Týden knihoven, něco o knihách a sonetech
Ilustrační foto: pixabay.com

Týden knihoven, něco o knihách a sonetech

5. 10. 2019

Vedle určitě důležitějších zpráv z české kultury současnosti, převážně z oblasti populární hudby, tak nějak zaniká informace, že tento týden patří také knihovnám v celé republice.

Tedy jen pár slov o literárních skvostech a myšlenek, které se mi zrovna honí hlavou.

Na nočním stolku odpočívá, vždy jen do večera, rozečtený román od české spisovatelky Aleny Mornštajnové – HANA. Kdysi po přečtení anotace jsem se hnala do místní knihovny pro jeho zapůjčení. Termín čekání odhadla paní knihovnice na rok. Nedávno jsem nevydržela. Přes mou přísahu, že už žádnou novou knihu z kapacitních důvodů, jsem paperbackové vydání zakoupila. Asi vám neříkám nic nového, protože mnozí ji už přečetli. Přesto tomu, kdo ještě nepropadl strhujícímu vyprávění z doby minulého století, kterou známe, a z míst, která jsou většině z nás vzdálená, ji vřele doporučuji.

Další, spíše odpočinková, ale napsaná šťavnatým a citlivým jazykem, je kniha amerického autora Anthony Doerra – ČTVERO ROČNÍCH OBDOBÍ V ŘÍMĚ. Je to vlastně popis úžasných postřehů spisovatele a otce malých dvojčat, která přivezl do Říma i s mladou manželkou na roční studijní pobyt. Tak ta je už přečtená a zodpovědně po měsíci vrácená do knihovny.

A teď něco o trápení se sonety. Psala jsem tady o mé účasti na soutěži Sefertovy Kralupy. Podmínkou bylo také složit jeden sonet. Protože tenhle druh poezie nepíšu, vyhledala jsem poctivě pravidla veršování. Dalo mi to práci něco vymyslet. Přesto si nejsem jistá, zda moje snaha byla správná. Teď se pitvám v různých knihách a na Internetu a čtu dostupné sonety. Zjišťuji, že každý básník má úplně jiný rým, ale ani jeden se neshoduje s předepsaným vzorem. Vůbec to nechápu. Pro příště snad budu muset zajít do nějakého Ústavu pro jazyk český (jestli ještě existuje) a zjistit, jak se věci mají.

Níže uvádím můj sonet, i když nevím, zda je tím, čím by měl být.

Sonet č.2   stařecký

Dívám se na sochu mého mládí

a chtěla bych být kamenem

se šťastnou tečkou za jménem

Ta myšlenka mě stále svádí

 

Však déšť po tváři vrásky hladí

A revma cuká ramenem

Snad osud byl mi břemenem

Má zmoklá duše strouhou pádí

 

Oči v naději upírám

na přelud z minulosti

co pomalu mizí bůhví kam

 

Zase mi bolí kosti

Zmateně chodím sem a tam

v kaluži bezbrannosti

 

Omlouvám se, semlela jsem všechno dohromady,ale snad si každý něco z toho vybere.

Hodnocení:
(5.3 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Oldřich Čepelka
Jen jsem si přečetl tento článek (navadla mě na něj vaše diskuse s jitkou Caklovou u mého rozhovoru s C. Höschlem). Tím mužem,. který zmiňovala Z.Pivcová 5. 10., jsem asi já. Že bychom se kontaktovali napřímo? Olda Čepelka
Drahomíra Stínilová
Pane Libore, mně se to taky nepodařilo.Mám jedinou vnučku v USA a dovedete si představit její pubertální zájmy. Určitě pohádky od babičky to nejsou. Oběma pánům děkuji za komentáře.
Libor Farský
Jsem moc rád, že je nás víc se společným zájmem v knihách. Doma s potomky se mi to nepodařilo.
Jan Zelenka
Paní Snítilová, za tento sonet se rozhodně stydět nemusíte. Po obsahové i formální stránce je skvělý. Až skončím s uveřejňováním svého románu, dám sem taky nějaký svůj sonet.
Drahomíra Stínilová
Děkuji Jano, ale s tím Williamem S. jste to přehnala. Jeho Sonety jsou nepřekonatelné a stále současné. Zvláště č. 66,
Jana Šenbergerová
I když mi tentokrát Týden knihoven docela unikl, čtu, čtu, čtu. Málem jsem přehlédla i váš článek, a to by byla škoda. Za takový sonet by se ani Shakespeare nemusel stydět. Všechno se mě v něm týká. Díky.
Drahomíra Stínilová
Děkuju všem za komentáře a za dobrou informaci na adresu ujc.
Alena Vávrová
Milá Drahuško, dík za knižní tipy. Dokonce jsem shlédla video o knihovně roku 2019, ale vypadlo mi z hlavy, kde ta knihovna je. Do knihovny jsem chodila již jako malá a knížky jsou moje droga. Jako dívka jsem sbírala kolibříky a mám v jednom Sonety W. Shakespeara. Ale složit sonet bych si netroufla. Proto máš můj obdiv.
Marie Doušová
Ráda čtu a do knihovny chodím pravidelně. Jen více knihoven.
Dana Puchalská
Knihoven není nikdy dost. U nás je jedna v zrenovovaném bytovém domě a mají tam neustále plno. A senioři i malé děti z okolí ji opravdu navštěvují. Kdysi sem jezdila i pojízdná knihovna.
Hana Rypáčková
Týden knihoven si užívám...Bezva akce tu máme...
Zuzana Pivcová
Moc hezké a napsat sonet asi není jen tak něco. Myslím, že své umění tohoto druhu tu předvedl pouze muž, Já bych si s tím opravdu neporadila.
Věra Ježková
Drahuško, líbí se mi váš vztah k češtině. Ústav pro jazyk český existuje – mám ho v Oblíbených: http://www.ujc.cas.cz/. Sonet jste semlela skvěle. :-) Týden knihoven je dobrá akce. V zaměstnání jsem měla řadu let na starost knihovnu našeho menšího pracoviště; bylo s ní dost práce.