Ladislav Špaček: Po 30 letech jsme k sobě ohleduplnější
Ladislav Špaček na křtu své nové knihy Moderní etiketa. Foto: Tomáš Kozohorský

Ladislav Špaček: Po 30 letech jsme k sobě ohleduplnější

16. 11. 2019

Ladislav Špaček se ani ve svých sedmdesáti letech nenudí. Právě mu vyšly dvě nové knížky, objíždí republiku se svými přednáškami, chystá se napsat další knihu.

V rozhovoru pro I60.cz vzpomíná na Václava Havla a zamýšlí se na tím, jak se za 30 let změnilo chování Čechů. "Lidé jsou k sobě ohleduplnější, když před revolucí do sebe vrazili dva lidé nákupními vozíky v samoobsluze, byla z toho hrubá hádka, dnes už se na sebe umějí usmát a omluvit se," říká.

Tento víkend si připomínáme 30. výročí Sametové revoluce. Jak se změnilo společenské chování Čechů před revolucí a nyní?
Po revoluci nastala převratná změna: otevřely se hranice a lidé zjistili, jak se žije v západní Evropě, jak se lidé oblékají ve Francii, v Británii, objevili italskou elegantní módu, navštívili luxusní hotely na Riviéře, na domácím trhu se zabydlely dobré oděvní značky. Manažer firmy už dnes nevypadá jako ouřada ve vytahaném saku a plandavých kalhotách. Lidé se naučili lépe jíst, vybírají si různé kuchyně, které trh nabízí, naučili se jíst těstoviny, zacházet s kultovní nápojem, jakým je víno. Už nekupují litrovky Pražského výběru, vědí, že víno se nalévá do třetiny sklenice, většina restaurací má už dobré sklo a perfektní servis. 

A co naopak jsme se stále nenaučili?  
Bezpochyby to nejtěžší je stále stolování. Naprostá většina lidí nemá vypěstovány správné návyky pro stolování, neumějí sedět u stolu, držet sklenici, správně zacházet s příborem, jíst pečivo… Zjišťuji to ve svých kurzech stolování: Lidé jsou překvapeni, že příbor se drží svrchním držením, oni celý život drží příbor jako tužku, protože tak je to tatínek s maminkou kdysi naučili. Tatínkům a maminkám to vyčítat nebudeme, kde by k tomu přišli, pokud nebyli urozeného původu. Ale současné generaci rodičů to už vyčítat můžeme a jejich děti jim to právem vyčítat budou, protože zdrojů a informací o etiketě je plný knižní trh. Napsal jsem dvacet knih, každý si může vybrat tu, která mu vyhovuje nejlépe.

Jak vidíte dnešní teenagery? Kam podle Vás povede „mobilní doba“?
To nevím, počkáme si. Možná se teenageři přesytí elektronizací jejich života a postupně budou dnešní módní hity odkládat. Na síti už jsme zabydleni všichni, ale i mladí už nemusejí mít vše, co trh nabízí, zevšednělo jim to a přestávají se honit za posledními výkřiky techniky, byť je reklama na všech frontách intenzivně masíruje.

A co třicátníci? Co byste vytknul jim?
Těm bych vytkl tendenci k ležérnosti a lenost. Vidíme to na oblečení: Naši dědečkové se oblékali pro každou denní situaci jinak, aby vystihli její žánr a byli oblečeni přiměřeně prostředí a události. Jinak se oblékali do kanceláře, jinak na návštěvu, jinak do restaurace na večeři, jinak na nedělní procházku s rodinou, jinak do divadla. Dnes si muž oblékne ráno mikinu, tenisky a džíny (v létě tričko a sandály) a v tomto úboru prožije celý den, lhostejno, jaké události ho potkají. Jde v něm do kanceláře, do restaurace, na návštěvu, na rande, někteří i do divadla. U žen ještě naštěstí přetrvává snaha po pestrosti a účelnosti oblečení pro různá prostředí.

Budete během oslav třiceti let od Sametové revoluce vzpomínat na Václava Havla?
Stále jsem s ním. Včera jsem měl tříhodinové vyprávění o deseti letech s Václavem Havlem v sokolovně v Dobřichovicích, týden předtím v Beskydech, dnes večer na zámku v Mělníku. Pořád vzpomínám na krásná léta v blízkosti tohoto skvělého člověka, vynikajícího politika, přemýšlivého filozofa, idolu všech hvězd naší zeměkoule, člověka, který nám přinesl svobodu, demokracii a vrátil náš osud opět do našich rukou. To, že nejsme s lecčím v polistopadovém vývoji spokojeni, nezazlívejme Václavu Havlovi, ale naší svobodné volbě těch politiků, kteří nás pak zklamali.

Vycházejí Vám dvě nové knížky. O čem jsou a komu jsou určené?
Dědečku, vyprávěj o světě
je čtvrtý díl série knih o laskavém dědečkovi a zvídavé vnučce Viktorce. Tentokrát se spolu vypraví na dobrodružnou cestu po Evropě. Viktorka poznává hlavní města důležitých zemí, navštěvují Atény, Madrid, Řím, Paříž a Londýn. Všude dědeček Viktorce vypráví o jejich historii, o nejvýznamnějších památkách, všímají si spolu, jakými jazyky se v těchto zemích mluví, jaká jsou typická jídla a zvyky obyvatel. Viktorka si uvědomuje, jak důležitá je pro cestování po světě angličtina, ale snaží se udělat radost lidem kolem sebe i tím, že poděkuje nebo pozdraví v jejich jazyce. A jako ve všech předchozích dílech dědeček ví, že nejlépe si děti zapamatují historické události díky pověstem a veselým i smutným příběhům z minulosti. V malých čtenářích pěstuje pocit sounáležitosti s celým kontinentem, lásku ke svobodě a hrdost na velké osobnosti evropských dějin.
Kniha Moderní etiketa je menší verzí obsáhlé ETIKETY, největšího díla o etiketě, jaké kdy u nás vyšlo. Moderní etiketa je uživatelsky přátelštější, snadno se v ní orientujeme, má příjemný formát, který z ní činí věrného průvodce doma i na cestách, najde si místo v každé domácí i firemní či školní knihovně. Obsahuje vše, co od praktické příručky očekáváme: Podrobně se věnuje oblékání mužů i žen, a to jak společenskému, tak i pracovnímu odívání, upozorňuje na nástrahy a současně dává dobré rady, jak řešit různé situace. Obsáhlá je pasáž o zdravení, podávání ruky či představování, tykání a vykání. Velkou pozornost věnuje stolování, kde i dobří znalci etikety často chybují. Kniha informuje o moderních trendech, tak aby poskytla co nejaktuálnější informace všem zájemcům o etiketu

Co dalšího plánujete?
Přemýšlím o dalším dílu série Dědečku, vyprávěj, protože ta je tak úspěšná, že je škoda ji ukončit. Poslední díl nás zavádí do velkých evropských měst, ten další by mohl provést děti naší vlastí.

Váš syn je úspěšný režisér? Radí se s Vámi o filmech? Který jeho film máte nejraději?
Radim je velmi samostatný, svébytný a suverénní, neradí se se mnou, ví sám nejlíp, jak to má být, ostatně já taky. Vidíme se málo, on má svoji práci, která ho zaměstnává, já mám denně přednášky o etiketě, komunikaci, o Václavu Havlovi, píšu knihy, jsem stále na cestách, ani z mé strany není snadné najít termín, kdy bychom se mohli vidět. Dcera, filmová producentka, je na tom podobně, takže se vidíme párkrát do roka. Radim nám jednou za čas pustí trajler filmu, který natáčí, abychom aspoň byli v obraze, o čem to bude. Jeho film Pouta, za který dostal Českého lva, je chmurnou vzpomínkou na chmurná léta normalizace, navíc v estébáckém prostředí, ten mě naplnil depresí. Jeho poslední film Zlatý podraz je sice taky drama se silným politickým nábojem, ale působil na mě laskavěji, je to skvělý film. Radim pak cestoval měsíc po Spojených státech a Kanadě, aby krajanům film představil.

Dcera je filmová producentka. Jak se stalo, že oba pohltilo filmové prostředí?
Tak to nevím, my jsme s manželkou oba učitelé a tuhle múzu jsme nikdy nevyznávali, jen jako diváci v kině, možná se projevil nějaký zbloudilý gen utajeného předka. Dcera je producentkou skvělých filmů, podílela se na všech Hřebejkových filmech, v poslední době to byl Českými lvy ověnčený film Ve stínu, pak Anthropoid a teď natáčí několik měsíců Zátopka. Je velmi zaměstnaná, což mě těší, protože si tak můžu „půjčovat“ naši desetiletou vnučku Viktorku, pro kterou jsem už napsal čtyři díly série Dědečku, vyprávěj.

Hodnocení:
(5 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Karel Boháček
Vztahy jsou horší ač vypadáme chováním a oblékáním lépe.
Dana Puchalská
Etiketa je někdy chudák. Ano a ne nadarmo se říká,.... Že kovářova kobyla a ševcova žena chodí bosy. . A krabicovému vínu občas říkám "Souvignon krabicion". Ale nepiju ho, mám ráda víno ze skleněné láhve i to je zkrátka zděděné po předcích, protože chci vidět na dno lahve.
Zuzana Pivcová
Pan Špaček je sympatický, chytrý, má decentní vystupování a jeho pořady o etiketě se mi vždy líbily. Ale jako perličku si neodpustím, že jednou, to už může být tak 15 let, jsem někam letěla a na letišti před odletem jsem v jedné kavárně zažila pana Špačka s dámou. Seděli proti sobě u stolku, každý držel před sebou na výšku rozložené noviny a přes ty noviny na sebe oba mluvili. Nespletla jsem se, byl to on. Takže taková byla reálná etiketa. :-D
Elena Valeriánová
Proti autorovi nic nemám, ale mám pocit, že žije v jiných dimenzích. Co komu pomůže etiketa a vše, co tak vyzdvihuje, když je to lidský hulvát. A těch je více než dřív, stojí za nimi moc a prachy a ty, jak víte, nesmrdí. A nezlobte se, veta v titulku o tom, že jsme k sobě ohleduplnější je prostě směšná. Denně se to potvrzuje.
Marie Doušová
Možná ani nezáleží na tom ,jak držíte příbor ,ale na tom, jaký jste člověk . Upřímný,chápající ,ohleduplný a hlavně úplně normální slušný člověk. Etiketa je hezká věc , ale nic se nemá přehánět.
Jitka Hašková
Zajímavý rozhovor. Děkuji.
Jana Šenbergerová
Inu, proti gustu žádný dišputát.
Ladislav Vesecký
Na ohleduplnost nepotřebuji žádných posledních 30 let, to má mít člověk naučen z domova od svého skvělého mládí. Na to netřeba žádné poučky, ani rady od prasečího chlívku někde z Letné.
Mirek Hahn
Obdivuhodný člověk ! Noblesní a laskavý. Díky.
Zdenka Jírová
Tak trochu jsem nepochopila, co je revolučního v tom, že jsme se naučili jíst těstoviny? Pokud vím, tak těstoviny se u nás jedli běžně, maminka je dělala domácí, já už jsem je kupovala hotové. Pokud naráží na energetickou hodnotu, tak to je nesmysl, mají ji stejnou jako knedlíky.Možná se víc lidí naučilo jíst špagety jinak než lžicí.
Danka Rotyková
Nevidím to tak černě, i před 30 lety lidé záviděli, dnes je na majetek bohatších více vidět, tak možná, že je ta závist větší, ale nevím. Hlavně je to těžké pro toho, kdo závidí, ten se trápí. A pokud jde o ohleduplnost, tak o té pochybuji, té se možná daří mezi umělci, ale v ostatních oborech jde dost často o získání lepších podmínek, takže tam pro ni není moc místa.
Anna Potůčková
Stejně jako Věra J. si myslím, že s ohleduplností je to snad ještě horší než to bylo. Spíš pozoruji mezi lidmi závist, nenávist apod.
Věra Ježková
Líbilo se mi, když jsme měli oblečení na všední den a na neděli. Dnes to není aktuální, ale bylo by fajn, rozlišovat více oblečení na běžný den a večerní kulturu. Krabicák už si nekupuji. S tou ohleduplností si nejsem tak jistá.