Já a ruční práce aneb nikdy neříkej nikdy
FOTO: autorka

Já a ruční práce aneb nikdy neříkej nikdy

9. 10. 2019

V dětství jsem se jevila pro ruční práce jakéhokoliv druhu absolutně nepoužitelná. Už jsem se někde zmiňovala, že při domácím úkolu, zhotovit výšivku, jsem si přišila tuto k teplákům na koleno, takže jsem to pak musela celé zas vypárat, a to mi ruční práce tohoto druhu zcela znechutilo. Nejinak to bylo při pracích na školních pozemcích či v dílnách. Nechápala jsem, proč mě nutí plít mezi mrkví či pracovat s kladivem a pilníkem. Stávalo se celkem často, že když byly dílny, já ochořela a nemohla do školy. Unést to pokoření, jak učitel žasne nad tím, co se mi podařilo vytvořit pomocí různých nástrojů a nevypíchnout si při tom aspoň oko či přijít o prst- to bylo prostě nad mé síly. 

Na dílenské práce mám naštěstí dnes lidi a rodina je na mně nevyžaduje. Ale já se vrhla v době “mateřské dovolené”, kdy děti, jejichž matky či babičky nebyly schopny či ochotny vytvořit něco jiného, než bylo v obchodech, tudíž chodily skoro všechny v jednom, já se tedy vrhla na šití, háčkování a pletení. To by tak bylo, abych byla úplný “nemrcouch”, jak říkala jedna má kolegyně, já to prostě musím zvládnout. A tak s urputností mně vlastní jsem se naučila sama šít, háčkovat i plést. “Vystřihla jsem” či “vysmahla”, jak se dnes říká, dokonce i oteplovací kombinézy pro děti, upletla jim kabátky, ponožky, vyšila několik deček atd. atd.(zřejmě z čirého zoufalství). Do dneška je mi opravdu záhadou, jak to bylo možné, co se to se mnou dělo? Asi mne k tomu donutilo šílenství ženy na mateřské, jinak si to nedovedu vysvětlit. 

Když děti odešly do škol a já nastoupila do práce, pak jsem na dlouhá léta těchto činností zanechala. Už to nikdy, nikdy nebudu dělat - doba se mezitím změnila a najednou byl v obchodech všech možných oblečení dostatek. 

A pak se narodila první vnučka. Bylo tehdy horké léto a my jí neměli co dát na hlavu (kromě kapesníku, který si strhávala). Vždyť jsi nám pletla a háčkovala, pravila dcera, tak něco udělej ! Už to neumíš, viď, posmívala se. A to mě naštvalo. Zarazila jsem se a přemýšlela, kde jsou mé znalosti schované, kam spadly, odkud je vytáhnu...to přece není možné, vždyť já to už určitě všechno zapomněla, vždyť ani pořádně nevím, jak se drží háček ! Vyštrachala jsem přízi, sedla na zahradu, zahleděla se k obloze, jako bych čekala, že se mi odtamtud dostane pomoci. Popadla háček a začla řetízkem....a pak to najednou jelo úplně samo a já žasla sama nad sebou. Ono se to snad nezapomíná, zrovna tak jako plavání a brusleni i jízda na kole ! Do dvou hodin jsem měla hotový klobouček, který pak dědily i ostatní holky a klobouček byl pak na pískovištích obdivován. 

A já si tenkrát vzpomněla na poučku své tchyně, která musela v hospodářství dělat spoustu věcí a odmítala se třeba naučit stahovat králíka :  Dělat to nemusíš, ale  umět to můžeš, protože nikdy nevíš, kdy to budeš v životě potřebovat ! No ano - co když ještě někdy v budoucnu na stará kolena  někde zbloudím (třeba v poušti)  a bude potřeba  dát  si něco na hlavu ? Budu  si umět uplést  klobouk  z dosažitelných surovin (i bez háčku) a možná tak přežiju s kloboukem z agáve...  :-))

Hodnocení:
(5 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Várošová
Moc pěkný klobouček na holčičce.Hlavně,že je vyrobený Vašima rukama.Taky jsem hodně pletla i háčkovala jak byu kluci malí. Sobě módní haleny,šaty a pod.Dnes nevím,zda bych to zvádla jsem už pohodlná.Toho kráíka bych ani nezabila,načež jej stáhnout,ani náhodou..Pokud se vrátíte k pletení,či jiným ručním pracem,tak hodně úspěchů.Dnes jsou ruční práce v kurzu.
Jana Hošková
Zuzko, ruční práce skutečně "v zoufalství" pomáhají, to se ví... :-)) Musela jsem se smát, že za půl roku z toho byly jen svetry DVA !!! A jinak dík za Vaše zastání níže...kašlu na kritiku kloboučku, asi fakt nebyl nic moc a jiní dokáží lepší, uznávám - jen chci dodat, že pí Halátová mne nemůže rozhodit. Díky internetu jsem zjistila, jak je lidmi hodnocena, neboť se zúčastňuje všech možných diskusí a všude působí ve stejném duchu. Takže - no comment ! :-))
Zuzana Pivcová
Paní Halátová, nebylo by lepší, když už hodnotíte záporně, říct třeba" Ten klobouček se mi nelíbí, než to , že je příšerný??
Zuzana Pivcová
Ruční práce mi nikdy nešly. Nevím, jak se mi podařilo na mezinárodním kurzu němčinářů v NDR uplést si ve volných chvílích 2 svetry z tamní ovčí vlny. To už asi ze zoufalství, byla jsem tam půl roku. Pak jsem se ještě naučila drhat. Ale vše mi to z hlavy vymizelo, ne, že bych si vzpomněla jako Vy.
Věra Halátová
Dcera se posmívala! Tak si to měla uháčkovat sama. Umím šít, vyšívat, háčkovat, plést. Uměla jsem i síťovat, batikovat. Ale nevyrábím blbiny. Proč bych dnes měla plést ponožky, když se dostanou koupit? Proč svetry? Proč bych měla šít sukni? Možná, že se ta dovednost bude jednou hodit. Ten klobouček na té holčičce, ten je příšerný.
Drahomíra Stínilová
Já tedy nedospěla v téhle oblasti nikdy. Při ručních pracích si paní učitelky šeptaly - To je ta dcera od pí..... jak chodí opletená v krásných svetřících. Pravda moje dcera je taky hrozně šikovná. Říká se, že se šikovnost na ruční práce dědí obgeneraci. Nevím. Ale práce na zahradě jsem vždycky milovala. Díky za článek. Klobouček je teda perfektní.
Jana Šenbergerová
Pletla jsem i šila, ale háčkování mě moc nebavilo. Kloboučky jsem kupovala. Určitě nebyl tak šik jako ten váš.
Jana Hošková
A ještě Jano K.- moc zdravím do mých rodných Teplic!
Jana Hošková
Ano,Ivano,někomu to opravdu déle trvá a má při tom doslova i porodní bolesti! Jako např.já. :))
Jana Hošková
Moc děkuji také za vaše vzpomínky na vaše ruční práce,ráda jsem si je přečetla! Ještě k tomu mému kloboučku "po letech": samozřejmě by byl lepší z nějako plátna a ušitý- ale na chatě stroj nemám a z dvojité přīze mi vyšel poněkud "hutný". Jinak ze slabé zas nedržel pořådně formu. Poučila jsem se do "dalšího života" :-))
Jana Kollinová
Klobouček na titulním snímku je nádherný a na hlavě batolete vyzařuje dokonalost, něžnost a vůbec nevím zda je retro nebo IN. Kdo umí, ten umí! :-)
ivana kosťunová
Váš článek mi dnes zpříjemnil den. Jako bych ho psala já. Z hodin pracovní výchovy se mi dochoval pouze jehelník ( velký) ,co měl být původně jehelníček(malý) A protože jsem si nedonesla z domova vatu na vycpání, vycpala jsem ho kapesníkem. Ještě ho mám schovaný a zatím odolávám tomu, rozpárat ho a kapesník vyjmout :)). Přesto jsem také šila, pletla, háčkovala. Tvrdím, že každý se může naučit cokoliv, jenom někomu to déle trvá.
Marie Ženatová
Moc děkuji za zajímavý článek. Také jsem dříve pletla, vyšívala, šila, drhala a háčkovala i ty klouboučky na všechny svoje děti /později je to všechny učila i jiné děti v koužku ručních prací/ i na menší vnoučátka. Teď už se ručním pracím věnuji moc málo, ale asi před 3 roky za mnou přišla tehdy 13 vnučka, abych ji naučila plést - naučila jsem ji jen hladce a obratce - je na 8letém gymnaziu a už by mohla učit ona mne, jak je velice šikovná. Ptala jsem se jí - kolik Vás ve třídě plete - její odpověď jen dvě. Když já jsem chodila do škol, tak to byl pravý opak - pletly a háčkovaly jsme tehdy všechny mimo dvě spolužačky...
Věra Ježková
Řadu let jsem pletla i háčkovala. Nejen pro sebe. Dečky jsem nosila vypínat do příslušných provozoven – když je zrušili, musela jsem sama. Šití mě nebavilo; na rozdíl od maminky, která uměla ušít snad úplně všechno. Klobouček se povedl.
Jana Hošková
Milá Aničko ! Díky za tvé kočičí jazýčky !!! Každou chvíli je kupuji svým vnoučátkům - vždycky když ke mně přijdou, hned se po nich ptají ! :-))
Anna Potůčková
Super povídání, při kterém jsem se zasmála v poslední větě. Klobouk z agáve tu asi nikdo nemá, byla by jsi IN. Já ruční práce miluji, a milovala jsem je také v práci při ručním skládání kočičích jazýčků, skládání krabiček na arabesky apod. To jsem pomáhala i slabším, když jsem svoji normu měla splněnou. Na stroje já nejsem, u strojů mně práce moc nebavila.
Jana Hošková
Vlaďko, i "nesmysly" potěší srdce a ducha. Obdivuji moc práci s vejci. Vejce a já - to nějak nešlo dohromady, pokaždé mi z toho vyšla nějaká zpotvořenina - teda, když jsem je malovala...nalepit na ně něco jsem nikdy nezkusila, ale jsou to krásná umělecká dílka :-))
Vladislava Dejmková
Zvládám různé ruční práce asi docela dobře. Dřív se bez toho člověk jen těžko obešel a mě to navíc bavilo. Teď se k tomu dostanu jen občas, když je poptávka od rodiny. Třeba jsem šila vnoučatům letní kloboučky nebo háčkovala zimní čepice. Ale poptávka je menší než moje chutě. Tak někdy vyrábím i nesmysly (třeba háčkovaná velikonoční vajíčka nebo háčkované hvězdičky na stromeček).
Dana Puchalská
Hezký článek. Já z ručních prací umím pouze vyšívat. Z ostatních pokusů jako je háčkování a pletení vzniklo vždy něco strašného.
Hana Rypáčková
Zajímavé, taky jsem šila ,pletla a háčkovala.. Ale klobouček nikdy...Ty jsem vždy šila...Hezký...
Libuše Křapová
Jani, parádní klobouček i povídání :-)