Už jen moje Pepinka
Foto: autorka

Už jen moje Pepinka

12. 2. 2020

Nikdy jsem nechtěla kočku a už vůbec ne doma. Samozřejmě odříkanýho chleba největší krajíc, a tak mám kočku a ještě doma. A nemyslete, není to nějaká vyšlechtěná kočka, ale obyčejná vesnická kočka.

Kočku jsme vlastně adoptovali. Dokud jsme měli psa, kočky se u nás nezdržovaly. Až pes odešel do psího nebe, tak se u nás začala objevovat sousedovic kočka a pravidelně u nás vyvedla koťata. Už to bylo na podzim  kdy zase kočka vedla koťata, ale jedno odháněla. Byla slaboučká a jistě by pošla.Tak jsme kotě chytli a manžel si ji vypiplal. Naučil jí i na záchod.

Manžel byl nemocný, byl na vozíčku a ona mu dělala společnici. Spala s ním, doprovázela ho do koupelny, zkrátka se od něho nehla. Jednoho dne kolem manžela chodila, mňoukala, a ač za mnou moc nechodila, ten den se mi otírala o nohy a mňoukala. Večer se manželovi udělalo zle a zkolaboval. Záchranka ho odvezla do nemocnice, odkud už se nevrátil.

Chci tímto jen říct, že zvířata nejsou blbá a rozumí. Pepinka se mě celou dobu snažila upozornit,,že se něco děje, a já to nepoznala. V prosinci to byl rok  kdy manžel zemřel, a ta kočka pořád hledá.

A tak jsme si s Pepinkou zbyly.

Hodnocení:
(5 b. / 22 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Chodorová
Paní Aleno, přeji s vaší kočičkou už jen veselejší chvíle, já mám jakousi psychickou alergii na kočky, nemůžu o nich ani mluvit, ale když jsem četla váš příběh, vůbec nic mě to nedělalo, Pepinka bude asi výjimečná.
Lucie Kubelková
ano ano, naši čtyřnozí přátelé mají více citu a empatie, než si někteří umí představit... od malinka vyrůstám mezi zvířátky. Doma byli nejen kočky a psi, ale třeba i malé veverky, dokonce maličké opuštěné kuny a ježečci, co jsme je dokrmovali přes zimu. Teď máme doma několik kočičích nalezenců a jejich láska je … bezbřehá a plná vděku. Když se na sebe zlobíme, když jsme ve stresu, není lepší terapeut, než vrnící kočičák :-) Vaši Pepince posílám podrbání a ať se o Vás hezky stará :-)
alena hofírková
Děkuji Vám všem za milá a povzbudivá slova.A Pepinku jsem od Danušky Puchalské pozdravovala.Prý děkuje.
Soňa Prachfeldová
Alenko ještě hezký život s Pepinkou. Jsem celý život obklopená psy i kočkami a tolik lásky dokáží dat člověku.
Eva Mužíková
Alenko, krásné vyznání. Užívejte si s Pepinkou ještě mnoho a mnoho let. To srdíčko je nápadité.
Jarmila Komberec Jakubcová
Krásná kočička. Můj kocoure Piškot také dlouho hledal mého manžela, který se mu z nemocnice nevrátil.
Jiří Hudeček
Ano je to tak . Alenko jsme rádi, že jsme Vojtu mohli poznat. Hezký i když smutný článek.
Zuzana Pivcová
Na zvířecí pocity a city nedám dopustit. Dokážou se s námi smát i plakat. Díky.
Naděžda Špásová
Hezké, i když v tom je hodně smutku. Zvířátka dokážou vycítit, že se něco děje a jejich náklonnost je neutuchající. Přeji vám oběma krásný společný život. (•‿•)
Věra Ježková
Zvířata blbá opravdu nejsou a na některé jevy a příznaky lidských nemocí jsou velmi citlivá.
Marie Měchurová
Život bývá často i smutný, žádnému z nás se smutek nevyhne. Užijte si hodně hezkých zážitků se svojí krásnou a chytrou kočičkou.
Irena Mertová
Hezký článek, i když smutný, hezká kočička.
Dana Puchalská
Moc hezký článek, ikdyž má smutný konec. Ano, kočky jsou chytrá stvoření , vím o tom svoje. Přeji už jenom hezké dny a pozdravujte ode mne Pepinku.
Jitka Hašková
Moc hezký článek. Zvířata jsou chytrá. Soucítím s Vámi. Alespoň máte tu kočičku.
Lenka Hudečková
Alenko, je to tak, zvířata, která s námi žijí, nám rozumí, chápou naše potřeby, ví, kdy jsme veselí a kdy smutní. A Pepina totéž cítila u Vojty a nyní už přes rok i u Tebe. Na Vojtu stále vzpomínáme ♥
Libuše Křapová
Ano, zvířata jsou mnohem chytřejší, než bychom byli často ochotní připustit. Vaší ztráty je mi líto, vím, jak to bolí