Bolesti a bolístky života
FOTO: autorka

Bolesti a bolístky života

7. 10. 2019

Zářijový pobyt v termálních lázních ve Štúrově neměl chybu. Šestičlenná parta žen zabydlela dva byty v prvním patře prostorného srubu. Koupání ve vířivých pramenech bylo úžasné, počasí nádherné, výlety do Ostřihomi a Budapešti zajímavé, večerní posezení na terase srubu veselé a dokonce se kamarádky dočkaly i tance v areálu lázní. Moji mysl zaměstnávala příhoda z nádraží.

Vlak dorazil s mírným zpožděním. Dav se hrnul k východu a staří lidé vlekli velké kufry po schodech vzhůru. Už od peronu kolem davu pobíhal cikánský chlapec. Bavil se s lidmi, přidržoval dveře, nabízel vizitky taxikářů. Přišel i k nám a řekl: "Dajte mi euro." V tom k němu přistoupila stará paní a podávala mu obloženou bagetu. "Nie, chcem iba euro!" Pobíhal mezi čekajícími na taxi a žebral. Kluk 9, 10, možná 11 let.

V pondělí jsme si udělaly procházku po okolí a cestou se stavily na nádraží pro zpětnou jízdenku do Kút, stála jedno euro. Jako duch se objevil malý žebrák. Motal se mezi námi u pokladny téměř tělo na tělo, sledoval každý pohyb našich peněženek. "Dajte mi eurovku." Nemáme drobné a nemotej se tady! Okřikla ho kamarádka. "Já vám vymením...padej, nebo dostaneš pár facek." Choval se jako suverén. Venku jsem se ho vyptávala:

"Chodíš do školy?"

"Teraz nie, nemáme eura,"

"Rodiče nepracují?"

"Zomreli, lebo veĺmi fajčili".

"Kdo se o tebe stará?"

"Bábka, aj ta skoro zomrie, je stará a má kašeĺ."

Během hovoru si chlapec nevšiml, že přijelo policejní auto. Dva policisté ho chytili. Asi je zavolala pokladní, byla z něho nervózní, jak nás u pokladny obtěžoval. Ptala jsem se jich, zda hocha znají, že je sirotek ... "nie, klamár to je, problémový žiak, pojde do ústavu, kde má už dlhšie bývať." A co rodiče? "To je ťažké, mávli policisté rukou. "Bež sa ospravedlniť za klamárstvo!" Přišoural se ke mně, oči k zemi a zašeptal: Prepáčte. Byl malý, skrčený, zklamaný, sám. Vzala jsem ho kolem ramen, domlouvala mu a slibovala, že až vyroste... dovedla jsem ho k autu a obejmula. Ruce mu visely podél těla, bylo to asi jeho první a jediné objetí. Neplakal. Janko, drž sa!

Omlouvám se za chyby ve slovenštině.

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.