Když se vdově mstí nevlastní děti
Ilustrační foto: ingimage.com

Když se vdově mstí nevlastní děti

10. 10. 2019

Jde o poměrně častou situaci, do níž se dostávají ženy, kterým zemřeli partneři, jež měli děti z předešlého vztahu. Jedná o nepříjemné vyústění dlouholetých problémů mezi dospělými dětmi a ženami jejich otců.

Jinými slovy, někteří lidé se ve čtyřiceti dokáží mstít té paní za to, že kvůli ní táta kdysi opustil jejich mámu.

Macechy. V literatuře jsou líčeny jako bestie, které ubližují nebohým sirotkům. Ve skutečnosti to bývá mnohdy tak, že se macechy, až zestárnou, naopak stanou lovnou zvěří. Osamělá, stará dáma je velmi často snadný terč a toho využívají dospělé děti jejich partnerů.

„Když manžel zemřel, jeho dcera se mi pomstila za to, že kvůli mně kdysi opustil ji a její mámu. Vlastně ji chápu. Ale nečekala jsem, že její nenávist ke mně je tak velká, že se tak silně projeví v době, kdy je jí přes padesát a mně téměř sedmdesát,“ vypráví Ivona, která loni ovdověla. S manželem prožila velkou láskou a pěkný život. Problém byl v tom, že láska byla tak velká, že dotyčný kvůli ní kdysi opustil svou ženu. S dcerou, která tehdy byla v pubertě, se chtěl vídat, ale ona odmítala. Brala jeho novou známost jako křivdu, která se neodpouští. „Petr to těžce nesl. Jeho dcera nikdy nebyla ochotna připustit možnost, že manželství jejich rodičů bylo špatné. Hádali se, každý měli jiné zájmy, bylo to trápení. Petra všichni odsuzovali, když si mě bral, ale my jsme oba věděli, že jsme si souzeni, že to jinak nejde,“ vypráví Ivona. S Petrem prožívala roky bolesti, kdy bojoval s rakovinou. Stála mu po boku, pečovala o něj v posledních dnech života. Jeho dcera ho párkrát navštívila, ale vcelku mu nijak napomáhala. Když zemřel, začala Ivoně dělat ze života peklo. „Prodala jsem náš byt, abych jí dala nějaké peníze. Po Petrovi nic nezbylo, neměli jsme našetřeno, žili jsme z penzí. Nastěhovala jsem se k sestře. Jenže holce to nestačí, rozhodla se mi mstít. Zjistila jsem, že mě pomlouvá a že na mě dokonce píše anonymy. Jsem pokladní v klubu seniorů a ona tam poslala podnět ke kontrole, že prý kradu peníze z pokladny a žiju si nad poměry. Bylo to trapné a opravdu jsme zjistili, že to psala ona,“ vypráví Ivona.

Podobné situace často prožívají vdovy, které neměly dobrý vztah s dětmi svých partnerů z předchozích vztahů. Ne vždy tomu tak bylo jejich vinou, některé se snažily s dětmi partnera navázat kontakt, ale z různých důvodů se to nedařilo.

„Když po smrti staršího muže zůstane partnerka z nového vztahu, často se vlastní mužovy děti slétnou na dědictví jako supi. Vztah k tatínkově partnerce po jeho smrti  bývá negativní, bez ohledu na její věk. Mám v péči řadu žen, které jsou akcemi takových supů značně deptány. Možnost obrany je složitá. A s přibývajícím majetkem rodin jsou situace komplikovanější,“ uvedla psychiatrička Tamara Tošnerová, autorka knihy Jak si vychutnat seniorská léta.

A problém zřejmě bude čím dál častější, protože se rodiny rozpadají a lidé navazují za život více vztahů, než dříve. V podstatě se nyní stalo běžné, že se člověk rozvedl a založil novou rodinu. Ti šťastní fungují tak, že se nová partnerka či nový partner stýká s dětmi z předchozího vztahu, mají kamarádský vztah, v horším případě aspoň vztah korektní. Jenže je nemálo takových, kteří prostě tatínkovi nechtějí odpustit, že si našel novou paní. A neodpustí mu to nikdy, ani po jeho smrti.

„Když můj muž zemřel, volala jsem jeho dvě dcery z prvního manželství. Ihned přijely. Já jim šla vařit kafe, i když jsem se sotva držela na nohou. Když jsem to kafe nesla do obýváku, viděla jsem, jak prohrabují zásuvky. Nevím co hledaly. Dělala jsem, že jsem to neviděla,“ vypráví jednaosmdesátiletá Anna. „Pak mě kontaktovala advokátní kancelář. Žádala, abych dcerám mého muže vydala jeho zlaté hodinky a jeden cenný obraz. Tak jsem jim to dala. Vím, že jsem na to měla také nárok, ale přece se s nimi nebudu hádat. Od té doby se neozvaly, ale doslechla jsem se, že o mě říkají, že jsem zlodějka, že jsem jim odmítla vydat cennosti po jejich otci. Nic cenného jsme neměli. Jim šlo ještě o jeden obraz, ale ten muž už dávno prodal, přilepšovali jsme si z toho k penzi. Došlo mi, že ony jen čekaly na jeho smrt, aby mě mohly potrápit. Že  teď mají příležitost ukázat svou sílu, když jsem sama, smutná, nemocná,“ říká Anna, která vlastní děti nemá.

Jedná se o velmi smutné příběhy, které dokladují, že v mnoha rodinách se odehrály události, které někdo považuje za zradu, za křivdu. A že může trvat i desítky let, kdy se někdo rozhodne se za takovou křivdu či zradu pomstít. Jak už to bývá, ideálním terčem pomsty je člověk, který je oslabený, zahnaný do kouta, který právě prožívá těžkou životní situaci. Tedy macecha, ze které se stala vdova.

Hodnocení:
(4.8 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Caklová
Jarmilo souhlasím, tato možnost existuje. Potomek může být jakýkoliv, přesto to mnozí nedokáží udělat. KREV NENÍ VODA ♥♥♥
Jarmila Komberec Jakubcová
Podle mého názoru existuje i tzv.darovací smlouva, kdy může manžel (ka) převést svůj majetek na svého manžela(ku) a tím pádem závěť je i případná závěť neplatná. Záleží pak jak s majetkem naloží a podělí své děti či ostatní příbuzné.
Jitka Caklová
.... než mezilidské vztahy.....
Jitka Caklová
Je pravda, že by měla řešit, ale neřeší. Zákon je výš, a jeho neznalost neomlouvá.
ivana kosťunová
Myslím, že tyhle problémy by měla řešit předmanželská smlouva a závěť. Bohužel, málokdo si připustí, že je smrtelný, a tyto praktické věci opomíjí.
Jitka Caklová
Řekla bych, ne jen ze strany muže. Přidám jeden modelový příklad. Rodiče dospělých dětí se pro svůj nesoulad rozvedou. Žena zůstane sama, s mocným vlivem na dospělé děti a muž se ožení se zaopatřenou ženou včetně bydlení, která má také dospělé děti z prvního manželství. Muž má s nimi nadstandardně dobrý vztah, na rozdíl od svých vlastních dětí, které dočista "zapomněly", že otce mají. Pak se stane, že žena "odejde" a společný majetek dědí rovným dílem manžel a děti manželky. Pak "odejde" muž a výše uvedený podíl po něm dědí jeho děti, které svého otce dosud neznaly. Vydat jim ho musejí děti dříve zesnulé manželky (jejich matky), které tento majetek spoluvytvářely. Vlastní děti jsou neopomenutelnými dědici, majetku se mohou domáhat právní cestou a závěť je v tomto případě jen cárem papíru, Bohužel.
olga skopanova
Je iluzorní, když si žena myslí, že nevlastní děti jí budou milovat. Ti jí vždycky budou dávat za vinu rozpad manželství rodičů i když to tak vůbec nemuselo být. Jediná obrana je dobře napsaná závěť ze strany muže.
Danuše Stočesová
Hezký večer, Bohudík, neznám v životě žádný pocit msty. Není to proto, že bych "snad" neměla žádné nepřátele, ale proto, že mám jiný názor na svět. Nikomu neubližuji a každý, kdo by mi chtěl ubližovat si sám vytváří vlastní osud.......S přáním hezkých dnů, Danuše
Danka Rotyková
Hrozné příběhy. Ten, který se stal me mamince před mým narozením popisovat nebudu, ale zapadá sem. Ale to se psal rok 1952. Škoda, že si lidé myslí, že u nich se to stát nemůže. Opak je pravdou. Jen pořád nevím, proč rodiče dělají stále stejné chyby, když za posledních cca 50 let se výchova dětí hodně změnila. Vychází mi z toho jedinné - některé děti v sobě mají zlobu a nenávist, která se nemusí dlouhá léta projevovat. Pak dospějí a začnou navíc toužit po majetku, který si nezasluhují. Pak vyplují na povrch všechny jejich negativní vlastnosti. Lidé by se měli o zabezpečení ve stáří více informovat.
Hana Nováková
Není nad to, když nevlastní děti nedovedou pochopit, že i jejich rodič může mít právo na lásku v každém věku. A pak, když jeden z dvojice odejde navždy, nastane peklo. Ale já vím, že firma Boží mlýny to nakonec vyřeší, ale to už je většinou pozdě pro pozůstalého....
Elena Valeriánová
Ono je to asi opravdu těžké, někdy ani smrt nesmíří. A co teprve když matka celý život přiživuje tu nenávist a zášť jak k otci, tak i k té couře, co ho odvedla od rodiny. A že ta rodina nefungovala, tak jak by měla? To nevadí. Zvítězila zloba a zášť. Že tím ublížila nejvíce právě těm dětem, je až na druhém místě. Pokud do vás bude někdo skoro celý život vtloukat nenávist, zdravý rozum ji nepřekoná.
Věra Halátová
To se stává. V dnešní době už lze všechno po právní stránce ošetřit. Jenomže ti mužové, jednak si nepřipustí, že by mohli zemřít a už vůbec si nepřipustí, že by jejich děti byly takové hyeny. Zažila jsem to také, v roce 1994, ale nakonec jsem sama všechno zvládla a doufám, že se ten syn manžela, který mně a mým dětem chtěl nechat prodat střechu nad hlavou, má dobře a že mu ty jeho činy přinesly v životě jen štěstí. Já jsem to nakonec všechno dokázala, zaplatila, přežila.
Lenka Kočandrlová
Řekla bych,že se měl hlavně ještě za života pán postarat,aby se se svými dětmi vyrovnal,byt měl včas napsat na paní,nemuselo by se plno ošklivých věcí stát.Jenže každý dělá,že tu bude věčně,nic nezařídí,ani závěť neudělá,no a pak to takhle dopadá.
Dana Puchalská
To jsou velice smutné příběhy.
Anna Potůčková
Měla jsem spolupracovnici, která se nastěhovala ke svému příteli (vdovci), který měl děti. Když zemřel, tak jeho přítelkyně si musela hledat nové bydlení, neboť děti byt po svém otci prodali. Nedali jí ani moc času, aby v klidu mohla najít to nejvhodnější bydlení. Svůj byt měla, ale ten před stěhováním se k příteli prodala.
Jitka Hašková
To jsou pravdivé i smutné příběhy. Vím o případu, kdy dotyčná žena si vzala muže, který ovdověl a jeho dospělé děti si jí mstily, když byla těžce nemocná.