Ten božský čas mládí  3, verše z let 1962  -  1968
Bývalá Engelhardtova hospoda, dnes Památník Dra. Ant. Dvořáka v Nelahozevsi. Místo mého mládí. Foto Orbis

Ten božský čas mládí  3, verše z let 1962  -  1968

12. 1. 2020


Po třetí a naposled, básně z let dávno minulých

 
Pouť na horu Montsalvage
/část většího cyklu/

 
I

 

Vzpomínky jsou bílí rackové,

kteří odlétají

a zase se vracejí.

Vzpomínky jsou prchavé chvíle,

okamžiky,

 a starý obraz s patinou,

visící v oprýskaném rámu

v pokoji nad postelí.

Vzpomínky jsou sluneční ostrovy,

majáky světel

a lampiony tmy.

Vzpomínky jsou mlhavé podzimní dny,

Strom před oknem

a tiché Largo,

které odpouští,

sepjaté ruce,

tvář za sklem,

oči ve tváři,

slzavé ticho modrých dálek.

Vzpomínky jsou božský Logos,

vzduch, který zhmotněl,

čas, který přestal dýchat,

loď, která odplouvá,

hodiny, které měří čas,

víno, které je dopito.

Vzpomínky jsou pouť na horu Montsalvage,

okna do zahrady

a prchavé chvíle

a čas,

který se zastavil.

 

Návraty

 

Zas budu brouzdat jarní trávou,

zas nakopávat kameny

a vůní polí zmámený,

zas budu čekat na skřivánka.

 

A budu zas nesmělým hochem,

zas budu hledat dívčí dlaň,

dobudu princeznu a zabiji zlou saň,

zas budu tancovat a furiantsky zpívat.

 

Zas budu brouzdat jarní trávou,

zas budu skákat do písku

a do starého notýsku

napíši tajně první báseň.

 

Tvé bílé tělo

 

Tvé oči šípy do neznáma

Kde svítí miliardy hvězd

Tvé černé oči, dlouhé vlasy

Tvé jméno, které vepsal jsem

do prachu cest

 

Bělostné tělo do tmy září

I náruč noci ztišila svůj hlas

Tvůj plachý úsměv voní touhou

Na chvíli spolu zastavíme čas

 

Hodnocení:
(5.1 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Eva Mužíková
Božské mládí....
Jana Kollinová
Tak mladý a tak vnímavý, nadaný a pokud je pravdou, že výjimečný jedinec věkem zraje jako víno, tak nám autor nabídne ještě mnoho zajímavého. :-)
Soňa Prachfeldová
Rozechvíval jste jistě duše mladých dívek Honzo a dnes i starších dám, moji určitě a je to boží.
Jana Šenbergerová
Ráda nahlížím lidem do oken, do očí, do duší. Do oken jen v době Vánoc, do očí kdykoliv mám příležitost a do duší, když mi to dovolí. Díky za svolení k nahlédnutí.
Jan Zelenka
Ještě k obrázku. Ta paní nahoře v okně, to je moje matka. V přízemí byl byt Kohoutových, kteří se starali o hospodu a vpravo byl konzum paní Kočí. Před domem je gotický kostelík sv. Ondřeje a vlevo bývalý lobkovický velkostatek, později Státní statek. Na jeho místě je dnes velký park s Dvořákovou sochou. A nad ním se tyčí obrovská budova lobkovického renesančního zámku. To jsou kulisy mého mládí. V objektu bylo dříve řeznictví rodiny Dvořáků.
Hana Nováková
Pane Zelenka, Vaše básně jsou hodně procítěné a též bych je očekávala od zralejšího muže. Čtu je pomalu s klidem v duši a poznávám hloubku jejich myšlenek, šimrá mě v nose, stahuje se hrdlo a oči vlhnou slzami... děkuji za krásné nedělní ráno....
Dana Puchalská
Jane, moc krásné. Ano, podobnou poezii bych očekávala od o hodně staršího muže, než od mladého kluka. Děkuju.
Zuzana Pivcová
Krásné, těžko řeknu víc. Děkuji.
Jitka Chodorová
Nádherné verše, které mě oslovily z Tvých básní asi nejvíce, už úvodní obrázek mi objednal "husí kůži", a ty verše to ještě znásobily. Díky Honzo.
Věra Ježková
Jendo, slibuješ? Zaměříš se chvíli na hlavu a necháš srdce odpočinout? Díky za překrásné verše. Jak mohl mladý kluk tak hluboce a zkušeně vzpomínat?