Indie -  pokračování
FOTO: autorka

Indie - pokračování

16. 11. 2019

Z Agry jsme pokračovali do dalšího města Džajpuru, ale cestou jsme měli krátkou zastávku u Džal Mahal. Byl to krásný palác uprostřed Jezera. Postavil ho v první polovině 18. Století  Madho Singh I, podle jezerního paláce v Udajpuru, kde jako dítě trávil čas a moc se mu líbil. Během monzunových dešťů se jezero Man Ságar naplní vodou a palác se pak krásně zrcadlí.  V paláci se pořádají slavnosti a také lovy na kachny. Vodná ptactvo tu má také svůj malý palác. Odtud už to bylo kousek do hotelu.

Džajpur je největší město státu Rádžasthánu a je to růžové město, podle růžové barvy budov. Založil ho  maharadža z Ámbéru  v  r. 1727 Sawai Jai Singh. Na růžovo byl přebarven při příležitosti návštěvy královny Viktorie a jejího syna Edwarda v r. 1876, nabarvena je hlavní dlouhá ulice. Krásná barevná je i stavba na této ulici, a to Havá Mahal – palác větrů. Je to symbol Džajpuru a byl postaven v r. 1799. Stavba představuje korunu Kršny, má 7 pater a byl to vlastně příbytek pro ženy, harém. Má 953 oken s mřížky. Ženy za okny viděly, co se děje na ulici, ale lidé z ulice je neviděli.

Dále jsme pokračovali kousek za Džajpur a zastavili pod pevností, ta byla na kopci nad silnicí, byla rozsáhlá a kolem byla zeď, trošku připomínající Čínskou zeď. Byla to pevnost Ámbér. První byla vystavěna v 11. století a ta nynější je ze 16. století. Původní pevnost tak rozšířili na honosný palác. A nyní nás čekalo překvapení – dole stáli sloni s nosítky a my jsme se na nich po dvou vyvezli do paláce. Bylo to zajímavé, ale kdysi se mi více líbili velbloudi. Sloni nás zavezli Sluneční bránou – Súradž pól na nádvoří, kde byly suvenýry a občerstvení. Po schodech jsme vyšli k chrámu a pak dalším až na nádvoří, které bylo vyhrazeno audiencím. Po prohlídce další krásné památky nás čekalo další překvapení, jízda z kopce dolů v džípech.

Pak jsme se přemístili do Džajpuru do Městského paláce, který je uprostřed města a je to i dnes sídlo maharadži. Postavil ho Sawai Jai Sindh v r. 1729 - 1732. Přístupná je jen část paláce, jako City Palace Muzeum maharadži Savai Mám Singha II. Jsou zde koberce, zbraně, oděvy maharadžů a dvě stříbrné nádoby na posvátnou vodu z Gangy. Jsou hodně veliké, jsou na 8182 l vody. Tu si vezl do Londýna v r. 1901 s sebou maharadža Mádho Singha II. Tyto nádoby jsou zapsané i v Guinnessově knize rekordů. Mohli jsme se projít audienčním sálem s velkým trůnem a obrazy maharadžů. Nesmělo se fotit a jeden náš účastník to neslyšel, tak zaplatil pokutu. Pak jsme prošli bránou na velké nádvoří se čtyřmi malovanými portály s ročním obdobím. Tu jsme viděli vlát vlajku, tak maharadža byl v paláci. Ten nynější je velmi mladý, má 45 let a je moc hezký, studoval v Anglii a nyní se věnuje modelingu.

Vedle paláce je Jantar Mantar, což je astronomická observatoř, kterou nechal postavit Sawai Jai Singh II v r. 1728. Tyto stavby určují čas, postavení hvězd, slunce, měsíce, horoskop,… Celkem postavil v Indii 5 observatoří, tato je však nejzachovalejčí a největší. Je také zapsaná v UNESCO. 

Před observatoří nás čekalo další překvapení, čekala nás jízda Džajpurem na motorikši. V tom indickém provozu to bylo zajímavé, ruch, velké množství aut, motorek a naše rikša se mezi nimi proplétala. 

Navštívili jsme Gaitor, je to za zdí zahrada s kenofaty maharadžů. Toto místo si zvolili pro kremaci, když opustili Ámbér.. Každý má svůj z mramoru, se sloupy a bohatě zdobenými kopulemi. Poslední je z roku 2011, kdy zemřel otec dnešního maharadži. Pak je tu jeden velký společný kenofát pro děti všech vládců. Přesunuli jsme se na ubytování a večeři do hotelu.

Po snídani jsme se dali na cestu zpět do Dillí a navštívili Červenou pevnost, která je také moc krásná a název má také podle červeného pískovce. Začala se stavět v r. 1639 a objednal ji Šahdžahán a stavěla se devět let. Vchází se tam branou, kde je krytý bazar. Dále je tu zase spoustu paláců, hammám, malá perlová mešita, ty jsou z mramoru. Červená pevnost v Dillí je symbolem indické státnosti, byla zde poprvé vztyčena státní vlajka Indie 15. 8. 1947, kdy byla vyhlášena nezávislost.

Naše poznávání Indie skončilo a my jsme se přemístili v Dillí do hotelu blíže letiště na večeři a do půlnoci jsme si mohli odpočinout před cestou domů. Zase jsme letěli s Qatarem a přestupem v Doha. 

Do Prahy jsme přiletěli spokojeni, plní dojmů, se spostou fotek. Mně se splnil sen a asi dlouho na Indii budu vzpomínat. 

Hodnocení:
(5.1 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Seitlová
Moc všem děkuji.
Alena Várošová
Maruško,moc Ti tuto cestu přeji a vzpomínky ti nikdo nevezme.Tam nikdy v životě nepojedu i do daších jiných zajímavých zemí.Cetovatelko Majko zdar a vstříc novým lákavým cestám.
Marie Kokotková
Majko,nádhera!!Tiše závidím,ale z celého srdce ti to přeji!!!!!
Eliška Murasová
Majko, jen tiše říkám áách, nádhera. A těch různorodých dopravních prostředků, cos použila.. .Jsi opravdu zdatná turistka, to není jen tak. Jsem moc ráda, že jsem viděla četla, díky!
Marie Seitlová
Zuzko, je tam velký rozdíl mezi lidmi. Někteří stále žebrají, bydlí na ulici. Kdo chce vidět krásu, tak mu stačí jet Zlatý indický trojúhelník.
Jaroslava Handlová
Je vidět, že jste toho stihli hodně. O památky Indové jistě pečují dobře, aspoň Tvoje zajímavé vyprávění i fotky se tak jeví. Myslím, že život chudiny se odehrává mimo hlavní turistické trasy - ten asi poznají jen ti, co stráví v Indii dlouhé měsíce? Mně by stačilo taky těch pár dnů jako Tobě a byla bych nadmíru spokojená. Díky, Majko.
Soňa Prachfeldová
Jsi taková skvělá holka do nepohody, s Tebou bych se Majko nebála ani do té Indie. Krásné ♥
Hana Práglová
Moc hezké příspěvky a nádherné fotky.Už se těším.že se rozhodneš i pro besedu v klubovně!!
Dana Puchalská
Moc krásné povídání o daleké zemi a spousta krásných fotek.
Dana Kolářová
Mňamky, mňamky, Maruško.
Alena Tollarová
To je na světě krásy, kterou na vlastní oči nikdy neuvidím. A tak se snažím doma v křesle přenést "za sedmero hor" prostřednictvím Tvé reportáže.
Eva Mužíková
Majko, nabídla jsi nám tolik krásných fotek a úžasného vyprávění. Díky děvče. Bertice
Lidmila Nejedlá
Majko, je to paráda. Moc ti tu cestu přeji a hlavně, že sis splnila sen.
Marie Novotná
Moc hezké poznávání Indie.O Dillí jsem slyšela už kdysi.Kamarádka mojí mamky tam byla s manželem -služebně-a vyprávěla nám.Bylo mi asi 10 let.Zažili tam písečnou bouři a spoustu jiných,pro mne nepochopitelných situací.Tvým prostřednictvím jsem se teď ocitla tam,kde byli oni tenkrát.Už vím,jak tam je.Moc děkuji,připomnělo mi to velmi milé lidi,kteří byli v cizině jako doma a přesto se rádi vraceli,alespoň na chvilku, na vesnici.
Zuzana Pivcová
Úžasné, fascinují mě nejen ty památky, ale i Tvá vitalita. Vždycky si vzpomenu, že v době mládí jsem podle informací vnímala Indii jako zemi hladu, bídy a nemocí z katastrofálního nedostatku hygieny. Teď třeba vím, že tam jsou kliniky estetické chirurgie, kam jezdí klienti ze Západu. Mnoho Indů pracuje u firem, které mají zastoupení v Praze na Chodově. Je tam veiký rozdíl v životní úrovni nebo se už celý stát dostal na podstatně vyšší úroveň?
Věra Ježková
Majko, to je krása. Díky. Mne by do Indie nikdo nedostal.
Alena Vávrová
Majko, naprosto úžasné a ty fotky!!!
Naděžda Špásová
Majko, fotky jsou super. :-)
Jarmila Komberec Jakubcová
Moc zajímavé vyprávění o zemi kam se už asi nepodívám. Zvažovala jsem cestu před 10 léty ale nevyšlo to. Dnes už nedám víc než 5 hodin letu. Jsi Majko velká cestovatelka - dík .
Anna Potůčková
Nejraději bych Ti za článek i fotky dala rovnou alespoň 100 hvězdiček. Moc hezky popsána cesta v Indii, nádherné fotky až se z té krásy tají dech. Vůbec se nedivím, že jsi snila o cestě do Indie!