Stárnou celé domy. A je to problém
Ilustrační foto: ingimage.com

Stárnou celé domy. A je to problém

29. 10. 2019

Šedesát, sedmdesát i více let. To je v mnoha činžácích a panelácích věkový průměr obyvatel. Osazenstvo mnoha domů zestárlo tak, že paneláky připomínají domovy seniorů. Má to výhody, ale převažují nevýhody.

V jednom ostravském menším panelovém domě žijí pouze dvě mladé rodiny s malými dětmi. Zbývající byty obývají lidé ve věku nad šedesát let, bydlí tam i čtyři ovdovělé osmdesátnice, jeden devadesátiletý vdovec. „Byty jsme kdysi dostali od podniku, ve kterém většina z nás pracovala. My jsme se s manželem kvůli možnosti dostat byt dokonce vzali, jinak by na něj manžel čekal mnohem  déle. Když jsme se nastěhovali, bylo tady bahno, stavba, ale moc fajn atmosféra. Sami mladí lidé se tady stěhovali. Když jsem pak byla na mateřské s dětmi, bylo nás v domě mladých maminek asi šest, takže jsme se kamarádily,“ vzpomíná šestasedmdesátiletá Irena. Má potíže s chůzí, její manžel je těžce nemocný a téměř nevychází z bytu. Irena je ráda, že jí její o něco málo starší sousedka, která je na tom zdravotně lépe, občas něco přinese z blízkého obchodu, větší nákupy jí vozí vnučka. „V našem domě je teď smutno, ticho. Když se potkáme na chodbě, povídáme si hlavně o tom, koho co trápí. Je to dost otravné. Nejhorší je, že už nejsme schopni dům vést. Jsme společenství vlastníků, byty jsme si koupili. Já jsem odstoupila z pozice vedoucí společenství, celé to úřadování už na mě bylo moc. Máme tu dvě mladé rodiny, ty to dělat nechtějí, prý mají hodně práce. Takže společenství vede soused, kterému je kolem sedmdesáti, je trochu zmatkář a má v tom chaos. Pořád se to snaží někomu předat, ale není komu. Obávám se, že z našeho úřadování jednou může být malér,“ vypráví.

Zdravotní sestra z blízkého střediska říká, že podobných domů je v okolí řada. Lidé ji často volají, když je někomu z blízkých či sousedů špatně, vládne tam téměř rodinná atmosféra, když přihlédneme k tomu, že jde o ostravské sídliště. Lidé se snaží si jeden druhému pomáhat, protože vedle sebe strávili většinu života. Z mnoha sousedů se za ta léta stali kamarádi. „Nejhorší je, že vidím na sousedech, jak jsme zestárli. Dívám se z okna, jak se sousedka belhá a vybavuji si, jaká to byla kočka, jak mě štvalo, že po ní můj manžel koukal. A uvědomuji si, že jsem takto dopadla i já,“ vypráví Irena.

Přes půl druhého milionu lidí starších pětašedesáti let nyní tvoří obyvatelé sídlišť. S tím, jak populace stárne, bude lidí v seniorském věku na sídlištích přibývat. Mnozí mladí lidé se za každou cenu snaží především si postavit vlastní dům, ale senioři zůstávají převážně v bytech, do kterých se nastěhovali, když zakládali rodiny. Typický příklad? Pražské sídliště Jižní Město. Za posledních deset let tam vzrostl počet lidí ve věku nad šedesát pět let dvojnásobně.

„Dříve to fungovalo tak, že lidem byly přidělovány byty v souvislosti s jejich pracovním zařazením, pokud bylo prověřeno, že žijí v nevyhovujících bytových podmínkách. Často se jednalo o mladé páry, které měly děti a přitom se tísnily v bytě s rodiči,“ uvedl demograf Martin Červinka.

Zatímco nyní je pro mnohé mladé lidi bydlení v paneláku něco téměř potupného, pro generaci současných seniorů to byl velmi často únik ze špatného prostředí a nových bytů si vážili. Mnozí si je postupně vylepšovali a mnohé současné panelové byty tak jsou pěkné, moderní. Jenže přesto se pro mnohé jejich byty staly nakonec pastí. Pokud člověk začne mít vážné zdravotní problémy, není pro něj sídliště tím ideálním místem pro život. „Z našeho výzkumu, který se zabýval bydlením seniorů, vyplynulo, že většina bytů, které obývají lidé starší pětašedesáti let, neposkytuje dostatek bezpečí, pokud mají jeho obyvatelé zhoršené smyslové či pohybové schopnosti,“ uvedla Eva Grollová z Diakonie, která zkoumala, jak bydlí senioři.

V jednom pražském paneláku například za uplynulý měsíc sousedé třikrát volali záchranku. Jednou k osmdesátileté dámě, která upadla, když se pokoušela vlézt do vany. Podruhé z pánovi, který uklouzl na linu v kuchyni. Potřetí k pánovi, který spadl ze schodů. Jedná se o typický příklad toho, jak se v praxi projevuje to, že obyvatelé sídlišť zestárli. A také to, že v mnoha sídlištích neprobíhala přirozená generační obměna. Mladí lidé se do nich nehrnou a staří z nich nemají kam odejít. Někteří demografové a architekti mluví přímo o časované bombě, když začnou tuto problematiku rozebírat. Může se stát, že z mnoha paneláků se stanou přímo domovy pro seniory, ovšem s tím rozdílem od těch skutečných, že v nich nejsou byty vybaveny tak, aby v nich pohodlně mohli žít lidé se zdravotními obtížemi, které vysoký věk přináší.

Hodnocení:
(5.1 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jaroslav Charvát
Zajímavý článek. Nestárnou jen celé domy, ale i ulice, a také města. Vzpomeňme např. na problém Havířova asi před 30 až 40 roky, nebo brněnského sídl. Lesná. A to jsem vybral jen jako příklad. Ono by to vždy chtělo "urbanisticky x věkově" nějak promíchat. Ale ve všech generacích mají mladí jiné, vyšší požadavky, jako my, starší. Ani na to nemáme peníze bydlet v bytě za mnoho milionů, nebo platit desetitisícové nájemné, ani nemáme totiž již tu potřebu. S věkem chceme trochu klid, nechceme moc uklízet velký byt, stačí nám ten skromný. Prosím, jen si myslím, že na stáří malý rodinný domek (chalupa) na venkově (pokud nemáte velké zázemí v dětech, které postupně za vás budou vše dělat na domku či zahradě), tak není ideální řešení. Mám mnoho známých, kteří mají v okolí krásné ( ne luxusní) chaty, na jaře opustí byt a do září jsou na chatě. Vím ale kolik konfliktů vzniká s tím, když děti tam mají jít za nimi pracovat.....Děti většinou o to nemají již zájem....Je to těžké rozhodnutí, jen kolegové senioři zvažte, léta nám utíkají, síly chabnou, nemoci a úrazy také čekají za každým rohem, prosím ukrojme si krajíc, který ukousnete. Je to potom místo konfliktů, tvrdohlavého trvání na svém, nespokojenosti v rodině typu - nikdo mně nepomůže. Já jsem to prožil a Pán Bůh zaplať, jsem udělal tvrdý řez v rodině - chce někdo domek_ - nechce! - tak se prodá. Bylo tvrdé, ale nelituji ani minutu. Sám jsem si ho vyprojektoval, sami jsme si postavili, a žili jsme tam 40 roků. Ale už jsem nemohl.
Věra Halátová
Já jsem nikdy žádný byt nedostala. Ani kvůli pracovnímu zařazení ani kvůli dětem. Výhodou bylo, že jsem nemusela v paneláku bydlet. Rodiče dostali v roce 1956 byt v cihlovém tříposchoďovém domě, který měl a má výtah. Od té doby, samozřejmě, obyvatelé zestárli. Jejich potomci se většinou odstěhovali. No, a když z těch starých lidí, kteří dnes mají nebo by měli, skoro 90 roků, někdo zemřel, nastěhovala se tam nějaká jiná rodina, třeba i mladí lidé. To je snad v domech běžné. A co se týká bezpečnosti pro staré lidi? Už dávno jsem řekla synům, že koupelna se předělá, žádná vana, protože mi jednou, možná, bude přes osmdesát a jak tam potom polezu? A co se týká uklouznutí, to se stane i mladším lidem, že uklouznou. Že se mladí lidé snaží postavit si vlastní dům? No, všichni asi ne, tak bohatá ta mladá generace zase není. Jak kdo.
Dana Puchalská
Evo K. Za těch necelých 18 let co zde bydlíme, je nad naším bytem už sedmý nájemník. Dokonce tam byl exot, co večer dělal truhlařinu na kšeft a pak jeden co měl z bytu minipěstírnu francouzských buldočků. Jo byty k pronajmutí, to je dílo.
Eva Kopecká
Bydlím v našem paneláku skoro 40 let....kdysi jsem byla nejmladší....a teď.....jsem starousedlík se vším všudy. Problém s pronajímanými byty je koukám všeobecný. Podnájemníka nezajímá, zda je dům zamčený, zda je chodba uklizená, zda je okolí domu čisté. Je mu to jedno. Bydlí tu dočasně. Zatímco pro nás ten panelák je domov.
ivana kosťunová
Shoduji se se všemi, kteří tento článek komentovali přede mnou. Jako všude jinde, i v paneláku probíhá přirozená výměna. Jediné, co mi vadí na bydlení v paneláku je, že ti padesátníci , kteří se do našeho domu stěhovali v době, kdy mě bylo třicet, odešli, přenechali své byty mladším, a mnozí z nich je pronajímají. Nájemníci se střídají, takže když potkám někoho u výtahu, nevím, jestli tu bydlí, nebo je zde pouze na návštěvě.
Dana Puchalská
Náš dům je mix mladých, starších i starých obyvatel. A máme výtah až do sklepa a do garáže. Hurá. Léta jsme žili ve starých secesních domech bez výtahu. Teď jsem ráda, že nemusíme svoje sratá kolena tolik namáhat. Když si odmyslím to neustálé vrtání a rekonstrukce přímo nad námi, je to celkem dobré bydlení.
judita lišková
V našem domě je devět bytů. Bydlíme...po prodeji vlastního domu...v krásném nájemním bytě, který jako jediný má svou zahradu. Staráme se majiteli o ovečky, slepice,údržbu kolem domu...vše zadarmo, jen tak, aby bylo co dělat v důchodu. Zvládáme to...přesto, že jsme s manželem nejstarší obyvatelé...ti, až většinou o dvacet i více let mladší nájemníci, nedělají nic. A není to o tom, že oni chodí do práce, nemají absolutně zájem o to, aby to v domě i kolem domu bylo upravené....jen využívaní přilehlé prostory, kam odhazují,o se jim zlíbí. Takže za mě...je jedno, jestli jsou v domě samí staří, či mladí, je důležité, jak jsou či nejsou schopni se na něčem společně podílet, aby se všem příjemně žilo.
Zdenka Jírová
Na stáří jsem si koupila družstevní podíl v paneláku a přizpůsobila jsem ho tak, aby mi sloužil co nejdéle. Je zde výtah, , dům je ve skvělém stavu, zateplený, s novými okny a zasklenými balkony. Je zde čisto a obyvatelé jsou tu různého věku, ti nejstarší už odešli a jejich byty obývají mladší generace.
Danka Rotyková
Jsem ráda, že se shoduji s pohledy všech předchozích pisatelek, vnímám, že si bydlení v paneláku vážíme a nejen my, ale i mladí, kteří tu začínají zakládat své rodiny. Máme pěkný velký byt, který už už přenechám synovi a jeho dívce. A já se usídlím o pár metrů dál do polovičního. Nechtěla bych odtud, jsou tu naprosto všechny služby vč. pohotovosti, školy, mateřinky. Před domem kukturák, kousek dál knihovna, nedaleko DS a hned za ním vstup do lesa. Se zajištěním správy SVJ jsme měli už problémy dávno. Dnes jsou šikovní mladí lidé zvyklí si budovat svoji kariéru, a proto se své profesi musí věnovat maximálně. A pokud jim zbyde čas o víkendu na rodinu, jsou zodpovědní a snaží se děti vést ke sportu. Takže jsme se rozhodli platit si tuto službu z venku. Docela se to osvědčilo. Takže podobně jako u vás ostatních, máme asi štěstí. Co bychom dělali se svým domem a zahradou, když už nemáme potřebnou energii? O kytičky a keře u předního a zadního vchodu se staráme s ostatními seniory, a to moc rádi.
Jana Šenbergerová
No a co? To se přece dalo čekat. Starý člověk klidně upadne kdekoliv, nemusí to být zrovna v panelákovém bytě, stává se to i v zařízeních zařízených pro seniory. Asi máme štěstí. Bydlíme sice jen v paneláku, ale velmi nám to vyhovuje. Vedle stojí škola, naproti samoobsluha, na druhé straně domu je zdravotní středisko, kde má ordinaci obvodní lékař, zubař, gynekolog a dojíždí ortopéd. V areálu je i lékárna. Staří umírají a do jejich bytů se stěhují perspektivní mladí. Ti ovšem také časem zestárnou, protože zatím to tak pořád ještě funguje. A když bude nejhůř, na sídlišti se nachází dům s pečovatelskou službou a o kus dál je domov důchodců. To by bylo, abychom strádali! Je u nás i krásný hřbitov, kam se mnozí z našich spolubydlících přesunuli. Jednou je budeme následovat a svět se bude točit dál.
Margita Melegova
Starnou bytove domy i rodinne, neni prijemny pohled na kdysi krasny dum, udrzovanou zahradu a dnes vsechno spustle majitele nemaji silu nekdy ani penize, deti jsou daleko a chybi ruce na udrzbu a kdyz prijde nemoc tyto hodnoty jsou na vedlejsi koleji.
olga skopanova
No on pán by v rodinném domku na linoleu zřejmě neuklouzl a rovněž ta paní , která se snažila vlézt do vany. nechápu, proč když jim ty byty patří tak si je nepřizpůsobí pro svůj vyšší věk.
Hana Rypáčková
U nás v šestipatráku je z 33 domácností deset samotných žen, jeden muž a ostatní rodiny, s malými dětmi jen čtyři a zrovna se vedle mne stěhují mladí s jedním a druhým na cestě. Slyšela jsem śtěkat sousedů tři psy a teď bude plakat miminko. Mám radost, snad budeme spolu dobře vycházet.
Zuzana Pivcová
U nás to tak jednu dobu vypadalo, ačkoliv já jsem přišla do paneláku až 14 let po prvních obyvatelích, ale nebyla jsem už žádná mlaďocha. Ovšem po zprivatizování bytů se osazenstvo velice změnilo. Ani jsem netušila, kolik bytů bylo prodáno či přenecháno potomkům. Jsou to podstatně mladší lidé a zdaleka mi nepřipadá, že bydlení u nás by pro ně bylo potupné. Náš dům, vlastně část domu - 3 vchody, po 10 patrech - je ve vzorném pořádku, a to díky představenstvu někdejšího družstva, dnes společenství vlastníků. Jsou to ale bohužel také ženy v našem, jedna dokonce ve vyšším věku. Kdo to bude chtít dělat po nich, nevím...