Životní styl seniorek se s léty výrazně změnil a s ním i šatník zralých žen
Ilustrační foto: pinterest.com

Životní styl seniorek se s léty výrazně změnil a s ním i šatník zralých žen

28. 11. 2019

Sportovní boty, batůžky, džíny. To jsou části oblečení, které se kdysi v šatnících žen ve věku šedesát let a výše vyskytovaly výjimečně. Styl oblékání dam vyššího věku prošel velkými změnami a souvisí to s tím, jak se změnil jejich celkový styl života.

Když se dříve řeklo oblečení pro starou paní, každý si představil šaty s nějakým vzorem, ideálně květinovým. Tmavý kabát, zpravidla řadu let starý. A nějaký kožich. Hodně starý a pořádně těžký, takový, ve kterém se každá žena změnila v nevzhlednou těžce se pohybující starou medvědici. A něco na hlavu. Něco těžko popsatelného, beztvarého, cosi mezi klouboučkem, baretem, zkrátka cosi. Mezi oblečením pro ženy vysokého věku a ženy mladé bývaly velké rozdíly. Zkrátka, babička se oblékala jinak než vnučka.

Ty rozdíly se v poslední době téměř setřely. Skříně seniorek už nezaplňují řady podobných kytičkovaných šatů, pronikly do nich kalhoty, džíny, trička, košile, tenisky, batůžky. Tedy úplně stejné oblečení, jaké se vyskytuje ve skříních žen třicetiletých, čtyřicetiletých. V mnoha rodinách chodí společně nakupovat vnučky, matky a babičky. Rozumějí si totiž, mají podobný vkus, navzájem si poradí, ohodnotí, co které sluší. Mnohdy si některé kousky navzájem půjčují. Ano, nyní je zcela běžné, že babička jede k moři a půjčí si od vnučky batůžek a lehkou džínovou bundičku. Pak zjistí, že tyto kousky jí v šatníku chybí, a koupí si je. Už se neříká: To je pro mladé, to se pro starší nehodí. Pokud to někdo říká, nezřídka se mu dostane upozornění, že říká něco nevhodného, ba přímo nesmyslného.

Proměna stylu oblékání seniorek je ukázkou toho, jak se mění postavení seniorů ve společnosti a jejich přístup k životu. Nejde o to snažit se vyrovnávat mladým, oblékat se v šedesáti jako dvacetiletý diblík a zakrývat tím fakt, že člověk stárne. Pokud to někdo bere takto, pak změny nechápe správně. Jde o to, že život současných zralých žen je hodně odlišný od toho, jaký vedly jejich mámy, babičky, prababičky, když byly v jejich věku.

Mnoho z nich nejezdilo k moři, na výlety do hor, nepodnikaly vycházky po městech, nenavštěvovaly řadu kulturních akcí. Zestárly, šly do penze a tak se zdržovaly doma, na zahradě, pomáhaly s hlídáním vnoučat. K tomu bylo celkem jedno, co mají na sobě. Samozřejmě, že v každé době žily ženy, které zájem o to, aby dobře vypadaly, neopustil nikdy, ani v hodně vysokém věku. Vždy existovaly a existují dámy, které vyznávají elegantní styl a nosí šaty, kostýmky a kloboučky v každé době. Ale celkově vzato, nikdy nebylo v šatnících seniorek tolik ležérní módy, funkčního, sportovního, pohodlného a přitom šik oblečení jako nyní.

A co nosíte nejraději vy? Liší se váš šatník od toho, který pamatujete z doby, kdy byly v seniorském věku vaše maminky a babičky? Co by ve skříni zralé ženy nemělo chybět a co tam naopak nepatří?

Hodnocení:
(5 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Várošová
Pamatuji si na obě moje babičky.Jedna obyčejná vždy čistá,ale taková,pravá pohádková babička v šátku.Druhá šik babička, švadlena,která šila pro další ženy,vždy vkusně a elegantně oblečená v kloboučku,přehozem na záda a také v zimě na obě ruce návlek,dáma.Maminka chodila vždy skromně a slušivě oblečená,šátek na hlavě nikdy nenosila.Já mám m=odu moc ráda,proto jsem taky do letošnho července pracovala jako aranžerká,někdy jako prodavačka,kde jsem oblékal figuríny jak ve výlohách,tak i na prodejně.Vždy a ráda jsem lidem poradila a ženy mě samy vyhledávaly.Práce mě moc bavila,ale odešla vedoucí obou prodejen,jtak jsme odešly s ní další dvě ženy. Výohy vypadají otřesně,ale to jen z mého pohledu i z pohledu lidí,kteří se o dění zajímalo.Mám své práce dost doma,taky přestárlou za 2 měsíce 95 let maminku.Ráda se oblékám a dokáží sladit barvy a kombinace oděvů za které by se nemusla stydět i vysoce postavená žena.Umět se obléct za nehorázné peníze dokáže každá,ale obléct se s vkusem,elegancí a vědět,že mi to sedne,tomu se říká umění.Nikdy nevyjdu ven,než když bych se nepodívala do zrcadla.A někdy se mi stane,že se mi to nelíbí a klidně se převleču.Mám ráda sportovní oblečení,které nechybí v mé skříni,také běžné oblečení na kombinování a i společenské oblečení.Každá žena by měla vědět co ji sluší, v čem se dobře cítí a nevypadat ve svém věku přemrštěně,jak odrostlá studentka .A proto milé dámy,nemusíte mít na sobě oblečení za tisíce,ale slušivé oblečení a velké zrcadlo. Hezký večer všem nahlížejícím..
Marta Kucharovičová
Obliekanie je vec názoru. Žena musí vedieť, čo jej pristane. Písať o niečom. že je nevkusné, je odvaha a trochu aj nevychovanosť. Ak si niekto niečo obliekol, tak mu to vyhovuje a určite sa mu to páči. Pasovať sa za odborníčku, je odvážne. Nie každý má na nákup kvalitného oblečenia z rôznych dôvodov. Dôležité je všetko čisté, voňajúce jemne materinou dúškou. Ja chodím oblečená športovo- elegantne. A je mi jedno, čo si o tom kto myslí.
Elen Zajíčková
Zamyšlení paní Anny mě velmi zaujalo. Děkuji za něj. I já ráda sleduji lidi. Jak se chovají, a co mají na sobě. Především však mě zajímají ženy zralého věku. Jsem ráda, že mladistvé prvky pronikly i do našich šatníků. Je bezpochyby fajn, když můžeme stylem oblékání "omládnout" . A když u toho ještě neztratíme soudnost, a zůstaneme samy sebou. Tak je to opravdu výhra. Každá z nás má svůj oblíbený prvek v šatníku, každá z nás má nějaký styl. Bez ohledu na věk a postavení. Když k tomu přidáme dnešní nabídku a možnosti a ještě zvážíme , co je úměrné našemu věku a co už ne, tak výsledek může být uspokojivý. Nevadí se inspirovat , ale ne jen kopírovat. Časopisy hlásají odvázanost ve všem, každý prý může všechno. A to mi vadí všeobecně. Proto i oblečení mladých je často na hraně, a ještě častěji už za ní. Každá z nás je jiná, a to jen "naše" ,, dělá z nás originál. Není špatné se poradit, ale ne s tím, kdo za každou cenu chce prodat. Naše děti to taky myslí dobře, když radí , abychom se mladistvě oblékaly. ALE! Naše postava unese někdy víc, nežli náš věk. Na to prosím nikdy nezapomínejme. Cit pro míru věcí , tím bychom se při oblékání měly vždy řídit. A taky tím, za jakým účelem se oblékáme . Zachovávejme aspoň my starší, pravidlo, že jsou události a akce, které zaslouží slavnostní oblečení. Třeba i radost z každého dne nás může inspirovat k lepšímu kousku, nebo jen doplňku. To, jak vypadáme, svědčí o tom, jak se pak cítíme a také o tom, jak na nás reagují ostatní. Děláme na Portálu módní přehlídky vždy s citem, elegancí . A zachováním pravidel, které bychom měly dodržovat. . Dáváme tipy na obchody, kde oblečení pro dámy zralého věku najdete, kde Vám poradí , kde se vám budou věnovat. To vše s úmyslem poradit těm, které tápou. A přimět k zamyšlení. A věřte, že není vše o penězích. Přemýšlejme , tvořme. Přeji vám všem krásný vánoční čas.
anna spitzarová
Článek o proměně životního stylu seniorek a s tím souvisejícího stylu oblékání mě docela zaujal. I když smyslem diskuze je v tomto případě patrně spíš napsat, co kdo rád nosí, nedá mi, abych se nad tématem článku trochu nezamyslela. Nejsem si především jistá, zda u starších žen nejde v řadě případů spíše o rezignaci na slušné, potažmo slušivé a věku přiměřené oblékání a také o určitou lenost zamyslet se nad svým zevnějškem a být sama sebou, než o aktivní změnu životního stylu. Nedávno jsem na stanici tramvaje pozorovala cestující a šest z deseti čekajících měli na sobě "uniformu" skládající se z džín různých odstínů modré , bundy s různými odstíny černo-šedé a samozřejmě doplné obludnou sportovní obuví. Byly mezi nimi i starší ženy a nezdálo se, že by jely zrovna někam na výlet či si zasportovat... Anebo co si myslet o staré paní, oblečené do krátké bundy, úzkých kalhot, legín či úpletových kamaší, které odhalí nohy poznamenané artrozou, uvolněné a vystouplé břicho, často objemné pozadí. Tyto přiléhavé součásti šatníku mladých podobné, byť pochopitelné, nedostatky spolehlivě zdůrazní. Je nepochybné, že by volnější sukně pod kolena nebo ony květované šaty dřívějších seniorek byly prostě o třídu lepší. Stejně tak ty různé bundy, u kterých "sedí" kapuce za krkem, který se ve stáří zkracuje a "zapadá" , není prostě oblečení, které by starší ženě příliš slušelo. To snad i ten zmiňovaný tmavý kabát by vyšel většinou líp. Stará paní oblečená do džín a bundy většinou opravdu nevypadá pěkně a úpravně. Na celkově nedobrém dojmu nezmění nic ani temně nalakované nehty, spíš naopak. Anebo zase letní "uniforma" -. kalhoty tříčtvteční nebo pod kolena, tričko bez rukávů (!), bez límečku, na nohou pantofle...Je to snad pohodlné, ale nemohu se ubránit dojmu, že to mluví o ztrátě citu pro vkus a snahy vypadat upraveně a hezky. Ano, změnil se životní styl a setřely se společenské konvence, jak se kam obléknout. Ale ony zatracované konvence a nepsané formalismy vedly dříve i ženu, která se o módu příliš nezajímala, alespoň k určité úrovni a pravidlům, jak se kam obléknout a co je ještě únosné. Málo platné, ne všechno, co je zrovna v modě se hodí pro každého a také ne pro každý věk. To myslím platí stále.
Danka Rotyková
Moje babičky byly venkovské ženy se šátky na hlavě. Když se musely svátečně obléci, vzaly si pěkné tmavší šaty, třeba s krajkovým límečkem. Maminka, to už bylo něco jiného, byla švadlenou s velmi dobrým vkusem. Neměla v šatníku kalhoty, ty začala nosit až v důchodu. Parádnice je ale i dnes ve svých 90 letech. Můj šatník musel vždy obsahovat klasickou módu pro úřednici. Navíc, pro dny volna, i rifle a trička s mikinou nebo svetrem. Dnes už dokupuji hlavně toto oblečení, teď dbám na kvalitu a pohodlí. V šatníku mi nesmí chybět oblečení tzv. do společnosti. A k oblečení patří samozřejmě i vhodné boty, na těch si dávám záležet.
Soňa Prachfeldová
Určitě se můj šatník liší od mých babiček. Maminka byla elegantní, šaty a kostymky na míru, sama si vše ušila i na mě. Jak mi potom scházely její výtvory , když jsem přešla na konfekci. Dnes jsou ženy ne všechny , málo ženské v oblékání. Mám ráda ženskou módu , šaty, sukně, sáčka - podle počasí , A zároveň i sportovní oblečení, které využívám skoro denně ať už při turistice, či akcích s pejsky. Ve skříni zralé ženy by neměl chybět společenský úbor, nepatří tam rozdrbané rifle a oblečení vhodné pro puberťáky.
dagmar Burianová
Když si představím, že jsem teď skoro ve věku mojí babičky, když ještě žila, tak srovnávám. Babička chodila v šatech, pod límečkem brož,černé ortopedické boty, elastické punčochy na křečové žíly, černý kabát, černou kabelku. V zimě na hlavě šátek s kašmírovým vzorem.Úplně jiné oblečení, než mám ve skříni já. Nejsem zastánce šatů, mám raději sukně, ale nejraději nosím sportovní módu. Kalhoty, rifle, rzná trička, kvalitní mikiny, bundy všeho druhu a k tomu kvalitní kožené boty a kožené tašky. Ne kabelky, do kterých se vejde jen peněženka. Pár kousků věcí do společnosti se u mě také najde. V tom, co oblékám, si moji babičku nedovedu vůbec představit.
Renáta Pouchová
Baví mě sledovat zralé ženy, líbí se mně každá upravená starší dáma. Bydlím sice v Praze, ale i přesto jich vidím tak málo!! Bohužel, většinou ty upravené, bývají cizinky. Já sama se ráda pěkně oblékám, denně se líčím a pěstuji tělo ale!! Byla jsem nedávno na několik dní v domku na vesnici, všechno je tam trochu jinak! V koupelně byla zima, v těle je cítit únava po celodenní práci, možnosti nákupu nějaké parády jsou malé, nikde žádní lidé, a tím se ztrácela i moje motivace a návyky. Přiznávám, vůbec se mně nechtělo myslet na sebe, na to jak vypadám, natož si přibarvit rty a přemýšlet, co na sebe, nebylo vlastně proč. Byla to taková svoboda, ale? Možná za pár dnů by to přišlo, avšak cítím, že prostředí i marnivou ženu semele. Potom i pohled na životní styl je jiný!!
Marie Faldynová
Moje maminka neměla ve svém šatníku kalhoty. Byla ročník 1922 a vyrostla na venkově, do Prahy přišla za prací. Uměla si vybrat elegantní šaty. Moje babičky z venkova opravdu nosily šaty, jedna z nich kroj. Módě dal ránu socialismus: šatové zástěry pytlového střihu, tepláky, galoše, šusťáky - to bylo něco! Myslím si, že oblékání ukazuje sebevědomí ženy. Pokud se degradovala na služku celé rodině, nepotřebuje k tomu nóbl roucho. Pokud její nejdelší výlet je z domu na zahradu, nemá motivaci vypadat dobře. Navíc jsou lidi, kteří mají prostě jiné priority, než módu.
Věra Maléřová
Hezky napsaný článek ! Snažím se elegantně oblékat celý život a vedla jsem k tomu mé dcery. Nyní ve starším věku, kdybych měla nějaký úlet, tak mne dcery usměrní. Moc mne mrzí, že na malém městě chodí seniorky vesměs otřesně oblečené. V zimě neforemné bundy, k tomu jakési vlněné kalhoty od Vietnamců, samozřejmě dost krátké, hrozné sešmajdané "Adidas" též od Vietnamců, šílený batoh, na kterém musí být reflexní růžový nebo zelený kroužek, vlasy na krku vystříhané od pánského holiče, zezadu nevím, zda to je chlap nebo žena. Čest všem kultivovaným dámám, kterých je dnes jako šafránu.
Zdeňka Hosmanová
Moje babička byla elegantní dáma celý život,ale moda bývala jiná,zrovna jako doba ve které žila. Já mám ráda pěkné věci, nadčasové,pohodlné i sportovní. Rozhodně nemíním měnit šatník jen kvůli věku.Některé mladé dámy by se spíše mohly zamyslet nad sebou a oblékat se lépe. Hlavně ať se každý cítí v tom co nosí dobře :-)
Dana Puchalská
Já měla babičky a obě byly narozené v roce 1890. A každá byla úplně jiná. Ta z Prahy nevyšla z domu bez rukaviček, klobouku a v zimě se štuclem. Prostě dáma z města. A ta z venkova nosila celý život na hlavě šátek a rukavice jen v té nejhorší zimě. Ale měla těch šátků opravdu dost. Parádních i těch obyčejných. A vlasy měla až do pasu,to se mi jako malé holce moc líbilo.
Jana Šenbergerová
Svoji babičku mám v paměti v zástěře, když byla doma. Moc ráda jezdila na výlety, ale nikdy jsem ji neviděla v kalhotách. Maminka v jejím věku vypadala úplně jinak, bývala spíš elegantní. Až na ty barvy jsem na tom podobně jako Věra J. Ať si každý nosí, na co má, a to nejen v peněžence.
Věra Halátová
Obě moje babičky - ročníky 1901 a 1886 se oblékaly do oblečení, které módě nepodléhalo. Jedna žila na Moravském Slovácku a druhá na Německé Moravě. Obě nosily kroj. Obě měly dlouhé vlasy spletené do copu a pak následně do drdůlku. Ta babička ze Slovácka, ta nosila krátké sukně, byla jí vidět kolena. Ta druhá nosila dlouhé sukně, až nad kotníky. Moje matka, ročník 1930, se oblékala do kostýmků a halenek, nikdy v létě nevyšla bez punčoch, na hlavě nosila klobouk.
Věra Ježková
Nejraději nosím to, co v podstatě celý život. Sportovní eleganci bez kanýrů, cingrlátek a podobných nesmyslů. Vývoj jsem prodělala v barvách. Od černé a bílé v mládí přes modrou, červenou a žlutou, kdy jsem byla ještě blondýna (přirozená i barvená), k barvám rezavým a zeleným od doby, kdy jsem zrzavá. Babička se oblékala babičkovsky. Maminka byla vždy elegantní. Teď v DS už jí na tom nezáleží. Ať si každá zralá i nezralá žena má ve skříni, co chce.
ema kucerova
I moje babička byla elegantní dáma.A tuto eleganci u většiny dnešních seniorek postrádám.Ano,jsou sportovně založené,ale je opravdu nutné,aby i ve městě chodily v bundách,s batohem na zádech a v ruce "fofrhůlky"? A v obchodech také jen samé sportovní oblečení-jen ty obludné nafouklé prošívané bundy.Letní oblečení se ještě sežene,ale např.už 3 roky sháním teplý kratší kabátek,ke kterému bych si mohla vzít i klobouk,ale marně.Vzpomínám,když jsem byla mladá,tak si o mnoho let starší kolegyně stěžovaly,že na sebe nic slušného neseženou.Obávám se,že v tomto ohledu se moc pro starší ženy nezměnilo.
olga skopanova
A navíc moji prarodiče byli členy Klubu turistů a pochodili celý Český ráj.
olga skopanova
Není pravda, že moda seniorek byla vždy hrozná, moje babička chodila v kvalitních šatech, kabátu a elegantním klobouku, což se dnes už nevidí.
Jitka Hašková
Staré paní i poválce chodily v elegantním klobouku. Vždycky jsem svoji babičku, nar. 1890 , viděla jako elegantní dámu, i když byla z chudé zemědělské rodiny. Nikdy nenosila šátek na hlavě.