Kde se můj pohřeb bude konat? Kolik přijde lidí? Co mi zahrají? Do jakého hrobu mě uloží? A hlavně, mohu mít i já pohřeb se státními poctami?
Když si v rychlosti promítnu svůj život, mohu bez ostychu říci, že jsem nijak zásadně nezhřešil. Byl jsem slušným a poměrně i pilným žákem a studentem, k dívkám a později ženám jsem se choval s úctou.
Nikdy jsem nebyl svazákem a neměl jsem ani rudou knížku, ačkoliv mě lámali o sto šest, a na postup v kariéře jsem tak mohl zapomenout.
Vychoval jsem s milou ženou tři skvělé děti, snažím se vštípit slušné chování a gentlemanství i do svých vnuků. Žiju s pokorou, jím střídmě, třídím odpad, šetřím vodou, zasadil jsem několik stromů, na nákupy nepoužívám plastové obaly.
Na daních, dodavatelům vody a energií, mobilním operátorům, pojišťovnám jsem odvedl slušnou porci peněz, nikdy jsem se nezadlužil, nezpronevěřil, nic neukradl.
Chodím k volbám, zajímám se o věci veřejné, neudával jsem ba ani nepomlouval sousedy, pomáhám mladým ženám s kočárkem, starším ženám s těžkou taškou, chodím slušně oděn, holím se každý den, po holení myji umyvadlo, při močení zvedám prkénko...
Nikdo mě sice nezná, přesto si myslím, že bych si také zasloužil funus s nějakými těmi poctami. Nebo ne?
Další články autora najdete na jeho blogu Glosář tuctového důchodce.
