Sametová revoluce zasáhla do našich životů. Někomu více, někomu méně. Pro mě osobně nastaly největší změny v profesním životě. V rámci privatizace bylo rozhodnuto, že podnik, ve kterém jsem pracovala, bude prodán předem vybranému zájemci. Vlastníkem se stala německá firma a nastala doba velkých změn. Do provozů hledalo vedení firmy pracovníky, kteří byli schopni se domluvit německy. A tak jsem vyměnila židli v kanceláři technického rozvoje za židli v provozní kanceláři. Osmnáct roků jsem byla vedoucí provozu, práce mě bavila a dávala jsem jí denně víc než povinných osm hodin. Musela jsem se několikrát rozhodovat, zda se přizpůsobím „novým pořádkům“ nebo raději odejdu.

Neodešla jsem. Ale nebylo to vždy jednoduché. A těch změn, co jsem musela zvládnout. Působení zahraniční poradenské firmy, postupné omezování výroby, změnu zahraničního vlastníka, převedení části výroby do africké firmy, konkurs, působení insolvenčního správce a prodej české firmě. Každá změna byla spojena s novou výzvou a já si říkala: „když jsem zvládla tu předešlou, snad zvládnu i tu novou“.  Pracovní poměr jsem ukončila v roce 2011 a od té doby nic nemusím a můžu vše, co dovolí mé zdraví.

V roce 2013 firma definitivně zanikla. Naštěstí jednotlivé budovy průmyslového areálu mají nové vlastníky, jsou již opraveny nebo se opravují. Připravila jsem srovnání, jak vypadal průmyslový areál v listopadu 2013 a jakou podobu má nyní. Úvodní foto je z listopadu 2015.

Fotogalerie