Rodinné návštěvy o vánočních svátcích. Radost nebo povinnost?
Ilustrační foto: ingimage.com

Rodinné návštěvy o vánočních svátcích. Radost nebo povinnost?

20. 12. 2019

První svátek musíme k tvým rodičům, další k mým. Děti, na Štědrý den musíte být u nás! Slovo musíme se v souvislosti s Vánocemi používá velmi často. Je to podivné, když má jít o svátky klidu a pohody.

Jenže, když přijde na plánování, jak vlastně budou probíhat a kdo je kde a s kým bude trávit, slovo musíme vypouštíme z úst častěji, než je zdrávo.

Šestasedmdesátiletý Libor trávil loňské vánoční svátky na chalupě u svého kamaráda. Libor je vdovec, jeho kamarád je řadu let rozvedený. Oběma bylo v Beskydech skvěle. Nakoupili si dobré jídlo a pití, chodili po horách, dívali se na televizi. „Oba jsme byli na Štědrý den v teplácích, seděli jsme na terase, pili slivovičku a dokonce jsme si opekli buřty. Byl to moc pěkný večer,“ říká Libor a letos plánuje Vánoce prožít stejně.

Ovšem v jeho rodině to vyvolává poprask.
„To přece nemůžeš tati. Přece nemůžeš být na Vánoce s nějakým cizím chlapíkem. My jsme tvá rodina. My tě k nám přivezeme,“ říká jeho dcera, která žije v Praze, zatímco Libor na Ostravsku.
„Brácho, to se nechodí, abys nejel k dětem. To přece o Vánocích musíš,“ říká mu jeho sestra.
„Ale mně se nechce trmácet se do Prahy a tam se s nimi tísnit tři dny v malém bytě. Vždycky dceru a její rodinu rád uvidím, ale nechápu, proč bych tam povinně musel jet na Vánoce, když je tam vždycky strašný chaos, zmatek a nakonec se ještě dcera a manželem vždy pohádá,“ říká Libor.

Zvyk, že rodina má být o Vánocích spolu, je pěkný a mnozí lidé se ho snaží dodržovat. Jenže někteří ho dodržují takzvaně za každou cenu. Neptají se svých rodinných příslušníků na jejich přání a představy, ale používají výraz: tak to musí být. V mnoha rodinách připomíná vánoční sdružování se přesně připravenou vojensky organizovanou akci.

„Čtyřiadvacátého prosince jdeme na čtyři hodiny k jedné babičce, tam dostáváme kapra a salát a rozdáme si dárky. Je sama, takže k ní musíme. Posedíme do šesti a pak jedeme k druhé babičce ze strany manžela. Ta žije s přítelem a je u nich i jeho syn a jeho přítelkyně. Tam si vždycky musíme dát řízek a další salát, protože babička by byla naštvaná, kdybychom si ten její nedali. Vracíme se domů kolem desáté večer a pak si teprve děláme svůj Štědrý den, kdy už nejíme, ale předáváme si dárky. Je to v podstatě honička a to hned další den jedeme padesát kilometrů na návštěvu k tátovi mého muže, který žije sám. Tam jsme celý den a pak se vracíme, takže jediný volný den je pro nás druhý svátek vánoční. A to jsme tak unavení a přejedení, že ho celý obvykle prospíme,“ říká dvaačtyřicetiletá Marcela z Prahy.

Podobně složité jsou Vánoce v mnoha rodinách. Ovšem říct na rovinu, že jde o často o zbytečné stresování, si může dovolit málokdo. Pak totiž často zazní: „To snad nemyslíš vážně, že letos nepřijdeš na Vánoce k nám?“

Často si tento stres lidé vytváří sami, někdy se stávají nechtěně jeho obětí. Pořádný tlak mnohdy dovedou vytvořit zejména ženy.

Hodnocení:
(5 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Eva Kopecká
Když jde o vynucenou povinnost, že k těm rodičům prostě musíme /lépe, kdyby mladí a staří byli zvlášť, než aby to bylo takzvaně z musu/, když jde om jednostrannou záležitost /pokaždé se rodina schází na jednom stejném místě - proč se neprostřídat, aby si to užily i jiné hospodyně/, to si myslím, že je lepší si sama v klidu nakoupit, pustit si pohádku v hezky uklizeném bytě, dát si k večeři něco dobrého. Můžu vzpomínat na ty, které bych ráda viděla, a už to nejde. Můžu si užívat ten klid a mír v sobě. Být vděčná za svůj domov, za to, že nejdu do práce a vědět, že po Vánocích tam půdu odpočatá.....
Eva Krausová
Rodina je důležitá, ale používat právě o svátky slova musím tyto dny zrovna láskou nepodpoří. Chci-li s někým být, tak je to slovo mohu a čas pro druhé je ten největší dar, ten žádná hromada dárků nenahradí. Mělo by ale jít o čas s láskou věnovaný.
Dana Puchalská
Jsem upřímně ráda, že vánoční šílenství co se týče povinných návštěv už máme za sebou. Pokaždé jsme z toho byli vyloženě zničení a teď si svátky užíváme v klidu.
Petr Dvořák
Tak sekulární národ jako je ten náš, aby ve světě pohledal. Přesto jsou lidé vytřískaní z pár dnů volna navíc, na které se stresují už týdny předem, takže se volno vlastně naprosto míjí se svým smyslem. Žranice a pro mnohé i díra do rozpočtu. Prostě nechápu!
Hana Rypáčková
Scházíme se a navštěvujeme hlavně v Adventu. Teď volala dcera, že zajedou v neděli a k synovi mne vnuk doveze a odveze 27. Je to čím dál klidnější a vyhovuje mě to. Ty obr nájezdy bych asi nezvládla...
Elena Valeriánová
Obě děti máme trochu z ruky a necháváme vyloženě na nich, kdy přijedou. My jsme doma, takže žádný problém. To víte, že bych je chtěla mít doma všechny najednou, ale do bytu bychom se neposkládali. Tak se musíme domluvit předem. Já bych si přála, alespoň jednou zažít vánoce někde na chatě, plno sněhu a bez možnosti připojení. Ale nevím, jestli bychom to přežili :-)
Iva Skálová
Já trávím vánoce sama. Moje dcery nemají čas ani o vánocích a já tam bohužel jet nemůžu. Přeji všem, ať si vánoce v rodinném kruhu hodně užijí.
Danka Rotyková
Nejsem slavící typ a ani příbuzenstvo se tak nechová, přesto se setkáváme, nikoli však pokaždé. Jestliže za sestrou jedu na Dušičky, už nevykonám návštěvu na Vánoce. Dříve jsem očekávala, že by mne podruhé mohla sestra s manželem také navštívit, ale to se jim moc nechtělo. Dneska, když už jsem vdova, neočekávám žádnou změnu. Ale ráda je vidím, ať na Vánoce nebo jindy.
Miluše Hasenohrlová
Na Vánoce je nás vždy plný dům a to mám ráda.Jsme jednoduše "slavící rodina" :-)
Věra Ježková
V rodině mého přítele pokračuje tradice, kterou zavedla jeho žena. 26. 12. se všichni schází u něj doma, nebo u jednoho z jejích dvou bratrů. Je to asi 25 lidí, včetně malých dětí. Setkání bývají příjemná, ale přibližně po dvou hodinách vždy zatoužím po klidu a tichu.