Nehlaďte krtky
Ilustrační foto: pixabay.com

Nehlaďte krtky

12. 1. 2020

V mých představách městského dítěte byl krtek vysoký asi tak půl metru, měl modré kalhotky, v ruce malý rýč, v kapse zrcátko a na hlavě tři vlasy. Taky byl šikovný podnikatel, jak by se dnes řeklo, neboť si sám zorganizoval od ostatních ušití svých kalhotek.

Když jsem pak spatřila skutečného krtka na obrázku, byla jsem zklamaná. A ještě víc mne šokovala příhoda, co se nám stala (možná nebudete věřit, ale nám se běžně stávají věci neuvěřitelné, zkrátka jak se říká – to nevymyslíš, protože nejlepší příběhy vždycky píše sám život).

Trávili jsme s našimi malými dětmi čas na zahradě u babičky a dědy, když tu se objevil soused s rýčem, na kterém dětem přinesl ukázat chyceného krtka. Krtka vysypal mladší, tehdy asi tříleté dceři do kbelíčku. Všichni jsme se srotili nad kbelíčkem a zírali na to malinkaté černé tělíčko. Nejenže neměl žádné kalhotky (kde má kalhotky, ptala se i dcerka hned), ale on neměl ani očička a místo tlapek měl malinké růžové lopatičky ! Krteček byl tak nicotný, že jsme usoudili, že je to krtčí miminko. Ležel v kyblíčku bez hnutí a dcerky začly natahovat, že není živý…ten kruťas soused nám ho přinesl mrtvého !

Než jsme stačili jakkoliv zareagovat, dcerka neodolala a sáhla dovnitř, aby si pohladila krásný, lesklý černý kožíšek. A najednou zaječela z plných plic, vytrhla ruku z kyblíku a na konci prstu se jí houpal zakousnutý obživlý krtek. Za ukrutného řvaní máchala s krtkem na prstu ve vzduchu. Vsadím se, že soused nás musel z křoví pozorovat a náramně se bavit, protože takový kravál nešel nechat bez povšimnutí. Zkoprněli jsme, protože nic takového jsme od krtka samozřejmě nečekali a jen jsme chvíli bezmocně zírali. Najednou ovšem byl prst bez krtka – neudržel se během toho vydatného máchání prstem, chudák, a kamsi odletěl.

A nastalo další pozdvižení. Za řvaní postižené dcery jsme se my ostatní dohadovali, jestli máme letět k doktorovi, protože jsme se obávali, že dcerka bude adeptkou na vzteklinu.

Nakonec zvítězil chladný rozum nejstaršího. Děda přinesl lupu a všichni jsme zkoumali dceřin prst. Nebylo na něm nic, ani kapička krve, ani žádné viditelné kousnutí, kůže na prstu byla neporušená. Krtčí miminko zřejmě nemělo zuby ! (Jestli teda krtek vůbec zuby má, předpokládám, že ano.)

V další fázi jsme dceři prst vydezinfikovali a usoudili, že si nepůjdeme dělat nikam ostudu a nepodrobíme dceru žádné protivzteklinné kúře. Následně jsme začali v trávě hledat krtka. Samozřejmě marně. Co když soused přijde a bude se dožadovat jeho vrácení, aby se ho zbavil sám vlastnoručně ? Měl totiž na své zahradě těch hromádek celkem dost. Další řev a pláč, že krtka nemůžeme přece vydat sousedovi k zabití ! Ale co řekneme, kde ho máme ? Co jsme s ním udělali ? Nemůžeme přece říct, že jsme si ho hodili do vlastní zahrady !

Mužští členové rodiny hartusili, že teď jsme si právě nasadili krtka do zahrady vlastnoručně jako blbci sami a kdo ho bude honit a zneškodňovat nehledě na hromádky, které nám tu vytvoří?

Dopadlo to dobře, dcera má vzteklinu jen občas, krtka zřejmě sezobl nějaký pták, protože žádné hromádky se nekonaly a sousedovi manžel něco namluvil – určitě něco v tom smyslu, že krtka hrdinně odrovnal sám…

A jako poučení z toho vyplynulo, že žádného krtka radši nehlaďte, a to, i kdyby měl na sobě kalhotky!

Hodnocení:
(4.9 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Rypáčková
Šla jsem kolem koupaliště, je travnaté a rozsáhlé. Těch krtinců....Jeden vedle duhého...Asi hodně žížal...
Naděžda Špásová
Jano, to je parádní příběh, moc jsem se pobavila. My sice máme zahradu, ale půda je jílovitá, takže krtečka si nepohladím, protože se nám vyhýbá, nejsme pro něj totiž dost dobří.
Eva Mužíková
Jano, i mne jste hned po ránu pobavila. Já jsem nikdy krtka nezahubila, přestože mne jeho dílo občas pěkně vytočilo.
Danka Rotyková
Tak to bylo moc hezké povídání, pobavila jsem se u čtení snad dnes poprvé. Díky.
Zuzana Pivcová
Zvířátko je to opravdu roztomilé a žije si, tedy se i brání, v souladu s přírodou. Na zahrádce bych ho nechtěla, jenže stejně žádnou nemám. :-D
Marie Novotná
Ano, krteček s kalhotkami je moc hezká pohádka. A to na zahradě jsou asi chudí příbuzní. :-) I u nás proběhl tento rituál. Bez poučení. Synovi se ještě několikrát podařilo ho chytit.
Alena Vávrová
Úsměvný příběh. My máme t.č. na sadě jednu krtinu vedle druhé.
Hana Rypáčková
První má hodina, kterou jsem učila, bylo hmyzožravci - krtek. Vzadu seděl učitel( žáci byli půjčení) a pak mi vytkl , že jsem dětem dovolila( obešla jsem třídu) sahat na jeho vycpané tělo napuštěné proti škůdcům. Ale taky mě pochválil, ž to nebylo nudné, děri běhaly po třídě a přdávaly si zprávy o krtcích. Potvory mě v lednu zorali na zahradě trávník...I v jahodách řádí..
Jana Šenbergerová
Jano, vy umíte rozesmát. :-)
Anna Potůčková
Tak už jsem se nezasmála delší dobu. Úplně si toho krtka na tom dětském prstě představuji. Jj, život tropí hlouposti. Ovšem zvířátko je to krásné!
Dana Puchalská
Jano, děkuji za perfektní a hlavně vtipný článek. Jak já se u něj musela smát,.. A kdo mně zná, ten uvěří.... Zkoumání krtečka byla moje dětská záliba. Babička obracela oči v sloup, ale ani přes plot na zahrádku bych jí ho donést nemohla. To bych asi letěla zpátky na pole jako blesk.
Lenka Kočandrlová
Před 25 lety nám krtek řádil na zahradě,ale viděli jsme jen spoustu hromádek.Měli jsme pak zapíchnutý ten bzučící kolík,ten ho vyhnal.Dětem jsem mohla ukázat krtka jen mrtvého,zřejmě ho po lijáku vyplavila voda.Prohlédli jsme si to zvláštní zvířátko a pak mu udělali hrobeček. Dnes vídám četné krtince na blízkých loukách, a ty dost často nabírám lopatkou do pytle a získanou hlínu pak dávám do kompostu.