Ageismus naruby. Senioři se ho dopouštějí vůči mladým
Ilustrační foto: ingimage.com

Ageismus naruby. Senioři se ho dopouštějí vůči mladým

27. 10. 2019

Když se řekne ageismus, většina lidí si představí situaci, kdy někdo mladý někoho ponižuje jen proto, že je starý, nemohoucí, pomalý. Jenže případy agesismu se objevují i v opačné podobě. Když se starší člověk chová povýšeně či blahosklonně k mladému, je to totéž.

Starší lidé si mnohdy neuvědomují, že někteří mladí lidé jsou nejistí a zakrývají to přehnaně sebevědomým chováním. Nejistota pramení z nedostatku zkušeností, touhy uspět, prosadit se, nebýt považován za nezkušeného. Výsledek?

Třicetiletý mladý podnikatel se chová jako by mu patřil svět, mezi řečí zmiňuje jména vlivných lidí, aby všichni okolo získali pocit, že se s nimi zná. Ze všech sil se snaží vzbudit respekt. Staršímu zkušenému podnikateli to může být k smíchu. A tak řekne: „Můj milý, v životě se všechno nevyvíjí tak jak si člověk v mládí představuje….“
A je zle. Mladý muž celý zarudlý říká: „Nejsem žádný váš milý, pane.“
„Ježíšmarjá, chlapče, nevztekej se, vždyť já to nemyslel špatně, normálně si povídáme...“
„Netykejte mi, já vám taky netykám.“
Starší lidé řeknou: Mladý je nějaký nervózní, co si o sobě myslí?
Mladší lidé řeknou: Správně, ten starý náfuka mu nemá co udílet blahosklonné rady.

Kde je pravda? Tu si vytvoří každý sám podle toho, kolik mu je právě let.

Dříve bylo v zaměstnání naprosto běžné, že starší lidé mladým tykali. „Možná to bylo tou komunistickou výchovou, ale když jsem v osmnácti nastoupila jako sekretářka, naprosto všichni starší muži i ženy mi v práci tykali. Vůbec mi to nepřipadalo divné. Nyní si nedovedu představit, že bych automaticky tykala nějakému novému kolegovi. Jeden starší kolega tyknul naší nové mladinké účetní a ta si další den stěžovala u nadřízeného, takže se jí musel na poradě omluvit,“ vypráví pětašedesátiletá Ivana.

„Měřit nebo nějak dokazovat, že je člověk věkově diskriminován je těžké. Většinou záleží na tom, jak je člověk citlivý, individuálně nastavení,“ uvedla socioložka Lucie Vidovičová. A pokračuje: „Někdo by třeba mohl vnímat jako diskriminační opatření to, že je určen věk, kdy má člověk nárok na odchod do důchodu. Pro někoho je naopak naprosto přirozená věc a vůbec ho nenapadne nad tím přemýšlet. Nebo by někdo mohl vnímat jako diskriminaci kvůli věku, že ho někdo pustí sednout v dopravním prostředku, zatímco někdo jiný je za to rád.“

A podobně jako je v tomto směru různé vnímání mezi lidmi staršími, je různorodé i vnímání ageismu mezi mladými.

„Děda mi často říká, že něčemu ještě něčemu nerozumím, že jsem moc mladý. Chápu ho, zároveň mě to štve. Na rozdíl od něj, jsem totiž vystudoval Karlovu Univerzitu,  založil jsem dvě firmy, které šlapou, mám vlastní byt. On byl celý život zaměstnaný v jedné dílně a byt dostal od podniku. Vím, byla jiná doba, ale nemyslím si, že má právo mi neustále dávat najevo, že něčemu nerozumím, protože jsem mladší než on, když vidím, že se naopak on v mnoha směrech neorientuje, ale nikdy nechce slyšet něčí názor,“ říká dvaatřicetiletý Tomáš.

Někdy nabírá ageismus až legrační podoby. K tomu měl výstižnou historku zesnulý psychiatr Slavomil Hubálek, který pomáhal firmám hledat vhodné uchazeče na vedoucí pozice. „Jednou jsem byl svědkem výběrového řízení, kdy manažeři říkali: Toho starého rovnou vyřaďte a probereme ještě jednou ty dva mladší. Já jsme nevěděl, o kom mluví, nikdo starý tam nebyl. Pak mi došlo, že tak označují uchazeče, který měl třicet let.“

Stárnutí v mnoha lidech vyvolává pocit, že v životě už vše zažili, viděli, slyšeli. Mnohdy je to pravda. Když poslouchají mladé lidi, mají silnou chuť říct jim své zkušenosti, názory, poučit je, varovat je. Jenže velmi záleží na tom, jakou formou tu udělají.

Někdo řekne: Vím, že mi do toho nic není, ale kdybys chtěl slyšet můj názor, rád bych si s tebou promluvil, protože podobnou situaci jako ty jsem řešil.

Někdo řekne: Co ty o tom víš, jsi ještě moc mladý, o tom budeš moc mluvit, až ti bude jako mně a až prožiješ to, co mám za sebou já.

V prvním případě se mladý člověk možná zamyslí a bude si chtít povídat dál. V druhém případě se spíše naštve.

Podceňování druhého, blahosklonné jednání, pokusy o vytvoření vlastní důležitosti, nevyžádané rady, poučování, to vše toho, kdo to musí poslouchat, štve. Když to slyší mladý člověk od člověka starého, štve ho to dvojnásob a stává se na to háklivý stejně jako jsou staří lidé citliví na cokoli, čím jim mladí naznačují: jsi starý, pomalý, neumíš jazyky, toto nezvládneš.

Hodnocení:
(5.1 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Danuše Stočesová
Mám pozitvní přístup ke všem lidem-Dobré je být sluníčkem pro všechny lidičky na této Zemi.
Antonín Nebuželský
Dobré téma. Budu se muset hlídat, abych mladým netykal. Asi to bezděky dělám. Díky :-)
Oldřich Čepelka
(Výborný článek!) Už to tak bývá, že staří mají někdy sklon poučovat a mladí mají někdy sklon se předvádět a provokovat. Někdy to vypadá, že mladší generace se spikly proti starším lidem a myslí si, že tu zbytečně zabíráme místo, vyžíráme státní rozpočet, děláme jen problémy, volíme nesprávné strany a nakonec se roztahujeme v tramvaji. Co třeba v práci? Mladí jsou výkonní, rychlí, brilantní, ale nemají zkušenost. Nechápou souvislosti, které je v té jejich rychlosti mohou zavést do slepé uličky. Věkově starší pracovníci jsou pomalejší, neznají moderní technologie ani jazyky. ALE: jsou spolehliví, loajální, věrní, zkušení, jsou vytrvalejší, a nejsou draví ani ctižádostiví, čili jsou stabilizační složkou kolektivu. - Vietnamcům nikdy netykám. Je to nedůstojné. To bychom se museli hodně dobře znát, abych jim nabídl oboustranné tykání. Z téhož důvodu netykám ani mladým slečnám, a mimochodem, tykání mladým ženám mi připadá docela sexy. (Toto je diskriminace nebo jen nekorektnost? :-) )
Zdenka Soukupová
Životní situace se nejspíš opakují. Vzpomínám si, jak jsem už i jako vdaná těžko chápala některé matčiny rady nebo připomínky . Dnes jim velice dobře rozumím. A tím pádem se nedivím dceři, když nechce pochopit některé rady ode mne. Vím totiž, že je pochopí, až si všechno "odžije" sama. A asi to tak má být. Ale neuctivé chování jedné generace k té druhé mi vadí taky.
olga skopanova
Podle mého názoru se nějaká ta nevhodná poznámka starých vůči mladým vůbec nedá srovnat s obludnou diskriminací starých lidí takřka ve všech oblastech života.
Soňa Prachfeldová
Mnoho je dané výchovou v rodině. Kde byla úcta a dobré vztahy mezi dětmi a prarodiči, pak tyto děti přenášejí dál na své potomstvo. Jak se říká, co si kdo zašil, to sklízí. Mladým i Vietnamcům vykam, nevnucují své názory a poznatky pokud o to vyloženě nestojí. Ostatně necinim tak ani u svých dětí a vnoučat. Každá doba má své .
Lenka Kočandrlová
Bývaly doby,kdy byl ctěn starý ,znalý a tím pádem moudrý člověk.Nějak se to změnilo: dnes je široká kampaň o hloupých starých lidech,co se nachytají na "šmejdy",pustí si do bytu zloděje,dají peníze za naprosto nekvalitní práci....Nějak se zapomnělo,že starší lidé mají hlavně zkušenosti,mohou porovnávat nové se starým a poznat hned,jestli je někdo oblbuje. (Nemyslím chudáky se stařeckou a jinou demencí.) Mladí se přeceňují,jejich vzdělání je méně hodnotné,než bylo (naše) dříve.Porovnejme,co umí dnešní vyučenec a co uměli dřívější učni....Vykáním se také vymezuje odstup,já osobně netykám mladším ani Vietnamcům,a to zásadně. Mladý blbec se stane jednou jen starým blbcem,nic víc.
Dana Puchalská
Tykání a vykání je někdy podivné. Pamatuji se, jak jsem se kdysi doslova tetelila blahem, když mi začali říkat :"Slečno, přejete si ?"
Hana Práglová
Zajímavý článek.Tykám jen těm,se kterymi si tykám.Jinak ne.Nerozumím tomu,když učitelky potkají po x letech své žáky a dokážou jim tykat.Mi to z pusy nejde...
Lenka Fabešova
Často slyším od starších lidí stesky, jací jsou dnes mladí drzí, líní, přespříliš sebevědomí a ničeho si neváží. Říkám si, zamysleli se vůbec nad tím, co říkají? Dnešní mladí to nemají vůbec jednoduché. Když jedou na plný plyn a budují kariéru, je to špatně, nemají přece čas na výchovu svých dětí a prioritou jsou peníze. Když se snaží více věnovat rodině, sotva ji uživí a jsou líní více maknout(přesčasy, práci dodělávat doma atd.). Když jsou sebevědomí (nebo se tak snaží působit) je to špatně, vždyť ten mladej o životě nic neví. Když nemá sebevědomí, má pramálo šancí získat dobré zaměstnání, protože na někoho, kdo je skromný, tichý a nenápadný zaměstnavatel rozhodně nečeká. Je mi 58,mám dcery 35 a 26. Znám jejich přátele a jsou většinou moc fajn a je mi s nimi lépe než se staršími nebo i vrstevníky, kteří jenom kritizují, ale nemají žádnou sebereflexi. Nikomu nevnucuji své názory, nepoucuji a už vůbec by mě nenapadlo někomu tykat, protože je mladší než já. Klidně si řeknu naopak o radu někomu mladému, když je potřeba a ráda poskytnu radu já, jsem-li požádána.
Věra Halátová
Je to podobný případ, jako když jste nedávno psali, že mladší člověk řekne starému člověku babi nebo dědo. Jsou lidé a lidi. Když přijedu do domu, kde jsme s rodiči bydleli od mých pěti let a sousedka, stejného věku jako moje matka, mi řekne: Věruško, tys vyrostla! No, není to milé, že ještě pro někoho jsem malá Věruška? Staří si nemají myslet, že mají na všechno patent, no a mladí by se neměli za všechno vztekat. Nestojí to za to. Všechno se dá řešit elegantně.
Pavlína Šafaříková
Ty vole nebo Vy vole mi nedělá absolutně žádný problém. V oponenture umím tykat i vykat naprosto bez problémů. Kdo na to nemá, měl by si najít jinou práci. Ukňouránci zdržují a logicky vědí daleko míň.
Eva Hynkova
Tykání mladším nesnáším, i když je člověk starší nemá přeci " patent na rozum". Vede to i ke způsobu komunikace. Je jistě rozdíl říci "ty vole " nežli "vy vole".
ivana kosťunová
Mám v živé paměti, jak mi v mládí tykání na pracovišti od starších lidí vadilo, takže jsem se tam ke svým mladším kolegům nikdy nechovala.
Danka Rotyková
Není to pěkné od mladých a ani od starších. Jak léta plynou, stále víc a víc mi tohle hloupé chování lidí vadí.
judita lišková
Když jsem nastoupila do svého prvého zaměstnání, mluvila se mnou kádrová vedoucí způsobem...soudružko, podívej, dělej to a to. Odvětila jsem jí...to víš, že ano. Zarazila se...byla o 20 let starší...tak jsem řekla, že si tykáme, když máme být obě soudružky. Pochopila a od té doby jsme si vykaly. Byla to možná ode mne drzost, mladá, hloupá nezkušená, ale jak mladá, tak starší, či nyní stará, nementoruji nikoho. Ani mladé, že ještě ničemu pořádně nerozumějí, anebo staré že už ničemu nerozumějí. Nemám patent na rozum , tak ho nerozdávám, ale taky si nenechávám vnucovat názory. Vadí mi jen neurvalost, které jsou schopni jak mladí vůči starým, tak i opačně. Dnešní mladí jsou někdy až příliš sebevědomí a tak nemají tolik zábran ...někdy je to na škodu, jindy není...
Zuzana Pivcová
To tykání mladším slyším často, dělají to muži. Jednou jsem zažila v tramvaji, jak začal nějaký starší muž rýpat do vedle sedící dívky, která nijak neprovokovala. Jestli vůbec ví, jak se něco řekne německy, že asi sotva, protože oni mají jen angličtinu. No, bylo to docela hloupé.