Láska po šedesátce. Proč často krachuje
Ilustrační foto: ingimage.com

Láska po šedesátce. Proč často krachuje

3. 10. 2019

Rozvedení, ovdovělí nebo lidé, kterým se z různých důvodů v poslední době nepodařilo najít partnera či partnerku a nechtějí poslední část svého života prožívat sami. To jsou odvážlivci, kteří se zkoušejí seznámit se vyšším věku.

Vidí kolem sebe hodně případů, kdy láska do života starších lidí vstupuje. A také zase rychle vystupuje. Proč?

Každý, kdo se zkouší seznámit ve vyšším věku, je hrdina, dobrodruh, odvážlivec, ale hlavně optimista. Protože pesimisté přistupují po padesátce k seznamování s těmito názory:

Kvalitní lidé jsou dávno zadaní.
Už se nechci přizpůsobovat, měnit své zvyky.
Má děti, vnoučata, kdo ví, jak bych s nimi vycházel.
Nechci si na stará kolena přidělávat starosti a ještě o někoho pečovat.

Takže je na čase říct následující krutou větu: Pesimisté mají pravdu. Mluví přesně o těch příčinách, kvůli kterých se vztahy zralých lidí nejčastěji hroutí.

Tady je jejich přehled.

Narušení zavedeného stylu života.
To, co je při seznamování hezké, se zanedlouho může ukázat jako problém. Čím je člověk starší, tím více to platí. Příklad? Šedesátiletá Alena se seznámila s o něco starším mužem, který se v internetové seznamce prezentoval jako nadšený kutil, chatař. Začátky byly přímo skvostné. Alena začala jezdit k němu na chatu na Sázavu. Ač nikdy neměla vztah k přírodě, natož k zahrádkaření, začala sázet kytky, plít záhonky. Dokonce si koupila montérky, fotila se v nich a snímky posílala kamarádkám, které žasly, jak Alena, milovnice kaváren a divadel změnila životní styl. A záviděly jí. Láska dělá divy, říkaly. Po dvou letech Alena opět navštěvuje pražská divadla a kavárny. A vypráví kamarádkám toto: „On neměl kromě té chaty žádné zájmy. Když jsem jednou koupila lístky do kina, usnul tam a chrápal tak hlasitě, že jsem se styděla. Chrápal každý večer už v devět. Když jsem něco namítla, řekl, že celé dny dře na zahradě, takže je unavený. Vůbec nebral na vědomí, že já jsem byla zvyklá žít společensky. Když jsem navrhla, že na chatu pozvu známé, odmítl s tím, že chce mít klid. Já se vlastně zakoukala do ubručeného dědka, jen trvalo, než mi to došlo.“

Dospělé děti a vnoučata.
Každý, kdo navazuje vážnou známost ve vyšším věku, musí počítat s tím, že s novým partnerem, partnerkou si do života přivádí i jeho rodinu. A mnohdy velmi početnou rodinu. A hlavně, nikdy není zaručeno, že ta rodina bude nadšena, že si děda našel paní nebo babička pána. Konkrétní příklad. Pětašedesátiletý Martin se seznámil se stejně starou Kateřinou. Martin má syna, Kateřina dva syny. Martin vypráví: „Zatímco můj kluk byl rád, že už nejsem sám, její kluci se na mě dívali jako na sňatkového podvodníka kříženého se sexuálním deviantem. Od prvního seznámení se na mě dívali nepřátelsky. Pak mi oznámili, že nikdy nedopustí, abych se nastěhoval ke Kateřině do bytu a pak si na něj dělal nároky. Jí řekli, že mi tam nikdy nesmí napsat ani přechodné bydliště. Vůbec nic takového jsem neměl v úmyslu. Sice nemám vlastní byt, ale mám pěkné bydlení v domě mého syna a stěhovat se nikam nemíním. Myslel jsem, že se s Katkou budeme navštěvovat, jezdit na výlety, vůbec jsem neuvažoval o společném bydlení. Jenže oni náš vztah tak rozvrtali, až jsme se začali hádat. Nakonec to nějak vyšumělo, už si nevoláme, nevídáme se.“

Hledá pečovatelku, ne lásku.
Láska po šedesátce už neobnáší běhání po rozkvetlé louce a procházky po pláži. Může je obnášet, ale zároveň při těch romantických chvílích zazní tyto věty: Ty, já už bych raději šel domů, na mokrá tráva není na moje revma to pravé. Hele, to jsi trochu s tou procházkou přehnal, však víš, že já tak dlouho chodit nevydržím. Jo, do kina půjdu rád. Na osmou? Tak pozdě? Vždyť já v deset usínám. Nemůžeme jít odpoledne?

Mnoho žen, které hledají partnera ve vyšším věku, časem zjišťuje, že místo toho, aby jim do života přinesl vzrušení a zábavu, přinesl o něco více starostí. Jistě, opravdová láska je spojená s ochotou se obětovat a starat se o protějšek v době nemoci. Jenže je něco jiného, posloužit nemocnému muži či ženě, se kterým nás pojí společně prožitý život, děti, vnoučata a něco jiného, když se k nám v šedesáti nastěhuje sedmdesátiletý pán, který volá: Maruš, uvař mi čaj! To pak Maruš velmi rychle zvedá kotvy. A stejně to samozřejmě platí i naopak, není málo případů, kdy si nějaký pán myslel, že s dámou bude chodit do společnosti, ale dáma ve skutečnosti tráví večery u seriálu.

Minulost skrývá tajemství.
Když se člověk s někým seznámí ve vyšším věku, musí počítat s tím, že dotyčný má za sebou život, ve kterém se hodně odehrálo. To znamená, že si sebou nese věci dobré i zlé, příjemné i nepříjemné a mnohdy i takové, na které by člověk raději zapomněl. Takže pak může dojít třeba k takové situaci:

Jednašedesátiletá Kamila se seznámila s pětašedesátiletým Milanem. Oba jsou řadu let rozvedení. Kamila Milanovi vylíčila celý svůj život, své nepovedené manželství, trable se synem, který skončil ve vězení. „Brala jsem to tak, že mám konečně v někom oporu, že jsem našla skvělého muže sice pozdě, ale přece. Kamarádky mi říkaly, že o něm nic nevím a že je divné, že tak hezký, chytrý a zábavný muž je sám. Já to brala tak, že mi ho závidí a tudíž se nám vztah snaží zkazit. Jenže časem mi docházelo, že o něm opravdu nic nevím. Nemluvil o svých předešlých ženách, říkal, že děti nemá, že nemá žádné příbuzné. Neměl ani kamarády nebo mi je tedy nepředstavil. Začal mi to být divné. Manžel mé známé je policista, tak jsme Milana trochu proklepli. Ani to nebylo náročné, stačil internet. Zjistila jsem, že i když je se mnou, má pořád profily na seznamkách. Ale hlavně, byl už před deseti lety stíhán za podvod, který spočíval v tom, že vylákal peníze z nějaké ženy a nevrátil je. Nakonec ona to obvinění vzala zpátky. Ale já se zalekla a vztah jsem ukončila. Došlo mi, že tak hezký, chytrý a zábavný muž asi opravdu není sám proto, že měl smůlu na ženy, ale proto že svých vlastností využívá k tomu, že z žen láká peníze. Protože on si ode mě velmi rád nechával něco kupovat. Tu svetřík, tu láhev, tu prodloužený víkend v Budapešti. Nikdy neodmítl, když jsem chtěla platit,“ vypráví Kamila.

Tak to bylo hodně pesimistické čtení, že? Dobrou zprávou je, že stejně hodně jako pesimistů je i optimistů, kteří nové vztahy stále hledají. Protože mají ve svém okolí další optimisty, kteří už našli. Každopádně je dobré umět se na hledání lásky ve vyšším věku podívat z obou stran a oprostit se od romantických představ. Lepší je nechat se pak mile  překvapit, než se nechat zklamat.

Hodnocení:
(5.1 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Danuše Stočesová
Osobně mám přítele již osm let, je ze zahraničí a vídáme se občas. Můj přítel je pro mne velkým přínosem. Protože se hodně učím, čtu, teď i píši, tak čerpám z jeho velkých znalostí. Vůbec mi nevadí, že se vídáme jen méně. Neměla jsem lehký osud a i kdybych přítele neměla, nežehrám na osud, protože mám hodně zálib a také mám hodné děti, i když se jim do života vůbec nepletu. Hezké podzimní dny přeje Danuše
Hana Nová
Helenko Červenko , tak jen aby Vám to nadšení vydrželo . Také jsem vyvolávala do světa podobná slova jako Vy , byla tam tolerance a vše a konec byl tragický .
Libor Ptáček
Helenko, gratuluji, vám oběma. Ano, je to životní výhra, ale sama přiznáváš že to chce obrovskou míru tolerance. Řečeno slovy klasika (jyrka) kdo z vás na to má???
Helenka Červenka
My dva pětašedesátiletí ode dnes novomanželé jsme důkazem, že s obrovskou nůší tolerance může kvést láska i po šedesátce. Má rodina přijala Dimka, jeho rodina přijala mne, mé děti o něm mluví jako o nejlepším chlapovi mého života, všech osm vnoučat svého dědečka milují...takže, jak psáno dole - já jsem vyhrála ve Sportce...a není to žádná čtvrtá, třetí, druhá-je to ta první cena i s jackoptem!!!
Jitka Caklová
Vždyť jsem také napsala, cituji: "To nejste sám, každý jsme zkrátka nějaký :-)" a tak si mi to jen potvrdila :-)
ivana kosťunová
Jitko, ani já nechápu , Libor chtěl být jenom zdvořilý.
ivana kosťunová
Libor má pravdu v tom, že to, co je v mládí běžné a přirozené - spojit život s někým jiným, změnit způsob života, je pro starší lidi téměř nemožné. Těžko si hledají partnery. Přesto si myslím, že výjimky existují, třeba budou mít štěstí, a najdou se lidé se stejnými životními hodnotami, stejným způsobem života, mohlo by se to povést. I v té Sportce se občas vyhrává.
Jana Šenbergerová
Pro mě je odpověď na otázku "Proč často krachuje" docela jednoduchá. Protože to, čemu říkáme láska, žádná láska není. A to stejně v mládí jako ve stáří. V mládí se jen možná méně kalkuluje, i když v dnešní době je to jinak, než když jsem se zaláskovala já. S tímto názorem se dá samozřejmě nesouhlasit i polemizovat. Jsouce nedokonalí, těžko můžeme očekávat, že potkáme někoho dokonalého. Osobně si myslím, že jsme dokonalí všichni, jen ta míra dokonalosti se různí. Pokud ovšem za dokonalost nepovažujeme tučné konto, a to v jakékoliv podobě. Pak se i nějaká ta nedokonalost dá přehlédnout. Jitko, v podstatě s tebou souhlasím. Naštěstí máme všichni možnost volby. Kdo chce z "dobrých důvodů" být sám, ať je, bude mu dobře. A kdo chce ze stejných důvodů být s někým, bude mu také dobře. :-)
Jitka Caklová
Buď beru, nebo nechám být.
Jitka Caklová
...., à propos, jak pro vás mohu být "vážená"? Osobně si vážím lidí, kterým rozumím.
Jitka Caklová
To nejste sám, každý jsme zkrátka nějaký :-)
Libor Ptáček
Vážená paní Jitko, jsem asi momentálně trochu zabržděný, ale marně hledám smysl vašeho příspěvku.
Jitka Caklová
A to se ptáte nás? Vždyť ani "postel" není jen místo o bohapustém š....í :-) :-) :-)
Dana Puchalská
Jsi tak půl na půl. Jo je to oříšek.
Libor Ptáček
Tak čistě technicky o tomto tématu. Pokud se seznámí mladí, většinou o sobě něco vědí. Společná škola, sousední vesnice nebo panelák, nebo se třeba stačí zeptat starších. Mladí jsou tvární, a není problém se přizpůsobit. A další, postel je spojí jako nic jiného. Tak to jsme v našem věku úplně mimo, že? * Jeden příklad ze života. Kamarád se seznámil s „príma“ ženou a po pár měsících společného bydlení někdo v noci zvoní. Byl to její syn co se vrátil z kriminálu a chtěl k mámě. * Ano, starší osamělí lidé již mají zavedený svůj standart a jakýkoli nový vztah je může přivést do nebe, ale také do pekla. Poznat novou „lásku“ je běh na dlouhou trať a již na to nemáme mnoho času a riskovat svoje „životní jistoty“ se asi nikomu již nechce. To že potkám dokonalého partnera je stejně nadějné jako výhra ve Sportce a případné následky nepovedeného vztahu vám mohou obrátit zbytek života na ruby. Tak co, jsem pesimista nebo realista?
Hana Nová
Výborný článek , ze života . Mužskēho již nikdy více . A Jirak mně v tom jen utvrzuje.
Jitka Caklová
Už je to dlouhých 20 let, co mi manžel na druhé naše setkání, krátce po mém rozvodu a úmrtí manželovy partnerky na akutní leukémii, u příležitosti mých padesátin, přinesl kytici růžových gerber. Ani jeden z nás nechtěl být sám. Po roce a půl jsme, po vzájemné dohodě, náš vztah ztvrdili manželským slibem. Samozřejmě přešly i mráčky, ale stále je to vztah o vstřícnosti a tolerantnosti k názorům druhého. Ono totiž bez lásky a tolerantnosti to nefunguje v žádném vztahu, bez rozdílu věku, ale ani mezi lidmi obecně.
Dana Puchalská
Moje dlouholetá přítelkyně se právě po oné magické šedesátce vdala. Za pána kterého znala opravdu dlouhou dobu (30 let). Každý měl předtím partnera, ale když zůstali sami dali se dohromady. A manželství je to pohodové a jsou spolu stále rádi. Oba mají své koníčky a tolerují se. Je to moc hezké soužití dvou lidí v nejlepších letech. Jí je 73 a jemu 76 let.
Danka Rotyková
Pokud se chtějí 2 lidé ve vyšším věku pokusit o společné žití, pak je třeba to ocenit a akceptovat. Je to větší odvaha než v mládí. Každý toho schopen není.
Věra Halátová
"Kvalitní lidé jsou dávno zadaní" - to znamená, že nezadaný je "nekvalitní". To je trochu hloupé. Kdo chce navázat po šedesátce vztah, ať to zkusí. To je na každém jednotlivci. Sžít se s někým, to je riskantní v každém věku.
Marcela Školová
Ty vztahy většinou zkrachují na dětech a vnoučatech. Ani ta známost s bývalou láskou či spolužákem/žačkou není to pravé ořechové. Není nám sedmnáct, máme nějaké bývalé vztahy, nové přátele, příbuzné a přece jen třeba po šedesátce i své zvyky a rituály. Na dovolenou bych asi jela s novým partnerem jen jednou, tam se nejspíš ukáže, jak ten vztah vlastně (ne)funguje.
Jan Jirak
já si nedovedu představit jet s novou do divadla, kina, na výstavy, na hrady a zámky a nedej bože do Řecka na dovolenou.
Soňa Prachfeldová
Jak pravdivé , občas riskantní, je lepší, pokud se trochu znají z minulosti. Přeji všem, kteří nechtějí být sami, ať jim to vyjde .
Lenka Kočandrlová
Co vím,tak se dost osvědčuje si najít bývalého spolužáka...Znám několik takových vztahů.Nejsou si zcela cizí a ví toho o sobě dost.Jinak si myslím,že v tom starším věku tam musí být láska a hlavně tolerance, o všem je třeba se domluvit,aby nevznikly právě ty konce,jak je uvedeno v článku.Rozhodně by se už starší lidé neměli před sebou "předvádět" a dělat se lepšími/jinými ,než jsou,to taky ničemu neposlouží.
Zdenka Soukupová
Pravdivé. Už jsem tu psala u jiného článku: starého psa novým kouskům nenaučíš.