Tři v Tunisku
Foto: autorka

Tři v Tunisku

7. 1. 2020

Před mnoha lety jsem navštívila s dospívajícími dcerami Tunisko. To se tam tenkrát ještě tolik nejezdilo. Jely jsme poprvé samotné a přiznám se, mé pocity byly trochu rozporuplné a měla jsem i obavy, co nás čeká. Utěšovala jsem se tím, že jedeme přece s cestovkou, takže kdyby něco, bude o nás postaráno.

Byla jsem zvyklá, že během našich cest jsme se vydávali kamkoliv a prozkoumávali, co se dalo. Trochu mne uklidnilo, že průvodkyně pravila, že tam téměř neexistuje žádná kriminalita, protože všichni padouši jsou okamžitě zavřeni do sulfátových dolů a tam dřou do úmoru.

Padouši se skutečně zřejmě asi nevyskytovali, lidé (většinou teda muži, protože ženy nebylo moc vidět) byli milí a vstřícní. Ovšem mé dcery působily jako mucholapky na místní mladíky. Zřejmě tam bylo zvykem, předcházet si nejprve matku, a tak i já byla zdrojem pozornosti, což mi zpočátku docela lichotilo.  Ale pak jsme začaly být doprovázeny denně na pláž mladíkem, který prohlásil, že jsme jako jeho rodina, protože on žádnou tady nemá, a tudíž s námi na pláž bude chodit. A skutečně - ležel vedle nás pravidelně každý den na holém horkém písku. Na otázku, kde tedy všichni z jeho rodiny jsou, pravil, že v Paříži. A on by velice rád za nimi. Aha, došlo mi. Nedalo nám moc práce ho znechutit – vyložila jsem mu jen, že jsme v podstatě chudí a nevlastníme ani bídný kiosek na kebab, a tak se s námi brzy rozloučil a přestal nás doprovázet.

Při výletu do hlavního města Tunisu jsme museli jít všichni jako ovce za průvodkyní. Pak jsme se my tři trhly a vydaly se na prohlídku samy. Po nějaké době jsme nutně potřebovaly na záchod. Co teď, proboha ? V zoufalství jsme vtrhly do banky, odkud nás ovšem vyhnala ochranka málem pendreky, či co to měli. Ženským tam byl asi vstup zapovězen, anebo jsme na první pohled vypadaly nemajetně. Pak jsme uviděly konečně něco jako hospodu. Sláva ! Máme vyhráno ! Vešly jsme, koukly doprava a doleva a strnuly. Velký sál a všude kolem sedící samí chlapi. Ani jedna ženská ! Hospoda, (možná asi spíš kavárna či čajovna) náhle celá ztichla a všechny oči se upřely na nás…bylo to šíleně nepříjemné. Ale nebylo cesty zpět - buď záchod nebo….Prolítly jsme sálem dozadu a žádaly o směr na onu místnost. Dovedla nás tam téměř eskorta a já litovala, že jsme tam vlezly ! Co když mi ukradnou dcery, zatímco se já zavřu do té pidimístnůstky ? A tak jsme se tam narvaly všechny tři najednou, aby ani jedna nezůstala venku.

Potom jsem zavelela, že musíme rychle a nečekaně vyrazit ze záchodu, využít momentu překvapení a tryskem přeběhnout celý sál ven, což jsme taky provedly. Ještě že nikdo nestál za dveřmi, protože by to pořádně koupil. Myslím, že jsem se během celého toho běhu modlila. Možná, že  se nám smáli, vidět se totiž při tom našem běhu, tak se směju sama sobě taky. Ale  neslyšela jsem nic, bylo ticho. Asi z nás byli v šoku, že jsme tak neurvale a drze vnikly na výsostně mužské území.

Později při shánění dárků pro rodinu jsme se odvážily taky samy do města. Ženských tam chodilo tedy opravdu dost málo a alkohol se prodával jak v utajení. Když jsme se zeptaly, kam pro něj, bylo nám to sděleno šeptem a dotyčný se přitom rozhlížel na všechny strany. A to jsme chtěly jen flašku místního vína. Zabalili nám ji do novin a ještě do nějakého igelitu a my se celou cestu zpět ohlížely, jestli nebudeme zadrženy a flaška nám nebude sebrána.

Zážitek byl i na obřím tržišti zvaném suka. Jak je mým zvykem, okamžitě jsem se ztratila v uličkách přeplněných zbožím a prodávajícími (ne v přeneseném slova smyslu, ale doopravdy). Zapomněly jsme, kudy z toho mumraje ven, kudy jsme vlastně přišly, a tak jsme tam lítaly jak splašené myši a vystavené zboží nás úplně přestalo zajímat. Mobily jsme tenkrát ještě neměly. Přistoupil k nám nějaký mládenec a nabídl se, že nás z toho bludiště vyvede. Vzpomněla jsem slov průvodkyně, že celé tržiště je prošpikováno tajnými, kteří ochraňují nebohé turisty. No, moc mě to teda tenkrát neuklidnilo, ale nezbývalo, než jít s ním, když jsem nechtěla bloudit do noci tržištěm. Vedl nás přes různá schodiště nahoru a dolů, dokonce i přes střechy ! Moje podezření sílilo. Ale on nás dovlekl do dílny na jedné střeše, kde ženské tkaly koberce. No nazdar, teď se na mně bude požadovat, abych se vykoupila kobercem, na který ovšem nemám. Nebo bude požadovat jako zástavu mé dcery. Že jsme se radši neválely jen na pláži, sakra ! Dopadlo to dobře, z dílny jsme byly propuštěny, když jsem výmluvně ukázala obsah své peněženky. A domnělý tajný nás vyvedl ven na ulici, a to přesně tam, kde stál náš autobus a čekající průvodkyně.

Za všechna prožitá dobrodružství jsme si ale prošly na jednom z výletů starobylé Kartágo, kvůli kterému jsem tam já v podstatě jela. Teda to, co z něj zbylo poté, co ho Římani srovnali se zemí a posypali solí, aby tam už nikdy žádné nové Kartágo nevzniklo (to jsme se učili ve škole).  A pak taky pahorek Byrsa - v této oblasti se nachází Kartaginské muzeum, které má cennou sbírku mozaik, římských soch, masek, sarkofágů a dalších artefaktů, které byly nalezeny na území starého Kartága. A nakonec jsme navštívili modrobílou vesnici Sidi Bou Said, kde se údajně točila Angelika-markýza andělů a poté město Hammamet, kde jsme poprvé mimo jiné viděli, jak vypadá takový muslimský hřbitov (neboť se držíme známé poučky, chceš-li poznat zemi, neopomeň navštívit její záchody a hřbitovy, kromě kulturních památek samozřejmě). Neviděly jsme ovšem místní poušť a další zajímavosti, jako římský amfiteátr El Jem, Matmata – zvláštní písečná obydlí beduínů a podobně. Mrzelo mne to –bylo to za to, že jsem byla nedůvěřivá a nechtěla riskovat nějaké další bloudění pro změnu v poušti.

Jinak kromě menší písečné bouře, kdy jsme byly najednou z ničehožnic nečekaně téměř zaváty na pláži pískem, který se zabodával do těla i do očí jako tisíce malých jehliček, jsme nezaznamenaly žádnou jinou újmu. Jen jsem si vzpomněla při té příležitosti na to, jak během jedné takovéto bouře na Sahaře prý zmizela kdysi celá římská armáda a dodneška nebyla nalezena. Tak to jsme tedy my měly štěstí, že náš hotel byl nablízku a bylo kam prchnout. Nestála bych totiž ani v nejmenším o to, aby mne – vysušenou - vyhrabali archeologové někdy v daleké budoucnosti z písku, já byla oblečena jen v plavkách a pak byla vystavena v nějakém muzeu. Považte tu hrůzu, když by mě budoucí turisti kritizovali, jaké nemožné plavky jsem to měla…  :-))

Hodnocení:
(5.1 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Várošová
Jano,pěkné vyprávění.Děkuji.
Jana Hošková
Každá země je svým způsobem zajímavá a krásná, ale já se přesto vždycky ráda vracím do té naší, protože sem patřím a nikam jinam. Ale je fajn, že už můžeme konečně cestovat a poznávat, jak je to jinde. Je třeba ale mít na paměti, že všude je ale "chleba o dvou kůrkách". Soňo, kam se hrabe Tunisko na Šumavu ! Minimálně na ten záchod tam můžeš jít, kam chceš !
Jarmila Komberec Jakubcová
Byla jsem v Tunisku několikrát a nemohu si stěžovat ani na služby a ani špínu či špatné jídlo. Je ale fakt, že jsem byla jen v 5ti hv.rezortech. Většinou jsem cestovala sama, ale s CK. Byla jsem i v pouštním hotelu kde se točily Hvězdné války, projela jsem Kartágo i Hammamet.
Jana Šenbergerová
Po cestování do těchto končin jsem nikdy netoužila, ale početla jsem si o nich s chutí. Pobavila jste mě. :-)
Soňa Prachfeldová
Jani moc ráda čtu tvoje hororověhumorné líčení z dalekých cest. Ale stejně pojedu zas jen na tu Šumavu.
Jan Zelenka
Mám z Tunisu krásné vzpomínky. Záchody mimo hotelový resort jsou skutečně problém. Ale je to země krásná, plná památek, teplého moře, vynikající kávy a magické Sahary. Kartágo, Sidi bou Said a amfiteátr v El Jemu jsou nezbytnou součástí každého výletu. Alkohol je bez problému k dostání v hotelovém resortu. Víno a kupodivu i místní pivo se daly pít, destiláty byly hnusné. Vřele doporučuji. Vynikajícím místem je Hammamet, jak starý, tak i ten nový.
Jitka Hašková
Do Tunisu ani žádné jiné arabské země by mně nedostali ani za milion. Kdysi byla moje sestřenice s manželem v Tunisu a pak řekla, že je tam všude špína. Po tom, co jsem zažila na zájezdu v Egyptě, již nikde do té arabské špíny nepojedu. Nikomu to nedoporučuji, zvláště ženám. V Egyptě jsem měla štěstí, že jsem už byla stará, šedovlasá. Moje mladší kamarádka kyprá blondýna - to byly problémy. Nakonec jsem se prohlásila za její tchyni a podařilo se mi ji uchránit. Bez průvodce jsme si vyšly pouze jednou.
Dana Puchalská
Libuško jed'. Užiješ si to a budeš mít další inspiraci pro Matyldu.
Jana Hošková
Zuzko, tak jsem si přečetla doporučený článek o oslovi coby zachránci cti . Líbil se mi a vypadá to, že jste stejná dobrodružka jako já :-)). A pak jsem výpočtem zjistila (jelikož matematika není zrovna mou silnou stránkou, netvrdím, že jsem došla ke správnému výsledku), že jsme tam byly patrně ve stejném roce 2000 ! Na požádání mohu přidat své další hororové zážitky, ale obávám se, aby je laskaví čtenáři unesli... :-)) :-))
Libuše Křapová
Nalákala jste mne svým článkem :-) Že bych jednou riskla i Tunis?
Dana Puchalská
Kdyby to bylo možné, jela bych taky. :-) :-) :-) Mám ráda veselé zážitky z dovolené.Děkuju a zdravím.
Jana Hošková
Zuzko, příběh o oslovi si musím přečíst, snad ho najdu...dost jsem váhala, jestli mám tyto své zážitky popsat, vybrala jsem ty, které prošly sítem :-)) Ivo K. - tak teď nevím, jestli ta věta je míněna opravdu či ironicky :-)) :-)), neboť já si vždycky ze všech cest odnáším zážitky, řekněme, netuctové... Vlaďko, dodatečně závidím, že jste se uchytila v bance, protože náš běh z banky začínal být v určité fázi kritický...a Naďo a Jarko, díky za ocenění článku :-))
Jaroslava Handlová
Článek mi připomněl moje minulé návštěvy Tuniska a nad zážitky jsem se pousmála. Mám v živé paměti, že to tam tak chodívalo. Ale jinak je to země plná krás, která mne fascinovala mnohými kontrasty. Díky za humorné ztvárnění.
Naděžda Špásová
Dobře a vtipně napsané. (✷‿✷)
Vladislava Dejmková
Kupodivu i já mám z Tuniska velmi podobné zážitky. Až na to, že jsem se na WC probojovala i v bance.
ivana kosťunová
S vámi bych chtěla cestovat :))
Zuzana Pivcová
Hodně jsem se, Jano, pobavila a jako snad téměř vždy našla nějaké shody s mými zážitky z Tuniska. Nákup v Medině, použití WC, koupě vína, ochrana místním mládencem.... Schválně! Svůj příspěvek jsem tu měla před pár lety pod názvem Zachránil mě osel aneb....(to stačí, pod tím se to najde). :-D