Co provedla přednáška o  škodlivosti kouření s malými školáky
Foto: autorka

Co provedla přednáška o škodlivosti kouření s malými školáky

13. 11. 2019

Musím vám popsat jednu zajímavou příhodu s mými vnoučaty, a sice na téma „Kouření škodí lidskému zdraví“. Ta příhoda mne tak překvapila, mohu říct, že až šokovala, že mne pak donutila přemýšlet, kde se stala chyba a proč došlo k tomu, k čemu došlo. Na úvod ještě podotýkám, že jsme kompletně rodina nekuřáků.

Přivezli mi na den, kdy měla škola volno, mé čtyři vnoučky. Už od rána prý balili, takže kromě dvou tašek měli zabaleny i své „potřeby“, což  obnášelo u každého další dva bágly navíc, které obsahovaly sadu různých plyšáků na noc a různé další tajné věci, o kterých dospělí nemají vědět (ale stejně se později dozví, protože to breptové nevydrží a všechno vyslepičí sami).

Když vyložili své náklady, koukám, co to je v té hromadě – nějaké papírové rourky od nejmenší až po nejsilnější, vypadající na první pohled jako cigarety, měly totiž vybarvené i filtry. A byly to cigarety, jak mne poučila jejich výrobkyně – nejstarší vnučka. Ty nejmenší jsou prý pro malé lidi (zřejmě už pro děti), ty větší pro ženské a ty největší, o kterých jsem se domnívala, že to jsou doutníky, prý pro muže, vysvětlila mi !  S největší pravděpodobností chtěla i ona poučit ty mladší o tom, co se dozvěděla ve škole. A mně bylo sděleno, že měli ve škole přednášku a tam jim říkali, jak škodlivé je kouření a že kouřit se rozhodně nemá! A že cigarety jsou drahé a ti, co kouří, by si za peníze dané za cigarety, mohli místo toho koupit za rok auťák! To mi opakovala několikrát, zřejmě jí to nejvíc uvízlo v hlavě. Přemohla jsem svou touhu k hurónskému smíchu, když jsem si uvědomila výsledek přednášky, který vlastně vedl k výrobě cigaret, a snažila jsem se, seč jsem mohla, zachovat vážnou tvář.

Cigaret bylo vyrobeno dost a já si oddechla, že zřejmě nemají ponětí o tom, že je vevnitř nacpán tabák, jinak by to určitě věrně napodobili, nacpali to nějakými ústřižky a kdoví, ještě to v nestřeženou chvíli i zapálili, kdyby měli čím. Přešla jsem to a myslela, že je to tím vyřešeno, že na to za chvíli zapomenou... ale nebylo tomu tak. Své výrobky střežili a měli je spočítané.

Když jsem pak nečekaně vtrhla do pokojíčku na kontrolu, naskytl se mi zajímavý obraz. Ti mladší měli v pusách ty „své“ cigarety a rozkročeni s přimhouřenýma očima napodobovali, jak kouří. Zřejmě byli už instruováni tou nejstarší, či to někde viděli v reálu nebo snad v televizi. Zkrátka TAM PROBÍHALA VÝUKA KOUŘENÍ CIGARET !!!  To už jsem nevydržela a přenesla jim  přednášku  svou  - o černých plících, o pozvolném dušení, nemocech z kouření, neschopnosti pořádně dýchat a v závěru o předčasné smrti. To abych je pořádně vyděsila a zahnala jejich mylné představy o  tom, že když na rok přestanou s kouřením, koupí si auťák a pak můžou zas vesele v této činnosti pokračovat…děda okamžitě přidal svou zkušenost, jak mu jeho děda půjčil svou dlouhou fajfku, aby si to taky zkusil, a jemu se udělalo tak zle, že to z něj šlo horem dolem a on že od té doby svého útlého věku kouření zcela zavrhl (možná by stálo za to, aplikovat místo  přednášky tuto jednoduchou praktickou verzi našich předků).  :-))

Když jsem si to pak dodatečně všechno rozebrala, došla jsem k jedinému závěru: buď my máme nějak příliš zvídavé a tvořivé děti  (o čemž pochybuju, protože děti jsou všechny zvídavé a tvořivé) nebo ta přednáška byla předčasná vzhledem k věku posluchačů a měla se uskutečnit až tak v páté třídě (ale ruku do ohně bych za to nedala). Dotyční přednášející a nakonec i učitelé to zkrátka asi nedomysleli – nedomysleli to, že tak malé děti berou věci jinak a že ti „starší“ pak instruují své mladší sourozence, známé i příbuzné – ovšem po svém, a tak se původně dobře myšlený počin zkrátka zvrhne. Vždyť co se tak vehementně zakazuje – to je přece tolik lákavé, to se musí zkrátka vyzkoušet ! Známe to všichni.

Přednáška tedy v našem případě padla na úrodnou půdu – ovšem naprosto v opačném smyslu, donutila totiž posluchače k výrobě vlastních cigaret a následně k jejich okamžitému užití v praxi.   :-))  :-))

Hodnocení:
(5.2 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zdenka Žichovská
Ale někdy je vlastní zkušenost (ovšem záleží na tom jaká je) ta nejlepší lekce. Jednou za mnou přišla dcerka, že mi něco musí říct, ale nesmím nikomu prozradit, že mi to řekla. Mladší bráška měl 7 roků. Dcera: "Maminko, Pavel kouřil, včera když přišel ze šachů mi říkal - Lído nikdy nekuř, to je něco hroznýho." Vysvětlím: syna šachy bavily a byl dost dobrý, tak chodil do tzv. šachového klubu kde byli dospělí a několik kluků o 3 - 4 roky starších. A jednou tu cigaretu s nimi vyzkoušel. Samozřejmě, že jsem mlčela a dceru "neshodila". Tato zkušenost mu stačila, je nekuřák.
Jana Hošková
Samozřejmě, Marcelo, s půjčováním fajfky nesouhlasím :-)) byla to jen "nadsázka" a doufám jen, že to v naší rodině ukočírujeme...
Marcela Pivcová
Myslím, že "půjčit " někomu fajfku - nebo dát cigaretu, a doufat, že nastalá nevolnost dítě náležitě poučí, je riskantní. Souhlasím se Zuzkou - celková výchova v rodině - nejen nekuřáčtí rodiče.
Hana Rypáčková
Až v osmé třídě při probíraní dýchacích orgánů jsem předváděla pokus s holuby pod skleněnými zvony. Jednomu jsem vyfoukla ( ač nekuřák) do zvonu kouř z cigarety. Jen tak tak jsme ho zachránili..Žáci se dušovali, že nebudou kouřit, ale......
Soňa Prachfeldová
Opravdu děti překvapí. A je pravda, že už jsem kolikrát přistihla děti docela malé z naší obce, které jsem, viděla kouřit. Ti , jejichž rodiče nekouří, se tvářily provinile, děti kuřáků byly suverénní, věděly, že doma jim nic neřeknou. Nežalovala jsem, ale také jsem jim udělala přednášku. :-)
Zuzana Pivcová
Děti jsou opravdu učenlivé. Na to se občas musí dávat pozor. Ale myslím, že nerozhodla či nerozhodne jedna přednáška, nýbrž, že své vzory mají hlavně doma.
Marie Seitlová
Tak jsem se od srdce zasmála, při popisování cigaret a autě. Máte šikovné děti a díky vám to už asi pochopily. Jsem nekuřacka a i moji synové ani vnuk nekouří.
Jana Šenbergerová
Děti vždycky něco vymyslí. :-) Bohužel dnes začínají s kouřením mnohem dřív než za časů mých malých dětí. Nikdy jsem nekouřila ani po tom netoužila, přesto byl můj manžel kuřák. Vadilo mi to, proto nikdy nekouřil v bytě, ale zůstal kuřákem až do smrti.
Danuše Onderková
Mí rodiče nekouřili, tatínek byl silný astmatik a projít kolem kuřáka v něm občas vyvolal záchvat. Vyrůstala jsem se svými dvěma staršími sourozenci, o 2 a 3 roky starší, a dalšími asi 6 kamarády ve věku mých bratrů. Samozřejmě, že přes prázdniny se to neobešlo občas bez cigaret, protože kamarádi znali kouření z domu. Vždy dopoledne, potom hodně žvýkaček a větrových bonbonu, aby naši nic nepoznali. Bylo mi deset kdy nás to najednou všechny přestalo bavit aniž jsme o tom mluvili. Ani na školních brigádách a později na různých školeních o kuřácké přestávce jsem cigaretu nepotřebovala a ani jsem se nenechala zlákat. Při nabídce cigarety jsem vždy odpověděla: Díky, už od 10 let nekouřím. Od té doby jsem cigaretu do úst nevzala a sourozenci také.
Mirek Hahn
Pro jistotu bych se na příště vybavil gumovými rukavicemi... Bude přednáška o riziku úrazů elektrickým proudem...
Marie Faldynová
Jsem nekuřačka a jsem ráda, že jsem s tím nikdy nezačala. Dcera v programu Etické dílny má i přednášky o návykových látkách pro děti na základních školách. Součástí přednášek je i zpětná vazba: děti vyplní anketní lístky a dcera je vyhodnocuje. I stalo se, že po přednášce o škodlivosti alkoholu jeden žáček na otázku: Co vám na přednášce chybělo? odpověděl: Ochutnávky. Co se vám líbilo? Lektorka. Dcera se ale setkává i s odpověďmi, které ji v její práci povzbuzují... Já zase vzpomínám na neteře, dnes již matky dospělých dětí. Když je švagrová u mne nechala, holčičky za mnou přišly s dotazem: "Teto, chceme si hrát na návštěvu, z čeho si máme udělat cigarety?" Inu, slova hnou a příklady táhnou, oba rodiče kouřili.