Ponižování seniorů aneb Cizí člověk není babička ani děda
Ilustrační foto: ingimage.com

Ponižování seniorů aneb Cizí člověk není babička ani děda

8. 10. 2019

Babi, dědo. Když někdo takto osloví cizího člověka, myslí to možná dobře, ale sám sebe tím staví do pozice nevychovaného nezdvořáka. Oslovení zdrobnělinou nebo familiárním způsobem jen proto, že je starý, je v poslední době čím dál častěji označováno za ponižování seniorů.

Světová zdravotnická organizace WHO uvádí nevhodné oslovování seniorů dokonce mezi příklady psychického násilí na seniorech, a to ve škatulce ponižování a vyvolávání pocitů méněcennosti. „Je zcela přirozené, že vnuk či vnučka oslovují rodiče svých rodičů babičko a dědečku, ale toto oslovení patří do rodiny. Pro zdravotnický personál či pracovníky domovů seniorů už to jsou, pokud se s klienty jinak nedohodli, pan a paní,“ uvádí se ve zprávě WHO týkající se různých forem násilí páchaného na lidech vysokého věku. 

Někomu se to může zdát přehnané. Vždyť je to milé, když zdravotní sestra řekne staré paní „babičko,“ namítají mnozí lidé. Jenže v některých domovech pro seniory nebo na geriatrických odděleních nemocnic se dějí v tomto směru zajímavé věci.

„Babi, už jste kakala?“ ptala se nedávno zdravotní sestra v jedné ostravské nemocnici pětasedmdesátileté dámy, která tam skončila na geriatrickém oddělení kvůli problémům s cévami. Paní je duševně naprosto v pořádku, soběstačná, pohybuje se, jen musela strávit týden v nemocnici kvůli infuzím. „Ano, byla jsem na toaletě, ale nevím, slečno, proč mi říkáte babičko. Pokud vím, nejsem vaše babička. Mám vnučku, ale vy to nejste a o jiné nevím,“ odvětila dotyčná pacientka. Od této chvíle měla mezi personálem nálepku protivné semetriky. Je jasné, že naopak jiní pacienti oddělení, z nichž někteří trpí i demencí, třeba takové milé oslovení uvítají. Připadá jim intimní, přátelské, mají třeba pocit, že je personál má rád. Potíž je v tom, že každý člověk je jiný a oslovovat je nějak centrálně jen proto, že mají stejný věk, je ponižování lidí kvůli věku. 

„Zírala jsem, že sestry oslovují pacienty na geriatrii zdrobnělinami a mluví s nimi jako by šlo o děti v mateřské školce. Možná se to někomu líbí, ale mně tedy rozhodně ne. To že jsem v seniorském věku a jsem nemocná přece neznamená, že jsem infantilní,“ tvrdí dotyčná pacientka.

Národní rada osob se zdravotním postižením vydala přímo seznam pravidel, jak komunikovat s pacienty vysokého věku. Jednou ze zásad je tato: Respektujeme identitu pacienta a důsledně jej oslovujeme jménem nebo odpovídajícím titulem. Nevyžádaná oslovení „babi“ a „dědo“ jsou ponižující. Důsledně se vyhýbáme také zdětišťování starého člověka. Ani s nemocnými se syndromem demence nehovoříme jako s dětmi a to ani formou ani obsahem.

„Blahosklonné jednání, oslovování zdrobnělinami nebo výrazy „babičko“ a „dědo“, to jsou typické projevy ageismu, byť mnohdy nejsou míněny ve zlém,“ uvedla také socioložka Lucie Vidovičová, která se zabývá zkoumáním jevů spojených se stárnutím obyvatelstva.

Takže v odborných kruzích je jasno, ale v praxi je situace jiná.

„Nedávno mě nadřízená kritizovala, že říkám klientkám zdrobnělinami. Jenže já jim říkám, že jsou moje sluníčka a zlatíčka, protože vím, že to ty paní mají rády. Připadají si, že je má někdo rád, protože jinak jsou osamělé,“ tvrdí studentka střední zdravotní školy, která chodí na praxe do jednoho ostravského domova pro seniory.

Je to tak. Zatímco někomu připadá oslovení „sluníčko moje“ jako sympatický projev přízně, někdo jiný jej může považovat za urážku. Ovšem to platí v každém věku. Někdo mluví ve zdrobnělinách v mládí i ve stáří, někdo je naopak nesnášel už jako dítě a když je slyší v penzijním věku, vyletěl by z kůže. Každopádně jde o téma, které vyvolává rozdílné názory a ukazuje, jak rozmanitá současná generace seniorů je.

Hodnocení:
(4.8 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jiří Libánský
"Halo, dědo, kudy se jede na Kostelec?" ; "Jak jste přišel na to, že jsem děda?" ; "Tipnul jsem si." ; "Tak si tipněte, kudy se jede na Kostelec."
Jiří Libánský
Zatím se mi díkybohu nestalo, že by mě někdo oslovil "dědo". Asi bych reagoval dost podrážděně.
Hana Práglová
Dlouho jsem méla v nemocnici a na LDN tetu,následně maminku.Chodila jsem za nimi denně.Mnohokrát jsem se setkala s oslovením babi ,dědo.Hlavně právě zde jtak oslovovaly zdr.sestry a bratři své klienty.Nelíbilo se mi to.Jednou jsem slyšela odpověď paní"ale já nemám vnoučata" a zdr.sestra klidně odpověděla,že to ví...
Danuše Stočesová
Mne osobně v mých 63 letech nevadí, když mi například v autobuse omylem chtějí prodat lístek pro seniorku. Jde o můj pocit. Pokud je ale někdo odkázán na péči jiných, neznámých lidí a je neuctivě oslovován a cítí se být slabý, tak to je mi líto, protože tento člověk trpí. Je dúležité se opřít o sílu myšlenky: ano jsem silný, vše přemohu a pořád si toto opakovat.......Hezké dny všem těmto lidem přeje Danuše
Eva Mužíková
Ireno, tak to by mne také neurazilo a i potěšilo:)))))
Irena Mertová
Mne nejvíc asi pobavilo, když jsme přijely s kamarádkou - obě v seniorském věku - poprvé do penzionu ve Fr. Lázních a majitel nás vítal slovy "ahoj holky!". Neurazily jsme se, byl přívětivý a usměvavý a srdečný.
Libuše Křapová
Oldřichu, ak to mne ještě nikdy nenapadlo, být dotčená oslovením sestřičko :-) Ani neznám žádnou, která by si na to stěžovala :-)To je dávná tradice, oslovovat bud tak nebo ještě zkráceně sestři. Spíše mi vždy vadilo, že my jsme říkaly pane doktore, a oni nás oslovovali křestními jmény - Libo, běžte dát panu xy klystýr. Podobně to mají zařízené v Anglii, kde neznají tykání - Johne, zujte mi boty! - Ano, lorde - Naštěstí se mne to už netýká a jestli to řeší nynější generace sester a bratrů, nevím.
Soňa Prachfeldová
Myslím, že ne, je to jejich povolání a říkat paní nebo slečno sestro je za uši tahající, Sestřiček se vážím, těm protivným říkají to je ta protivná sestra :-)
Oldřich Čepelka
Souhlasím s Libuiší. jen se sám sebe ptám, jestli někdy zdr. sestrámnevadí, že jim my pacienti říkáme sestřičko. myslím, že to myslíme stejně hezky, jako když ony někdy říkají babi, dědo. Nebo ne?
Marie Faldynová
Pracovala jsem v neziskovce se starými lidmi a v životě by mě nenapadlo jim říkat "babi" a "dědo". Oslovení "mladá paní" mne pobaví, ale to opravdu hrozí jen v obchodě, takže to beru jako marketingový tah...Nejvíc zabodoval vnuk mé kamarádky. Oslovoval nás "holky" ale to byl předškolák. Teď už je na gymnáziu, ale babičku má pořád moc rád.
Jindra Hubačová
Elenko, Libuško, jeden velký souhlas !
Jitka Caklová
No, až jednou, až budu opravdu tak stará, že to na mně bude i vidět a na nádraží na mě pan průvodčí zavolá, tedy pokud ještě budou vlaky jezdit, "babi počkejte, já vám pomůžu nastoupit a tašku vám podám", pak vám dám vědět, jak mě oslovení "babi" zasáhlo, zda příjemně, či nepříjemně. Zatím vše, co se mě přímo netýká a neznám to, jsou pouhé domněnky.
Elena Valeriánová
Libuško, když dovolíš, tak já se pod tento tvůj názor podepíšu. Pěkně jsi to shrnula.
Libuše Křapová
Pracovala jsem dlouhá léta jako zdr. sestra, v nemocnici i v sociálních službách - Penzion, DD i LDN. V LDN jsme oslovovali paní - pane + jméno, v těch prvních dvou jsme se ptali, jak si klienti přejí být oslovováni. Chtěli buď pane/paní nebo přímo oslovovat jménem - Marie, Lidmilo a podobně, ne zdrobněliny (výjimka - jedna paní chtěla být Růženka, říkal jí tak manžel). Nikdo, ani naše tehdy stoletá paní, nechtěl být osloven babi, dědo. Pokud si o to někdo řekne, je to v pořádku. Pokud tak v ústavech oslovuje klienty personál - i třeba v dobré víře - je to dehonestace, snižování hodnoty starého člověka. Rodinu nikomu oslovení babi, dědo nenahradí, jedině že by už byl ten starý člověk natolik dementní, že by si personál s rodinou pletl. Protože takové oslovení bez důvodu jen ukazuje na shovívavé povyšování mladých nad starými. Sebrat řidičáky, nepouštět někam mezi lidi, jen překážejí, jen kupují zbytečnosti, neumí hospodařit, vaří špatná jídla, nechávají se napálit šmejdy a podobně. Toto je můj názor a mé zkušenosti.
Jitka Caklová
Stejně jak píše Marie D. "Nemám pocit , že by tímto názvem nás chtěl někdo ponižovat."
Jitka Caklová
Kolik lidí by něžné oslovení, "babi, babičko - dědo, dědečku, uvítalo od "cizích", a to jen proto, že vlastní nemají a ještě v horším případě, vlastní nemají zájem. Úplně stačí projít se domovem pro seniory, LDNkou, oddělením sociálních lůžek.
Marie Doušová
Nestkala jsem se nikdy s tím ,aby mi někdo cizí říkal babi,nebo babičko ,ale byla jsem svědkem, kde se to hlavně v nemocnici děje. Setřička oslovovala starší pacientku babičko,ale tak něžně ,že mi to vůbec nepřišlo divné. Ano babička by měla být jen pro vnuky a vnučky ,ale někdy se to používá ,když se nemá. Vždyť se dá poznat ,zda Vás dotyčný chce urazit a nebo to myslí dobře a dává Vám najevo , že si Vás váží ,jako svojí babičky. Nemám pocit , že by tímto názvem nás chtěl někdo ponižovat.
Soňa Prachfeldová
Mě také jestě nikdo neoslovil babi, nebo babičko, až mě tak osloví, to bude špatné si řeknu, to už půjde život ke konci. A když mi někdo řekne mladá paní, tak se usměji a řeknu, to budu mít krásný den :-) Děti kamarádi mých vnoučat mi říkají teto, mám hodně neteří a synovců. Ale jinak, neberme se tak vážně., ale svoji důstojnost si chraňme :-)
Jitka Caklová
"Babi" atp. mě v žádných institucích, ani na veřejnosti nikdo zatím neoslovil, ač je mi sedmdesát let. Oslovení "mladá paní" mě nijak nepohoršuje, beru to tak, jakože dotyčný/á vnímá můj vzhled, ale hlavně, co vyzařuji, tak jak se vnímám já. Určitě je to příjemnější, než kdyby ve mě, s mojí výškou, viděl/a žirafu. Určitě, třebas s úsměvem, nikoho neposílám na oční, už tak tam jsou fronty a dlouhé čekací lhůty na vyšetření :-) Stará paní budu, až mi bude 100.
Elena Valeriánová
V článku nejde o to, jak oslovují děti respektive kamarádi našich vnuků. Kdyby mě cizí dítě oslovilo babičko, no a co, to by mi nevadilo, ale kdyby mě "babi" oslovila sestra v ordinaci, tak bych se bránila. Ale ještě se mi to nestalo.
Dana Puchalská
Nikdy jsem starší osobu neoslovila babi nebo dědo. A že jsem za pultem strávila dost let. Nemám to ráda. Vždy pouze paní nebo pane. Ovšem oslovení "paninko" mně pokaždé správně rozčílilo.
Danuše Onderková
Nejsem vznětlivá ani ješitná. Mám osm vnoučat, pro které jsem babi, babička. V nemocnici jsem byla několikrát a vždy jsem byla paní+příjmení. Nejvíce jsem mezi lidmi přes sezonu. Letos jsem ukončila sedmou sezonu a za tu dobu mohu říct, že své zákazníky znám. Pokud mi příjemný pán řekne mladá paní, neurazím se, jen se usměji a řeknu děkuji. Děti mne vesměs mají za babičku k mým šedivým vlasům a sedm dětí mi od chvíle co tam chodí říkají babi, babičko, neurazím se ale potěší mne to, protože vím, že jdou ke mně rádi a poví i to co neví. Mockrát na mne volají přes celé parkoviště "Babičko, ahoj" tak proč jim kazit radost. Říkám jim zmrzlinová vnoučata. Čím jsou starší, začnou chodit do školy, oslovení zaniká a zdraví dobrý den. Možná jsem jiná, ale slušné oslovení mne nikdy neurazí.
Hana Rypáčková
Mně to nevadí, jsem mnohonásobná babička a i malých vnoučat kamarádi mě tak oslovují. Zvlášť, když se sejde víc babiček, přidávají jméno a ve zdrobnělině...Zrovna tak dědové, prostě jsme oblíbení, je to štěstí. Dnes si kamarád ( venčili jsme ), stěžoval, že ho dcera osloveje dědo i když není s dětmi ( má čtyři), stále ji upozorňuje, že je její táta...To chápu, ale o něm se v rodině mluví jako o dědovi. Myslím, že starý muž je sice pan XY, ale prostě když ne děda, tak stařec...
Ladislav Hnyk
Ale vždyť dnešní generace je vychovávána v duchu "urážej".Všichni si jistě pamatujte klip k volbám PŘEMLUV BÁBU, PŘEMLUV DĚDU.Už jen toto oslovení je urážka. A nejvíce urážek (familiérní oslovení) je v generaci narozené po r.1989, protože je PŘECE SVOBODA A ONI SI MOHOU MLUVIT JAK CHTĚJÍ...jejich argument.
Jana Šenbergerová
Není nad korektnost, ... :-)
Zdenka Hillová
Babička jsem jen pro moje vnoučata zdrobněliny nemám ráda slušnost je oslovovat (v nemocnici u lékaře příjmením ) cizí lidé paní
Alena Tollarová
Eleno, to vypadá jako vtip, ale taková je skutečnost?! Evo, paní je OK, horší je to s paninkou. Dáme si ještě salamáček, paninko? Hrůza. :)
Elena Valeriánová
Ještě bych chtěla napsat, že je škoda, že ten článek si nepřečtou i mladší ročníky.
Elena Valeriánová
Jsem přímo alergická na blahosklonné jednání a zdrobněliny. Proto třeba nechodím na akce pro seniory, které se pořádají u nás v obci. Byla jsem jednou a to mi stačilo. Připadala jsem si jak v MŠ. Byla jsem v nemocnici na silvestra, vedle mě ležela paní se silnou cukrovkou, věděla jsem to z vizita, kdy ji doktor upozorňoval, aby nejedla cukroví, co jí návštěvy přinesou. Odpoledne se přihrnuly dvě sestřičky na talířcích cukroví. A ta jedna povídá paní s cukrovkou: babí, tady máte cukrovíčko, pěkně to spapejte. Tak jsem ji upozornila, že paní je silná diabetička. To vůbec netušila. Paní už byla hodně zmatená a byla by to snědla. Na "mladou paní" reaguji s úsměvem, že by si dotyčný měl zajít na oční.
Jarmila Komberec Jakubcová
Babička jsem pouze a jen pro svá vnoučata. Jinak se s nevhodným oslovením nesetkávám a pokud by se tak náhodou stalo, dokáži se ohradit.
Zdenka Jírová
Když se mi narodila před 28 lety první vnučka, důrazně jsem rodině řekla, že babička jsem jen pro vnučku a dodnes to platí. Babi mně cizí lidé neříkají, i když mám na to věk a nenechala bych si o také líbit. Když mi náhodou nějaká prodavačka řekne " mladá paní", tak se zasměji a řeknu " bývávalo". Obvykle to pochopí a zasměje se taky. Dtupidní reklamy v TV o seniorech se snažím neslyšet, protože mám pocit, že inteligentní reklamu jsem také snad ještě neslyšela.
Eva Mužíková
Věrko, máš pravdu, proč by nestačilo jen to paní. U nás v potravinach je nový prodavač a ten to tak má " nastavené". Dobrý den paní, co dál paní, nashledanou paní..... A mně to najednou dráždí, je to nezvyklé, překvapilo mne to.,... Nojo, ale jak by mi měl jinak říkat, když mé příjmení nezná???? Tak co se najednou divím, že?
Soňa Prachfeldová
Už moje maminka říkávala - jsem babička svych vnoucat - jsem po ní.
Věra Halátová
Zatím jsem se s tím nesetkala. Jen vnukovi kamarádi mi také říkají babičko. A to mne neuráží.
Danka Rotyková
Také ještě nemám vnoučata, ale ať s nimi nebo bez nich, nechci, aby mě cizí lidé oslovovali babi, babičko. Pro cizí budu "paní +jméno" nebo paní + příjmení. Pokud neví jméno ani příjmení, stačí oslovení "paní". Ale pokud mne někdo osloví zdrobnělinou, zlobit se určitě nebudu, ale trochu mě to tahá za uši.
Věra Ježková
Vnoučata nemám, oslovení „babi“ v nemocnici nebo DS by mi vadilo. Ani ze „sluníčka“ bych nebyla nadšena. Doufám, že mi ještě pár let nehrozí. „Paní + příjmení nebo jméno“ považuji za vhodné v každé situaci. Nevím, proč musí být ženy v obchodech oslovovány s přívlastkem. Nestačila by pouhá „paní“? Dotyčná nejspíš ví, že prodavačka mluví na ni.
Jana Hošková
Musím souhlasit s Dagmar, Alžbětou i Evou. Naše čeština je totiž v tomto oslovování poněkud zvláštní...pokud neznáte jméno dotyčné/dotyčného a řeknete pouze třeba: paní, uhnula byste, prosím, kousek - je to sice slušné, ale takové trošku suché - jako by tam něco chybělo. Když přidáte "vážená paní, uhnula byste, prosím" - vyzní to v češtině trochu popudlivě. Řeknete-li "mladá paní" a neznáte věk, vyzní to taky dost hloupě. Stará paní říct samozřejmě nemůžete, to můžete rovnou říct babo. Za sebe mohu říct, že ještě nejsem ve věku, kdy by mne někdo oslovil babi a pokud by tak učinil, asi bych se musela smát a udělat si z oslovujícího nějakou tu srandu. Ale jsem přesvědčena, že jednou mi to vadit nebude...považuji to za milejší a nevnímám to, že ten, kdo by mne takto oslovil, mne chce urazit. Záleží samozřejmě na každém člověku zvlášť, jak se cítí a jak to bere. A co se týká toho popsaného oslovení "děvčátka" od starší ženy, nemyslela to rozhodně zle, naopak a bylo podle mne nevychovaností to, jak jí odpověděly. Každý jsme zkrátka jiný.
dagmar Burianová
oslovení....
dagmar Burianová
Nemyslím si, že oslovení babi, nebo dědo je pohoršující, ale pravdou je, že oslovení paní Nováková je důstojnější. To by mně ani tak nevadilo, ale na oslovení mladá paní jsem vyloženě alergická. Buď si někdo dělá legraci, nebo je slepý. Oslovením paní ještě žádné ženě neublížilo.
Alžběta Kusá
oprava - i z děvčátek...
Alžběta Kusá
Oslovení: vybavuji si situaci, kdy jsem byla reklamovat rozbitý obsah balíku na poště. Seběhly se tři mladé slečny, vez visaček, neznala jsem tedy jejich jména. V průběhu hovoru jsem pronesla "no, podívejte se, děvčátka..." Ihned jsem byla postavena "do latě!" větou - "... neříkejte nám děvčátka!!!" Dobré vychování mi zabránilo se zeptat, zda by bylo lepší oslovení "husy"? Co tím chci říci? I s děvčátek se dá udělat nepěkné oslovení. Na druhou stranu oslovení babi, děda může být přijato kladně, když je vysloveno hezky!
Eva Mužíková
Oslovení babi od cizích lidí se mi zatím nedostalo. Ale jak se znám, určitě bych to přehlédla. Oslovení -mladá paní , to také neřeším.
Jana Tulejová
Ty reklamy mi také vadí. Starší paní se v lékárně ptá na akci, jako by se všichni důchodci třepali na slevy, všem vypadávají zuby a musí si je lepit, starší dámy trpí inkontinencí a všechny bolí klouby. Kdysi jsem si chtěla koupit noční košilku, měli jsme letět do Egypta, tak letní hezkou košilku na ramínka. Mladá prodavačka, která si povídala s kolegyní, ke mně otočila hlavu a kývla - flanel je támhle! Tenkrát, to mi bylo kolem padesáti, jsem dostala záchvat smíchu a musela jsem z obchodu odejít. Stát se to dnes, asi bych slečně něco řekla od plic. Že bych byla vztahovačná?
Libuše Křapová
Pro O.S. proboha, proč bych se měla ve svém věku smiřovat s oslovením mladá paní? Jsem paní, a to musí stačit. Jednou jsem se i docela ostře ohradila. Prodavač asi pětadvacetiletý se mi okamžitě omlouval. Doufám, že si tu lekci zapamatoval, a od té doby tak oslovuje jen ty dámy, které tohle oslovení vyžadují nebo mu na to naletí a naivně co by oslovené mladice koupí více neprodejného zboží. Babičko mi jako oslovení u dětí nevadí, v jejich světě je to prostě každá starší žena. V nemocnici se mne tak ještě nikdo oslovit neodvážil . Moje bývalá tchyně měla k devadesáti, když k ní přišla jednou obvodní pečovatelka (my rodina jsme jeli na dovolenou). Ta ji samozřejmě oslovila babičko - jo, ta si dala. Tchyně se na ni podívala a řekla: "to se musím syna zeptat, kde si co zadělal, že má nemanželskou dceru. Protože jinak o svých vnoučatech vím. Věřte, že dotyčná ji nadále oslovovala s respektem paní + jméno.
Jana Kollinová
Je těžké přijmou oslovení babi, babičko od cizích lidí, natož od malých dětí. Lekci o tom, do které kategorie patřím jsem pochopila při obvyklé cestě městem, kdy jsem zřejmě zaujala malého chlapce a ten se otočil na maminku: "ta paní je stará?" Nevím, co maminka chlapečkovi odpověděla, ale tehdy jsem pochopila, do jaké věkové kategorie patřím. Mám pravnučku, která mě vítá úsměvem, je malinká a zatím nevnímá věkový rozdíl. Vždy mě to potěší, ale vím, že to nebude mít dlouhého trvání. Také jsem se dostala před rokem do situace, kdy se mně osmiletý chlapec přítelkyně mého vnuka zeptal: jak ti mám říkat? Dostal mě do situace, kdy jsem pochopila složitost vztahů a po delší úvaze nabídla oslovení babičko. Není to lehké ani příjemné, ale věk nikdo nezapře a důležité je jak on sám se cítí. Není důležité vymezovat se situacím, kdy jsme osloveni babičko, dědo, je důležité jak se cítíme my. Věk nezastaví nikdo a je to jen číslo!
Alena Tollarová
Oslovovat staré lidi babičko, dědo je asi jednodušší než pamatovat si jejich příjmení. Možná se mýlím, nevím. Mně by to určitě vadilo, zatím. Kdo ví, co přijde? Vhodné mi připadá, pokud to jde, se s dotyčným domluvit, jakému oslovování dává přednost.
olga skopanova
Stejně jako když seniorce v obchodě řeknou "mladá paní" ale jak ji mají oslovit? Snad "stará paní"?
Jaroslav Charvát
Přiznám se, už nikdy mně nebude nikdo říkat dědo. Dcera je již dosti stará a nemá děti, a již mít nebude. To, že nemám vnuka / vnučka ale necítím negativně. Dám za pravdu matce pí Kosťunové, že toto oslovení neměla moc ráda. Občas se stane, že někde a někdo cizí mě takto osloví, slušně a diplomaticky se ohradím, nejsem děda a nikdy jím nebudu. Jako malý jsem svým babičkám říkal babička Terezka a babička Františka. Dědečky jsem nezažil zemřeli poměrně mladí za II. světové války.
ivana kosťunová
Moje maminka tím oslovením také trpěla - vždy reagovala slovy : Já nejsem žádná vaše babi. Mám jméno. Já už jsem také v babičkovském věku, ale dosud jsem se s takovým jednáním nesetkala.
Zuzana Pivcová
Vím, že tahle familiární oslovení panovala ve zdravotnictví už dávno. Moje maminka zemřela v roce 1977 a po nemocnicích byla 3 roky. Jí překvapivě nikdo Babi neříkal, i když jí už bylo přes 60. Nebyla na to zkrátka typ. Dnes je mi víc než jí a taky mě tak nikdo neoslovuje. mě spíš urážejí různé idiotské TV reklamy, kde jsou z babiček dělány infantilní stařenky, které nabízejí vnukům pravé české brambůrky nebo se diví, co to voní v Bille, že takhle to vonělo u nich doma, když vždy o víkendu pekla jejich maminka!!!