Dopisy - zvyk zdánlivě už zapomenutý?
Ilustrační foto: ingimage.com

Dopisy - zvyk zdánlivě už zapomenutý?

25. 10. 2019

Pamatujete si, jak jsme si dávno před příchodem internetu psali dnes už "staromódní" dopisy, které jsme vkládali do obálek a posílali poštou? Někdy jsme na ně dokonce dávali pečetní vosk. Chodili jsme se pak pravidelně dívat do schránky, zda už nám přišla odpověď.

V jistém slova smyslu se vznikem e-mailové korespondence vzalo psaní klasických dopisů za své. Odpadla tím nutnost shánět ne právě levné poštovní známky a mnohdy i schránku, do níž bychom dopis vložili. Na druhou stranu však zmizelo i kouzlo, které v sobě neslo osobní odesílání a přijímání dopisů. Pokud dnes najdeme ve schránce obálku nebo sdělení, že na nás doporučená zásilka čeká na poště, jedná se naprostou většinou o úřední poštu, kterou bychom mnohdy raději neviděli.

Zůstaňme však u psaní osobních dopisů. Proč bychom měli zcela vyloučit jejich existenci? Psaní dopisů má mnoho výhod, protože to může být životně důležitý nástroj pro objasnění vlastních pocitů sobě i druhým. Skutečným účelem dopisu je informovat, poučit, pobavit, prozkoumat psychologické problémy, zůstat v kontaktu nebo dokonce i poskytnout milostné vyznání. Dopisy mohou také představovat způsob, jak zaznamenat myšlenky nebo se stát součástí osobní diskuse. Někteří lidé používají psaní dopisů k uvolnění potlačených emocí, jako jsou třeba stížnosti na jednání lidí, kvalitu výrobků či služeb nebo dopisy editorům komentující aktuální událost.

Mnoho spisovatelů také volí ve svých dílech formu dopisů (viz Václav Havel: Dopisy Olze), čímž snadněji rozproudí své myšlenky. Někdo si myšlenky zapisuje do deníků formou dopisů, aby docílil lepší plynulosti.

Pravda je, že dopisy, které píšete, není vždy nutno odesílat. Jednoduchá forma dopisu poslouží třeba jen vám samotným k očištění mysli a uklidnění psychiky. Můžete vlastně psát komukoliv, i třeba domácím mazlíčkům, v tom máte volné pole působnosti.

Nejuspokojivějším aspektem psaní dopisů je možnost sdělit, co máte na srdci. A pro někoho je to snadnější než přímá debata mezi čtyřma očima. Ne každý je totiž rozený řečník a i suverén, a mnozí si své myšlenky raději napřed uspořádají.

A co vy, píšete i dnes dopisy, a to dopisy klasické? Máte dodnes schované některé dopisy z mládí? Komu (i když je to třeba nereálné) byste rádi napsali a co? Psali jste si do zahraničí i třeba kvůli pohledům a známkám?

Autor: Redakce Zpět na homepage
Hodnocení:
(5.2 b. / 5 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Věra Ježková
Ad Zdenka: „Piš dopis, když se rozčílíš, do obálky ho však vlož až druhý den.“ E. M. Remarque
Drahomíra Stínilová
Už od osmnácti let si dopisuji s přítelkyní z Kanady a Holandska francouzsky. Myslím, že mají maily, ale napsaly jsme si, že zůstaneme u dopisů. Adresy jsme získali na Jazykové škole v Praze, kde jsem dělala nástavbový ročník po matuře a dopisovala jsem si asi s patnácti přáteli z celého světa. Postupně to opadávalo. Přiznám, že jsem myslela, že budu mít v důchodu víc času, ale intenzita mých dopisů je nižší, než když jsem chodila do práce. Je to ale moc příjemné, když mi přijde přání třeba k Vánocům a v tom i vložený dopis jak se které kamarádce daří.
Marie Ženatová
Dopisy jsem psala moc ráda, nejdříve kamarádce na Slovensko, naše třída s jejich třídou navázala přátelství asi v mé 6. třídě, pak jsme se navštěvovali vzájemně i s rodinami - dnes si občas zavoláme. Psaní dopisů třeba jen do šuplíku mi také dlouho hodně pomáhalo v těžkých chvílích... Psávala jsem dopisy i dětem, jejich dopisy mám dodnes uschované, tak jako dopisy od vnoučátek. Když se cítím někdy hodně sama nebo je mi smutno, tak si je ráda pročítám. Ale nejvíce si vážím dopisů od mé zemřelé maminky, s kterou jsem si psala moc let a jsem ráda, že jsem si mnoho jejich vzácných dopisů, psaných stařeckou upracovanou rukou dobře uchovala... I když jsem za ní jezdila velmi často, tak dopisy byly pro nás tím nejmilejším a nejvzácnějším pojítkem a souzněním...
Jana Šenbergerová
Psávala jsem ráda a hodně. Dopisovala si s Rusy, Turkotatarem, Slováky, Argentinci, Gruzíncem, Angličankou. Záviděla jsem jim známky k různým příležitostem, obzvláště velikonoční a vánoční. Poslední dopis už si adresátka nepřečetla, zemřela. V říjnu před asi deseti roky jsem napsala sama sobě ...
Zdenka Jírová
Paní Růženka mi připomněla, že jsem si také roky psala s jednou ruskou dívkou z dětského domova, jejíž rodiče zahynuli ve váílce, pak s jednou ukrajinkou z Kyjeva ataké jsem si procvičovala němčinu s dívkou z bývalé NDRM jménem Ute, to se mi zdálo hodně divné,proto si je pamatuji a pak už na střední škole s jedním německým chlapcem, ale jméno si už nepamatuji, Jednak mě to bavilo a navíc jsem se zábavnou formou učila cizí řeč.
Zdenka Jírová
Dopisy jsem psala vždy ráda a většinou 6 stránkové i více. Také mi psaní dopisů pomohlo v těžkém období života, kdy jsem je psala " do šuplíku" a později zničila. V 19. století, jak se můžeme dočíst v každém románu, paní domu či slečna dcera se uchylovaly k psaní dopisů docela pravidelně. U psaní dopisů se musíte dobře rozmyslet, co a jak napíšete,je to černé na bílém. Pokud se zlobíte, než svou zlobu napíšete, tak zchladnete a konflikt se už nejeví tak hrozný. Krásná doba psaní dopisů!
Marie Faldynová
Dopisy jsem vždy psala ráda. Dnes si píšu na papír se třemi kamarádkami, s jednou už 45 let. Ostatní už vyřídím e-mailem. Vánoční přání neposílám, je to pro mne drahé. Telefonní rozhovor dnes přijde levněji a potěší také.
Dana Puchalská
Dopisy jsem psala ráda a ještě radši je dostávala. A dodnes se těším jako dítě na to, ať na mně z kaslíku v domě vypadne něco jiného než účet. Protože mám pár přátel co jsou na tom stejně jako já, posílám jim pravidelně přání nebo dopis. Zejména na vánoční a velikonoční svátky. Dodnes mám doma schovány dopisy co psal můj děda Antonín babičce Julince před svatbou a z I.světové války. A ten sloh a rukopis,něco co se dnes jen tak nevidí.
Růžena Kuželková
Na základní škole pro výuce ruštiny nám p.učitelka rozdala adresy žáků ze Žitomíru(snad je to napsané dobře).Psala jsem si s Valjou hodně dlouho,do té doby,kdy mi jako holky jsme začaly mít jiné starosti.nevím,jestli bych ještě dneska "sesmolila"nějaký dopis moje "hlavička" již ruský jazyk z větší části vypustila.
Lenka Kočandrlová
V mládí jsem denně napsala několik dopisů a taky mi skoro denně aspoň jeden přišel! To bylo moje těšení : přišla jsem ze školy a podívala se na schránku.Když se v otvorech bělalo,bylo jasné,že je to něco - buď dopis,pohled nebo v nejhorším časopis (Mladý svět,Dikobraz,případně jeden čas Obrana lidu...).Většinou jsem neměla klíček,tak přišel ke slovu klacík utržený na dvoře domu ze stromu, a tím se vše vyšťouralo.Kořist se donesla do 3.patra,doma roztřídila.I moje máma denně psala dopisy a často dostávala pohledy,i z ciziny, a to bylo radosti,když tam byly krásné známky! Sbírala jsem je ,mám dodnes sbírky,i pohlednic.Dnes už není nač se těšit,sice okukuji denně schránku,ale většinou jen účet z O2 nebo tak něco.Škoda,po nás snad ještě něco písemného zbyde,ale po dnešních mladých nic!
Věra Ježková
Děkuji za moc hezký článek. Jsem psavec – mohu-li si vybrat, raději tutéž myšlenku napíšu, než řeknu. Proto jsem dopisy vždy psala moc ráda. Ty, které se vkládají do obálky, mají své kouzlo. I ty, které se z ní vytahují. Několik dopisů z mládí schovaných mám. S myšlenkou, komu bych napsala, jsem si pohrávala mnohokrát. Byl by to někdo, kdo mne zaujal svou osobností, dílem. Určitě ne žádná současná „celebrita“. Do zahraničí jsem si nepsala kvůli pohledům a známkám, ale kvůli zlepšování písemného projevu v cizích jazycích. Dopisy píšu i v současné době. Do mailu lze napsat totéž, co na papír.
Marie Doušová
Strašně mě mrzí , že když chci sehnat známku na dopis, tak musím podstoupit pochody do papírnictví-samořejmě nemají a mít nebudou . Trafika-tam pouze z 5 trafik jen 1měla známky. Proto se chodí raději na poštu ,kde zakoupíte známku a hned tam dopis necháte. Oni vycházejí z toho , že většina lidí jde hned na poštu ,ale koupit známku mimo poštu se už stává hororem. S poštou nemám dobré zkušenosti a moc mě to mrzí . Schránky mizí ,lidé přestávají psát a pošťáci jsou stále drzejší a nepříjemní ,hlavně na poště. Nerada na poštu chodím. Doručovatelky obdivuji, k nám chodí moc hodná a příjemná doručovatelka.