Ze svého úspěchu má pocit viny
Dívka v rohu - Stuchlík-Camill-(Děčín-1863---1940-Praha)

Ze svého úspěchu má pocit viny

18. 11. 2019

Vychovala jednoho syna, na kterého byla hrdá až pyšná, protože jí ho záviděly všechny kamarádky, její sestry, přátelé a známí. Byl chytrý, slušný, hezký.

Základní školou prošel bez problémů. Do páté třídy měl samé jedničky, od šesté do deváté vyznamenání, a to jen proto, že učitelky, které nezvládaly jeho vyrušování z nudy při vyučování, mu snížily známku o jeden stupeň.

Střední škola, která navazovala ve stejném duchu jako ta základní, byla pro něho trestem. Naprosto ho demotivovala, ale s jejím tlakem, podporou a motivací ji zvládl s přehledem.

Vysokoškolské studium ho naopak zcela naplňovalo a její pomoc a podporu nepotřeboval vůbec. Studoval antropologii a zajímal se o neziskové projekty. V rámci těchto projektů byl v Bulharsku, Albánii, Kosovu, Afganistánu i na jiných místech. Tím, že odjížděl na tyto pobyty, a na tento čas školu přerušoval, se jeho magisterské studium protáhlo až do jeho 28 let, kdy s ní žil v jednom bytě. K její lítosti si doktorát nedodělal, protože se odstěhoval do družstevní dvougarsoniéry po prarodičích, kterou na něho převedla, a tam už její motivace nedosahovala.

Nicméně začal pracovat v neziskové organizaci, zabývající se pomocí pro uprchlíky. Po docela krátkém čase se s nimi rozloučil a založil si organizaci vlastní, ve které byl několik let ředitelem.

Mezitím se stihl oženit a zplodit dva krásné syny. Malý byt po prarodičích, který mezitím získal do svého vlastnictví, byl přirozeně pro čtyřčlennou rodinu malý. Tak vznikl nápad nejdřív na přestavbu její chaty, která by sloužila k trvalému bydlení, až vyústil k postavení velkého domu.

Bohužel tento dům se stal začátkem konce jejich dobrých vztahů. Aby ho mohl postavit, darovala mu k tomu účelu chatu i s pozemkem, aby si mohl vzít hypotéku. Uvěřila, že má do budoucna zajištěno víkendové, popř. i trvalé bydlení, ve dvou samostatných místnostech se sociálním zařízením. Uvěřila i tomu, že bude v katastru zapsána jako věcné břemeno.

Okamžikem přepsání vlastnictví se vše postupně měnilo. Kvůli propozicím stavby nejdřív jen na jednu velikou místnost, která se ve výsledku zmenšila na 16 m2. Sociální zařízení před ní ve vstupním prostoru sloužilo jak celé rodině, tak návštěvám.

Přestože s tím nesouhlasila, smířila se i s tím. Smířila se i s tím, že od samého počátku bylo předmětem sporu užívání společného prostoru. Ale jezdila tam jen přes sezónu na víkendy a ne úplně pravidelně s tím, že se nenechá otrávit. Celé dny byla s vnoučaty v přírodě nebo na zahradě a večer se zavřela do své komůrky.

Po pěti letech se manželství syna rozpadlo. Syn podal žádost o rozvod, děti získal do střídavé péče a nevěrnou manželku vystěhoval. Po tříměsíční známosti počal nového syna a po šesti letech jí oznámil přistěhování jeho nové partnerky s jejich synem a její dcerou. Týden před jejím nastěhováním, jí sdělil, že v jeho domě jí nic nepatří, nemá do čeho co mluvit a cokoliv komentovat. Rozbila mu první manželství a snaží se mu rozbít další, které ještě ani nezačalo, a  nepřeje si, aby do domu jezdila.

Ze svého úspěchu, který měla při pohledu na život svého syna, jí zůstal jen pocit viny, že ho špatně vychovala. Konečně pochopila, že to, co považovala za svůj úspěch, byla jen mylná představa. Dětem nemáme jen dávat, naopak máme po nich pořád něco chtít.

Hodnocení:
(5.1 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Lidmila Nejedlá
Je to takové obecné sdělení , je poznat, že to není váš příběh.
Hana Šimková
Ano, takové příběhy se stávají a taky je znám, ale ten domácí úkol se Vám moc nepovedl.
Blažena Güntrová
Abych vám to trochu přiblížila, tak tenhle příběh je dost o mě, ale ne až tak úplně. Psala jsem ho jako domácí úkol do tvůrčího psaní, kam od října chodím. Téma byl titulek z novin nebo časopisu. Zaujal mi tento, a tak jsem ho použila a při své nabubřelosti, jsem se s vámi o něj podělila... Děkuji za názory. Moc si jich vážím. A manžela a otce? Toho mám už celých 45 let.
Alena Tollarová
Stává se, že si něco namlouváme a ono je to ve skutečnosti trochu nebo hodně nebo úplně jinak. Chatu s pozemkem mu darovala, takže nakládal se svým majetkem a těžko mohla nesouhlasit s přestavbou podle jejích představ. Pozdě honit bycha.
Anna Potůčková
K pláči.....
Jitka Caklová
Přímo ukázkový případ byl film Pozor vizita, kdy otce "ždímaly" děti a do opatrování si ho nakonec vzala dcera, která od něho nikdy nic nechtěla.
Jitka Caklová
Kdo chce kam, pomozme mu tam, ale jak se hezky česky říká, " od camcaď až po camcaď". Nikde není psáno, že vše, o čem si myslíme, že "dobře" děláme, se v dobru vrátí. Někdy mám pocit, že takovýchto lidí je plný parlament, protože, kdo začínal "od píky", nikdy nebude druhého sobecky "dřít z kůže", jen proto, aby se sám měl dobře.
Dana Puchalská
To je ale smutný příběh. Ale občas se to prostě stane. Ano, kde je otec, to nemohl zasáhnout? Třeba by se to tak smutně nezvrtlo. Ano, opičí láska jako vystřižená.
Elena Valeriánová
První odstaveček si protiřečí se zbytkem článku. Se synem měla kromě pár let na základě pořád nějaké problémy, které omlouvala. Matčina láska nezná hranic, někdy ke škodě všech zúčastněných. A ta opičí matčina láska bývá prokletím. Smutné.
Hana Nováková
I to někdy život přinese. Plně souhlasím se Zuzkou P. ale bylo by mi všeho moc líto. Přeci jen, to se často nestává....
ivana kosťunová
Všichni se snažíme dát dětem maximum. Asi není nejlepší, že tak činíme bezvýhradně. Ale nikdy nemůžeme vědět, koho v životě potkají a jak dalece se jím nechají ovlivnit. Je zbytečné, abyste se tím trápila. Nějak mi tady vypadla role otce. Zřejmě s vámi nežil.
Hana Rypáčková
Smutné.,
Eva Mužíková
Paní Blaženo, tak to je síla, ale bohužel takovýto případ není jediný. Ještě že jí zůstal byt, který je jejím zázemím. Takové rozčarování jistě hodně bolí.
Zuzana Pivcová
Váš příběh mi velice silně připomíná případ jedné mé bývalé starší kolegyně. Protože to však není příběh můj, těžko mohu hodnotit obě strany a nerada bych, i když jen myšlenkami, někomu ublížila. Takže jen mohu říct, že osobně si to neumím představit.