Cyril Höschl: Optimističtí jedinci jsou na tom lépe než škarohlídi
Prof. MUDr. Cyril Höschl, DrSc., FRCPsych

Cyril Höschl: Optimističtí jedinci jsou na tom lépe než škarohlídi

28. 10. 2019

Rozhovor s profesorem Cyrilem Höschlem o podzimním splínu, depresích, demenci a jiných projevech stáří. A hlavně o tom, jak se jim bránit.  

Podzim je v plném proudu, narůstá tmavá část dne a lidé si více stěžují, že jsou depresivní, že mají špatnou náladu a jsou méně výkonní než na jaře nebo v létě. Jsou to nevyhnutelné změny, anebo byste nám mohl poradit, jak se těmto negativním jevům vyhnout či je alespoň snížit na „letní rozměry“? Máme snad víc svítit, víc se pohybovat nebo brát víc léků proti depresi?
Jestliže na někoho padá splín s příchodem podzimní sezóny, pak rozhodně řešením není paušální užívání více léků proti depresi. Důvody podzimních splínů jsou jednak psychologické, protože se tak o tom mluví, jednak objektivní, protože ubývá světla a přibývá tmy, což na organismus živočichů včetně člověka do značné míry působí. Kromě toho se omezují venkovní aktivity, ať už práce na zahrádce či na poli nebo při sportu, což může mít negativní dopad už proto, že aerobní pohyb (tedy bez zadýchávání) je prevencí všech možných zdravotních obtíží od kardiovaskulárních až po deprese, o čemž je snesena řada důkazů. Z uvedeného vyplývá, že nejrozumnější prevencí nástupu „podzimního splínu“ je především na něj moc nevěřit, za druhé chodit hodně ven, přinejmenším na procházky, a tím si uchovat jak dostatek zdravého pohybu, tak i jakous takous expozici dennímu světlu.

Teď již bez ohledu na roční dobu: Seniorů je čím dál víc. Je víc těch, kteří se dožívají důchodu relativně zdraví, finančně dostatečně zajištění, akceschopní, optimističtí. Avšak čím dál víc je i těch, kteří jsou fyzicky nemocní, chudí, společensky pasivní a chronicky špatně naladění. Přibývá mezi nimi i dlouhotrvajících depresí, které by již měli léčit odborníci?
Ano, je pravda, že s prodlužující se délkou života a tedy prodlužující se dobou, kterou senioři tráví v důchodu, přibývá řada poruch spojených s vyšším věkem, včetně depresí. Je to mimo jiné tím, že rizikovým faktorem pro depresi je opuštěnost a její pravděpodobnost s věkem stoupá. Podstatná část populace nad 65 let žije v osamění.

A četl jsem, že deprese seniorů se odlišují od deprese mladších ročníků. V čem a proč?
Základní klinický obraz deprese je v dospělosti shodný bez ohledu na věk. Něco jiného však je u dětí a dospívajících, kdy deprese může probíhat pod poměrně atypickým klinickým obrazem jako jakási rozladěnost, uzavírání se do sebe a poruchy chování. Je ale pravda, že ve vysokém věku je někdy deprese úporná, mnohem hůře léčitelná, spojená s vyšší mírou beznaděje a vyšším rizikem sebevraždy. To jsou přídatné faktory, jež souvisejí jak s vyšším věkem, tak s opuštěností a s omezenou fyzickou zdatností.  

Slovo deprese již není takové tabu jako dřív a také čím dál víc lidí přiznává, že onemocněli depresí. Neumím si však představit, že by někdo o sobě řekl „jsem dementní“ nebo „mám schizofrenii“, přestože nemocných jsou mezi seniory tisíce a postižení se za to většinou moc a moc stydí. Tady se používá pro nás nezvyklé slovo destigmatizace, které v podstatě znamená odstranění negativních předsudků. Ministerstvo zdravotnictví nyní usiluje právě o destigmatizace. Co by mohli udělat sami lidé, zejména my starší, aby ti nemocní dokázali o své nemoci promluvit. Nebo je lepší, když to svému okolí nesdělí?
S destigmatizací je to těžké. Být nemocným seniorem, nechal bych ji opravdu raději na těch, kdo v psychiatrii pracují a kdo se snaží její obraz změnit. Nemocných jako takových se destigmatizace týká převážně tam, kde jde o významné či všeobecně známé osobnosti, jež by přiznáním své poruchy mohli jít vzorem ostatním a negativní punc, jenž ta která porucha s sebou přináší, umenšit („podívejte, takový skvělý herec a on byl bipolární“). Nemyslím si, že je na laické veřejnosti, aby nutila nemocné o své nemoci promlouvat. Buď musím jít příkladem sám nebo mohu uvést příklady těch, kdož k tomu svolili, ale nemohu vystavit riziku ztráty reputace či povolání nebo přátel ve stále ještě poměrně stigmatizované oblasti někoho, kdo se sám za svou nemoc stydí.

Za nemoc se nyní považuje i demence, která má různé druhy. Avšak mnoho lidí říká, že demence je prostě nevyhnutelná daň stáří. Takže je to nemoc, nebo není? A jestliže je, dá se léčit?
Demence je skutečně nemoc, ale také máte pravdu, že určité poruchy paměti nevyhnutelně k postupujícímu věku patří. Jenomže mezi tzv. benigní stařeckou zapomnětlivostí a např. Alzheimerovou demencí je skutečně rozdíl, který lékaři umí zjistit a který s sebou také nese různou prognózu do budoucna. Demence se zatím nedá vyléčit, ale dá se léčit. Čili mohou se její projevy mírnit a její nevyhnutelné postupování zpomalit.

Nás bude nejvíc asi zajímat, jestli se dá vzniku demence i předcházet. Postihne nutně každého? Jaká je „demence prevence“ (smím-li si zaveršovat)?
Jednoznačná prevence rozvoji demence není, ale jsou obecné zásady zdravého životního stylu, které výskyt demencí, ať již způsobených příčinami cévními, metabolickými či degenerativními snižují. Mezi takové zásady patří konzumace alkoholu pouze v minimálním množství (1 sklenička vína denně), nekuřáctví, dostatek zdravého fyzického pohybu a střídání duševních aktivit tak, aby nebyly vyloženě stereotypní a aby zaměstnávaly mozek. Demence nepostihne nutně každého, ale bez podrobného genetického vyšetření není možné její výskyt předvídat; a ani v případě tohoto vyšetření není jasná příčina. Genetické vlohy (např. nositelství určité varianty genu pro apolipoprotein) pouze mění pravděpodobnosti, s jakou se demence může vyskytnout.

Pojďme ještě od konkrétních nemocí k běžným projevům stáří, mezi něž patří částečná ztráta fyzických a duševních sil, trvalé zdravotní omezení (zejména v pohybu a vnímání), zhoršování paměti. Se stářím je však často spojen i růst závislosti na jiných, určitá společenská izolace (ubývají kontakty), špatná nálada, někdy chudoba a osamělost. Jaký význam vlastně má, aby si člověk udržel kontakty s ostatními lidmi a denně s některými komunikoval? Mám na mysli jak příbuzné, tak sousedy či kamarády. Řada výzkumů naznačuje, že nebýt sám a komunikovat je to, co nikdy nesmí chybět, chceme-li si udržet pěkné stáří i v pokročilém věku…
V této otázce jste si vlastně odpověděl sám. Izolace a samota je skutečně vysokým rizikovým faktorem pro rozvoj negativních projevů stáří, včetně duševních poruch, a naopak pestrá a čilá komunikace a humor jsou docela dobrou duševní hygienou k udržení pěkného stáří i v pokročilém věku. Velmi důležité je životní nastavení a způsob, jakým „čteme“ skutečnost. Ví se, že pozitivně a optimisticky naladění jedinci, otevření vůči světu a vůči druhým, jsou na tom o poznání lépe než škarohlídi.

V celém světě se stále více uznává, že osamělost je ve stáří stejně vážným nebo dokonce vážnějším zdravotním problémem než obezita, rakovina nebo srdečně cévní nemoci. Je to kvůli velkým zdravotním důsledkům, které osamělost přináší. Potvrzuje se vliv osamělosti na výskyt srdečních onemocnění včetně infarktů a Alzheimerovy choroby. Můžete ze své psychiatrické praxe říci, jaké účinky má osamělost na duševní zdraví starého člověka?
Máte pravdu, že osamělost je rizikovým faktorem srovnatelným s ostatními riziky, ať už kardiovaskulárních chorob nebo duševních, zejména deprese. Je to však zároveň bohužel okolnost, kterou změnit není vždy v silách dotyčného jedince. Osamělost někdy přináší osud, ale my mu můžeme buď vycházet vstříc, nebo se mu, v mezích svých možností, ubránit. A v tom je prostor pro naši vlastní snahu.

 Z rozhovoru s panem profesorem i z odborné literatury mi vyplynulo pár poznatků: Dá se říci, že stárnutí je dáno už geneticky a nelze se mu vyhnout, avšak jeho projevy lze zmírnit či oddálit tím, jak žijeme. Časopisy a knihy jsou plné rad, co dělat, chceme-li se dožít co nejdelšího věku v pokud možno plném zdraví. Zkusím je shrnout: správné stravovací návyky a složení stravy (ideálně tzv. středomořská), dostatek přiměřeného pohybu a tělesné činnosti (nemusí to být lyžování, stačí pečovat o zahradu a chodit denně na vycházky), vyhýbat se stresu (kam nepatří jen rozčilování, ale třeba i noční směny nebo nezvládání příliš mnoha úkolů), usilovat o dostatečný a kvalitní spánek bez léků a cvičit mozek (protože i to je vlastně lidský orgán a nicneděláním by zakrněl). Sám bych k tomu ještě dodal, že důležité je zůstat aktivní, dělat něco i mimo okruh nejbližší rodiny. Chodit do nějakého zaměstnání aspoň na částečný úvazek, být dobrovolníkem v obci či neziskové organizaci, věnovat se koníčkům, k nimž jsou třeba kamarádi a nedají se dělat o samotě. Není to tak těžké, vždyť to dělají i tisíce jiných. A dělají to pro svůj vlastní, dlouhověký a přitom kvalitní život.

 

Hodnocení:
(4.9 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Caklová
A tak to má být, na slušnou otázku slušná odpověď. Každý se něčím musí živit, pisálci-rádci v dobré víře nevyjímaje. Naštvaní lidé mi nevadí, asi k tomu mají důvod a pokud v mém postoji k mému životu vnímáte, že Vám něco beru, tak s tím také nic nenadělám, ani dělat nechci. Stačí mi z příspěvků pochopit, co je pro Vás přehnaný optimismus a není to nic proti nikomu.
Drahomíra Stínilová
Na Váš dotaz o názoru na přehnaný optimismus jsem Vám Jitko slušně odpověděla a nemínila jsem tím žádný útok na někoho. Prostě mi jen vadí to kvantum různých článků a diskusí, jak mají být senioři pozitivní. Nemám taky ráda naštvané lidi pro každou věc. Já Vám neberu Váš pozitivní optimismus a Vy mi prosím neberte můj - s příchutí melancholického podzimního pesimismu, který podněcuje moje myšlenky a pomáhá při psaní. Díky. Tím odcházím z této stránky.
Jitka Caklová
Také jsem jen s otevřeností vyjádřila svůj názor a pokud je to pro Vás "Jájinkování", tak "JÁ" s tím problém nemám. Jen jsem příspěvkem 29.10.2019 14:33 napsala, že "malováním čerta na zeď", vím že ho zhmotňuji, asi jste to také nepochopila. Jen si tak říkám, když "optimismus a pesimismus neprožíváte, spíš to berete s humorem", tak ve "vysvětlení" 1.11.2019 13:27 toho humoru mnoho není.
Drahomíra Stínilová
Když tedy budu Jájinkat jako Vy Jitko, tak já záležitost optimismu a pesimismu neprožívám, spíš to beru s humorem. Vyjádřila jsem jen s otevřeností svobodný názor a asi jste to nepochopila.
Jitka Caklová
Sešly jsme se sice jen jednou na setkání v Praze, přesto si dovoluji; Drahuško, děkuji za reakci. Nic z toho co píšete se mě netýká, protože moc dobře vím, že 900.-Kč které nám s s humbukem ve sdělovacích prostředcích přidají, několikanásobně převýší nárůst výdajů. Takže se ani nedá říci, že "nula od nuly pojde". Na reklamy a rady nedávám, život mě naučil používat vlastní hlavu. Trochu hruběji řečeno, co jsem doma často slýchala, že "Kdo poslouchá cizí hlavu, ať si do svý na.... Omluva za otevřenost. Příklady z posledních dvou vět vidím úplně jinak ale nevadí :-) Optimizmus mé perpetuum mobile dobíjí, přesto chápu, že jsou lidé, jejichž život je jedna "velká tragédie".
Drahomíra Stínilová
Dobrý den, Jitko Caklová. Teď jsem si přečetla dotaz na přehnaný optimismus. Ráda vysvětlím- Stálé masírování našich tvůrců zákonů o optimistickém a šťastném stáří s vyšším důchodem. Pak se podívám na reportáž , kde jedna seniorka, optimistka, jásá jak za devětset navíc pojede k moři a druhé ,asi pesimistce, ani nevyjde přidání peněz na zvyšený nájem. Samozřejmě nejde jen o tohle. Všimla jsem si, že v poslední době se vyrojila spousta rad, zvláště pro seniory, ohledně optimistického přístupu k životu.Reklamy nám předvádějí juchající zdravé seniory v např.Alpách, ale proč se má člověk davově strukturovat do optimistického vnímání světa, když kolem nás je tolik nešťastných a nemocných lidí? Ale taky tohle úplně s tématem podzimu a smutku nesouvisí. To je po celý rok. Takže si myslím, že člověk by měl mít v sobě špetku optimismu a špetku pesimismu. Třeba když si řekne, že něco asi dopadne špatně, přesto se do toho vrhne,a je to naopak bezvadný, tak je optimisticky překvapený. A když to dopadne špatně, tak není zaskočen.
Soňa Prachfeldová
zbytecnostmi
Soňa Prachfeldová
Beru čtyri roční období, jak přicházejí, každé ma své půvaby. Podzim pro zahrádkáře je někdy až hektický, takže pohybu až až. Dokonce se těším i na nevlídné dny, protože mohu lenošit, ale dlouho by mě to nebavilo. I setkání s přáteli v klubu je příjemné, když sedíme v teplicku a nic nám neuteče. A začneme chystat aktivity na příští rok. Hlavně se neuzirat zbytečnosti.
Jitka Caklová
No, abych napsala pravdu, tak včera a dnes mi ta hodina letního času, pro úklid a přípravu zahrady na zimu, hodně chybí. I když si dám předsevzetí, co všechno za dlouhých zimních večerů udělám, tak většinou utečou rychleji než bych potřebovala, ale práce nikdy. Pořádek v šuplících nedělám, protože kdybych podle nového pořádku dala vše na "logické" místo, už bych nic nenašla. Deprese z ničeho nemám, říkám tomu pohodový pozdní věk, stará budu od devadesáti výše :-)
Eva Mužíková
Marie. M., jsem na tom, krom těch mírných depresí jako Ty..také mám ráda to teplo domova s činnostmi, na které dříve nebyl čas.....
Marie Měchurová
Je zajímavé, že když se podzim blíží jsem z toho rozladěná, mívám mírné deprese a špatnou náladu. Když se ale podzim dostaví v plné své kráse, jako tomu bylo minulý týden, užívám si ho naplno. Po změně času už se ale těším do tepla za kamna a ke svým koníčkům, na které nebylo na jaře a v létě moc času. Vrhnu se na ruční práce, čtení, prohlížení starých fotek, s chutí si udělám pořádek ve skříních a šuplících - všechno ale pomalu, a až se mi bude chtít. Nastane čas zklidnění, a to já rozhodně potřebuju.
Jitka Caklová
"nesnáším přehnaný optimismus." Jak vypadá přehnaný optimismus v reálu? V minulosti když jsem vezla manžela do M.B. k lékaři, tak jsem se celou cestu strachovala, kde zaparkuji a zda vůbec najdu místo, z nouze jsem už 3x platila pokutu z špatné parkování. Dnes jsem opět manžela vezla na odběry a negativní myšlenky jsem si zakázala. Celou Boleslav jsme projeli na zelenou vlnu. Přijeli jsme na beznadějně naplněné parkoviště a na otázku, co teď?, jedno auto parkoviště opouštělo. Odběry, jindy třeba na čtvrté, dnes proběhly na první napíchnutí. Optimismus mi dodává energii bez ohledu na počasí a roční období. Dnes už moc dobře vím, že z čeho jsem měla obavy, to sílilo a negativně ovlivňovalo můj život a čemu věřím, to se plní.
Irena Mertová
Mám ráda Cyrila Höschla. Čtu od něj všechno, co je v dosahu :-)
Drahomíra Stínilová
Nejsem tedy škarohlíd, ale nesnáším přehnaný optimismus. Jak se říká, že je to jistá forma neznalosti. Už si dávám pozor, abych si něco vychválila, i v duchu, protože vesměs dojde ihned k opačnému efektu. To vím z vlastní praxe. Mám ráda podzimní melancholii, ovšem to, že přicházejí Dušičky už teď, kdy mám pocit, že byly ty loňské před pár dny, mě uvádí do stavu depresivního. Přijdou totiž brzy Vánoce, a to je spousty práce s pečením cukroví a s krátkými dny. Nesnáším takové to potemnělé sychravo. S tou stravou je to taky nějak divné. Mám ráda mořské ryby, ale tady sežeňte nějakou dobrou. Ještě když byl Frionor, tak i zmrazené byly vynikající. Nedávno jsem si koupila nějaké Nowako a z trouby jsem vytáhla místo rybích stejků křížaly. Tak nevím. Zatím ještě nezmrzly nějaké plody na zahradě a jinak nutno koupit chemické v obchoďáku, nebo předražené na trhu.Samota je součástí života , ale chápu, když je člověk tak nemocný, že nevidí dobře a nemůže ani číst, špatně chodí, takže nesebere svoje nohy a fantazii, aby se vypravil do přírody, tak to je pro něho hrozné, že potřebuje někoho, kdo se mu bude věnovat.
Dana Puchalská
Ano, každý jsme jiný. Já mám ráda všechna roční období. Jen to šílené vedro co letos panovalo, to už bylo moc. Škarohlíd jsem nebyla, nejsem a určitě nebudu. A s tím už nic prostě nenadělám. Budu-li jíst jídlo ze středomoří nebo z jiného kouta světa,.... Nevím. Na podzim je krásná příroda, barevné listy a jak už psala I. D. je to vidět i na fotografiích co zde jsou k vidění.
Jitka Caklová
"Čtení sloupků profesora Cyrila Höschla je jako pohlazení po duši. Řeknete si, že to by přece mělo být u „dušezpytce' normální. Mělo, ale nebývá. Ne nadarmo se traduje, že: „Komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí!' Sama profese psychiatra k tomu nedává pomazání. Teprve když se sejde schopnost nadhledu a přesných formulací s darem srozumitelnosti, člověčenstvím a pochopením pro lidské slabůstky, svébytným humorem a metodou trefných příkladů ze života, může vzniknout dílko, které osvětlí ledacos z dění kolem nás a přitom nementoruje, ale poučí, pobaví a potěší. A to je právě případ Odpovědí bez konce. Vybral a do knižní podoby je sestavil sám autor převážně tak, jak vznikaly jako odpovědi na otázky čtenářů časopisu Reflex. Polemizovat by se dalo snad jenom se samotným názvem. Odpovědi totiž konce mají, a patřičně vypointované!" O knize Cyrila Höschla Odpovědi bez konce. A já dodávám "Má pravdu předsedo! :-) :-)"
Jitka Caklová
Znalosti a názory Cyrila Höschla jsou jedinečné. Rozhovor jsem si ráda přečetla, ale ani v tomto, ani v žádném jiném rozhovoru jsem z jeho úst o "ideálu tzv. středomořské stravy", neslyšela. Ale denně ráno na lačno stopečka meruňkovice. večer před spaním decinka červeného, obojí z Moravy a v mezičase dostatek práce na zahrádce, ježdění na koloběžce, nestarání-se o to, co a jak, zda dobře, nebo špatně, dělají druzí, mě bezpečně pozitivně naladí vždy a za každých okolností.
Irena Drob
Podle fotek na Fotu dne je podzim tak nádherné období, že není důvod mít splín. Chce to jen využít každičké chvíle, kdy svítí sluníčko a jít ven.
Jana Šenbergerová
Oldřichu, ten odkaz zřejmě není to pravé ořechové, pokud jde o stravu. Jinak ovšem děkuji za snahu pomoci mi orientovat se. Pokud jde o stravu, mám bohaté zkušenosti.
Oldřich Čepelka
Jano, ta středomořská strava, tím se nemyslí jen jednotlivé potraviny. To je celý souhrn jídel a dalších zvyků. Dobře to ukazuje tzv. střemořská potravinová pyramida. I další informace najdeš třeba na https://1url.cz/KMnaa . (Dát si tento odkaz do vyhledávače.) Takže ano, co roste v naší blízkosti, souhlas.
Zuzana Pivcová
Mě počasí neovlivňuje. Horší nálady souvisejí s občasnými problémy soukromého rázu. Ale škarohlíd rozhodně nejsem. Na našem portálu se často objevují články s problematikou stárnutí, pojatou z různých zorných úhlů. Tady to máme hezky všechno shrnuto. Ale jsme individua, tedy lépe individuality. Proto může někdo klidně špatně snášet životodárné slunce a někdo středomořskou stravu bohatou na omega-3-mastné kyseliny, atd.
Věra Ježková
Podzim miluji, proto z něj splíny nemám. Při psychické nepohodě ale potřebuji, aby prostředí, v němž se nacházím, odpovídalo mému rozpoložení. Tedy zataženo, déšť, příšeří … „Optimistické“ slunce a světlo naopak mé chmury ještě posilují. Bavila jsem se o tom i s paní prof. Illnerovou na její přednášce ve Skautském institutu. Oldo, děkuji.
Jana Šenbergerová
Pan profesor o problému ví určitě víc než kdokoliv z nás. Jen mi nejde do hlavy, proč by pro středoevropany měla být ideální středomořská strava, když podmínky jsou pro nás přece jen dosti rozdílné. Více ovoce a zeleniny, to beru, ale především to, co roste v naší blízkosti. Kdybych měla brát v úvahu genetiku, byla bych na tom dost mizerně. Prababička trpěla stařeckou demencí, babička možná Alzheimerem, ale tehdy se o něm moc nevědělo, a moje maminka měla také problémy. Já sama víc než na genetiku dám na psychiku a výchovu. Obě dovedou člověka pořádně vykolejit z normálu.