Seniorům ve městech chybí příroda. Lidé na vesnici se v penzi lépe adaptují
Ilustrační foto: Miluše Převrátilová

Seniorům ve městech chybí příroda. Lidé na vesnici se v penzi lépe adaptují

9. 11. 2019

Zahrádka, možnost si posedět venku, milé sousedské vztahy, klid. Nebo řada možností se vzdělávat, bavit, pohodlně nakupovat, žít aktivně. Něco nabízí život na venkově, něco naopak život ve městě. Kde je lepší žít, když člověk zestárne?

„Ty se máš, ty máš tady tolik možností,“ říká často sedmdesátiletá Jana své kamarádce Elišce z Prahy. Jana žije v malé vesnici ve středočeském kraji a za Eliškou přibližně čtyřikrát do roka do Prahy vyráží. Přespí u ní, chodí společně do divadel, do nákupních center, do kaváren.

„Ty se máš, ty máš tady takový klid,“ říká často Eliška Janě, když za ní v létě jezdí na týden nebo ji navštěvuje občas o víkendech. Posedávají společně  na zahradě v malém domku, který Jana po smrti manžela obývá sama. Večer si zapálí svíčky, grilují a Eliška obdivuje klid a ticho, které kolem je.

„Potíž je v tom, že Eliška vidí život na venkově romanticky. Chtěla bych ji vidět, jak by tady v zimě úpěla nudou, když jsou všichni zalezlí doma a kolem baráku vám celý den nikdo neprojde. Život tady je sice klidný, ale nefunguje tady žádný komunitní život, sousedé se nestýkají, v obci není ani hospoda. Zanikla, nikdo ji nechtěl provozovat, bylo málo hostů, neuživila se. Dost se nudím a život v Praze mi připadá jako ráj. Tramvaje jezdí co pár minut, vše je dostupné, spousta kultury je pro seniory zdarma. Tam bych měla pocit, že mi život neutíká mezi prsty. Tady, když chci na větší nákup, musím čekat na autobus, který jede jednou za čtyřicet minut, což je v zimě dost vysilující,“ říká Jana, která není řidička a nemá ani nikoho, kdo by ji autem vozil, kam potřebuje.

Mezi životem na venkově a ve městě jsou rozdíly a právě ve vyšším věku se dosti výrazně projevují. Ale pozor, lidé mnohdy podléhají stereotypům a myslí si, že městský senior žije aktivně, zatímco ten vesnický akorát tak okopává zahrádku. Jenže tak to není.

„Je mezi nimi rozdíl, ale vždy záleží na tom, jestli si člověk vytvořil nějaké zájmy, hobby. Městští senioři sice mají více možností k aktivizaci, ale pokud si dříve nestihli vybudovat nějaké záliby, často stejně nevědí, jak čas vyplnit a ty možnosti neumějí využít. Naopak senioři na vesnici mají často silnější vazby se sousedy, mají domácí zvířata, mohou jít do přírody. Nenudí se, lépe se v penzi adaptují,“ řekla Dana Steinová, která se zabývá mimo jiné trénováním paměti seniorů.

„Starosti seniorů ve městech a na venkově jsou odlišné, protože ti venkovští se často musejí sami o sebe více starat, například i do vysokého věku potřebují řídit aut, protože nemají městskou hromadnou dopravu,“ upozorňuje socioložka Lucie Vidovičová. A také připomíná, že mnozí lidé si život na venkově malují příliš na růžovo, tedy především ti, kteří na venkově nikdy nežili. „Venkov už není chudé zaostalé místo. Změnil se stejně jako se změnili senioři. Mnozí i tam žijí aktivně, mají pevné vazby, své zájmy,“ říká.

V průzkumu, ve kterém zjišťovala, jak senioři nahlížejí na rozdíly mezi život ve městě a na venkově, vyšlo najevo, že právě nedostatek přírody, zeleně, je to, co městské seniory trápí. Zatímco sociologové očekávali, lidé budou skuhrat, že jsou ve městech vysoké nájmy či že je tam celkově draho, faktem je, že lidé často zmiňovali jako největší problém to, že jim v okolí chybí zeleň.

„Běhat po divadlech a kavárnách je fajn, ale jednou většině z nás stejně dojdou síly. Mně se to stalo a teď je pro mě podstatné, že je na našem dvoře mezi činžáky krásný starý strom a upravená zahrádka,“ vypráví jednadevadesátiletá Olga, která žije v pražských Vršovicích. „V našem domě bydlí mladé rodiny, o dvůr se starají a já ráda pozoruju, jak se tady ten malý kousek přírody mění. Vlastně mám tady více zeleně, než moje sestřenice, která žije na vesnici, ale za domem má jen lány řepky a před domem frekventovanou silnici. Sice žije na venkově, ale z domku v podstatě nevychází, nemá kam,“ říká.

Hlavní je nepodléhat stereotypnímu myšlení a nepředstavovat si městského seniora jako aktivního čiperu, který chodí z jedné kulturní akce na druhou, a venkovského seniora jako dědouška, jehož jedinou zálibou je sledovat, co mu vyrašilo na záhonku.

Přesto rozdíly mezi životem ve městě a na venkově jsou velké, a tudíž by si měl každý dobře rozmyslet, jakým způsobem chce v penzi žít. Pokud je někdo na určitý styl života zvyklý, zpravidla v něm dál setrvává. Potíže však nastávají, když se někdo, kdo byl zvyklý na městský ruch, na penzi přestěhuje na venkov. Nebo naopak, když děti přemluví ovdovělou mámu nebo tátu, ať se přestěhuje k nim do města: „Přece nebudeš na venkově sama, mami.“ Výsledkem však bývá, že se paní zvyklá sedět večer na zahradě, v městském bytě ukrutně nudí. Stejně jako se na vesnici ukrutně nudí někdo, kdo byl zvyklý jít večer do divadla.

Hodnocení:
(5.1 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jaroslav Charvát
Od svých 24 roků bydlím v okresním městě, které je obklopeno lesy. Les od domu máme asi 500 m. Stěžování městských lidí na hluk, jsem mnohokrát řešil v různých komisích. To bylo - jezdí nám pod okny tramvaje, piští kola v kolejích, slyšíme vlaky z hlavního nádraží nebo náklaďáky z průtahové silnice či dálnice, atd. Vždy jsem na to odpovídal: Kdo chce žít ve velkém městě, tak má své výhody - vše po ruce jako divadla, koncerty, obchodní centra, zaměstnání atd. Pokud chcete mít klid, tak se odstěhujte do Horní Dolní je tam volná chalupa, bydlí tam jen 100 lidí, obchod tam není (neuživil se) do města to je autobusem 80 minut a jezdí 3 x denně v so + ne nejezdí, je tam v Horní Dolní božský klid, chodí tam i pošťák, pokud náhodou neonemocní. To jsou výhody a nevýhody města a vesnice. A platí i pro nás důchodce. Hold - nemohu chtít všechno.
Marie Faldynová
Vyrostla jsem v Praze, ještě jako svobodná jsem si našla práci na venkově a i když to mělo nevýhody, ten klid mi za to stojí. V Praze mám přátele, které mohu navštívit, ale jsem ráda, když se mohu vrátit někam, kde je méně aut a víc přírody.
Zuzana Pivcová
V mládí jsem toužila po Praze. Kvůli vztahu jsem také později odešla do Prahy. Čím dál víc jsem si začala říkat, že bych šla z Prahy do nějakého menšího města. Jenže ne sama, s někým. A ten není. :-D
Hana Rypáčková
I když jsme bydleli v Praze, utíkali jsme jak to šlo do přírody. Maminka si nemohla zvyknout po přestěhování do menšího, sice okresního města, ale tak často jsme se do Prahy vraceli k jejím rodičům, že jsme užívali kultury i památek víc než Pražáci. Bratránek se k nám přidával a těšil se na naše návštěvy. Mně se tu žije dobře, vše po ruce a příroda blízko, známí lidé. Stromy, řeku, rybníky, kopce a hlavně nebe nad hlavou potřebuji k životu.
ivana kosťunová
Já jsem snadno přesaditelný člověk-dokážu žít všude. Ale na vesnici přes zimu je to náročné, a v panelovém bytě v létě se bez klimatizace také nedá přežít. Takže to spojujeme. od listopadu do března v bytě, zbytek převážně na chalupě. Dle mého názoru je to ideální řešení.
Soňa Prachfeldová
Líbí se mi na vesnici, máme zahradu, psy s to bych ve meste nemela. Ještě, že mám auto a dojedu si kam chci a potřebuji. Přírodu mám kolem sebe. Také pohybu je na vesnici v domě se zahradou vice. Neměnila bych, i když pár dní relaci ve městě by neškodilo. Prostě , kde léta žijeme, tam jsme zvyklí a na stará kolena měnit způsob života není jednoduché.
Jarmila Komberec Jakubcová
Zvolila jsem takový malý kompromis. Bydlím v domečku na okraji velkého města, ale do přírody to mám pár kroků a když chci jdu do města autem nebo jezdí MHD, Na vesnici bych bydlet neuměla a ani nechtěla. Líbí se mi tam v létě, ale v zimě to musí asi být smutné.
Zdenka Jírová
Je to pravda. Měla jsem možnost se rozmyslet, kde chci na důchodku žít. Jestli v městském bytě bývalého okresního města s řadou možností kulturního vyžití nebo se nastěhovat do prostorné chalupy, kterou jsem zdědila po babičce,která byla po opravě a byla k celoročnímu obývání přizpůsobena. My ji používali jako chalupu a trávili tam s dětmi dovolené i víkendy. Měla jsem tam i pár přátel,Přesto jsem nepodlehla romantice a zůstala ve městě. Musela jsem se přestěhovat do menšího bytu,kde jsem hodně spokojená, mám blízko lékaře, obchody se vším a také divadlo, Kulturní dům a nespočet hospůdek i barů I sportovci si tu užijí. Do svého rodného městečka už jezdím 1x ročně na hrob rodičů, je to od nás daleko.
Alena Gebauerová
No tak já bych jako seniorka na vsi být nechtěla, každý si tam "vidí do krámu", není to bez pomluv, k lékaři a mnohdy i nakoupti daleko. I ve městech se dá jít na procházky do zeleně a rozhodně je zde větší možnost s někým promluvit.
Jitka Chodorová
Své mládí jsem prožila ve městě, další půl století na vsi. Na město nedám dopustit, ale mám tu kolem sebe děti i vnoučata, naše obec není zapadlá vesnička, pořád se tu něco děje, ale ve městě je více možností, a kdybych tu neměla své blízké, kteří nám pomáhají, tak by to byla velice smutná realita, starám se o nemocného muže, a sama mám dost zdravotních problémů, vím jistě, že ve městě by nám bylo snadněji, ale díky rodině to nějak zvládáme, i když u toho někdy dost nadávám. Léto na vsi bývá potěšující, zima se většinou jen přežívá. Jak napsala Jana Š., každý šťastný ten, komu se líbí tam, kde žije. Já osobně bych si vybrala město, kdybych tu možnost měla. Každý z nás to má ale jinak, což je pochopitelné.
Věra Ježková
Příroda mi v Praze nechybí. Bydlím v části ulice, kde je hodně zeleně, stromy vidím i z okna. A další přírodu si umím ve městě najít. V Praze žiji celý život. Bylo by blbé, kdyby se mi tu nelíbilo.
Eva Mužíková
Já jsem celý život, do 69 ti let žila spokojeně na vesnici. Nikdo z tamějších sousedů nevěřil, že si ve velkém městě zvyknu. Opak je pravdou, jsem zde spokojená. ALE hlavně proto, že jsem nepřišla o své záliby - zahrádka, zvířátka a balkon plný květin.. Další výhodou je nádherné okolí, kousek za domem lesy, rybníky, louky.. zkrátka, bydlím zde jako na vesnici a mám veškeré pohodlí, které město poskytuje . Nejvíc si lebedím, že nemusím tahat uhlí a dříví a hlídat, abych nepřetopila kotel, nebo mi nevyhasl....
Miluše Hasenohrlová
Žití ve městě nebo na vsi má své pro a proti.Mojí malou vesničku,kde není obchod,hospoda ani kostel,bych nevyměnila za rušné město.A když chci za kulturou navštívím jednu nebo druhou dceru,které žijí ve městě.
Margita Melegova
Opravdu nechybi, kolem mame pekny a udrzovany park, les kousek a kdyz se nam zasteskne do hodiny vlakem je hajenka pribuznych, kolem celorocni chatari - duchodci, nekteri by svoje chaty, chalupy a zahrady ochotne vymenili na maly bytecek, hodne zalezi na tom jak jim slouzi zdravi. Ale mne padesat let zahradniceni a pobytu v prirode opravdu stacilo.
Dana Puchalská
Celý život žiju v Praze. Je pravda, že na venkově se mi líbí, ale po 14 dnech pobytu tam, se mi začne po městě stýskat. Jak psala Jitka H. i já mám před domem zastávku MHD a v centru jsem coby dup. Všude kde žijí normální lidi, se dá žít hezky.
Danka Rotyková
Já jsem do Prahy odešla z vesnice jako mladá za manželem a doposud jsem toho nelitovala. Pravda, nežiji v centru. A co je pro mne nejdůležitější, to jsou vztahy. I tady jsem se seznámila s hodnými lidmi, kteří se se mnou dají do řeči, aniž by mě znali. To jsem na vesnici nezažila.
Lenka Kočandrlová
Člověk si musí na všem najít něco hezkého,zajímavého,přínosného,aby se smířil např. s tím,že po 60 letech bydlení ve velkém městě se kvůli penězům octne na mrňavé vesnici,kde není vůbec nic. Nestěžuji si,ale hlavně na podzim a v zimě by se ve městě našlo více povyražení,než zde...
Jana Šenbergerová
Šťastný každý, kdo žije tam, kde se mu líbí a kde se cítí dobře. Já k takovým určitě patřím. :-)
Jitka Hašková
Já jsem se svým životem v Praze naprosto spokojená. Mám před domem stanici autobusů, rychle dojedu pro nákup, k lékaři a snadno zařídím vše co potřebuji. Do parků to mám blízko, do centra města také. Když jsem nemocná, objednám si nákup z Tesca. Přivezou mi ho až do bytu. Auto nepotřebuji, mám hodné sousedy, kteří mi pomohou s čím potřebuji. Vzhledem k tomu, že jsem absolutně sama, je to pro mě ideální řešení.