Jít na třídní sraz základní nebo střední školy po 50 letech?
Ilustrační foto: pixabay.com

Jít na třídní sraz základní nebo střední školy po 50 letech?

31. 10. 2019

Nechce se vám navštívit setkání třídy po 50 letech a hledáte důvody, proč? Zde je naopak několik důvodů, proč na sraz jít.

I když se nám tomu nechce věřit, najednou je to tady - slavné 50. výročí ukončení školy. Už dávno si trochu nostalgicky říkáme: To to uteklo. Vypadá to jako klišé: Už 50 let, jsme skutečně tak staří?

A teď je tu velké dilema. Možná i otázka, kterou položíme jednomu či dvěma přátelům, s nimiž jsme zůstali po léta ve styku: Ty tam půjdeš? A jaký to má smysl?

Srovnání s předchozími srazy
I když to nemusí zcela platit, rýsuje se určitý náznak odlišností jednotlivých srazů.

Po 10 letech - připadáme si stále ještě trochu jako spolužáci, doznívají určité vztahy či pocity ze školy, kdo je frajer, kdo s kým kamarádí, kdo trochu přibral, kdo má lepší zaměstnání, kdo kde cestoval, zda je někdo již v manželství a má děti. Ve hře jsou stále ještě rivality a skupinky. Ještě je možnost spojit se s dřívější láskou nebo najít novou.

Po 20 letech - je to o tom, zda se nám osobně a společensky daří, budujeme kariéru, máme děti, případně jsme rozvedení a začínáme znovu.

Po 30 letech - jsme pracovně na vrcholu, ale osobně řešíme často problémy, a to i s vlastními dětmi, víc pociťujeme život. Kdo jsme a kam jsme to "dotáhli", a většinou se už lidé přestávají srovnávat s druhými.

Po 40 letech - najednou nemůžeme uvěřit, že nám bude záhy 60 a pak půjdeme do důchodu, srovnáváme svou vizáž, ale v klidu, bez závisti, je to velmi uvolněné setkání.

A tak se dostáváme k tomu, že si nyní říkáme, jaký má smysl setkat se po 50 letech? Abychom viděli, jak jsme zestárli? Abychom si říkali, kdo vypadá lépe nebo hůře než my? Kdo vlastně jsou ti staří lidé? Čím nás mohou překvapit?

Nyní jsou ve hře hlavně vnuci, kdo je spokojený v důchodu, kdo stále ještě dobrovolně pracuje a kdo ani náhodou, kdo se jak zdravotně cítí, jaké má koníčky.
50. výročí je sraz, pro který se mnoho lidí právě z obavy ze stáří nerozhodne. S myšlenkou, že už to nepotřebují a že ty lidi stejně už pak nikdy neuvidí. Co máme vlastně společného?

Jít na sraz po 50 letech je čest
Když se zúčastníme nebo se předběžně informujeme u hlavního organizátora, někdy žasneme, kolik lidí už nežije. Ano, je to šok. Oni už se zúčastnit nemohou, ačkoliv by možná rádi chtěli. My můžeme. Takže byste měli jít už z toho prostého důvodu, že jste naživu. Pokud se vaše třída rozhodne scházet ještě později, bude vás chybět stále více a budete si stále vzácnější.

Neúčast by vás možná později mrzela
Pokud se vám moc nechce jít, položte si otázku, zda vás to dodatečně přece jen nebude mrzet, zvláště, když vás někdo bude dodatečně o srazu informovat jako o zdařilém. Nebyl váš důvod nejít přece jen pošetilý?

Hovořte o současnosti, ne o minulosti
Při srazu po 50 letech už nemá smysl srovnávat s minulostí, většinou se nehodnotí ani předchozí srazy. Je to setkání tady a teď, setkání docela nových lidí, za kterými je vidět bohatý život. Každý něco, byť rozdílného, dokázal. Můžeme k ostatním přistupovat s klidem, dobrosrdečností a bez nesmyslné závisti a srovnávání. Můžeme se bavit o současnosti, politice, kultuře, o potomcích a jejich rodinách, i o vyhlídkách a plánech do budoucna.

Ať se vám to líbí nebo ne, je to vaše parta
Je to skupina lidí, jako žádná druhá. Mnohé znáte třeba už od školky, to je něco! A strávili jste společně, lépe či hůře, i období dospívání. Jste spolu spojeni vývojovou etapou, která je úžasná a také nelehká..

Je to vlastně ikonické
Jděte, ne-li z jiného důvodu, tedy alespoň pro tu samotnou událost, nad kterou mnozí mladší žasnou. Ne všichni půjdou na "sraz třídy po 50 letech". Jděte, přidejte se k zábavě, nechte se zdvořile a s respektem obsluhovat číšníky, pošlete si navzájem pořízené snímky. Je to jedinečná událost, která se už nebude opakovat.

A jaký je váš důvod, proč jdete (nejdete) na podobný školní sraz? Připadá vám to formální? Jsou to pro vás dnes už neznámí lidé nebo se dokážete na jeden den stát zase partou spolužáků? Co je hlavní náplní vašeho srazu? Máte dokonce ještě žijící pedagogy? Vzpomenete společně na již nežijící?

Autor: Redakce Zpět na homepage
Hodnocení:
(5 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Eva Kopecká
Ano, byla jsem nedávno na srazu po 40...a bylo to bezva. Zcela jsem zapomněli, že máme doma rodiny, v kapsách mobily a povídali si...hlavně vzpomínali na různé školní zážitky a kantory, většina jich už nežije. Jak přibývaly hodiny, stávaly se tváře spolužáků z původních tipů příchozích jaksi bližšími a známějšími...a fajn bylo i to, že jsme se dohodli, že se budeme scházet pravidelně každý rok.
Alena Várošová
Organizovala jsem srazy jak ze základky,tak z učňovky po 5 letech.Práce je s tím nad hlavu.Ze střední školy to organizovala solužačka,pak se na to vykašlala a já na srazy z učňovky taky.Nechala jsem si jen ZŠ a protože jsme se scházeli 3 třídy a bylo nás moc,tak jsi každá třída organizujem už kažným rokem svoji třídu.Organizujem to se spoužákem a chodí stále jedn a ti samí.Bývá nás i s učitekou 22 osob.Jezdí i zdaleka a někteří splužáci nebyli ani na jenom srazu,tak je už druhým rokem nezveme.Setkání bývají srdečná,dostaneme každá růži od spoužáků,učitelka kytku.Míváme hudbu a vždy zorganizujeme nějakou akci zámek Úsov,hrad Bouzov,věznice Mírov, jeskyně,pivovar - soukromá ekurze.Sraz začíná kolem poledne a končí ve 22 i 23 hodin.Když odcházejí tak si říkáme zase za rok.
Dana Puchalská
A na setkání s maturanty máme ještě pár let čas. Leda, že bychom oslavili 30 let od nástupu na SEŠ,..... :-) :-). A to by byl asi "mazec" a práce pro detektiva jako byl kdysi S. H.
Zdenka Jírová
Scházíme se dost pravidelně jak se základní školou / letos to bylo po 60 letech/, tak se střední školou a letos to bylo 56let od maturity. Také se scházíme pravidelně, i když několik z nás už nepřijde nikdy a někdo" pauzíruje" , protože na tom v danou dobu není zdravotně nejlépe. Ale stále o sobě víme a setkáváme se rádi.
Marie Měchurová
Tak to u mě nehrozí, miluju všechny srazy !! Dokonce si pamatuju i jména. Školní léta byla ta nejkrásnější, byli jsme mladí a bezstarostní……..
Soňa Prachfeldová
Scházíme se pravidelně jak základka, tak střední, spíše přijedou ti, co bydlí dál, než ti, co to mají u nosu. Také již zabýváme, jsme rádi, že se vidime6.
Zdenka Soukupová
Patřím k organizátorům srazů ze základky i gymnasia. Je s tím trochu práce, to jo, ale dnes má každý mobil a e-mail, tak je svolání spolužáků jednoduché. Na srazy někteří nechodí, ale vždy se sejde "zdravé jádro". S gymnasiem míváme srazy někde v přírodě i s ubytováním. Nemoci jsou tabu, jinak probereme ve volných chvilkách všechno možné. Ve volných chvilkách píšu proto, že vždycky máme nějaký program. Třeba sportovní hry (hod míčkem do košíku, trefit se plastovým kroužkem na klacek...), spartakiáda (cvičení v sukýnkách z krepového papíru na hity ze sedmdesátek), hledání pokladu (lahev vína ukrytá někde za stromem) atd. Pak si k tomu zazpíváme s harmonikou, houslemi a kytarou, večer opečeme buřty na ohni a vždycky se opravdu hrozně nachechtáme. Organizuju to proto ráda. A Spolužáci na Seznamu mi trochu chybí.
Drahomíra Stínilová
Letos před létem jsme měly také sraz po 50 letech. Záměrně píši koncovky y, protože jsme byli humanitní třída a byli tam jen 4 kluci. Z toho dva už nejsou a zbylí 2 jsou nedostupní. Přesto jsem tam ráda šla a nelitovala. Vytáhly jsme staré černobílé fotky z výletů a vzpomínaly na různé příhody s profesory i naše. Protože jsme si prožily všechny něco, ať dobré či zlé, co nás posunulo dál, neřešily jsme ani spokojenost v důchodu, už ani vnoučata, protže mnohé mají pravnoučata a je v tom takový maglajz, že si to člověk nepamatuje, a jestli má někdo víc vrásek nebo kil, to už vůbec ne. Prostě to bylo příjemné a vůbec nelituji, že jsem tam byla.
Marie Doušová
oprava: se spolužáky...
Marie Doušová
Na sraz ze spolužáky se vždy těším , je škoda , že už nás hodně ubývá.
Jitka Caklová
Srazů od základní devítiletky jsem se ujala před třiceti lety. Na první sraz to bylo opravdu složité, už jen natištění pozvánek, tehdy ještě dostat se k lihové tiskárně. byl horor. Účast za ta léta byla různá a fakt je že tehdejší premianti, ale i ti, kteří se tehdy alespoň premianty cítili, na srazy nechodí. Nu což, svět se točí dál.
Marie Ženatová
Příští rok bychom mohli mít setkání od maturity - jestli se toho dožijeme - po 55 letech, snad se toho někdo ujme a zorganizuje to. Já jsem také sraz jednou organizovala, vím co to dá práce, ale tehdy ještě nebyl e-mail, takže to bylo těžší. Ale na každý sraz jsem velmi ráda jezdila, těšila se něj a vždy si ho velmi ráda se všemi milými hlavně spolužačkami užila - ve třídě jsme totiž měli jen 4 chlapce...
Alena Tollarová
O spolužácích se základky nemám ani potuchy. Sraz po 50 letech od maturity bude za 4 roky. Bude asi podobný jako ty, které pořádáme už asi deset let každým rokem. Vzpomínání, vyprávění o tom, co se za rok semlelo, smích a občas taky slzičky. Kdo chtěl chodit na spolužáky, tak tam chodil a většina lidí stejně má e-mail nebo FB, svoláváme se takto různě. Kdo o srazy nemá zájem, ani Spolužáci nepomůžou.
Dana Puchalská
Ano, je velká škoda, že zmizeli Spolužáci..... Jeden spolužák ze ZDŠ byl hlavním organizátorem, bývalo to fajn. Naposled jsme se sešli asi před 3 lety. Je pravda, že naše řady řídnou. Mívali jsme setkání většinou na podzim. Hodně spolužáků se odstěhovalo, někteří do ciziny a někteří bohužel i tam nahoru,.... A o úspěších jsme si fakt nepovídali. Proč taky, že?
Marie Seitlová
Na srazy jsem jezdila ráda, ze střední máme každý rok v dubnu a moc se na něj těším. Ze základky jsem také ráda chodila, ale nyní když už tam nemám mamku, tak se mi moc nechce. Důvod je, že sraz začíná až v 16 hod. a místní odchází po 19 hod. My co to máme dál /200km/ tak to zabere 2 dny a nocleh. Když jsme chtěli začít již ve 12, tak se to neujalo. To bych stihla domů večer. Mrzí mě to, tak uvidím zda pojedu.
Danka Rotyková
Letos pojedu na sraz po 44 letech od maturity. Scházíme se už každý rok, účast je téměř stoprocentní. Je to moc příjemné setkání, vždy.
Eliška Líznerová
My jsme měli sraz z gymplu od maturity již po 55 letech. A jelikož už naše řady prořídly, zkusila jsem svolat společně všechny čtyři tehdy maturující třídy A-D. A věřte, že se nás všech dohromady sešlo ještě téměř 60. Mívali jsme srazy po 10 letech, ale od padesátky už snižujeme frekvenci na pět let. Je s tím hodně práce, někdy se najdou i rejpalové, ale to nám ostatním radost ze shledání nemůže zkazit.
Hana Polednová
Nikdy mě nenapadlo, že bych na sraz se spolužáky nešla. Vždy jsem se hodně těšila a již jsem absolvovala zmíněný sraz po 50 letech ze základky. Jen mě moc mrzí, že se už bohužel s některými spolužáky nemůžeme setkat. Setkání míváme již častěji než v předešlých letech, právě z tohoto důvodu, abychom se mohli společně vídat v co největším počtu.
ivana kosťunová
Na srazy spolužáků chodím ráda, a mohu vás ujistit, že to nebylo ani o kariéře, postavení, rodině, bývá to přesně naopak- fotky a otázky na téma, co děláš, kde pracuješ, jakého společenského významu jsi dosáhl, jsme si zakázali. Vždy se výborně bavíme, jako dlouholetí přátelé.
Lenka Kočandrlová
Zrušení "Spolužáků" byla odporná hnusárna....Jinak,jeden sraz organizuji už léta,kdo chce a může,tak jednou za rok přijede.Máme si stále co říct,věk a vzhled neřešíme. Ze ZDŠ jsem jednou zorganizovala opravdu vydařený sraz po myslím 30 letech,pozdější srazy už byly méně navštěvované, scházíme se nepravidelně celý ročník bývalé tři třídy, je to fajn.Z gymlu máme po 45 letech,byly jsme hlavně holčičí třída,přijde nás asi tak polovina.Zajímavé je,že někteří spolužáci jezdí jen na oficiální výročí školy,i z ciziny,a jiní jen na naše třídní,družné sleziny. Manžel byl jednou na srazu své třídy,a již nechce nikdy,nelíbilo se mu to. Já vždy vidím ty naše mladé zjevy a nevnímám to stáří,tak se pokaždé těším na další setkání.
Alena Vávrová
Nemohu napsat jinak, než jsme byli, či spíš byly, na střední, takový podivný smetenec. Jen 7 chlapců a zbytek do 34 docela řevnivé studentky, rozdělené na místní a přespolní. Několik lidí neodmaturovalo a poprvé jsme se slezli po 10 letech. Velice se nám to líbilo, a tak tedy, že do roka a do dne...kdepak, nebyla společná vůle. Když na internetu vznikl portál Spolužáci.cz, dala jsem třídu dokupy a ještě s jednou spolužačkou z těch "přespolních" jsme svolaly sraz po 40 letech. Sešlo se nás asi 18 a dokonce již pár spolužáků chybělo nenávratně. Opět plané sliby, a tak sraz po 50 letech vyšuměl. Žijící učitele jsme již neměli. Pak zrušili Spolužáky.cz a asi je konec - ámen. Svolávat srazy je nevděčná práce a já už to dělat nechci.
Jitka Hašková
Oprava má být ob rok.
Jitka Hašková
Po maturitě se scházíme, že začátku po 5 letech, teď už několik let on rok. Loni jsme měli 56 let po maturitě.
Vladislava Dejmková
Letos v září jsem na srazu po 50 ti letech byla. Většinu lidí jsem za těch 50 let neviděla. Příchod každého většinou začínal dotazem: Kterýpak ty jsi? Ale vzpomínky zafungovaly a pak už to šlo samo. Bylo to fajn.