Seniorské desatero do nového  roku
Ilustrační foto: ingimage.com

Seniorské desatero do nového roku

1. 1. 2020

Že je zbytečné dávat si novoroční předsevzetí, ví každý, kdo si někdy nějaké dal. Stejně je nakonec drtivá většina lidí nedodrží, protože se v nich zavazují nejčastěji k tomu, že si odepřou něco, co mají rádi: jídlo, cigarety, alkohol, lenost...

Mnohem lepší je stanovit si do dalšího roku pár zásad, které učiní život příjemnější a jednodušší. Čím je člověk starší, tím je důležitější si život příjemnější a jednodušší činit. Často je to snadné, stačí si jen uvědomit, co je důležité.

  1. Budu se stýkat jen s lidmi, se kterými je dobře. Zní to jako věta sobecká, ale není. Pod pojmem dobře si každý může stanovit to, co dělá dobře právě jemu. Pro někoho je to za každých okolností pozitivně naladěná kamarádka, která umí házet problémy za hlavu. Pro někoho stará osamělá dáma, kterou navštěvuje v domově pro seniory, předčítá jí a když od ní odchází, je mu tak nějak dobře, aniž ví proč. Pro někoho to může být kolega rybář, se kterým se krásně mlčí. Podstatné je přestat říkat: Musím jít s Alenou do kavárny, no to zase bude otrava, vůbec se mi tam nechce, ona pořád jen na všechno nadává.
  2. Internet je sluha, ne pán. Internet a sociální sítě slouží výhradně k získávání informací, vzdělávání se a zábavě. Jakmile někdo začne mít třeba jen slabounký pocit, že slouží i k ovlivňování jeho myšlení a že na něm tráví více času než při jiné činnosti, pozor. Je třeba přestat říkat: četla jsem na internetu, psali to na internetu, případně přeposlal mi to kamarád, ať to přepošlu dál. Právě mezi lidmi vyššího věku je nyní hodně těch, kteří se s internetem skamarádili tak, až ho berou jako spolehlivého přítele. Jenže to on nemá být. Jeho pozice má být ta podřízená. Člověk z něj má čerpat, ne se jim nechat ovládat.
  3. Nic nemusím. Tak jistě, každý musí dodržovat zákony země, ve které žije a v lepším případě i nepsané zákony slušnosti. Ale ve vyšším věku už nikdo nemusí poslouchat, že něco musí udělat, něco si myslet, něco říkat. Takže právě současná seniorská generace, která je poslední, jež zažila dobu, kdy lidé nemohli říkat co si myslí, by si měla znovu a znovu uvědomovat, jak hodně se doba změnila. A každý pokus, kdy se jim někdo snaží namluvit, že něco musí, by měla rychle odrazit. V kurzu jsou nejrůznější návody na život, kde kdo je nyní poradcem na cokoli. Právě lidé vyššího věku by měli umět rozeznat, kdy jde o radu užitečnou a kdy o naprostou pitomost, na kterou skočí jen někdo mladý a nezkušený.
  4. Zkusit něco nového. Život je krátký a čím je člověk starší, tím silnější má pocit, že vše kolem něj utíká rychleji. Pokud má někdo jakýkoli sen, přání, nápad, zkrátka, chtěl by něco zkusit či zažít, měl by to udělat co nejrychleji. Ihned. Je třeba přestat snít a udělat to. Je jedno, jestli jde o cestu do Říma nebo pokus vyškrábat se v Beskydech na paseku, na které se scházel se svou první láskou. Je jedno, jestli jde o skok padákem nebo rozhodnutí nechat se poprvé v životě ostříhat na krátko a dát si rezavou barvu, o které všichni říkají: Ta ti rozhodně nebude slušet.
  5. Nic si nevyčítat. Tu čokoládu jsem si večer neměla dát. Zase jsem týden necvičila. Sežral jsem u televize pytlík brambůrků, i když jsem se zařekl, že už si je nikdy nekoupím. Ty věty patří akorát tak do časopisů pro puberťačky, ne do slovníku zralých lidí. Jistě, je to skvělé mít silnou vůli a nemlsat večer brambůrky a čokoládu. Na druhé straně, kdy jindy si dopřát něco nezdravého, než ve vyšším věku. Jestliže se někdo dožil ve slušné zdravotní kondici sedmdesátky, nemá cukrovku a není tlustý tak, že nemůže chodit, opravdu nemá důvod vyčítat si, že si dává čokoládu. Nějakých pět kilo nahoru či dolů ve vyšším věku opravdu není důvod k trápení se.
  6. Neříkat: Já to myslím dobře. Protože ne nadarmo se říká, že cesta do pekla je dlážděná dobrými úmysly. Opravdu nikdo neocení snahu zásobovat rodinu domácími štrůdly, neustálé dotazování se, zda jsou všichni v pořádku, ani horečnaté organizování rodinných sešlostí. Pokud rodina projeví zájem a sešlosti probíhají vesele a v pohodě, je to fajn. Při sebemenším náznaku, že dobře míněna snaha se nesetkává s patřičným ohlasem je lepší zařadit zpátečku. Může to být hodně těžké, ale lepší je couvnout, než jet stále dopředu a bourat.
  7. Nepřestat věřit lidem. Ze všech stran se sice valí zprávy o tom, jak někdo někoho okradl, něco ukradl, někoho podvedl, zabil a podobně. Tomu, kdo si z nich udělá závěr, že všichni lidé jsou zlí a je třeba se mít se před každým v okolí na pozoru, se žije těžce. Zadělá si tím na stáří plné podezíravosti a strachu. Lidé jsou dobří i zlí, takoví byli, jsou a budou.
  8. Neříkat: To znám. Kdo to říká, pasuje se do role vševědoucího mudrce, ale devadesát devět procent lidí vševědoucími mudrci není. Čím je člověk na světě déle, tím více má nutkání říkat, že už to či ono zažil, viděl, že to či ono ví a zná. Je dost otravné to poslouchat. Posluchač poměrně rychle získá dojem, že s tím všeználkem vlastně není o čem mluvit. Mnohem zábavnější jsou lidé, kteří se umí divit a ptát.
  9. Nebát se samoty. Samotě se nyní říká epidemie 21. století. Vychází spousta hrůzostrašných článků líčících, jak hodně starých lidí je osamělých a nešťastných. Jenže je spousta lidí, kteří žijí sami a vůbec se tím netrápí. Naučili se na tom najít to, co je příjemné, obohacující. Je velmi pravděpodobné, že většina lidí ve stáří nějaký čas o samotě stráví. Zemře jim partner, děti budou žít daleko nebo nebudou mít čas. Nebo prostě děti mít nebudou. Je to realita, tak současný svět vypadá a vypadat bude. Bát se předem toho, co jsme neprožili a představujeme si to jen z článků a toho, co vidíme v okolí, je nesmysl.
  10. Nebát se ničeho. Nejlépe se totiž žije lidem, kteří říkají: Nějak bylo, nějak bude.
Hodnocení:
(5.1 b. / 33 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marta Dohnalová
Mně se líbí bod 10, a to hlavně věta: Nějak bylo, nějak bude. Vzpomněla jsem si totiž na svoji 5. až 7. třídu ZDŠ, kdy jsem to říkala jedné své spolužačce, která nebyla příliš úspěšná. Už ani nevím, jak se jmenovala, snad Vlasta. Bylo to v 60. letech v Brodku u PV.
Růžena Kuželková
Mě se líbí bod č.3 a ty ostatní s ním splynou
Hana Rypáčková
Něco podobného mám na lednici...Je to skvělé připomenutí.
Marcela Škodová
Kromě prvního, myslím docela nesplnitelného bodu, dodržuji víceméně všechny - někdy strávím u internetu i několik hodin, potom třeba týden počítač nezapnu, štrúdly nepeču a sama jsem ráda...
Soňa Prachfeldová
Paní Hofmanová děkuji za Vaše pěkné články, přeji v Novém roce jen to nejlepší a pište pište.
Eva Mužíková
Také se mi tato pravidla líbí.
Jaroslava Handlová
S těmi deseti tučně psanými body je život opravdu krásný. Protože nic nemusím, tak teď radostně půjdu ještě na jednu večerní procházku, abych splnila zcela nenásilně a dobrovolně zbývající body - a to nejen dnes. Těším se i na každý další den, který si učiním příjemným. PF 2020
Alena Tollarová
Tak jsem si otevřela luxusní bonbonieru, co jsem dostala. A rozhodla jsem se ji celou sníst. Když už jsem ta Alena ...
ivana kosťunová
Dobrá pravidla
Helena Ševčíková
On někdy zůstane rozum stát, když se dočte , že někde přepadli 60letou střenku. Zprávařům by neškodilo trochu se v této oblasti zorientovat, protože tyto stařenky a staříci ještě pracují, tudíž platí daně a vedou plnohodnotný život. No, asi tak....
Eva Kopecká
Ano, je to napsáno skutečně velice dobře a pro obyčejné lidi. A zrovna tak by to mohlo platit i pro juniory, pro spolupracovníky, pro příbuzné. A co mám dělat, když některé ty body už mám splněny? Tak si to dám ještě jednou, no.
Anna Potůčková
Toto Seniorské desatero se mně také líbí. Mně třeba zaujal z desatera 4. bod.
Jitka Caklová
Co znamená, že jsem pro někoho nudná, otravná, nezábavná? Neoznačí mě takovou jen člověk "dokonalý"? :-)
Jitka Caklová
11. Věřit sám sobě. Pozastavila jsem se nad bodem 8, moc moudrý mi nepřipadá. Docela ráda bych osobně poznala alespoň jednoho člověka z toho jednoho procenta lidí. Přece čím víc jsem toho prožila, tím víc toho znám. Vlastní zkušenost/prožitek = vlastní pravda. Když má někdo jinou zkušenost i jeho pravda je jiná. Žiji svůj život, věřím sama sobě a je to pro mě důležitější, než být závislá na názorech druhých a tím pádem nežít svůj život.
Zdenka Soukupová
Moc hezké desatero. Každý to v životě máme jinak, ale každý si v článku určitě najde jeden bod, nad kterým se zamyslí. Líbí se mi bod 7. I když jsem se párkrát spálila, přesto lidem pořád věřím.
Jarmila Komberec Jakubcová
Předsevzetí si už nedávám a desatero nemá chybu. Líbí se mi paní Hofmanová Vaše články. Přeji Vám do Nového roku zdraví a hodně dobrých článků.
Hana Nováková
Článek je opravdu povedený, ani já si předsevzetí nedávám, snažím se žít každý den, který je mi na tomto světě dán tak jak chci já. Někdy je to možná špatné, nebo někdy zase dobré, ale je to život a ne žít podle toho, jaké mám resp. nemám předsevzetí..
Dana Puchalská
Nikdy jsem si do Nového roku předsevzetí nedávala. Bylo to zbytečné. A článek se Vám opravdu povedl.
Věra Ježková
Žádné zásady si nestanovuji. Podle těch vámi uvedených v podstatě žiji nebo se o to aspoň snažím. Je to prostě můj přístup k životu – až na tu desítku, to neumím. Paní Hofmanová, přeji vám dobrý rok. Vaše články mám ráda.
Eva Hynkova
Paní Hofmanová, díky za perfektní článek Seniorské desatero, úplně jsem se v tom našla, máte můj obdiv. Je zcela pozitivní. Neopomenu Vám popřát do nového roku kromě zdraví a štěstí i plno skvělých nápadů.