Titanic a šilinky

Titanic a šilinky

7. 11. 2012

Školení předsedů Osvětových besed se koná ve městě Hluk. Jakoby náhodou se bude v místním kulturáku konat koncert nějaké rockové kapely. Hosté jsou překvapeni přípravou sálu. V celém rozsáhlém prostoru není jediná židle! ,,Proboha, přece nenaženou pořadatelé do sálu diváky jako dobytek!“ Pořadatel pak upřesňuje: ,,Židle jsou při takové produkci spíše na závadu!“

V kulturáku v obci Podboří se právě chystá koncert skupiny Titanic. Poučen zkušenostmi z Hluku, nechává hlavní pořadatel vyklidit první třetinu sálu. Nechává tak prostor pro různé svíjení, předklánění s rozcuchanými vlasy a vytrsávání rozdivočelé mládeže.

Koncert skupiny Titanic je v plném proudu. Na jevišti to rachotí, pod jevištěm se mládež patřičně svíjí. Najednou se první jedinci vrhají na jeviště. Pořadatelé jsou v plné bojové pohotovosti. Pořadatelské komando se dere na jeviště. Ale co to? Jeden muzikant si kleká a nechá se hladit po hlavě. Komando ustupuje. Asi to tak patří.

,,Pane hlavní pořadateli, potřebujeme někoho, kdo by sálem vyprovázel kameramana. Ten pořadatel musí vyklízet prostor za ním, aby nepřepadl  když bude couvat. Mohl by s těžkou kamerou na rameni upadnout přes nějaký předmět.“ S radostí se této role ujal místní voják, tohoto času na opuštáku.

Je krásný letní den. Frantík Rendl se toulá po zahradě. Zčista jasna před ním stojí pán. Zpovzdálí celou akci jistí kolega.

,,Jste František Rendl?“ Souhlasné kývnutí hlavou.

,,StB, půjdete s námi!“

Trojice sestupuje po schůdcích ze zahrady. Jeden vážný pán vpředu, druhý vzadu. Zatčený je naprosto klidný. Nemá povědomí o nějakém přečinu. Bez pout vychází z domku a klidně usedá do přistaveného vozidla. Ke cti pánů budiž řečeno, že jejich auto má civilní značku. Zatčení tak zcela uniklo radarovým očím místních drben.

V zasedací místnosti Místního národního výboru to hlučí. Kolem stěn postávají neznámí pánové. Hned u dveří stojí voják, pořadatel. Přivezli jej rovnou z kasáren. Vlasatý muzikant ze skupiny Titanic se tváří lhostejně a žvýká s pohrdavým výrazem ve tváři.

,,Co mi soudruhu hlavní pořadateli povíte o filmování zahraničního kameramana ve vašem kulturním domě?“ táže se Frantíka pán v civilu.

,,Vůbec nic. Měl jsem svých starostí dost. Zkuste ohlídat pět set mladých lidí, jenom aby se nervali a v sále nekouřili. O tom, že zde někdo filmoval jsem se dověděl náhodou. Pokud vím, není zde zakázáno fotit, ani filmovat. Nikdo nemluvil německy a toho kameramana jsem ani neviděl.“

Najednou Frantík všechno pochopil. Placený informátor z řad místního obyvatelstva podal hlášení o nepřístojnostech. Prý se socialistická mládež při koncertu v kulturáku válela po zemi. Kameraman rakouské televize byl přítomen v sále. Nezajímala jej ani tak kapela na jevišti, jako válející se mládež na zemi. Zpráva tajného agenta byla vyfutrována faktem, že se prý záběry objevily v rakouské televizi. Televize neutrálního státu tak dávala k lepšímu dovádějící mládeže za železnou oponou.

Nakonec se vše vysvětlilo. Skupina Titanic měla nabídku na zahraniční turné. Svůj program museli zákazníkům ukázat na videu. Pozvali si profesionála s videokamerou. Byla to je náhoda, že přijel právě na koncert do Podboří. Celkové resumé: za natáčení v sále odpovídá zřizovatel a nikoli pořadatel!

Frantíka propustili. Marně se pak domáhal vysvětlení od předsedy MNV, bývalého estébáka. Bezděky ale splnili pánové Frantíkovi jedno ze tří přání. Přál si být zatčen, navštívit Sochu svobody a projet se v ponorce. První přání bylo tedy splněno.

Po vsi se roznesla fáma. Frantík vlastní šilinky! To filmování byl přece jeho kšeft. Několik občanů se dušovalo, že na vlastní oči spatřili produkci v rakouské televizi! Nejprve to Frantíkovi vadilo. Pak si ale řekl: ,,Vždyť to není špatné, ať celá ves vidí, jaký význačný člověk mezi nimi přebývá. Má známosti v zahraničí!“

Zapomenuto. Po čase fáma vyprchala. Život jde dál.

Až jednou. Frantík sedí v hospodě a usrkává pivo. Vtom si přisedne k jeho stolu správce kulturáku pan Oldřich Nálezek. Je to vážený pán, místní občan, člověk uvážlivý, všemi uznávaný a respektovaný. Když jednou Frantík zapomněl v kulturáku nůžky, poslal dcerku právě za panem Nálezkem. Dcerka nůžky přinesla a domnívala se, že ,,nálezek“ je funkce v kulturáku! Že je to pán, mající na starosti nalezené věci.

Tento vážený pán se rozhlédne bedlivě po místnosti. Pak se nakloní k Fanoušovi a tiše mu zašeptá do ucha: ,,Franc, prodej mi nějaký šilinky, když ses tak nabalil na té rakóské televizi!“

Frantík překvapeně vytřeští oči. Napadá jej známé Cézarovo: ,,I ty Brute?“

Co naplat. Ale od takového seriózního a všemi uznávaného pána by pořadatel takovou otázku opravdu nečekal!

Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.