Hledejme své předky
Ilustrační foto: pixabay.com

Hledejme své předky

7. 11. 2019

„Konečně se do toho dám!“ To jsem si před nedávnem řekla při procházení starých fotografií, údajů a útržků vzpomínek na své předky, které jsem si prozíravě zaznamenávala v dobách, kdy má maminka ještě žila. Musela jsem se k tomu ještě nějakou dobu odhodlávat, ale pak…

Ta činnost mne zakrátko naprosto pohltila, a to do té míry, kterou bych vůbec nepředpokládala. Za vydatné pomoci současné techniky, která mi umožnila zapátrat i v některých digitalizovaných archivech, kartách padlých na stránkách VHÚ,  a vkládat  staré fotografie do textu, pomalu tvořím svou dávnou minulost.

Najednou přede mnou ožívají lidé se svými  osudy, které byly mnohdy velmi kruté. Při výčtu sourozenců mého dědečka jsem si například uvědomila, že jeho tři mladší bratři padli v I. světové válce, daleko od domova. Na italské, ruské a srbské  frontě. Najednou jsem je viděla, mladé muže, jak se loučí se svou mámou a neví, zda se ještě vrátí. Co všechno asi ona musela vytrpět, když se dovídala o jejich smrti.  A jak se můj dědeček smiřoval se ztrátou svých bratrů?

Ani nevím, jak se to stalo, ale cítila jsem, že jsou tu se mnou, moji mladí a krásní prastrýčkové v uniformách, vesele si povídají a s úsměvy na bezvousých tvářích se ptají, kdopak je ta zvědavá paní, která je přivolala k sobě do podivné doby, které nerozumějí. 

Neobešlo se to bez přívalu slz, kterým jsem se neubránila a které mne samotnou překvapily a zaskočily. Cítila jsem najednou, že jsem součástí dlouhé řady, která, jak doufám, nikdy neskončí. Občas totiž zahlédnu na prchavý okamžik v rysech svých dětí a vnoučků jejich dávnou podobu.

Teď už vím, že výsledkem mého usilovného snažení asi nebude klasický, dokonalý „strom života.“ Nemám takové ambice. Ale snad potěším někoho dalšího, který na mou snahu naváže, a když budu mít trochu štěstí, i já tam někde budu mít své nepatrné místo.

Hodnocení:
(5 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Lenka Kočandrlová
Rodokmen z otcovy strany jsme měli už od Protektorátu,kdy se hledali případní židovští předci.Já jsem se dostala ještě hlouběji,zatím poslední předek se narodil cca okolo r.1700.Bohužel,dále se zatím nedostanu,neb tam ještě není zdigitalizováno.Mně osobně vadí,jak ti faráři šíleně odporně a nečitelně psali,proč nepsali tiskacím písmem.Takto je to kolikrát hodně hádání,co tím chtěl pisatel napsat,ať už je to v latině,nějakém švabacho-kurentu,německy nebo i česky.Podivila jsem se,kolik lidí se tehdy dožilo i vysokého věku,kolik bylo nemanželských dětí,kolik malinkých dětí umíralo na "psotník" a pod.
Alena Vávrová
Něco o tom vím. Zdědila jsem nějaké dokumenty a starší syn sestavil pro svou jedinou dceru k narozeninám Strom života. Při tom jsme se seznámili s paní, jejíž prababička byla příbuzná matky mojí tchýně a nejenže jsme si vyměnily informace a dobové fotky, vzniklo i hezké přátelství. Ale synovi pak od toho ruce upadly, dále nepokračoval. Ráda bych pokračovala sama, ale taky nejsem dost důsledná a mám těch zájmů povícero. Ale jakmile na něco narazím, dělám si aspoň poznámky. Zrovna nedávno jsem se probírala krabicí fotek po rodičích. Díky mamince, která skoro všude na rub napsala, kdo na fotce je, jsem zase pronikla trošku dál. Otec bohužel málokdy napsal, co nebo kdo na fotu je, tak jsem něco dala dohromady jen díky paměti na jeho vyprávění. Knihu "Babičko, vyprávěj", jsem dostala od nejst. vnučky k 70. Ale ještě jsem nezačala.... ;-))
Hana Rypáčková
Hezké a anizáslužné...Milanův tatínek jejich rod sestavil a manžel v tom pokračoval. Už to mají jeho bratři.Zapisují další sňatky vnoučat a pravnoučat. Můj rod trochu sestavoval švagr, ale už mé babičky sourozenci jsou všechny v cizině a tam to šlo do ztracena...
Soňa Prachfeldová
Pěkné, pracné, ráda bych, ale časově nezvládám. Zdenko, díky za tip.
Zdenka Jírová
Můžete si koupit knihu m"Babičko / dědečku, vyprávěj. Já ji dostala od své vnučky a postupně ji zaplňuji svými vzpomínkami a starými fotografiemi. Je to krásná práce pro dlouhé zimní večery. Knihu lze také objednat na internetu.
ivana kosťunová
Také se zabývám sestavováním stromu života a své pocity při prohlížení starých fotek bych nedokázala tak výstižně popsat, jako se to povedlo vám. Z jednoho takového pátrání jsem napsala reportáž pod názvem Prázdninová reportáž- výprava za minulostí našich předků. Pokud budete mít zájem.
Jan Zelenka
Pěkné, taky se hrabu ve starých fotkách a píši o nich.
Dana Puchalská
Hezký článek a držím palce. Mám doma ještě pár dokumentů po i mých praprapředcích. A to luštění stojí za to. Nejlepší jsou ty psané švabachem. Už se celé sypou a jsou krásně zažloutlé.
Zdenka Soukupová
Je to moc hezký koníček, ale vyžaduje svatou trpělivost. Taky se snažím něco dohledat, dost se mi už podařilo. Ale skončila jsem u toho kurenta. František je moc šikovný, když ho rozluštil.
Zuzana Pivcová
Paní Maruško, když už jste zavítala na digitalizované kartotéky padlých v 1. světové válce, vězte, že pocházejí z Vojenského ústředního archivu, kde jsem roky pracovala. Zkuste pátrat ještě tam, zda se nedochovaly tzv. vojenské kmenové listy (odvodní lístky s následným zapsaným průběhem vojenské služby) Vašich předků. Františka M. obdivuji, ten je už v genealogii snad někde u Jagellonců. Já osobně jsem na tom, jako ta "kovářova kobyla". Náš rodokmen sestavený nemám, nebyl čas.
František Matoušek
Závidím Vám ty začátky, ta tajemná odhalení, dozvídání se nových věcí. Toto již mám dávno za sebou a pamatuji na svoje nadšení při prvním rozluštění kurentu, nebo zápisu v latině. Přeji Vám v tomto bádání mnoho zdaru a hlavně výdrž.