Nenechávejte se otrávit svým okolím
Ilustrační foto: ingimage.com

Nenechávejte se otrávit svým okolím

14. 10. 2019

Chcete si i po šedesátce udržet určité zdravé sebevědomí? Pak se snažte neobklopovat lidmi, kteří vám dokáží pořádně znepříjemňovat život.

Stává se vám, že se vám příliš nedaří udržet si v sobě pocit sebejistoty či sebevědomí? Možná za tím vězí jedna více či méně skrytá překážka, a to jsou lidé ve vaší blízkosti, z nichž někteří vám brání v dosažení spokojenosti či úspěchů. Dá se přímo říct, že vás mnohdy otravují svým jedem.

Co je to za lidi? To nejsou žádní extrémně zlí jedinci. Jsou to takoví, kteří svými nevhodnými radami zpochybňují vaše rozhodnutí. Jsou to lichotné a jindy poťouchlé známé či kamarádky, které dokáží šikovně bodnout. A jsou to takoví, kteří obviní ze všeho vás a sami vystupují jako oběť.

Máte pocit, že někoho takového ve svém okolí znáte? Může to být někdo z příbuzných nebo přítelkyně, která říká, že se vám jen snaží pomoct.
Každá žena, a to i nad šedesát, se někdy s takovým typem lidí setká či dokonce denně stýká. A jejich komentáře jsou o to bolestivější, že vás znají a vědí, kde je vaše slabé místo. Umějí zasáhnout tak, že vás to mnohdy rozhodí na několik dní. Přitom jejich kritiky nemají ve skutečnosti co dělat s vámi, nýbrž si do vás promítají své vlastní nejistoty a nezdary.

Správná kamarádka neřekne, že vám jsou ty šaty nějaké úzké, když ví, že počítáte kalorie a snažíte se zhubnout. Správná tchyně vám v případě, když postoupíte na lepší místo v práci, neřekne, že teď vám určitě nezbude čas na rodinu, když ví, jak jste na sobě odborně pracovala.

Co dělat s jedovatými lidmi?
1. varianta: nedělat nic.
Jistě, můžete se nechat válcovat dál s odůvodněním:  No jo, to je celá ona. Vždycky byla taková, ta už se nezmění. Ona to tak nemyslí.....
Je to dost riskantní, protože sami sebe odsuzujete k pokračující frustraci a zraněným citům.

2. varianta: vzepřít se
Nebude to sice jako vyhraný zápas v ringu, ale určitě vám to dodá kuráže, zvláště, jestliže vás ta osoba nerespektuje už dlouho.
Můžete říct: Opravdu mi vadí, že mi to a to říkáš, nech si takové komentáře pro sebe.... Pokaždé mi radíš něco, s čím nesouhlasím, takže si nech své rady, když tě o ně nežádám.

Co asi dotyčná (ý) udělá?
Jestliže má dost emoční inteligence, zarazí se a řekne: Tak promiň, netušila jsem, že ti to tak vadí. ..A bude se chovat jinak.
Nebo se zachová obranně a dá vinu vám, např. Já jsem se jen snažila ti pomoct, no, když nechceš, co se dá dělat...A možná vám nezavolá, nesejdete se, nastane ticho. Pokud k tomu dojde, máte potvrzeno, že to nebyl dobrý vztah.
Není to konec světa, jen příležitost nastavit si zdravé hranice.

A nezapomeňte, že ani pro příbuzné neplatí Vstup volný jen proto, že jsou součástí vašeho života. Někdy to mohou být dokonce vaši nejbližší. To je však neopravňuje k tomu, aby vás nerespektovali.

Dokážete si prosadit své požadavky, jednat podle svého? Vzepřít se nevhodnému chování vůči vám a manipulaci? Nebo takové jednání pouze ignorujete? Nebo jste spíš z těch, kteří si nechají vše líbit? Poraďte ostatním, jak se postavit k jednání druhých, které cítíte jako škodlivé.

Autor: Redakce Zpět na homepage
Hodnocení:
(5.1 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Doušová
Zabírá opravdu hned vtipně odpovědět. Moje setra, když řeknu v obchodě to je ale hezký svetřík ,tak ona hned dodá ,ale pro tebe se už nehodí vždyť je ti 70. No a já hned odpovím ,vždyť si ho nekupuji ,ale musíš uznat , že je hezký a nějaké 20leté dívce bude moc slušet. Vždy se mi snaží připomenout můj věk a mě to někdy docela rozesměje. Já vím kolik mi je ,ale přesto se mi líbí věci ,které si nekoupím ,ale kdyby mi bylo 20, tak by mi slušely.Stále říká, co už ,vždyť už jsme staré a já jí odpovídám dej pokoj a žij a raduj se dokud můžeš. Život strašně rychle letí a stále se jen hlídat je na nic.
Marcela Pivcová
Málokdy jsem se setkávala s nějakými rádoby dobře míněnými radami nebo dokonce kritikami. Jistě ne proto, že bych u svých známých byla tak oblíbená, spíš nebyly tak časté příležitosti. V současné době ale nějak pár příležitostí vzniklo. Moje reakce: ihned odpálit, či "vzít vítr z plachet" nějakým příhodným výrokem. Mám pocit, že to zabírá.
Danka Rotyková
Tak já takové nepříjemné osoby znám 2, jsou to obě ženy. Ta horší je moje sestra, která neustále a bezdůvodně kritizovala celou mou rodinu mnoho let. I když jsme se jí snažili vyhýbat co nejvíc, nešlo to úplně. Tím jedem otrávila celé příbuzenstvo. Já jsem na to už neměla sílu, a tak, když mně k 60. narozeninám ani nepopřála dobrý den, přestala jsem jí kontaktovat. Bylo to to nejlepší, co jsem mohla udělat. Pokud ji potkám, pozdravíme se a než se stačím nadechnout, je pryč. Utíká, snad se alespoň trochu stydí za své odsudky. No a pak občas potkám tu druhou problematickou osobu, bývalou kolegyni z práce. Ta mne sice vždycky zasype množstvím negativních názorů na svět a lidi, ale to ustojím, neútočí přímo na mne. Tu tak trochu omlouvám, přestála vážnou nemoc a najednou je tu šedesátka a samota. Toleruji ji a rozhodně před ní neutíkám. ☺
Eva Mužíková
Jsem na tom podobně jako Hanka R. Nikdo mi život neznepříjemňuje a já se snažím, vlastně je to má povaha - neznepříjemňovat život jiným. Spíš se snažím činy, či názory pomoci.
Jitka Caklová
Malé doplnění poslední věty 14.10.2019 22:18: ....problémy moje, což jsem před pěti, možná ještě dvěma, třemi lety nevěděla :-)
judita lišková
Nijak neřeším, co si kdo o mě myslí...jsem odjakživa dost asertivní a stejně jako umím říkat věci na rovinu, nepříjemného a dotírajícího člověku dokáži usadit a být přitom taktní. Na povídavé vyzvídající drbny nereaguji...obracím hovory na jinou stranu...ale hlavně se jim vyhýbám. Naštěstí kolem sebe tolik takových lidí nemám.
Jindřiška Sáblíková
Chtěla bych jen Lence Kuchařové říci, že se zbytečně připravila o kamarádku, tedy pokud si mimo těch telefonátů jinak rozumněly. Měla si ji prostě vychovat, samo že nenápadně. Např. děvče mám na tebe jen 8 min., atd. Pokud nepochopí tak dřív než ona, sama začít stížnosti na kdekoho, vždyť to nemusí být rodina, věřte brzy toho nechá:-) a je to docela zábavné. Neztrácím prkotinou své známé a tento případ prkotina je..
Jitka Caklová
Přiznávám, že je příjemné být s kýmkoliv, i se zcela neznámým člověkem, na stejné vlně. O nic méně se však musím pousmát nad výhradami proti paní Halátové. Ona to tak prostě má a já se musím usmívat proto, že já to před pěti lety měla úplně stejně :-). Ono nezáleží na tom, kdo má proti mě jakékoliv výhrady, ale jak se s nimi umím vyrovnat. Pokud jsem slabá povaha a pochybuji sama o sobě, tak se při první kritice složím a oplácím stejnou mincí. Pokud má se mnou a s mým chováním někdo problémy, tak určitě to nejsou problémy moje :-)
Lenka Kuchařová
PS.Omlouvám se za překlepy.
Lenka Kuchařová
Měla jsem ,,přítelkyni ",která si myslela,že má právo mi telefonovat kdykoliv,když má touhu si stěžovat na své děti,vnučky,snachu atd. a to pokaždé minimálně hodinu.Když jsem jí jednou řekla,že mi není dobřa a potřebuji si lehnout,tak to odmítla respekotvat a se slovy ,,jenom chvilku " si ze mne udělal opět ,,suchou vrbu " a hodinu a půkl do mě opět ,,lila " stížnosti na svou rodinu.Ty její telefonáty,plné nářků a stížností už nebyly k vydržení a k ukončení našeho ,,přátelství " stačilo jenom to,že jsem jí dala najevo,že chci mít aspoň v neděli od těch jejích nářků klid,a že ji prosím,aby respektovala moje soukromí.Dáma se urazila,následovaly e-maily plné výčitek a útoků na moji osobu,na které už jsem odmítla odpovídat.Nyní mám konečně klid na práci činnosti,které mne baví a čas pro lidi,kteří za mne nevysávají veškerou energii.Člověk musí umět udělat konec vztahům s takovými lidmi,kteří si vás pletou s odpadkovým košem a ještě očekávají,že se jim budete omlouvat,když to nechcete dělat.Takoví lidé jsou jako pijavice.Tak tohle ne ! I konání dobrých skutků má své hranice a limity,ze kterých nesmí člověk slevovat.
Hana Rypáčková
Nevím o nikom, kdo by mě znepříjemňoval život. Taky ho (doufám) nikomu nezpříjemňuji. I když někdy jsem až moc upřímná..
Hana Rumpíková
Jedna stará dáma mi před mnoha lety dala radu:"Je dobře, dokud lidé o tobě mluví, zajímáš je. Až přestanou, nestojíš jim za slovo." A s názory, které mnohdy naší generaci už nejdou na rozum, se setkáváme a budeme setkávat čím dál tím více. Pokrok nezastavíme, obyčejná slušnost je mnohdy v trapu a upřímněřečeno, mnoha věcem už nerozumíme, vývoj jde překotně dopředu.
Zdena Proboštová
Sakra, těch překlepů je tam nějak moc :-(
Zdena Proboštová
Mám ve svém dosahu dfámu, která když mě vidí tak mě vraždí pohledem a nenechá si ujít příležitost, aby si rejpla. Nějak sdi nevšimla, že když začne s invektivami na mojí adresu, tak všichni ztichnou a po jejím výlevu nereagují, ale baví se normálně, jako by nic neřekla. A mám dojem, že tím si svoji pozici podkopává, ale nevidí to. Jo jo, jsou takové blběny :-))))
Věra Halátová
Ta zmalovaná starší žena na obrázku, tak ta musí být hodně sebevědomá. I když její fyziognomie o tom nevypovídá. Každá žena, po šedesýtce, že se potýká s kritikou svého okolí? A proč? Když je moje sebevědomí přirozené, tak na tu kritiku odpovím tak, že kritikové začnou hloubat nad sebou. Pokud jsem slabá povaha a pochybuji sama o sobě, tak se nechám kritizovat. Ale jéžišmarjá, vždyť lidé se navzájem kritizují a pomlouvají, ať už jsou mladí, starší, staří nebo přestárlí. A mají to ve zvyku ženy, mužům je toto cizí. Víte, co je dobré, mít mladší děti. Dítě, především mužského pohlaví, vám řekne: Mami, ne neblbni, toto se na tebe už vážně nehodí. A matka, byvše přirozeně inteligentní, toto přijme.
Alžběta Kusá
Mám ráda názory paní Jitky Caklové. Je rovnýma nohama na Zemi. A byla bych ráda, kdyby takových přispěvatelů bylo více. Obzvláště bod 3! Stačí, když napíši svůj názor a hned se od paní Věry Halátové dozvím - cit "...to bude zase projev jiné psychické nemoci!" ...ó, zase jedna chytrá! S takovou musí být radost žít!!! Jak se daný stav hodí k dnešnímu článku!!
Jitka Caklová
Odpovědi na otázky v posledním odstavci: 1/ Jak které, podle vlastních zkušeností. 2/ Proč se vzpírat, každý jsme nějaký. 3/ Ano, občas přidám názor bez invektiv. 4/ ??? 5/ Sebepoznáním.
Jitka Caklová
"Umějí zasáhnout tak, že vás to mnohdy rozhodí na několik dní." To ano, také jsem se dlouho chovala podle varianty 1/. Pak jsem vstoupila do virtuálního prostoru i60, napsala několik článků ze SVÉHO života a velice záhy začala jednat podle varianty 2/. Ale jen do té doby, než jsem poznala, že "kritiky nemají/ly ve skutečnosti co dělat s vámi (se mnou), nýbrž si do vás (do mě kritici) promítali své vlastní nejistoty a nezdary." Také jsem se chtěla v mládí odstěhovat daleko. Dnes vím že by mi to nepomohlo, protože i tam někde - kdesi bych opět potkávala ty stejné lidi. Není to v lidech, je to ve mě a k tomu, abych si nenechala něco líbit se dá vyjádřit beze slov, nebo vyslovením názoru vlastního. Dnes už také snadno vycítím, kam nepatřím, aniž bych se nad kýmkoliv povyšovala, před kýmkoliv ponižovala, neřku-li kohokoliv odsuzovala.
ivana kosťunová
Takovým mým neúprosným kritikem byla moje matka. Ta si ale dokázala vymyslet taková přirovnání, že si je s úsměvem dodnes citujeme. Ale myslela to snad dobře, žádné trauma z toho nemám.
Dana Puchalská
Pryč od takových osob a rychle. Jsem ráda že jsem daleko od mých bývalých sousedek. Ty se chovaly stejně. Br, to bylo někdy strašné.
Mirek Hahn
Moc se mne to nedotýká. Snadno takové chování rozpoznám a držím si od takových lidí odstup.