhle po rozvodu úplně sám procestoval pěšky republiku z Prahy až na východní Slovensko.
Mirek Hahn
Ve dvou... Někdy ano, někdy ne. Když si chci opravdu vyčistit hlavu a odpočinout, tak raději sám. Dává mi to možnost nedržet se pevně plánu, nemusím se přizpůsobovat, kromě toho rád jezdím do zapomenutých krajů, kde se nikomu moc nelíbí....
Jan Zelenka
Neznám ten kraj. Fotky jsou pěkné, článek taky. Není ale lepší cestovat ve dvou?
Eva Mužíková
Frýdlantský kraj navštěvuji často díky aktivitám v útulku. Hezký článek i fotečky.
Ilona Kolářová
Znám to tam a proto popisky ani nepotřebuji. :)
Hana Rypáčková
Tsky m3 Bobří sud zarazil, ale byla jsem tam jen na kratším pobytu. Kombinace kolo auto je skvělá...
Naděžda Špásová
Trochu to tam znám. V Libverdě jsme před lety byli pár dní v lázních, tak jsme si to tam trochu prohlédli. U Obřího sudu jsme také byli. Fotky jsou hezké, popisky mi nechybí. :-)
Jitka Caklová
:-) :-) :-) Obří nebo Bobří, vždyť je úplně jedno zda je sud obra, nebo bobra. Celý život žiji pod "Mužskými" skalami, protože lemují vrchol (vyhaslou sopku) a stejnojmennou obec, Mužský a až na stará kolena jsem zjistila, že vlastně celý život žiji pod Příhrazskými skalami, protože kdysi dávno tvořily jakousi hráz, při které vznikla obec Příhrazy. Nyní si nejsem jistá, zda názvy sudů jak nad Libverdou, tak v Javorníku, názvem "obří", vystihují svoji velikost, nebo někomu patřící. Co na to češtináři/ky? https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2019/cislo-1/bobri-skandaly.html
Jindra Hubačová
Obří sud
Mirek Hahn
:-) My říkáme Bobří...., kdoví proč...
Alena Tollarová
Mirku, byla jsem zvědavá na fotku Bobřího sudu :) Do Frýdlantského výběžku jsem se málem vdala, ale nevyšlo to. Je to tak dávno ... Bohem zapomenutým krajem jsme se trochu toulali loni i letos, je tam krásně.
Jitka Mošovská
Mirku, umíte se dívat kolem sebe.
Věra Ježková
Mirku, prima článek a fotky. Byla jsem tam asi před 30 lety.
Jitka Caklová
Jóó Lázně Libverda a okolí!! Mirku dík za krásnou připomínku na začátek mých lázeňských léčebných pobytů v roce 1998. Prima článek i fotky :-)
Anna Potůčková
Od lonského roku i já tato krásná místa znám, byla jsem tam v lázních LIBVERDA
Lidmila Nejedlá
Mirku, ráda jsem si tvůj článek přečetla, nikdy jsem tam nebyla.
Blanka Macháčková
Delší články vynechávám ale ten tvůj jako obvykle stál za to. Dobře se čteš (tedy tvé články).
Alena Vávrová
Moc hezky ses potoulal, Mirku. Dík za sdílení ;-) .
Drahomíra Stínilová
Ano, zapomenutý kraj. Ještě za totality pořádal můj zaměstnavatel nakl. Academia výlety spojené s odbornými výklady redaktorů, např. na geologii, historii atd.Taky jsme zamířili do Frýdlantského výběžku. Pamatuju si přesně ty ošuntělé továrničky, polorozpadlé domky. Ještě nebylo moc pěkné počasí, tak to na člověka šedivě doléhalo . Ale jinak krásný a zajímavý kraj tak jako Váš článek i fotky
Marie Doušová
Na Frýdlansku to znám ,hodně často tam jezdíme,máme tam příbuzné . Okolí je opravdu zajímavé , lázně LIBVERDA a SUD jsou dost navštěvované. Hezké fotky a povídání se také hezky četlo.Dík.
Elena Valeriánová
Mirku, s chutí jsem se začetla do vašeho vyprávění, tam by se mi toulalo, tam by se mi líbilo. Fotky jsou krásné a některé přímo k rozjímání. Děkuju mnohokrát.
Hana Nováková
Krásné fotky, jen bych uvítala popisky, pak by to bylo dokonalé...
Dana Kolářová
Zajímavé toulání po klidném a prázdném kraji.
Zuzana Pivcová
Mirku, bezvadný výlet a navíc zprostředkovaný jako obvykle osobitým stylem. A sláva, že to nedopadlo jako loni u "Bechyňské duhy".
Dana Puchalská
Chtěla jsem dát alespoň 5 *. Ale vyšly mi jen 4. Škoda. A jak tak koukám na fotky je mi z nich trochu smutno. Takhle to tam nechat chátrat je doopravdy ostuda. Bývalo to tam kdysi určitě hezčí. Asi je to osud pohraničních měst.