Starosti a bezmoc. Život seniorek, které neřídí auta
Ilustrační foto: ingimage.com

Starosti a bezmoc. Život seniorek, které neřídí auta

22. 11. 2019

Vdova vyššího věku, která nemá řidičský průkaz, se po smrti partnera – řidiče, ocitá v těžké situaci. Takových seniorek je mnoho a současný svět dělá jejich pozici velmi obtížnou. Kromě vyrovnávání se se ztrátou muže tyto ženy totiž zjišťují, že život bez auta přináší problémy.

Zatímco nyní je téměř běžné, že v rodinách jsou dvě auta a ženy si pořizují řidičské průkazy již v mladém věku, v době mládí současných seniorek tomu bylo jinak. Volanty drželi pevně v rukou muži. Auto bývalo v rodinách nanejvýš jedno a většina mužů ho ochraňovala jako cennost a nejlepšího přítele v jednom. Žen, které řídily stejně často a dobře jako muži, bylo výrazně méně než nyní. Mnohé vůbec nepovažovaly za potřebné si řidičské průkazy udělat. K čemu? Stejně neměly co řídit.

Tato generace se nyní dostala do věku kolem sedmdesátky a výše a prožívá komplikované situace.

„Žena, která neřídí auto, po smrti muže často zjišťuje, že se nemá jak dostat na chatu nebo jak přivézt větší nákup. K tomu, že se vyrovnává se smrtí partnera, jí přibývá i praktická starost, jak se dostat tam, kam potřebuje. Takových vdov je hodně. Jedná se o generaci žen, pro kterou nebylo běžné řídit auta. Mnohé byly na mužích i v jiných směrech mnohem více závislé, než je tomu i žen nyní,“ říká psychiatrička Tamara Tošnerová, která se specializuje na problémy lidí vyššího věku.

„Téměř vymizely malé obchody, takže lidé jsou odkázáni na nákupy v hypermarketech. Jak pro ně mají dojet, když nemají řidičák? Z malých obcí zmizely pošty, lékařské ordinace, život bez auta je nyní těžší než býval. Když senior nemá řidičský průkaz, je nyní ve velmi obtížné situaci,“ doplňuje Zdeněk Pernes, předseda Rady seniorů ČR.

Čím dál více rodin tento jev pociťuje v praxi. Jedná se o jeden z důsledků toho, že se lidé dožívají vyššího věku a že rekordmankami jsou v tomto směru ženy. Statistické údaje jsou jasné. Čeští muži nyní žijí v průměru něco přes sedmdesát šest let, české ženy přes osmdesát dva let. Typická situace, která se této věkové kategorie týká, tedy vypadá následovně.

Muž zemřel náhle na infarkt v sedmdesáti šesti letech. Žena zůstala sama v panelovém bytě na okraji menšího města. Její syn žije na opačném konci země, dcera pracuje v zahraničí. Žena nikdy neřídila auto, řidičský průkaz nemá. Ví, že ve věku po sedmdesátce už není v takové kondici, že by si ho byla schopna udělat. Zůstalo jí malé auto a chata v asi čtyřicet kilometrů vzdálených Beskydech. Chata je její celoživotní láska, s manželem tam trávili hodně času. Nyní se na ni nemá jak dostat. Nemá blízko žádné příbuzné ani přátelé, kteří by ji tam zavezli. Problémem pro ni je i zabezpečení většího nákupu, v blízkosti jejího bydliště je jen jedna večerka s mizerným sortimentem. Takže nosí těžké tašky pěšky ze vzdáleného hypermarketu. Čím déle takto žije, tím více  je smutná, rozladěná, unavená. Tak si své stáří nepředstavovala. Neví, co má dělat. Chatu bude muset prodat, protože na ni prostě nemá jak jezdit.

Autoškoly zaznamenávají nový jev, a to ženy, které se rozhodly získat řidičský průkaz ve vyšším věku. Mnohé k tomu donutila například nemoc partnera či jeho smrt, některé se však už takto připravují na situaci, že třeba jednou zůstanou samy, a ze svého okolí už znají případy, kdy se to pro ženy neřidičky ukázalo být velkým problémem. „Ze strany dětí je vhodné podporovat mobilitu stárnoucích rodičů. Také je dobré si předem ujasnit, jaký životní styl ve stáří povedeme a zda budeme schopni žít bez auta, pokud řidičský průkaz nemáme. Například je vhodné zvážit i perspektivy dopravy na chatu. Romantika je jedna věc, ale když se pak ukáže, že člověk zůstane sám, bez řidičáku a na místo nejezdí hromadná doprava, je to problém,“ říká příklady z praxe Tamara Tošnerová. Tvrdí, že sebevědomí starších žen není vysoké. „Pokud se žena vyššího věku rozhodne udělat si autoškolu nebo si vzít cvičné jízdy, protože řidičák má, ale dlouho neřídila, často je ze strany dětí chápána jako riziková osoba a její případnou samostatnou jízdu považují za adrenalinový sport. Žena v tomto směru necítí podporu, takže si nevěří,“ dodává.

Mnohé ženy vyššího věku se po smrti partnera ocitají ve společenské izolaci a to, že neumějí řídit auta, k tomu ještě přispívá.

„Líbí se mi, jak dnešní mladé ženy běžně řídí. Ráda se dívám na ty mladé maminky, které naloží děcka do auta a jedou na nákupy, na výlety, za kamarádkami. Jsou samostatné a sebevědomé. My jsme vyrůstaly v jiné době. Byli jsme na mužích více závislé a nemohly jsme si dovolit mít vlastní auta. Teď na to doplácíme,“ říká sedmasedmdesátiletá Eva, která před dvěma lety ovdověla a život bez auta jí přináší četné problémy.

Jedná se o generaci žen, která se časem v tak velkém měřítku stane jen jevem z minulosti. Pro většinu současných žen mladého a středního věku je řízení auta přirozenou součástí života a zřejmě bude i přirozenou součástí jejich stárnutí. Budou se snažit řídit, dokud jim to zdravotní kondice dovolí.  Nyní je však seniorek neřidiček hodně, ale o jejich starostech se nemluví. A tak mnohé sedí ve svých bytech, s obtížemi nosí těžké tašky s nákupem, složitě cestují městskou hromadnou dopravou a říkají: To byla chyba, že jsem se v mládí nenaučila řídit.

Hodnocení:
(4.6 b. / 25 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Katarina Schultzova
Plne s Vami p.Hyndrák súhlasim.
Karel Hyndrák
K tématu vám nabízím ještě ekonomický pohled: V Praze na sídlišti máme všechno v pěším dosahu. MHD máme zadarmo. Jezdím jen za vnoučaty, občas na nákup, jednou ročně na dovolenou. Najedu ročně 2 000 km. Náklady jsou: 10 000 pojistka; 10 000 parkoviště; 8 000 opravy a údržba (auta); 5 000 benzín. Tedy 33 000 Kč / 2 000 km = 16,50 Kč/km. Hrůza! Správně bych měl ještě připočítat amortizaci auta za 5 let, t.j. 300 000 Kč/5 let = 60 000 Kč/rok. Děsivý výsledek 93 000 Kč/ 2 000 km = 46,50 Kč/km. Až budete přemýšlet, zda jet taxíkem, tak si na tohle vzpomeňte.
Jana Hajderová
Auto jsme nikdy neměli a vlastně ani potřebu ho mít. Až před 13 lety jsem potřebovala být akčnější v práci a také na výlety s malou vnučkou. Řp průkaz jsem měla od 18 let, ale do mých 52 let nejezdila. Tak jsem si udělala kondiční jízdy a dneska bez autíčka nedám "ránu". Manžel řidičský průkaz nemá a ani nechce, je rád, že jej vozím...
Jitka Caklová
Ještě dodám, že auto jsme doma neměli a do osmnácti let jsem jezdila pouze koňským povozem, na kole, vlakem a autobusem :-)
Jitka Caklová
Pane Charváte díky za Váš příspěvek. Osobně jsem dělala autoškolu na motocykl v sedmnácti letech a řidičák dostala o tři týdny později, až po dovršení plnoletosti. Měla jsem Čezetu 175 (skútr), ale raději jsem řídila bráškovu Jawa 250 Sport ( 6 let). O 10 let později (28) jsem si udělala autoškolu na auto, ale řízení jsem si na rozdíl od motocyklu, mnoho neužila. Změna přišla až v roce 1991, kdy jsem si založila drobnou živnost a potřebovala ji zásobovat surovinami (8 let). Vrátit se za volant, coby řidička) jsem byla donucena okolnostmi před 5ti lety a moc dobře si pamatuji, jaký byl horor můj první kruhový objezd :-) po 15ti letech neřízení. Tedy na motorce a autem jsem jezdila 52 let, ale coby řidička, v jednotlivých etapách, pouhých 19 let. Ze své pozice se nedivím seniorkám, které nenajdou odvahu, neboť podmínky k řízení motorového vozidla, dříve a nyní, jsou opravdu nesrovnatelné.
Eva Mužíková
Paní Juliáno, přeji Vám, aby jste ve Vašich letech najezdila spoustu šťastných kilometrů a užila si radostné chvíle ze setkání s rodinou v cizině. Nad tím, proč jste si před lety udělala řidičák a kolik let máte opravdu odřízeno se nepozastavuji a také proč?? Ale mohu potvrdit díky téměř celoživotnímu bydlení v malé vesničce s komplikovanou veř. dopravou, že v takovémto případě je být majitelem auta a zároveň řidičem velmi výhodné.
Eva Mužíková
Pane Charváte, je zde níže napsáno mnoho moudrých slov, proč ženy auto nepotřebují. Ty důvody i já plně chápu, zvláště když mají dostupné vše, co k životu potřebují. I já v současném bydlišti jsem na tom tak, jako ony, ale s tím rozdílem, řídím od 25 let, auto zatím vlastním. Jak jsem psala, je takovou mojí součástí, patříme zkrátka k sobě. Nemíním se ho vzdát, i když zde jezdím opravdu málo, ale vím, že když jej potřebuji, je tu pro mne. Dokud jsem jezdila s Bertíkem / pes / na závody, potřebovala jsem ho často. Přikláním k Vašemu názoru, v padesáti letech není pozdě, také bych v tomto věku a při pocitu, že mi auto schází, do toho šla a řidičák si udělala....
Jaroslav Charvát
Paní Hofmanová díky, díky, díky. Já mám ten stejný názor. Dámy, já vím, že se mně o tom lehce píše, když mám od 15 roků řidičák (Pionýr, moto, atd....), ale prosím, jste-li ještě na tom dobře, a máte-li v rodině auto, zkuste si řidičák udělat. Padesátka není žádný věk i později se to dá zvládnout, a vy přece nepotřebujete jezdit závody v Monte Carlo, ale jet kolem svého domu/bytu kam potřebujete. Kdybyste ještě jezdili 10 nebo 20 roků, je to pro vás velká pomoc. Jedete pomalu a potichu, nezávodíte a vedle v dědině nebo u lékaře jste co by dup. Já vím, že mám na to jednostranný názor, já vím, že sáhnete do rukávu a vytáhnete proti mně deset argumentů. Ale jsou opravdové?? Prosím zamyslete se nad tím. Děkuji a všem vám, dámy, držím palce!!!
Jitka Caklová
Paní Juliana Morava, článek vnímám, podle nadpisu a jeho obsah o obecném obrazu ve společnosti. Jste milá a Vaše pocity Vám nezávidím. Nevím, proč bych Vás nahlašovala, i takovýchto lidí je, nejen na tomto portálu, třeba. Přeji Vám jen dobré.
Juliana Morava
Jitka Caklová .Mám pocit ,že sem chodíte akorát vys@rat.Starejte se o manžela .Tento článek se týká žen co jsou vdovy to Vy ještě nepochopíte. Jste fakt cáklá ...klidně mě nahlaste už nemám zájem se sem vůbec přihlašovat.
Jitka Caklová
J. M. jsem pochopila tak, že v 26 si udělala řidičák, proto, že ho měli sourozenci, tak aby nebyla pozadu, pak jezdila 18 let autem coby spolujezdec a 20 let řídí.
Lenka Kočandrlová
Tak Juliana M. řídí 20 let nebo 38 let ??? Já osobně mám ŘP od 18 let (tehdy za 400 Kčs),manžel nikdy neměl ani neřídil. Do vsi,kde je bus nebo obchůdek,máme 2 km. Do města 13 km.Bez auta by to nešlo.Řídit auto mě vždycky hrozně bavilo,i nyní,jen v zimě trochu míň na ledu a sněhu....
Jitka Chodorová
Souhlasím zcela s Jitkou C.pode mnou, každá situace se řeší tehdy, když nastane. Každý člověk je jiný a má i jiné možnosti. Já osobně řidičák mám, teda spíše jsem měla, protože jsem si ho už neobnovila, jsem totiž na řízení antitalent. Ještě před 3roky mě všude odvezl manžel, i když jsem jela třeba jen jako doprovod s ním k lékaři. To se však změnilo, nemoc se neptá, a již 3roky muž intenzívně stůně, nejsou to nemoci banální, tudíž nějaký návrat k řízení se již neplánuje. Protože bydlíme na vsi, náš život se soustředil do našeho bytu, muž z toho strávil součtem dobré 2 roky po nemocnicích. Úplně vše leží na mně, což by tolik nevadilo, ale právě nákupy, návštěvy u lékařů a jné zařizování mi velmi ztěžují život. MHD u nás nejezdí, a ty 2 autobusy, které přes den jedou mi nejsou nic platné, protože sama jsem invalidní, a dojít na nádraží je pro mě přímo nemožné. Naštěstí máme kolem sebe děti a vnuky, kteří řídí, ale i oni mají své povinnosti, a ne vždy se můžou uvolnit tak, jak my potřebujeme. Také je mi líto, že je tím obtěžuji. Pro nás je auto přímo nutností, tudíž se snažím své řidiče střídat, abych někoho zbytečně často nezatěžovala. To, že si musíme odpustit kulturu, výlety, či dokonce dovolenou, na to jsem si už nějak zvykla. Takže Jano Š., chci jen napsat, že jsou lidé, kteří prostě nemají moc na výběr. Je fakt, že někteří lidé zveličují své problémy, ale tuším, že je jim asi opravdu těžko, takže bych je nekritizovala Hanko R. Každý víme to své, a co cítí a prožívá ten druhý, to si můžeme jen domýšlet. Článek mě opravdu oslovil a děkuji za něj.
Jitka Caklová
Jano Š., ona není závislost jako závislost a v přítomném okamžiku, když se změní v nutnost, moc toho na výběr nemám. 22.11.2019 16:39
Zdenka Jírová
Bez auta jsem už řadu let, kdy jsem se rozvedla a auto si vzal bývalý manžel. Na důchod jsem si našla menší byt ve starší panelové čtvrti, kde byla při jeho výstavbě vybudována kompletní obchodní síť,svého času i výborná síť služeb, ale ty teď většinou vzaly za své. Přihlásila jsem se k doktorům v ulici, nemocnice je naproti. MHD má stanici 100 m a když chci do nákupního střediska, sjedu si tam 3 stanice trolejbusem. Do vzdálených obchodů nemusím jezdit. Také přátelé mne mohou navštěvovat a já je, MHD je za rohem. Vždy se trochu směji, když někomu říkám o svém okolí, protože tu jsou - asi vzhledem k blízké nemocnici- i 2 pohřební služby. Naučila jsem se za tu dobu nemít auto. I chalupu jsem prodala, byla moc daleko.
Juliana Morava
Zdravím seniorky já jezdím 38 let pro mě auto a jízda je relax a neumím si představit přestat jezdit. Zdraví a řidičské schopnosti mám dobré ani jedna nehoda. Řidičský průkaz jsem si dělal v 26 letech jen proto ,že moji mladší sourozenci měli všichni řid.průkaz a jezdili. Manžel byl řidič z povolání ,ale nikdy mě nebuzeroval když jsem zrovna já řídila a to samé jsem nedělal ani já .Jsem také vdova jako většina nebudu napínat je mě 64 let. Jistě ,že začátky byli těžké si zvyknout ,že někdo chybí vedle Vás. Jsem taky výletový člověk sednu a jedu. Neumím si představit jet např.na přehradu dopravou už jen to několika které přestupování bych bez auta asi fakt chodila jen na procházky mezi domy. A mimo jiné pro mě auto je ne nutnosti ,ale potřebou .Mám dceru v zahraničí ,vnoučata kam jezdím podotýkám řídím už 20 let .Busem bych cestovala 12 hod. Autem to zmáknu s přestávkami za 7 hod. Tak si nestěžujte na nějakou dobu co bylo udělali jste si to sami a rozhodli jak budete žít ve stáří. Přeji Vám všem pevné zdraví v mezích možnosti a vězte my ženy to dáme .
Jana Šenbergerová
Když zemřel manžel, který byl velmi dobrý řidič, zbavila jsem se auta, přestože jsem měla řidičský průkaz. Na nerváky na našich silnicích nemám. Řízení čehokoliv klidně přenechávám jiným. Co k životu opravdu potřebuji, mám v dosahu jednoho kilometru. Tam dojedu na kole nebo dojdu pěšky. Až nic z toho nezvládnu, auto už by mi nebylo k ničemu. Někdo je závislý na veřejné dopravě, jiný na svém autě. Pořád je to závislost. Každý si může vybrat, která je mu bližší. :-)
Hana Rypáčková
Mnoho lidí se tu diví, já už se nedivím ničemu. Některá vdova je nemožná i si dojít nakoupit vedle do krámu, když zásobovatel byl její muž.Přesně takhle se tváří...
Hana Polednová
Jsem řidičkou 40 let a vracím se k příspěvku Jitky H. Dle mého názoru neměly všechny ženy v té době řidičáky a nebyla to samozřejmost. A mám hodně kamarádek, které si sice řidičák udělaly, ale potom vůbec neřídily. Např. má sestra říká, že nepotřebuje jezdit, že na to má manžela. Zatím...... My jsme se s manželem v řízení střídali, abych nevyšla ze cviku a mohu potvrdit, že dnes jsem velice ráda, že se nebojím kamkoliv dojet. I když v Praze a okolí jezdím MHD. Na chalupě jsem mockrát narychlo někoho vezla k lékaři nebo na kontroly, spojení je mizerné. Jakmile budu mít takové zdravotní problémy a nepůjde to, samozřejmě přestanu, ale hodně mě to omezí v cestování na chalupu.
Věra Lišková
Každá mince má dvě strany. Řidičský průkaz nemám, asi by to nedopadlo dobře. Nijak se tím ale netrápim. Mám více pohybu. Ve městě lze využít veřejnou dopravu.
Eva Mužíková
Jak už jsem psala, auto pro zajištění potřeb nutně nepotřebuji, jeho provoz mne stojí občas dost i peněz, ale jsem ráda, že jej mám. Jsem velmi zodpovědná, vím, pocítím li v budoucnu že za volant nepatřím, skončím. Autíčko mám ráda, povídám si s ním, zkrátka, patříme k sobě.
Alena Gebauerová
Auto mi vůbec nechybí, chalupu jsem prodala, konečně poznávám Česko a nejsem k ničemu uvázaná. Jediné, co mi chybí, jsou nějaké opravy či dovoz něčeho těžšího, to je pak plroblém, služby jsou dnes drahé.
Jarmila Komberec Jakubcová
Jezdím autem od svých 20let a považuji to za samozřejmost, že jsem vždy řídila své auto. Manžel dával vždy přednost silnějším a dražším autům a tak mi raději koupil něco malého, abych mu jeho miláčka nenabourala. I před r.1989 jsem si všude kam jsem potřebovala dojela. Dnes bydlím na okraji velkého města a cesta do centra MHD trvá poměrně dlouho. Máme domeček na poměrně velkém kopci a rozhodně bych nechtěla tahat nákupy do kopce. Auto je pro mně nepostradatelným pomocníkem. Kupuji si v poslední době spíše SUV a 4x4. Nejvíc se mi osvědčilo Suzuki. Jedna moje kamarádka řídí auto ještě ve svých 85 letech a je opravdu dobrá řidička.
Jitka Caklová
Jsou vesnice kam autobus jezdí T - Z 2x za den, nejbližší vlaková zastávka 2 - 6 km a řada lidí už ani nemá schopnost do nebo z vlaku či autobusu nastoupit/vystoupit. Jako paní na fotce bych určitě koukala úplně stejně, kdybych nejezdila autem a měla starosti, jak dopravovat manžela k poměrně častým, mnohdy i akutním návštěvám zdravotnických zařízení.
Marie Měchurová
Prožili jsem plnohodnotný život bez auta. Manžel, ač strojař, nikdy ho auto nelákalo, po horách se jezdit nedá. Já, zmatkař, bych asi daleko nedojela. Ale bezmoc jsem nikdy necítila.
Danka Rotyková
No ta paní na fotce je opravdu chudák. Tak si rozhodně nepřipadám, i když také auto neřídím. Naštěstí mne to neomezuje, protože využívám MHD, hlavně metro. A pokud potřebuji, syn si udělá čas a odveze mne. Řidičák mám od 18 let, ale možnost řídit jsem měla aź ve 36 letech, kdy jsme si s manželem pořídili první ojetinu. V té době jsem vůbec netoužila po tom, abych ke všem starostem o rodinu a domácnost ještě navíc přidala starost o bezpečnost na cestách. Pak už jsem o tom nepřemýšlela, můj muž řídil moc rád a čas ubíhal. Najednou jsem zůstala sama a hodně povinností po manželovi převzal syn. Dnes už upřednostňuji své záliby před cestování autem. Lékaře i veškeré obchody mám v dochozí vzdálenosti nebo mi stačí MHD. Už tedy o autě nepřemýšlím a celých 10 let mi nechybí.
Dana Puchalská
Přítelkyně léta jezdila a řídila jako ten slavný jezdec Lauda, ale teď se po operaci karpálních tunelů ráda nechává vozit vlakem. A užívá si to. Je jí 78 let. A řídila celých cca 50 let. Jak už mnohé napsaly, kouká po krajině, přečte si noviny a má klid. Naposled jela vlakem na nějaký relaxační pobyt do Rožnova pod Radhoštěm .
Elena Valeriánová
Olinko, přesně tak to je. Když jsme přestali jezdit autem jinam než u nás ve vsi do obchodu, začal si manžel užívat jízdu vlakem a nebo busem. Ač bývalý řidič z povolání bez dopravní nehody, musel přestat jezdit kvůli očím. I tak se dá žít. Je to těžší, ale jde to. Úvodní fotka je příšerná, paní vypadá jakoby utekla z psychiatrické léčebny.
Olga Štolbová
Zapomněla jsem napsat, že mě to potkalo v sedmdesáti devíti letech. ♥
Soňa Prachfeldová
Každý podle svých možností a schopností. Bohužel z okolí vím , že manžel nechtěl ženu za volant pustit, pak už se později v tom provozu ženy bály a řidičák jim byl nanic. Považuji na vesnici auto za nutnost, vozila jsem děti do města do školky, nyní malého vnuka, když je zapotřebí a ani pracovně bych bez něj nemohla dělat, co jsem dělala. jsem šťastná, že se dokážu všude dopravit a jelikož řídím již opravdu spoustu let, musím říct, že provoz na sílnicích je čím dál tím víc náročnější a nebezpečnější, takže kdo nezačal jezdit zamlada, ve stáří už by těžko zvládal.
Olga Štolbová
Auto i řidičský průkaz jsou vám houby platné, když vás zradí zdraví. A to se dá ve vyšším věku očekávat. A tak jezdím na nákupy, k lékařům a na srazy s kamarádkami, vlakem, autobusem, tramvají, metrem. Můžu pozorovat krajinu, nebo spolucestující a nechvěju se strachem kdo do mně kde narazí, kdo mi nedá přednost, nebo kdo za mnou nedobrzdí. ♥
olga skopanova
Ale no tak nedělejme ze seniorek takové chudáky, já auto nemám a nepotřebuji ho, hromadná doprava vždy nějaká jezdí a i nákup si můžu nechat doručit. A není pravda, že mladí se bez auta neobejdou pro generaci singles 20 a víc není už auto prioritou.
Libuše Křapová
Také se divím Jitce, že se diví. Mezi mými vrtevnicemi je spousta těch, kdo nemají řidičák nebo byly svými muži od volantu velmi brzy odstaveny , přesně jak je to popsáno v článku. Bydlím na vesnici a jsem velmi ráda , že mne před pár lety můj později zemřelý manžel přiměl k tomu, abych si řidičák obnovila. Protože u nás na vesnici Senior taxi nefunguje. To máte výhody jsem vy ve městech, zrovna tak jako městskou dopravu a obchody na každém rohu. Takže, prosím, než někdo vyslovíte nad někým soud, zamyslete se nad tím, že ne všichni máme stejné možnosti.
Alena Tollarová
Auto stojí před domem a když manželovi bylo špatně, museli jsme zavolat sanitku. Já řidičák nemám ani jsem si ho nikdy udělat nechtěla. Vím, že na "to" prostě nemám a na silnici bych působila jen zmatky. Každý nemůže umět všechno.
Dana Puchalská
Já se nikdy nechtěla naučit řídit. Tvrdila jsem a vyšlo mi to, že si vždy najdu pouze chlapce s autem. Autoškola byl pro mně horší zážitek než návštěva zubní pohotovosti ve "Vladislavce". Teď už se k tomu neodhodlám, nejsem kaskadérka a šílenec. Ale vím, že se dá za celkem slušný peníz objednat taxi pro starší osoby a nemusí to být jen ženy. Kamarádka si po 25 letech udělala dodatečné zkoušky v autoškole. Její manžel zemřela jí zbyla starší škodovka. Pravda první jízdu pak prožila málem s horečkou, ale teď jezdí jako dřív.
Alena Várošová
Auto máme a nikdy jsem se k řízení nehrnula i když ve 13 jsem jezdila na tátově motorce na černo.Když jsem si chtěla před lety udělat řidičák,muž mi řekl zbytečně.Všude,kde budeš potřebovat tě dovezu.Situace se změnila v tom,když někam potřebuji jet,muž mi řekne všude jezdí autobusy,vlaky,či letadlo.Tak jsem odkázána pouze na sebe a veřejné dopravní prostředky .Jinak mi dobře slouží obyčejné kolo na nákup i za mými zálibami přírodou.
Jitka Caklová
Mě baví, jak téměř každý ví, co by měl, nebo neměl ten druhý a nedivím se už vůbec ničemu. Faktem ale je, že je snadnější a pohodlnější, když se člověk veze, když se má na koho spolehnout. I když na druhou stranu, dva řidiči v jednom autě, obzvláště, je-li jeden z nich začátečník, to také není žádný med :-) Považuji se za normální řidičku, začátečník nejsem a musím přiznat, co manžel po padesáti letech, ze zdravotních důvodů, nemá sedm let oprávnění k řízení motorového vozidla, tak v autě to občas docela slušně "jiskří" :-) Naštěstí, ve smyslu článku, nejsem na nikom závislá.
Zuzana Pivcová
Řidičský průkaz jsem nikdy neměla, nechtěla jsem. Měla jsem vždy intuici, že jezdit nemám. Proto mi to neschází ani teď. Situací, kdy bych potřebovala někam dovézt autem, je opravdu málo. A vždy se našel někdo dobrý, kdo dovezl. Například do Týna se sestrou a tehdy ještě třemi přenoskami s kočkami. Pro zájemce nabízím svůj někdejší příspěvek zde. Jmenuje se: Sorry, já jezdit neumím.
Věra Ježková
Jitko, taky se divím, že se divíš. Nikdy jsme auto neměli. Když jsem kdysi dávno požádala svého někdejšího přítele, aby mne naučil aspoň trochu řídit - poté, co se mu v noci v lese daleko od civilizace udělalo špatně - odmítl to. Uměl něco, co já ne. Pak jsem to řadu let nepotřebovala. Taky mám pocit, že pro řízení jsem se nenarodila. Už jen kvůli svému orientačnímu nesmyslu.
Eva Mužíková
Tady u nás si můžu vybrat. Buď si pro větší nákup zajedu autem, nebo použiji za 10,- Kč senior taxi. Auta, přestože jezdím málo a jen tam, kde si v tomto věku věřím, se nemíním vzdát. Je to zkrátka součást mého života. Nikdy jsem nepatřila k těm suverénním řidičkám, na vesnici jsem jej využívala daleko více. Ty popisované situace, kdy se žena bez řidičáku musí vzdát na př.: pobytu na chalupě, je určitě velmi nepříjemná...
Karel Boháček
Jo já mám řidičák a neřídím vůbec auto.
Elena Valeriánová
Paní Hašková a já se zase divím, že se divíte.
Jitka Hašková
Divím se, že vůbec existují seniorky bez řidičského průkazu. To už za mého mládí byla samozřejmost, že všechny moje kamarádky ho získaly. Je mi 75.
Danuše Stočesová
Já nemám žádné auto, měla jsem možnost míti dvě auta, ale měla jsem strach, že nabourám, takže dodnes jezdím jen dopravními prostředky anebo používám leteckou dopravu. Mám přítele v zahraničí, takže ve své podtstě žiji sama. Nic z toho mi nevadí. Z jediného důvodu, že mám hodně zálib a také hodně hodných lidí kolem sebe. Chce to jen pevnou vůli a odhodlanost. Přeji ji všem, kteří mají pochybnosti. Stačí mít útulný byt, auto vůbec nepotřebujete.........