Když ještě chodila sv. Barbora
Ilustrační foto: pinterest.com

Když ještě chodila sv. Barbora

4. 12. 2019

Bylo to dávno a od těch dob uplynula hezká řádka let. Sníh tu zimu už ležel na ulicích, neboť jej přivezl v měsíci listopadu sv. Martin, který jako v letech minulých i tento rok přijel na "bílém koni." Začínal advent a hned z kraje adventu má svátek sv. Barbora.

Podle legendy byla  Barbora jedinou dcera v rodině bohatého kupce. Tajně se seznámila s Ježíšovým učením a toužila žít podle něj. Její otec s tím ale nesouhlasil a nechal ji uvěznit v kamenné věži. Barboře se podařilo nechat se tam potají pokřtít. Pak ale musela utéct. Když ji chytili, byla uvržena do vězení, kde velmi trpěla a nakonec byla pro svou věrnost ve víře popravena.

V předvečer jejího svátku, který připadá na 4. prosince, tato tajemná žena chodí nadělovat dětem. Jelikož od narození jsem slavil svátek Františka 3. prosince, třetího prosince měl totiž v kalendáři svátek sv. František Xaverský, rodiče spojili nadílku i svátek v jedno. Ráno jsem dostal dárky od rodičů a k večeru obvykle přicházela tajemná bytost, aby mě po odříkání Andělíčka strážníčka obdarovala nějakým ovocem, sladkostmi a sem tam také bramborou či uhlím.

I toho roku nastal dlouho již mnou očekávaný den sv. Barbory. Již od samého rána, po obdržení pár sladkostí k mému svátku, jsem byl velice netrpělivý a s každou hodinou, tak jak se  blížil  večer, můj obličej nabíral zvláštního strnulého výrazu. Tehdy toho roku chodil jako sv. Barbora bratrův kamarád, Pepík Smrčků. Když přišel do kuchyně a já si v kleče odbyl povinného Andělíčka a dává mně dárky, já najednou koukám, že ty boty, co čouhají z pod té bílé záclony, kterou měl přes sebe přehozenou, jsou mně známé, že už jsem je někde, na někom viděl. A pak jsem si vzpomněl a po odchodu „Barbory“ povídám: “Mami, ta Barbora měla  boty jako nosí Pepík Smrčku“. “Ale to se Ti jenom zdálo, Fanoušku “ povídá maminka a pokračuje “třeba si je od Pepíka půjčila“. Vzal jsem to sice jako možnost, ale stejně mně to pár dní vrtalo hlavou!                 

Když si na tuto příhodu se "sv.Barborou" vzpomenu, připomene mi maminku, tatínka a bratra, kteří už bohužel mezi námi nejsou. A já bych si tak přál, aby tady byli se mnou, jako tehdy před 75 lety.

Hodnocení:
(5 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jaroslava Handlová
Osud sv. Barbory byl sice smutný, ale Tvůj hezký příběh svoji laskavostí evokuje milé vzpomínky na dětská léta i na Ty, co nám v tomto předvánočním čase obzvláště chybí.
Soňa Prachfeldová
Právě na Barboru přišla sousedka, že její vnučka má za úkol o ní psát. Znám jen v souvislosti s Barborka mi a když vykvetou, děvče se vdá. Škoda, že jsem se dočetla teprve dnes jak to se sv. Barborou jest. Pěkná pověst a krásné vzpomínky na dětství.
Hana Rypáčková
Barborku si trhám i později, protože mi v paneláku vykvétá dříve...
Dana Puchalská
To je krásné vzpomínání. U nás se ale Barbora nikdy neslavila.
Marie Seitlová
Pěkné vzpomínání. Barbora se u nás neslavila.
Alena Vávrová
Moc hezké vzpomínání, Františku, ráda jsem si přečetla, díky. My jsme si jako děti dávaly ráno za okno prázdnou punčochu, do které nám do večera Barbora (maminka) nadělila podle zásluh. Takže také nejen ovoce, ořechy a malé pamlsky, ale i kus uhlí, popela, cibuli, mrkev, nebo bramboru jsme tam často našli... ;-))
Mirek Hahn
Máš pravdu Františku, a já si prd pamatuju. Kéž se za mne sv.Barbora přimluví aby mne Pánbůh tou zapomnětlivostí tolik nenavštěvoval :-)
František Matoušek
Mirku, řekli jsme si, že si budeme tykat. // Děkuji za přání pí Pivcové. Svátek stále slavím 3.12. i přesto, že byl zrušen a nahrazen Svatoslavem.// Pí Nováková, na rodiče a na bratra stále vzpomínám, ač je to asi k neuvěření, chybí mi. // Všem ostatním: "Díky".
Jitka Hašková
Hezký příběh s Barborou. Bohužel ke mě v dětství nechodila.
Danka Rotyková
Pane Františku, díky za to, že jste nám napsal milý adventní příběh. Máte štěstí, že je Váš osobní, na podobný si já nepamatuji, i když mám vzpomínek mnoho.
Mirek Hahn
Tak ať nad vámi sv.Barbora dál drží ochranout ruku :-)
Naděžda Špásová
Barborka je jedna z mála tradic, kterou dodržují. Manžel pro ni za chvíli pojede. Hezká vzpomínka.
Zuzana Pivcová
Líbí se mi, že jste skloubil pověst se svým osobním zážitkem, děkuji. A dodatečně vše nej k svátku, pokud ho ještě slavíte 3. 12. Myslím, že tak to měl kdysi i můj tatínek.
Hana Nováková
Krásný, dojemný článek. Každý má nějaké krásné vzpomínky, ve kterých jsou ti, kteří již opustili tento svět a my bychom si přáli, aby tu s námi ještě byli. Řekla bych, že pro většinu dnešní mladé generace nepochopitelné, ale pro mě a jistě i pro Vás nostalgické vzpomínání. Díky za článek...